Šomoška, Kamenný vodopád
Uspořádali jsme s přáteli výpravu. Přímo expedici. A přímo do neznáma. Nikdo z nás na Cerové vrchovině dosud nebyl…
Čtvrtek
První máj prý je oslavou práce. Jestliže tomu tak skutečně je, pak naše výprava rozhodně neslaví. Naše výprava pracuje. Naše práce spočívá v chození, poznávání neznámého kraje a dokumentování toho všeho.
Prvním objektem našeho zájmu je Filakovský hrad. Zřícenina, o kterou je pečováno ukázkovým způsobem. Vše pečlivě zakonzervováno, informační tabule na hradě podávají vyčerpávající informace. Myslím, že těžko mohl někdo z nás odcházet z hradu nespokojen. (Možná jen malinko… Z hradní vyhlídky lze údajně za dobré viditelnosti spatřit i Vysoké Tatry. Taková viditelnost však dnes není).
Filakovský hrad
Po prohlídce hradu nás vedoucí šofér expedice lojzo transportuje do nedaleké Beliny. Nad obcí se nachází Přírodní památka Belinské skaly. Skalní město v počátečním stadiu vývoje, zřetelná je tu deskovitá odlučnost čediče. Na hřebeni jsme mohli zároveň obdivovat charakteristickou dřevinu tohoto kraje, dub cer (Quercus cerris). Především nejmladší část naší výpravy byla nadšena…
Cerová vrchovina, Belinské skaly
Pátek
Přesunujeme se do pohraniční obce Šiatorská Bukovinka. Odtud vede značená cesta ke zřícenině hradu Šomoška. Pod hradem (na okraji NPR Šomoška) začíná naučný chodník, přibližující nejzajímavější místa rezervace.
V umělém jezírku na hladině plave mlok skvrnitý. Je shovívavý k návštěvníkům, na fotografování je zřejmě zvyklý.
Mírné stoupání a je tu nejznámější zastavení naučného chodníku, bez přehánění symbol Chráněné krajinné oblasti Cerová vrchovina. Kamenný vodopád, tvořený pěti a šestibokými kvádry čediče. Neuvěřitelně zajímavý výtvor přírody…
Cerová vrchovina, Šomoška, Kamenný vodopád
Z hradu je pěkný rozhled. Na obzoru zasněžená Králova hola, Stolica, Klenovský Vepor, jen Fabovu holu nejsem schopen identifikovat…
Prohlížíme si hradní zříceninu, obdivujeme nedaleké hradní dvojče Sálgovár. Po občerstvení na hradním nádvoří pokračujeme k lomu Mačacia. Stojí tu dřevěná rozhledna, ze které je překrásný pohled na oba hrady.
Cerová vrchovina, Hrad Šomoška
Loučíme se s lojzovou částí výpravy a pokračujeme k dalšímu cíli dnešní cesty, k Sovímu hradu. Je to výrazné bradlo u obce Šurice (proto také někdy název Šurická skala). Z hradu, který tu kdysi stál, zůstaly jen tři schody. Nikomu z nás to však nevadí, je to místo nanejvýš krásné, široký rozhled do kraje, odpoledním sluncem zalité louky.
Do odjezdu autobusu zbývá ještě spousta času, přesto bychom tu vydrželi mnohem déle…
Cerová vrchovina, Soví hrad
Sobota
Čeká nás nejdelší trasa celé expedice. Ze železniční zastávky Hajnáčka stoupáme pomalu k sopečné plošině, k Pohanskému hradu. Nikde jsem se nedočetl, zda tu vůbec nějaký hrad někdy stával. Místo je to však nanejvýš zajímavé.
Chvíli nám trvá, než najdeme skutečný vrchol plošiny, to pravé vyhlídkové místo. Pod námi, na zvětralém okraji, jsou skalní věže, početná bradla a na jejich úpatí prý nekrasové jeskyně. Jedna z nich je největší tohoto druhu na Slovensku.
Někde na webu jsem se dočetl o zvláštní atmosféře Pohanského hradu, prý přímo mystické. A asi by nebyl problém po nějaké chvíli tento názor sdílet…
Cerová vrchovina, Pohanský vrch
Přes vrchol Tilič s krásným kruhovým rozhledem pokračujeme do Hajnáčky. Hradní vrch se zbytky hradu je přírodní rezervací. Další z překrásných míst Cerové vrchoviny.
