Panstvo Muráň (Hospodárske dejiny). Část II.

Pavol Hlodák, Ján Žilák: Panstvo Muráň (Hospodárske dejiny)

Pavol Hlodák, Ján Žilák: Panstvo Muráň (Hospodárske dejiny)

V první části mého povídání o hospodářských dějinách Muránského panství jsem se zabýval historií těžby železných rud, historií výroby železa, těžbou dřeva a výrobou dřevěného uhlí. 

Ve druhé části se zmíním o muránské manufaktuře na kameninu, papírně v Muráni, sklárně v obci Muránská Huta a o sklenářích z Muránské Huty.

Připomínám, že zdrojem informací je kniha Ing. Pavola Hlodáka a PhDr. Jána Žiláka, CSc. Panstvo Muráň, Hospodárske dejiny (Kermat s.r.o., 2006).

********************************************************************************

Muránska kameninová manufaktúra

(Pozn.: tomuto tématu věnuje autor samostatnou knihu Muránska kamenina, manufaktúra na výrobu keramiky, která vyšla r. 2000).

Muráň v roce 1905, v popředí manufaktura na kameninu

Muráň v roce 1905, v popředí manufaktura na kameninu

Změnou životního stylu vyšších vrstev obyvatelstva ve 2. polovině 18. století a na začátku století 19. došlo k rozvoji manufakturního podnikání. Rozvoj tohoto podnikání byl vyvolán zvýšením nároků na hmotnou kulturu. Honosnější paláce si vyžadovaly i reprezentativnější vybavení stolním nádobím, které nahrazovalo do té doby používané nádobí fajansové, měděné nebo cínové. Bílý tvrdý střep porcelánu a kameniny se stále více dostával na stoly vznešených rodů, protože byl módní, dekorativní a hygienicky čistý. V neposlední řadě to však byly také podnikatelské aktivity vlastníků manufaktur, kteří si takto zvyšovali svoje příjmy.

Poznámka: Kamenina se vyrábí z kameninových jílů, žáruvzdorných jílů, křemenu a živce, porcelán z kaolínu, křemenu a živce. Právě bílý kaolín dodává porcelánu jeho ušlechtilost. Kameninové jíly jsou krémové. Rozdíl je také v technologii výroby a v teplotě vypalování.

Koháryovci tak jako jiné rody Uherska nemohli stát bokem. Proto založili, kromě jiných, také manufakturu na výrobu kameniny v Muráni. První záznamy o výrobě v  manufaktuře v Muráni jsou z roku 1825, kdy se z fabriky dostalo do skladů množství talířků, šálků a džbánů a jiných druhů stolního nádobí.

Fabrika stála v lokalitě Príslop (u cesty do Muránské Lehoty – viz foto výše). V prvních letech vyráběla v režii panství, v roce 1826 ji dali do tříletého pronájmu. Prvním nájemníkem by Karol Tóth z Revúce, za pronájem platil 1200 zlatých ročně.

Roku 1828 uvažoval nový majitel panství Ferdinand Coburg o postavení nové výrobny. Tento plán se nakonec neuskutečnil a majitel uzavřel s K. Tóthem roku 1829 novou smlouvu; pronájem činil tentokrát 1500 zlatých. Roku 1831 Tóth zemřel a další nájemce už tak úspěšný nebyl. Od roku 1841 přešla kameninová fabrika společně s místní papírnou pod administrativní řízení panství, celá výroba tedy běžela v jeho režii. Správcem byl jmenovaný Štefan Frum a pod jeho vedením se výroba úspěšně rozběhla. Odbyt byl zajištěný v Pešti, Budíně, Debrecíně, Miškovci a v dalších uherských městech. Na území Slovenska pak v Kežmaroku a Rožňavě.

Fabrika vyráběla široký sortiment nádobí, kalamáře, květinové vázy, džbány, lavory a květináče. V roce 1846 zaměstnávala správce, skladníka, vedoucího dílny, deset dělníků u hrnčířského kruhu, šest malířů, čtyři paliče, devět nádeníků, jednoho mlynáře a jednoho baliče výrobků.

