CHKO Žďárské vrchy

Žďárské vrchy, Devět skal

Žďárské vrchy, Devět skal

CHKO Žďárské vrchy představuje pravděpodobně nejmalebnější chráněnou krajinnou oblast v naší zemi.

To praví kniha Krajina v České republice. Chtěl jsem se přesvědčit, zda tomu tak skutečně je…

V krásném pátečním ránu vystupuji ve Žďáru nad Sázavou. Podél Sázavy, kolem pamětihodností s barokním rukopisem pana Santiniho (ty však dnes nejsou předmětem mého zájmu… příště…) rychle pospíchám z města. Po dvou hodinách již sedím na hrázi Velkého Dářka a vstřebávám atmosféru největší vodní plochy Žďárských vrchů. Z rozjímání mě ruší dva stíhači, kteří provádějí, nepochopím proč, výcvik nad chráněným územím. Po nějaké chvíli odlétají a je opět klid.

CHKO Žďárské vrchy. Velké Dářko

CHKO Žďárské vrchy. Velké Dářko

Okolo Velkého Dářka vede naučná stezka, více než deset kilometrů dlouhá. Nemůžete objevit druhou tvář rybníka, tu pravou a přirozenou (tou první mám na mysli rekreační poslání tohoto území; rekreační objekty jsou naštěstí seskupeny pouze do prostoru hráze), pokud si ji celou neprojdete.

Jaká je tedy ta přirozená tvář? Rozsáhlá rašeliniště a mokřady. Obklopují celý rybník. Biotop, který je přirozený v mnohem vyšších zeměpisných šířkách. Biotop, který mám velice rád.

CHKO Žďárské vrchy. NPR Radostínské rašeliniště

CHKO Žďárské vrchy. NPR Radostínské rašeliniště

CHKO Žďárské vrchy. NPR Radostínské rašeliniště

CHKO Žďárské vrchy. NPR Radostínské rašeliniště

Naučná stezka prochází dvěma nejvýznamnějšími rašeliništi. Národními přírodními rezervacemi Dářko a Radostínské rašeliniště. Typická mokřadní květena, především suchopýr a ostřice, borovice blatka. Je opravdu na co se dívat.

Rašeliniště mají nemalý vliv na samotný rybník. Voda je díky nim kyselá (pH asi 5), rybám se tu příliš nedaří. Odolnější jsou pouze dravci, štika a okoun.

Voda je vůbec významným fenoménem oblasti. Žďárské vrchy jsou důležitou pramennou oblastí na hlavním evropském rozvodí. Hustá síť drobných vodních toků je typickým krajinným prvkem a od toho se odvíjí i rozsáhlá rybniční soustava.

K Velkému Dářku neodmyslitelně patří řeka Sázava. Moji generaci učili, že Velké Dářko je vlastně pramenem řeky, z něho prý vytéká. Dnes už geografie hodně pokročila. V literatuře nejodbornější se praví, že Sázava pramení asi 1,1km sz od Šindelného vrchu ve výšce 757 m.n.m. a poté Velkým Dářkem protéká. Problém je však v tom, že popisovaný přítok je v mapě označen jako Stružný potok (ten vidíte i na fotografii)… Nevím, co si mám o tom myslet. Jedno vím určitě. Onen Stružný potok je ze všech přítoků Velkého Dářka nejhezčí a není důvod ho za Sázavu nepovažovat (ta řeka je totiž hezká od začátku do konce).

CHKO Žďárské vrchy. Sázava na přítoku do Velkého Dářka

CHKO Žďárské vrchy. Sázava na přítoku do Velkého Dářka

Strávil jsem u rybníka spoustu času a vydržel bych tu určitě déle, má cesta však pokračuje dál. Na dva nejvyšší vrcholy Žďárských vrchů. Na Žákovu horu a na Devět skal.

Cesta stoupá ke skalnímu útvaru Tisůvka (800 m.n.m.). Touto kótou prochází hlavní evropské rozvodí. Doposud jsem se pohyboval v povodí Sázavy, s dalším krokem vstoupím do povodí Svratky. Její prameniště je nedaleko.

To je bezesporu zajímavá skutečnost, ovšem mnohem zajímavější je zmíněný skalní útvar. Oblast Žďárských vrchů má pahorkatinný a vrchovinný ráz se zaoblenými vrcholy, táhlými svahy a širokými údolími. Na mnohých vrcholech vznikly zvětrávacími pochody izolované skupiny skal, které jsou krajinným prvkem nejtypičtějším pro toto pohoří. Tisůvka je jednou z mnoha. Divím se, proč některá ze skal není přímo ve znaku CHKO. Typičtější krajinný prvek tu skutečně najít nelze.