Cerová vrchovina. Pohled z vrcholu Tilič
Cerová vrchovina, Hajnáčka
Pokračujeme výstupem na Ragáč. Národní přírodní rezervace chrání vrcholovou část nejmladšího vulkánu na Slovensku. Skály, ve kterých se zachovaly dutiny po výbuchu a výfuku plynů. Jednu takovou dutinu, na jejíž dno ani nedohlédneme, nacházíme a obdivujeme. Ragáč je dalším místem překrásného rozhledu do dalekého okolí.
Okružní cestou se vracíme zpět do Hajnáčky. U lesnické chaty je legální ohniště. Nevím, kdo o něm věděl, jisté je však, že špekáčky máme s sebou…
Cerová vrchovina, Ragáč
Pomalu se vracíme k železniční zastávce. Unaveni, nachodili jsme spoustu kilometrů. Spokojeni jsou, myslím, všichni. Viděli jsme nejzajímavější místa Cerové vrchoviny, přálo nám přitom počasí, co víc si přát? (pozn.: následující den od rána pršelo)
Cerová vrchovina
Cerová vrchovina je severním výběžkem vulkanického pohoří Cserhát, které se rozprostírá na území Maďarska. Spolu se slovenskými pohořími Burda, Slanskými vrchy a Zemplínskymi vrchy je součástí Matransko-slánské oblasti, která je součástí Vnitřních Západních Karpat. Na slovenském území se Cerová vrchovina ještě dělí na pět nižších geomorfologických celků. Cerová vrchovina je vulkanického původu, vznikala během třetihor a je nejmladším pohořím na Slovensku. Reliéf má charakter pahorkatiny až vrchoviny. Kontrastně působící tvary povrchu (mírně zvlněný terén, prudce se zdvihající kopce, mohutné tabulové vrchy) se vytvořily specifickým geologickým vývojem tohoto pohoří . Tím se výrazně odlišují od všech ostatních typů reliéfu Slovenska. Cerová vrchovina je tedy vzácná jako celek, ale i početnými drobnými formami reliéfu a geologickými jevy, které představují neopakovatelné hodnoty této krajiny.
Nejvyšším vrcholem je Karanč (728 m.n.m.). Pohoří (i CHKO) za své jméno vděčí charakteristickému výskytu dubových porostů dubu ceru (Quercus cerris).
V roce 1989 byla Cerová vrchovina vyhlášena chráněnou krajinnou oblastí. Ta však nezahrnuje Cerovou vrchovinu jako orografický celek, ale jen části Hajnáčské a Petrovské vrchoviny a část Filakovské brázdy. Zaujímá plochu asi 16300 ha. K CHKO patří i enklávy Filakovského hradního vrchu a Přírodní památka Soví hrad v obci Šurice. Ve vlastním chráněném území jsou situována pouze dvě sídla a to Hajnáčka (okres Rimavská Sobota) a Šiatorská Bukovinka (okres Lučenec).
Asi 63% plochy CHKO je pokryto lesy (na Cerové vrchovině jako orografickém celku je to jen necelých 35%).
Geologie
Nejrozšířenějším horninovým typem Cerové vrchoviny jsou pískovce a prachovce z období mladších třetihor. Konec třetihor byl pak poznamenán sílící sopečnou činností. Do nejvyšší části zemské kůry se vylila andezitová láva (andezity jsou dnes předmětem těžby např. u Šiatorské Bukovinky). Na strukturních zlomech se pak na povrch dostaly další sopečné produkty, především čedič. Pozůstatkem této činnosti jsou pak lávové proudy (Ragáč), kamenné vodopády (Šomoška) nebo struskové kužele sopek (NPR Ragáč).
Flóra a fauna
Z ochranářského hlediska jsou mezi nejcennější území zařazena především xerotermní (teplomilná) stanoviště a naopak močály a stanoviště kolem umělých vodních nádrží. Rozmanitost rostlinných druhů pak determinuje druhovou diverzitu fauny.
Nelze vyjmenovat všechny vzácné a chráněné živočichy na tomto prostoru. Je však nesporné, o jak významné území se jedná.
