Krkonoše, Sněžka
…tak tohle je přece úplně mimo mísu, tady jsem měl být za úsvitu a ne teď, kdy Slunce sotva zapadlo…
Uplynulý týden byl bohatý na události, které jen sotva mohu hodnotit jako příjemné. Přišel víkend a bylo potřeba vyčistit hlavu. Jak jinak než chozením po horách…
Napadlo mne, že by nebylo špatné podívat se do Krkonoš. Přejít celý hřeben a v neděli, v první letní den, přivítat Slunce na Sněžce. A od nápadu k činu opravdu nemám daleko…
Do Krkonoš obvykle chodím z Tanvaldu a stejně tak i dnes. Cípem Jizerských hor, přes Příchovice s překrásným kostelem svatého Víta, jehož interiér je místem plným mystiky, mířím na Štěpánku. Nejmalebnější a nejhezčí rozhlednu celých Čech.
Nebyl jsem tu dlouho. Stále to tu má pod palcem pan Staněk, nesmírně milý a hodný člověk, před lety mi sehnal a poslal Knihu o Jizerských horách, bestseler Miloslava Nevrlého.
Příchovice. Kostel sv. Víta
Štěpánka. Nejmalebnější rozhledna v Čechách
Pokochal jsem se pohledy do Jizerských hor a je třeba pokračovat dále. Sestupuji do údolí Jizery a pokračuji k harrachovskému nádraží. Nevím, zda některá obec v republice má nádraží ještě dál od centra, než má Harrachov. Nádraží je vynikajícím výchozím místem pro cesty do polské části Jizerských hor. Pro cestu do samotného Harrachova ho však volí málokdo.
Krkonoše geograficky začínají v Novosvětském průsmyku, který je odděluje od Jizerských hor. Chci-li projít celé Krkonoše, musím začít cestu tam.
Stoupání je zprvu nezáživné, bez rozhledů, později se však otevírají pohledy daleko do vnitrozemí. Ještěd, Bezděz, na obzoru vidím sopečné vrcholky Českého středohoří. Stejně pěkné jsou však i pohledy do údolí Mumlavy a na jeden z nejhezčích krkonošských vrcholů Kotel.
Krkonoše. Kotel od Alfrédky
Není třeba spěchat. Do rána je času dost a Sněžka zas tak daleko není. Jenže já a jít pomalu…
16:45 Rozcestí pod Voseckou boudou
Tady v těch mokřadech jsem kdysi nocoval a jen vytrvalý déšť mě zachránil od mušinek, které mě málem sežraly; absolutně jsem nechápal , kudy se do neprodyšně uzavřeného spacáku dostaly…
17:00 Vosecká bouda
Konečně jsem na hřebenu (všichni míří dolů, nahoru jen já).
Krkonoše. Tvarožník a Szrenica
Povinná odbočka k pramenu Labe (jednou jsem tu byl ve dvě v noci). Kolem Violíku na Sněžné jámy. Poláci nazývají Violík Łabskim Szczytem. Název se počeštil a je to tedy jediný štít v České republice.
Krkonoše. Pramen Labe
Krkonoše. Szrenica od Violíku. V pozadí Jizerské hory
Krkonoše. Violík (Labský štít) a Wawel
18:00 Sněžné jámy, Wawel
(hergot, nepospíchej tak!) Jenže z ledovcových kotlů táhne chlad a je třeba se pohybovat.
Krkonoše. Sněžné jámy
Krkonoše. Pohled z Velkého Šišáku. V pozadí Sněžka, Studniční a Luční hora
Krkonoše. Dívčí kameny
20:00 Špindlerova bouda
Pardon, název se změnil. Teď je to Hotel Špindlerova bouda. Hvězdičky se na tabuli nad vchodem málem nevejdou. Tenisové kurty, musí to být úžasný zážitek zahrát si tenis na krkonošském hřebenu…
21:00 Slonecznik
Krkonoše. Slonecznik
21:14 Maly Staw
V tuto chvíli zapadá Slunce. Šarlatová oblaka na západě. Doplňuji své tvrzení, že neznám krásnější okamžiky, než jsou rána v horách. Večery mohou být stejně úchvatné…
22:10 Sněžka, 1602 m.n.m.
…tak tohle je přece úplně mimo mísu, přece jsem tu měl být za úsvitu a ne teď, když Slunce sotva zapadlo… Nevadí. Pokusím se přivítat Slunce na Rýchorech. Tma stále ještě není tak hustá, aby nebylo vidět do kraje. Ještě se mohu pokochat dalekými pohledy.
Připravuji čelovku a nasazuji rukavice. Je opravdu zima.
Západ slunce v Krkonoších
23:00 Svorová hora
Sestup k Jelence je nepříjemný. Nesmím sebou seknout, to by mohla být konečná…
00:00 Pomezní Boudy
Přeznačili tu cestu, musím ji hledat. Už vím, co si představit pod bonmotem „Tady chcíp´ pes“. To jsou Pomezní Boudy o půlnoci.
1:40 Lysečinská bouda
Tady musím dávat pozor. Cesta sestupuje do Horních Albeřic a pak se zas vrací na hřeben. Naprosto zbytečná ztráta výškových metrů. Existuje cesta přímo po státní hranici, která vede po vrstevnici. Jen ji nesmím přehlédnout.
Bez problému. Cesta je dokonce z polské strany značená.
3:10 Rýchory
Východní obzor bledne. Do východu Slunce je však stále daleko, hodina a půl. Nebudu čekat. Hra barev při zrození dne je možná úchvatnější než samotný východ Slunce…
3:30 Dvorský les
Tajemné a mystické místo Krkonoš. Slatě, mokřady, sem se rozhodně vyplatí přijít ve dne. A ty překrásné lilie, které tu kvetou…
Pod Dvorským lesem Krkonoše končí. Pokračuji do Trutnova. Naplněn jsem zcela mimořádným zážitkem. Který mi (kromě jiného) i tu hlavu pročistil…
Trocha statistiky:
Délka prošlé trasy: 87,6 km Celkové stoupání: 3611 m Průměrná rychlost: 4,2 km/ hod Celkový čas 20:40 hod
Krkonošská trasa