V předvánočním čase jsem si udělal čas i na toulání…
Zlato k poslednímu předvánočnímu víkendu určitě patří a nabídla mi ho i ranní Pálava. Zlatý obzor nad Děvičkami a nad Děvínem odrážející se v řece Jihlavě… člověk se chtě nechtě musí zastavit a nechat tu nádheru vstřebávat do sebe…
Věstonická nádrž a přilehlé vodní plochy jsou zimovištěm vodního ptactva. A je skutečně na co se dívat. Kormoráni, kvakoši, volavky (mimochodem volavka bílá je přenádherný pták) a mnoho jiných druhů. Mohl bych tu strávit celý den a stejně bych se těmi pohledy nenasytil…
Sněhová vánice přišla tak rychle, jako přichází vysoko ve Velké Studené dolině. Stejně rychle i odešla a převlékla krajinu do zimního hávu.
Martinka, Sirotčí hrádek, Stolová hora a sestup kolem vinohradů do Mikulova. Příkrá zabahněná cesta vyřešila moje dilema, jakým spojem se budu vracet zpět domů. V této chvíli už autobusem jet nemohu, osoby v silně znečištěném oděvu jsou z přepravy předem vyloučeny…
Nevadí. Z ranního zlata zbyl pořádný kus i na duši. A tam ho žádné bláto nepřekryje…