Maloplošná chráněná území
(pozn.: uvádím jen ta nejvýznamnější, ta, která jsme při svém putování navštívili)
PP Belinské skaly
Část Malobelinského vrchu v k.ú. obce Belina, s úzkou vrcholovou plošinou na hřebeni. Na okraji plošiny zvětráva bazalt a vytváří skalní věže s výčnělky střechovitých desek (deskovitá odlučnost bazaltu). Skalní věže tvoří tzv. skalní město v počátečním stadiu. Jde o řídký jev na Cerové vrchovině.
Fiľakovský hradný vrch
Jak bylo zmíněno, tento vrch uprostřed města Filakovo je enklávou patřící k CHKO Cerová vrchovina. Na zbytku prstencového valu sopečného kráteru stojí zbytky hradu. V areálu hradu jsou k vidění odkryté geologické vrstvy.
PR Hajnáčsky hradný vrch
Nachází se v obci Hajnáčka. Výrazný kopec z nerovnoměrně uloženého a usazeného sopečného materiálu. Vrcholové bradlo tvořeno vypreparovaným sopečným komínem, ruiny středověkého hradu. Významná je tu xerotermní vegetace a výskyt teplomilného hmyzu.
NPR Pohanský hrad (Stolová hora, 570 m.n.m.)
Nachází se v katastru obcí Stará Bašta, Hajnáčka a Šurice. Nejzachovalejší a nejtypičtější náhorní plošina na bazaltovém podkladu na Slovensku. Nejrozsáhlejší zbytek lávového proudu na Cerové vrchovině ukončený až třicetimetrovými bradly. V těch se nacházejí nepravé jeskynní prostory (31 pseudokrasových jeskyň, z nichž dvě jsou největší tohoto typu na Slovensku. Pseudokrasové prostory využívá několik druhů netopýrů.). Pod bradly se pak vytvořila kamenná moře. Archeologické naleziště.
NPR Ragáč
Nachází se v katastru obce Hajnáčka. Vrch Ragáč vznikl sopečnou činností. Vrchol tvoří troskový kužel, pod kterým sa zachovaly dutiny po výbuchu a výfuku plynů a par. Na základě radiometrických měření patří tento vulkán k nejmladším na Slovensku se stářím určeným na 1,39 mil. roků. Svahy hřbetu lávového proudu jsou porostlé cerovým lesem. V jeho prosvětlených částech se vyskytují vzácné druhy teplomilných rostlin.
PP Soví hrad (Šurická skala)
Nachází se v obci Šurice. Představuje výrazné bradlo, které se výrazně podobá bradlu Hajnáčskému. Představuje vypreparovanou výplň sopouchu (jde o nejvýraznější vypreparovaný sopouch – sopečný komín – na území Slovenska, 85 metrů vysoký) s tzv. vrcholovou studnou. Stepní stráň kopce poskytuje vhodný biotop pro teplomilnou faunu a flóru. Výstup je možný téměř na vrchol a poskytuje možnost dobrého výhledu do okolí.
NPR Šomoška
V katastru obce Šiatorská Bukovinka. Přírodní hodnotu rezervace představují „kamenný vodopád“ s pěti a šestibokou odlučností čediče, kamenná moře a starý bukový porost. Vodopád byl odkryt při těžbě materiálu na stavbu hradu, který je dnes významnou historickou památkou. V rezervaci je uměle vybudovaná vodní nádrž. Územím NPR prochází naučný chodník, který končí před vstupem do hradu.
Hrady Cerové vrchoviny
(Jinými slovy hrady protiturecké obranné linie, které stejně všechny na delší či kratší čas padly do rukou Turků)
Fiľakovský hrad
Jeho vznik je datován do doby bezprostředně po tatarském vpádu. První zmínka z roku 1242. Postupně byl v rukou uherských králů, Matúša Čáka, bratříků, rodu Perényiovců, Raškayovců, Bebekovců a jiných. Po roce 1435 byl přestavěný, v polovině 16. století rozšířený a doopevněný (1551, na tom měl zásluhu především František Bebek, tehdejší majitel). Přesto se již o tři roky později hrad dostal do rukou Turků. V jejich rukou pak zůstal téměř 40 let a stal se centrem tureckého správního okresu. Až roku 1593 se podařilo hrad získat zpět. Brzy nato se ho však zmocnili stoupenci Štefana Bočkaye. Vojenské nepokoje, časté požáry a další si vyžádaly ještě několikeré opravy. V těchto letech, ale i ve století sedmnáctém, byl hrad stále významnou oporou v boji proti Turkům. Majitelem byl v 17. století např. František Wesselényi, poté Koháryovci. Roku 1682 hrad padl do rukou povstaleckých vojsk Imricha Thökölyho. Tehdy v něm shořel i župní archiv Novohradské stolice a samotný hrad postupně chátral a měnil se na zříceninu.