Žákova hora (810 m.n.m.) je významným geodetickým bodem. Na jižním svahu se nachází stejnojmenná národní přírodní rezervace s ukázkou původních jedlobukových porostů. Žel, tento vrchol je bez rozhledu. O něco lepší je to na nejvyšším bodu Žďárských vrchů, Devíti skalách (836 m.n.m.). (Některé zdroje uvádějí skutečně počet devět, jiné daleko více, každý počtář zřejmě počítal jinak. Nejspíš to není důležité, místo je to nanejvýš pěkné…)

CHKO Žďárské vrchy. Devět skal

CHKO Žďárské vrchy. Devět skal

Procházím Svratkou, známým zimním střediskem. Další cesta pak vede hřebenem. Kolem bezpočtu vrcholových skal, o kterých jsem hovořil. Zajímavé jsou jejich názvy: Zkamenělý zámek, Milovské perničky, Čtyři palice… Na některé ze skal se dá vystoupat. Rozhledy jsou však většinou omezené.

Blížím se k Milovskému rybníku. Ten je hodně zasažen „rekreačním průmyslem“. Úsvit tuto skutečnost ovšem značně paralyzuje (poblíž rybníka jsem strávil noc).

CHKO Žďárské vrchy. Milovský rybník

CHKO Žďárské vrchy. Milovský rybník

Má cesta pokračuje do Nového Města na Moravě. Nevolím však cestu přímou. Vybírám kombinaci značených cest, na kterých jsou v mapě označena vyhlídková místa. Ta mám rád. Rád se dívám daleko do kraje a existence takových míst je často kritériem pro volbu mých cest. Tady je jich ovšem málo. Spíše však připouštím možnost, že o takových místech zatím nevím…

Jsou tu však jiné zajímavosti. Další skalní útvar, Drátenická skála, je nejmohutnější a nejhezčí z těch, které jsem doposud spatřil.

CHKO Žďárské vrchy. PP Drátenická skála

CHKO Žďárské vrchy. PP Drátenická skála

Nezmínil jsem se zatím o lesech, ačkoli převážná část mojí cesty lesem vedla. Lesy jsou dalším fenoménem Žďárských vrchů a potažmo celé Vysočiny. Jsou přirozené, zdravé. A je radost jimi procházet…

Ve svém povídání jsem příliš nehovořil o pocitech. Během dvou dnů jsem ve Žďárských vrších nachodil kolem osmdesáti kilometrů. To je příliš málo na to, aby člověk krajinu poznal, pochopil. A přesto…

…jsou krajiny, kam musíte zavítat mnohokráte, než vám přirostou k srdci. A jsou naopak takové, kam stačí přijít jednou a cítíte to hned. Krajina vás osloví při prvním setkání. To je případ Žďárských vrchů… 

K té malebnosti se určitě přikláním…

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: CHKO Žďárské vrchy

  1. Hana Slimakova napsal:

    Tuto krajinu miluji ze všeho nejvice. Tam jsme chodili trampovat. Tam jsem poznala mnoho spravnych kamarádek a kamarádů. Male Dárko, Velké dářko. Krásnélesy plne hub a borůvek. Žďárske vrchy, Devět skal , Ta vůně trávy a jehličnanů. Nevim, jestli se tam někdy ještě podívam. Ziji na Slovensku. Českomoravska vrchovina. ..Žďarske vrchy…to je moje srdcovka

    • pepa napsal:

      Krásný kraj, žel, hodně se změnil. Ubylo lesů…
      Ale stále je tam pěkně.

      • Antonín ze Žďárskách Vrchů napsal:

        Ale houby ubylo lesů! Žiji zde od narození a žádný les nezmizel. Možná občas zmizí pár STROMŮ v důsledku těžby, polomu nebo kůrovce, ale jiné jsou průběžně vysazovány. Výhodou je, že velká část lesů zde patří rodu Kinských a ti jsou v boji s kůrovcem mnohem akceschopnější než Lesy ČR. Když se objeví nemocný strom, no tak ihned konají… zatímco Lesy ČR vypisují tendr…a než to všechno vysoutěží, už jim je les většinou odepsaný.

        Nyní je třeba při průjezdu Karlovem vidět z hlavní silnice Velké Dářko, protože tam probíhala těžba, nebo třeba na vrcholu Čtyři palice je nyní holina. Ale že by zde ubylo lesů??? Podívejte se každý na mapu. Žďárské vrchy tvoří z větší části jeden velký les rozpostírající se severovýchodně od silnice 37 (Žďár n.S. – Krucemburk) a shora je uzavřený osou Hlinsko-Svratka- Sněžné.

  2. pepa napsal:

    Díky za osvětu. Ale stačí porovnat mapu současnou s mapou pár let starou.
    A nebo nejlépe – porovnat fotografie různých míst v časové ose posledních pár let.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *