Chebsko, putování podél státní hranice. Část I.

Chebsko. Starý Hrozňatov, Loreta

Chebsko. Starý Hrozňatov, Loreta

Zajímavá místa podél bavorsko – české hranice. V dalším povídání o Chebsku, mém rodném kraji, vás na některá upozorním a něco vám o nich povím…

Pohraniční oblasti Chebska (ale také Tachovska a Domažlicka) jsou zvláštním krajem. Zvláštním z mnoha pohledů. Hornatá oblast, spadající do srážkově bohatého přímořského podnebí. Krajina sestávající především z lesů a pastvin; obdělávaných polí tu nenajdete mnoho. Bohatá pramenná oblast, na Chebsku pak spousta pramenů minerálních. A mohl bych jmenovat další a další…

Zvláštní je i historický vývoj tohoto území. Na jedné straně dva národy s odlišnou řečí a s odlišnou kulturou. Na straně druhé lidé, kteří po dlouhá staletí žili vedle sebe. Museli žít vedle sebe a museli spolu dokázat žít. Lidé, kteří znali dokonale svůj kraj, znali zdejší zákonitosti přírody a její pravidla. A hranice samotná byla jen nepříliš důležitou čárou…

Konflikty se rodily úplně jinde, posléze však postihly i zdejší obyvatele a to zcela fatálním způsobem. Na německé straně demagogicky deklarovaná příslušnost ke svému národu, deklarovaná z pozice síly a nadřazenosti. Z tohoto pohledu se pak hranice stávala primárním zdrojem nestability.

Poválečná historie v sobě všechny tyto konflikty nesla a zásadním způsobem je zohledňovala. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a pohraničí bylo osídleno lidmi z celého Československa. Lidmi, kteří o zdejším kraji nevěděli zhola nic. Z tohoto nepřirozeného osídlování vyplynula nejednotná (či spíše žádná) kultura, nejednotná mentalita, nejednotné zvyklosti, hodně nedůvěry. To jsou fakta, která mohu potvrdit osobně…

Vrcholným dílem zkázy bylo vytvoření hraničního pásma, potažmo vylidněného území, kde čas byl jen nedůležitou fyzikální a statistickou veličinou…

Po roce 1989 se pohraničí začalo měnit. Změny jsou patrné především v zástavbě měst a obcí, v samotné krajině ne příliš. Zdejší obyvatelstvo si jen hodně pomalu vytváří svoji charakteristiku kulturní, mentální a jazykovou a tím se značně liší od obyvatel ostatních krajů České republiky. V jistém pohledu si pohraničí svoji izolaci zachová ještě dlouho…

********************************************************************************

V první části krátkého povídání či upoutávky, chcete-li, představím některá zajímavá místa v blízkém okolí Chebu. Ve druhé se pak posunu do oblasti Dyleně, nejvyššího vrcholu severní části Českého lesa. A podaří-li se, budu v budoucnosti pokračovat dále směrem na jihovýchod.

Přirozeným východiskem k toulkám do nejzápadnějšího pohraničí je město Cheb. Od mé jarní návštěvy se mnohé změnilo. Osa města, třída Svobody, dostala zcela nový vzhled a proměnila se v překrásnou pěší zónu. Českou premiéru tu má veřejné osvětlení. Čtrnáct čtyřmetrových sloupků. V jejich horní části osvětlovací těleso, po straně LEDdiodový efektový pás; světovou premiérou je umístění takových těles ve veřejném prostoru! Ulici podélně půlí drenážní pás. Ten zakrývají ocelové pláty, do kterých je vyryta postupně celá historie Chebu. Každý z plátů nese jeden z významných pro město letopočtů a s ním vysvětlující text.

Cheb. Nově vybudovaná pěší zóna na třídě Svobody

Cheb. Nově vybudovaná pěší zóna na třídě Svobody

Cheb. Detail unikátního osvětlení na třídě Svobody

Cheb. Detail unikátního osvětlení na třídě Svobody

Třída Svobody končí na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Jen hlupák by se sem nepodíval…

Na náměstí se spojují (či rozcházejí) značené turistické cesty. Zeleně značená cesta vede (možná symbolicky) na Zelenou horu. Kopec s vysílačem, který je dominantou Chebu a je vidět z hodně vzdálených míst. Mám za to, že tím nejvzdálenějším je Klínovec, nejvyšší vrchol Krušných hor.

Zelená hora u Chebu

Zelená hora u Chebu

Cesta vede kolem vodní nádrže Skalka, dále k bývalé obci Horní Pelhřimov a stoupá na Svatou Annu. Tak říkají obyvatelé Chebu předvrcholu Zelené hory. Na zarostlém návrší lze spatřit zbytky poutního areálu s kostelem sv. Anny. V šestnáctém století zde byla postavena kaple, později rozšířená na barokní kostelík. Ten byl až do roku 1945 významným poutním místem Chebska. Kromě kostela zde byly rovněž fara, škola a hřbitov. Po roce 1945 byly kostel i ostatní stavby zplundrovány vandaly a armádou. Dílo bylo dokonáno počátkem šedesátých let, kdy byly zbořeny poslední zbytky staveb.  Není toho tak mnoho, co lze dnes na Svaté Anně spatřit.

Zbytky kostela sv. Anny na Zelené hoře u Chebu

Zbytky kostela sv. Anny na Zelené hoře u Chebu

Vzpomínám na den svých šestnáctých narozenin, kdy jsme se společně s kamarádem rozhodli ruiny kostela prozkoumat. Skončilo to zatčením; deset metrů za kostelíkem začínalo hraniční pásmo a naše přítomnost v tomto prostoru byla nejspíš krajně nežádoucí…

Od Svaté Anny pokračuje cesta k vrcholu Zelené hory, k Bismarckově rozhledně. Tady bych chtěl předeslat, že z rozhledny je pouze omezený výhled. Pokud se chcete skutečně rozhlédnout do kraje, odbočte na okraji lesa vlevo a zajděte k vysílači. Je to pár stovek metrů, ale odměna je dokonalá. Z návrší je krásný rozhled k východu, na celou Chebskou pánev, na západní část hřebene Krušných hor a na část Slavkovského lesa.

Na značenou cestu je nutné se vrátit a pokračovat k vrcholu Zelené hory. Tady stojí ona Bismarckova rozhledna. Předchůdcem dnešní rozhledny kamenné byla čtrnáct metrů vysoká dřevěná vyhlídková věž, postavená v roce 1891. Pro špatný stav byla v roce 1909 zbourána a v témže roce byl v Chebu ustanoven výbor pro stavbu rozhledny. Ta byla, po veřejné sbírce, ještě v témže roce dostavěna a otevřena. Stavbu osmnáct metrů vysoké rozhledny navrhl architekt Rolf Beier.

Bismarckova rozhledna na Zelené hoře u Chebu

Bismarckova rozhledna na Zelené hoře u Chebu

Nacionální všeněmecká strana prosadila přejmenování z původního názvu ”Nová rozhledna na Zelené hoře” na Bismarckovu rozhlednu. Tím se rozhledna zařadila mezi množství jiných památníků věnovaných významnému německému politikovi, zakladateli německé říše Otto von Bismarckovi. Z těchto 238 věží, rozhleden a sloupů se do dnešní doby zachovalo 171 staveb stojících v několika evropských zemí a také kupříkladu  v Chile.

Po druhé světové válce, až do pádu komunismu, se rozhledna ocitla v nepřístupném pohraničním pásmu. Mladší generace o její existenci vůbec nevěděla. Přiznám se, že i já jsem se o ní dověděl až  v devadesátých letech.

V roce 2005 byla rozhledna zrekonstruována a zpřístupněna veřejnosti.

Značená cesta obchází celou Zelenou horu a kolem budovy bývalé 9. roty Pohraniční stráže v Horní Hraničné (Ober Kunreuth) pokračuje směrem k silničnímu hraničnímu přechodu Svatý Kříž. Hlubokým lesem, až nepřirozeně krásným. Tak zachovalé lesy lze spatřit už jen málokde…

Možností, jak pokračovat v další cestě, je několik. Městskou dopravou se vrátit do Chebu nebo naopak pokračovat opačným směrem přes obec Slapany do Starého Hrozňatova. Do těchto obcí lze pokračovat i pěšky a tuto volbu vřele doporučuji.