V letech 1857 – 1859 fabriku provázela odbytová krize, výroba byla ztrátová. Jako inovační byla zavedena výroba kachlů a hnědého zboží (tmavé kameniny), vyrábělo se však i původní bílé zboží.

Výroba se znovu rozhýbala v sedmdesátých letech devatenáctého století. Zboží mělo i svoji kvalitu, což se potvrdilo i na výstavách v letech 1873 a 1876.

Po roce 1890 převzala fabriku Prvá uhorská účastinárska spoločnosť spojených sklární so sídlom v Budapešti.

Od 1. 1. 1895 do 31. 12. 1900 si manufakturu pronajal Jozef Mayer.  Ten v krátké době povznesl fabriku na dobrou úroveň, o čemž svědčily hospodářské výsledky. Výrobky byly dobré kvality a v přijatelných cenách. Ve fabrice pracovalo 45 lidí. Mayer si pronajal fabriku ještě jednou, do roku 1903. Činnost manufaktura ukončila pravděpodobně roku 1908.

Téměř pětaosmdesátileté působení Muránské kameninové manufaktury si můžeme vysvětlit tím, že šlo o malý až střední podnik s dobrou organizací práce, s výbornou surovinovou základnou v nedalekém okolí (hlína se těžila v Šivěticích). V počátcích se manufaktura zaměřila na výrobu luxusnějších výrobků, později vyráběla pro široký okruh spotřebitelů. Spotřebitelům byl také přizpůsoben dekor výrobků.

Je nutné připomenout, že vyráběný sortiment byl široký. Velké servisy čajové, kávové, samostatné konvice, šálky, talíře a mnoho dalších druhů výrobků. Zboží bylo vyráběno ve třech až čtyřech velikostech, barvy bílé, modré, pestré květinové až po luxusní dekory s krajinářskými motivy, které byly zdobené zlatem.

Muránská fabrika si během své existence zachovala dobrou technickou i technologickou úroveň výrobků a vkusné dekory. Za nedostatek bylo možné považovat dekory šablonové a některé kombinace barev.

Keramika z prvních roků fungování manufaktury. Zobrazen je erb rodu Koháry

Keramika z prvních roků fungování manufaktury. Zobrazen je erb rodu Koháry

Výrobní značky muránské kameniny

Výrobní značky muránské kameniny

Papiereň v Muráni

Snahou každého zeměpána bylo hospodařit se ziskem a přitom využít dokonale domácí surovinové zdroje. Muránské panství, na jehož území se nacházely rozsáhlé lesní celky s dostatkem vodních toků, mělo všechny předpoklady pro ruční výrobu papíru.

První věrohodnou zprávou k výrobě papíru v Muráni je smlouva uzavřená mezi Ignácem Kohárym zastupujícím Muránské panství na straně jedné a Jozefem Lennerem, papírnickým mistrem na straně druhé. Smlouva byla podepsána ve Vyšném Balogu (Veľký Blh) 2. 4. 1774. Obsahem smlouvy bylo udělení souhlasu k výstavbě papírny s tím, že panství připraví pozemek, zajistí materiál, zajistí výstavbu budovy a upraví vodní toky. Papírenský mistr se naopak zavázal, že všechny náležitosti potřebné pro výkon svojí profese si zabezpečí na vlastní náklady. Od okamžiku, kdy bude papírna hotová a provozuschopná, od toho data bude papírnický mistr platit v stanovených termínech a odvádět pronájem 100 zlatých. V případě meškání dá k dispozici panství vnitřní zařízení papírny. Pro obě strany platí roční výpovědní lhůta. S výstavbou papírny se začalo hned po podpisu smlouvy. Výrobní činnost začala naplno počátkem roku 1779.

