Jizerskohorská rašeliniště

Publikováno 1.7.2009 | Autor: pepa

„Mohu tam hodiny bloudit, celé dny trávit – zelená říše vod a mechů, ticha a ostřic se neomrzí.

Sám v sebe se uzavírá svět jizerskohorských rašelin: málokdo z lidí, kteří žijí pod horami, tuší, jaká krása a samota se skrývá za hradbami klečových polí, na rašelinných loukách obklopených lesy. Horské rašeliny jsou vždycky nádherné, na Šumavě i v Krušných horách, krkonošské i slovenské, ale jizerskohorské mám nejraději“ (Miloslav Nevrlý, Kniha o Jizerských horách).

Uplynulý víkend byl plný mlhy a deště a Jizerské hory nenabízely hřebenové túry s překrásnými dalekými rozhledy. Toto počasí však bylo jako stvořené k prohlídce rašelinišť a močálů. Vždyť kdy jindy se mohou mokřady předvést ve své nejryzejší podobě než v období dešťů…

Velká jizerská louka. Rašeliniště rozkládající se po obou stranách státní hranice v pramenné oblasti Jizery. Přírodní skvost, do jehož útrob můžete nahlédnout jen na několika málo místech.

Malá jizerská louka a Rašeliniště Jizerky. Místa rozkládající se nad osadou Jizerka kolem toku stejnojmenné říčky.

Čihadla, Klečové louky, Rybí loučky, další a další. Rašelinišť je v Jizerských horách tolik, že by vám týden nestačil na pouhé seznámení s nimi…

Jizerské hory. Jizerka

Bylo by také nošením dříví do lesa snažit se popsat krásu těchto míst. Udělal to už někdo jiný, způsobem, který sotva někdo někdy vylepší. Miloslav Nevrlý věnoval Jizerským horám velkou část svého života a svoje poznatky, dojmy a výsledky bádání shrnul v Knize o Jizerských horách. Je to zvláštní kniha, sotva osloví někoho, kdo končiny Jizerských hor nezná, sotva osloví toho, komu Jizerské hory nepřirostly k srdci.

Já patřím k těm druhým. Jizerské hory dokonce považuji za jeden ze svých domovů.