Legendární via ferrata. Nejtěžší značená cesta ve Vysokých Tatrách. Dlouhá a extrémně exponovaná…
S takovými či velice podobnými charakteristikami se mohl setkat ten, kdo se o Stezku orlů zajímal nebo o ní četl.
Rád bych uvedl na pravou míru dvě skutečnosti:
Především: Nejedná se o via ferratu (= zajištěnou cestu) v klasickém slova smyslu. Cesta je osazena fixními řetězy, které slouží k postupu, nikoli k jištění. Jistící lanka, nedílná součást klasických ferrat, jsou pouze v jediném místě. A dle mého názoru jsou pouze reliktem dřívější podoby cesty.
Za druhé: Tvrzení o nejtěžší značené cestě je značně subjektivní. Orla perć je velice těžká, ovšem za příznivých podmínek bezpečná cesta. Stačí však nenadálá změna počasí, zbytková sněhová pole či jiné nepříznivé okolnosti a cesta se může změnit v peklo.
Orla perć vede po hřebenech vrcholů mezi sedlem Zawrat a sedlem Krzyźne. Tento hřeben odděluje Dolinu Pięciu Stawów Polskich (Dolinu pěti polských ples) a Dolinu Gasienicowu. Tvoří ho skupina Kozích vrchů (Maly Kozi Wierch, Kozie Czuby, sedlo Kozia Przelęcz a nejvyšší bod celé cesty, Kozi Wierch, 2291 m.n.m.), skupina Granatů (Zadni, Pośredni a Skrajny Granat, Granacka Przelęcz) a rozložitý vrchol Mala Buczynowa Turnia.
Nejjednodušší nástup do sedla Zawrat (V úseku sedlo Zawrat – sedlo Kozia Przelęcz je cesta jednosměrná. Rozhodnutí jeden rok staré, ale nanejvýš rozumné) je od Schroniska (chaty) w Dolinie Pięciu Stawów Polskich. K této chatě také směřuje sestup ze sedla Krzyźne a dvě únikové cesty (ze sedla Kozia Przelęcz a z Koziego wrchu). Další sestupové trasy vedou do Doliny Gasienicowej.
Za ideálních podmínek (ideální počasí, žlaby bez sněhu) je možné přejít Orlu perć během jediného dne. Výstup od chaty u 5PP do sedla Zawrat trvá dvě hodiny, dvě hodiny také trvá sestup ze sedla Krzyźne. Na samotný hřeben třeba rezervovat 6-8 hodin. To platí ovšem jen pro nejzdatnější turisty. V žádném případě není vhodné přeceňovat své schopnosti, není žádnou ostudou přechod rozdělit na několik etap, do několika dní (2 nebo 3 dny). Má to navíc i další nesporné výhody. Cesta nabízí neskutečně krásné výhledy na Vysoké a Západní Tatry (ale i mnohem dále). A bylo by neprozřetelné se o ně připravit jen proto, abychom za každou cenu absolvovali cestu v jediném dni.
Ze sedla Zawrat stoupá cesta na Maly Kozi Wierch. První místo s překrásným rozhledem. Následuje sestup žlabem, ve kterém je ještě teď, na konci června, sněhové pole (viz fotografie). K sestupu exponovaným místem třeba odvahy, řetězy jsou totiž ukryty v silné vrstvě sněhu. A je také dobré neuklouznout, následovala by jízda hodně dlouhým tobogánem…
Stometrový traverz a další sestup dlouhým komínem. Výstup na Zmarzle Czuby. Sestup po neuvěřitelně dlouhém a exponovaném žebříku do sedla Kozia Przelęcz, kde je další sněhové pole. Nekonečný výstup po řetězech na Kozie Czuby. A nejvyšší bod celé cesty, Kozi Wierch, je už na dohled. Jenže předtím je nutné sestoupit pod jeho severní stěnu, překonat štěrbinu a hned nato vyšlapat či spíše vytahat po řetězech ztracené výškové metry …
Podobný charakter má i další část cesty. Sil však rychle ubývá…
Ani ten nejlepší popis nemůže přiblížit atmosféru Stezky orlů, skutečné legendy mezi tatranskými cestami. Připojuji alespoň několik fotografií pro představu (pozn.: některé fotografie jsou staršího data).
Zmínit musím i další fakt. Dolina Pięciu Stawów Polskich nenabízí jen Orlu perć, ale i další překrásná místa ke shlédnutí. Jedním z těch nevynechatelných je Świnica, „řetězový“ vrchol s charakteristickým „leteckým“ pohledem na Západní Tatry.
(Nemohu stále jen chválit, neodpustím si jízlivou poznámku: Giewont, jakýsi polský Kriváň, vypadá mnohem lépe ze Západních Tater než ze Świnice…)
Orla perć je cesta skutečně výjimečná. Pro ty, kteří si na ni netroufnou, mám radu. Na Kozi Wierch vede samostatná značená cesta. A rozhodně to není jen chudinká náhražka Stezky orlů!