Začátkem roku 1787 byl vykonaný soupis průmyslových zařízení v Gemerské župě. V Muráni je zapsán papírenský mlýn, který vlastnil František Koháry. Nájemce ročně vyrobil dle záznamu 400 vídeňských centů (= 56 kg) papíru.  Papír se vyvážel a prodával v Gemerské, dále v Malohontské, Boršodské, Hevešské, Veľkohontianské, Spišské, Liptovské a Novohradské župě pro potřeby různých panství a kanceláří. Vyráběly se tu všechny druhy papíru. Celková vyrobená hodnota představovala 3178 zlatých. V papírně pracovalo devatenáct zaměstnanců.

Lenner postupně přenesl svoje aktivity do Tisovce, v roce 1795 pak v Tisovci zemřel. Po jeho smrti se v papírně vystřídalo několik nájemců.

Každý z nájemců značil vyrobený papír svými iniciálami.

Vodotlače z Muránské papírny

Vodotlače z Muránské papírny

V roce 1804 získal papírnu do pronájmu Matej Potanka. Ten se velice zasloužil o zlepšení kvality vyráběného papíru. Ten patřil mezi nejlepší na Slovensku. V Muráni působil Potanka až do roku 1825. Sortiment jeho výrobků byl značen iniciálami MP, z druhé strany pak byl nápis GROSS MURANER nebo GROSS MEDIAN.

V letech 1825 a 1829 pak proběhly veřejné dražby. Při druhé z nich byl vyčíslený majetek celé papírny na 1342 zlatých a byl sepsán velice podrobný soupis vybavení papírny.

Nájemcům se nejspíš v těchto letech příliš nedařilo, od 1. 1. 1832 přechází papírna do administrativního řízení panství. Převzetím papírny do režie panství stanovil Ferdinand Coburg zaměstnancům pevné platy, byla provedena oprava veškerého zařízení a nakoupeno bylo všechno, co vyžadoval výrobní proces. V prvním roce pod administrativním řízením panství nebyl ještě vykázán zisk, ve druhém pak už byla papírna zisková.

Papír vyráběný v režii panství měl také svoje značení. Písmena FCP (Ferdinand Coburg Princeps) s korunkou, druhá část nápisu značila druh vyrobeného papíru (např. MURANER GROS MEDIAN nebo MURANER MITTEL.

Od 1. 1. 1841 došlo k administrativnímu sloučení papírny s kameninovou fabrikou. V polovině čtyřicátých let provázely výrobu těžkosti a byla nezisková. Výroba se udržovala pouze ze setrvačnosti. Ani nový pronájem provozovny nepomohl hospodářskému oživení. K 31. 12. 1847 byla výroba zcela zastavena a bylo rozhodnuto o přestavbě papírna na pilu.

Muránská papírna patřila mezi nejstarší na území Gemeru. Výroba trvala 74 let a papíry vyrobení v Muráni se vyznačovaly dobrou až velmi dobrou jakostí. Nacházíme je ve všech slovenských archivech a jsou to bez výjimky papíry vysoké kvality.

Skláreň Muránska Huta. Obločiarstvo

Okolnosti vzniku sklářské hutě, která determinovala počátky dnešní obce, jak poznamenává autor, byly dosud neznámé. Jistá zmínka o sklářské huti je v urbári z roku 1652. Ovšem dle dobrého znalce gemerských dějin Bálinta Illa se jednalo o huť patřící do katastru obce Šumiac, nikoli o muránskou hutu (k Muráni patřící). Ani v soupisu konfiskovaného majetku Františka Weššeléniho není zmiňována. Ještě ani v soupisu majetku Muránského panství z roku 1672 není o huti zmínka. Až 20. 3. 1690 je sklárna zmiňována v jistém protestu Spišské komory. Z roku 1691 je znám jmenovitý seznam sklářů žijících v patnácti domech.

V soupisu královských majetků na Muránském panství z roku 1695 se dočítáme, že k Muránskému hradu patří i v sousedství se nacházející sklářská huť, kterou provozuje sklářský mistr a odvádí pronájem 120 zlatých jako i křišťálové sklo a sklo sklenářské. V roce 1701 se pak uvádí v zásobě hradu Muráň velké množství skleněných tabulek pocházejících z této hutě.