Hajnáčka
Existence kamenné pevnosti je dokladována už kolem roku 1300. V roce 1320 dostal hrad darem od krále Karla Roberta Tomáš Széchényi. O sto let později však Tomášův pravnuk Mikuláš (zvaný Šalgovský) o hrad přišel. Majitelé se poté střídali s neuvěřitelnou frekvencí. Porážka uherské armády u Moháče v roce 1526 si vynutila vybudování obranné linie pevných hradů a na náklady Gemerské stolice byl hrad nanovo opevněn. Po nešťastném pádu Filakovského hradu v roce 1554 se hrad náhle ocitl v těsném sousedství Turků. Podle svědectví byl však v té době silným, obranyschopným hradem. Přesto v roce 1566 hrad do rukou Turků padl a ti ho opustili až v roce 1593. Hajnáčka pak opět střídala majitele, přesto si hrad (především v době stavovských povstání) zachoval funkci vojenské pevnosti se stálou posádkou. V roce 1645 se ho však Turci znovu zmocnili, tehdy jako spojenci povstání Juraje I. Rákocziho. Císařské vojsko je sice zanedlouho vytlačilo, ale hrad tím velice utrpěl. Opraven byl ještě v polovině 17. století, zásluhou tehdejšího majitele Ladislava Feketeho. Na konci roku 1703, za povstání Františka II. Rákocziho, hrad vyhořel. Byl opraven už jen provizorně, v rukou povstalců zůstal až do roku 1709, podle historických pramenů už však nebyl obranyschopný. Zmiňován je ještě v roce 1744, to už však nenávratně chátral.
Dnešní návštěvník může spatřit zbytky hradeb, půlkruhové bašty a obytných místností.
Šomoška
Hrad pravděpodobně vznikl kolem roku 1291, postaven byl z místního stavebního materiálu (čedičových kvádrů) na vulkanickém kopci. Původně nevelký hrad s jedním palácem a nádvořím byl často přestavovaný a doplňovaný novým systémem opevnění. Přibyly tak postupně dvě mohutné kruhové věže a další strážní věž při vstupu do areálu. Během tureckých nájezdů plnil hrad (spolu se sousedními hrady Salgó, Hajnáčka, Filakovo) funkci pohraniční pevnosti. Slabým místem hradu však byl nedostatek pitné vody. V roce 1573 Turkům neodolal. Po ukončení tureckých válek byl v letech 1647 – 1655 doopravený a doopevněný. V roce 1826 ho zachvátil ničivý požár a od té doby je v ruinách.
Šurice (Soví hrad)
Na skalním bradle, které se nachází nad obcí Šurice, se nedochovaly žádné pozůstatky staveb. Na východní straně kopce lze pouze spatřit tři schody vytesané do skály. Pod nejvyšším vrcholem se nachází vytesaný prostor 5x2m, pravděpodobný základ stavby. Pod ním je vytesaná nádrž o průměru 3 metry a hloubce 6,8m. V listinách z let 1372 a 1385 je na tomto místě zmiňována menší pevnost, pozdější zmínky neexistují.
Několik slov k turistice
Síť turistických značených cest je dostatečná a umožňuje seznámit se s nejzajímavějšími místy Cerové vrchoviny v uspokojivé míře. V některých místech jsme však měli problémy se značením a orientaci nám umožnila pouze GPS. Domnívám se, že tři až čtyři dny jsou na prvotní poznání oblasti dostačující. Velmi zajímavé by bylo doplnit putování o návštěvu světoznámé přírodní rezervace Ipolytarnóc (nedaleko od Šiatorskej Bukovinky). Ipolytarnóc je jediným místem, kde zkamenělé bahno ve velmi zřetelné podobě uchovalo stopy všech zvířecích druhů, které na tomto místě v daném historickém období žily.
moc dobrá expedice to bola 😉