V roce 1701 dostal hrad Muráň se všemi majetky Štefan II. Koháry. Tím se sklářská huť dostala k novému majiteli, který je pro válečný stav nemohl využívat. Od roku 1710 však už muránska huta společně s ostatními obcemi patřícím panství vykazuje svoje poplatky novému majiteli. Velkou část nájmu platil sklářský mistr výrobky.

Podrobně vedené účty na Muránském panství svědčí o tom, že v letech 1717 – 1718 probíhala výstavba nové hutě, z těch let není zaznamenána žádná výroba. Z dalších let jsou pak už známi všichni nájemci hutě.

Od 1. 1. 1749 byla huť v pronájmu celé obce. V podrobném popisu z tohoto roku se vzpomíná, že přibližně před dvaceti lety byla sklářská osada zvětšena a zalidněna. Hutníci nemají žádná pole k osívání, jen louky a zahrady. Dvacet let už se osada jmenuje Huta.  Samotná sklářská huť leží na potoce pod vsí. Všichni obyvatelé jsou velmi chudobní. Nemají peníze, ale ani dluhy. Všichni obyvatelé jsou katolíci. Kostel v obci nemají, v duchovních potřebách jsou odkázáni na kostel v Muráni.

Roku 1766 byla povolena stavba nové hutě. Obec se navzdory těžkostem zvětšovala. Muránska Huta se z původní osady svobodných sklářů transformovala na poddanskou obec.

V osmdesátých letech provázely výrobu těžkosti. Na mapě Gemerské stolice z roku 1790 je ještě sklářská huť v Muránskej Hute zakreslená. Roku 1791 žádají občané o povolení postavit v obci kostel. Na konci roku 1792 došlo k definitivnímu zastavení sklářské výroby v obci.  Takto po více jak stopadesáti letech vyhasly sklářské pece v Muránské Hute.

Podle zápisu v obecní kronice zde byly v roce 1865 vybudovány ještě dvě provozovny. Jedna vyráběla hřebíky, druhá krompáče, motyky, rýče a lopaty.

Obločiarstvo (Sklenářství)

Slovenský obločiar

Slovenský obločiar

První zpráva a sklenářích z Muránské Huty pochází ze začátku 19. století. Podle ní se obyvatelé zabývají sklenářstvím už od 17. století. Z toho vyplývá, že se tu vyrábělo i tabulové foukané sklo. Dokud sklárna fungovala, poskytovala sklenářům prostředky na obživu. Po zániku museli nakupovat sklo jinde. Chodili po vsích, kde opravovali rozbitá skla. Podle Jána Galla se před 1. světovou válkou už zabývali sklenářstvím všichni chlapi ze vsi. Vandrovali po celém Uhersku a cesta je nejednou zanesla až na území Rumunska a Bulharska. Každý sklenář měl svůj region, jeden druhému do něj nechodil. Do světa chodili v červenci po žních, domů se vraceli v prosinci, aby na Vánoce byli doma. Po Vánocích znovu odcházeli a vrátili se až na jaře. Někteří, kteří pracovali dále, se vraceli domů jednou za dva roky i více. Řemeslo se dědilo z otců na syny.

Přesto, že sklenáři z Muránské Huty nevykonávali v pravém smyslu řemeslo sklenářů (nevyráběli zrcadla, neměli cechy, atd.,)  patří historicky k této profesi a určitě ji obohatili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Muránska planina. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře u Panstvo Muráň (Hospodárske dejiny). Část II.

  1. Pavel HURTA napsal:

    Dobrý den,
    zajímalo by mne, zda máte nějakou informaci o souvislosti papírníka Lennera pod Muráněm s papírnickou rodinou Lennerů ze Želechovic nad Dřevnicí (zde v letech 1728 -1733 působil Ondřej Josef Lenner).
    Děkuji

    Pavel HURTA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.