Po půlhodině chůze se značená cesta napojí na nový asfaltový koberec cyklostezky vedoucí z Chebu do Waldsassenu. Cyklostezky, která vede po náspu bývalé železniční tratě mezi zmíněnými městy. Před patnácti lety jsme se snažili se synem bývalou železniční trať zmapovat a zdokumentovat. Místy jsme se prodírali hustou džunglí a nic nenaznačovalo, že by tato památka mohla být nějakým způsobem někdy zachráněna.

Cyklostezka vybudovaná na náspu bývalé železniční tratě z Chebu do Waldsassenu

Cyklostezka vybudovaná na náspu bývalé železniční tratě z Chebu do Waldsassenu

Zachráněna je, alespoň částečně. Po náspu vede zmíněná cyklostezka a v místě bývalé zastávky Slapany (po cyklostezce asi kilometr vlevo) je alespoň symbolický pomník ve formě starého semaforu a opravené refýže.

Místo bývalé železniční zastávky Slapany na železniční trati z Chebu do Waldsassenu

Místo bývalé železniční zastávky Slapany na železniční trati z Chebu do Waldsassenu

Výstavba cyklostezky je realizována v několika etapách; druhá byla dokončena v letošním roce. Žulový kámen se symbolem kola, umělecké dílo umístěné vedle strážního domku ve Slapanech, jehož autorem je chebský sochař Jiří Černý, symbolizuje spojení první a druhé etapy výstavby.

Pomník ve Slapanech symbolizující spojení dvou etap výstavby cyklostezky z Chebu do Waldsassenu

Pomník ve Slapanech symbolizující spojení dvou etap výstavby cyklostezky z Chebu do Waldsassenu

Nabídnu ještě jeden osobní tip. Vydáte-li se od strážního domku po silnici vzhůru, dostanete se k zanedbanému domku na okraji obce. Vydejte se vpravo podél něj a dostanete se k zatopenému čedičovému lomu, o němž ví málokdo. Moc pěkné místo…

Zatopený čedičový kamenolom ve Slapanech

Zatopený čedičový kamenolom ve Slapanech

Pokračovat do Starého Hrozňatova lze opět dvojím způsobem. Autobusem městské dopravy nebo pěšky. Doporučuji vřele (jak jinak) druhou možnost. Je však nutné se vrátit na zeleně značenou cestu. Ta klesá k řece Odravě, na níž byla o dva kilometry níže vybudována v šedesátých letech Jesenická přehrada. U přechodu přes řeku lze ”obdivovat” ženijní zátaras z dob, kdy tudy vedla železná opona.

Odrava nad obcí Slapany

Odrava nad obcí Slapany

Zbytky ženijního zátarasu na řece Odravě

Zbytky ženijního zátarasu na řece Odravě

Do Starého Hrozňatova je to ještě hodina chůze. A proč o této obci již poněkolikáté hovořím?

Obec Starý Hrozňatov je zmiňována poprvé již k roku 1217. Tehdy byl v hladomorně věže zdejšího hradu umořen hlady blahoslavený Hroznata. Hrad byl až donedávna jedním z mnoha na Chebsku, které chátraly a které byly odsouzeny k zániku. Nestalo se tak. Našel se bohatý investor (údajně z východu Evropy) a hrad se opravuje. Slyšel jsem osobně již hodně připomínek na adresu investora, ovšem volba mezi ”opravit” nebo ”nechat shnít a spadnout” je, myslím, jasná.

Hrad ve Starém Hrozňatově

Hrad ve Starém Hrozňatově

Nad Starým Hrozňatovem je však ještě jedno zajímavé místo. Loreta.

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Po získání Hrozňatovského panství chebskou jezuitskou kolejí (v roce 1658) dosáhl rektor koleje v roce 1664 vybudování poutního místa. V souvislosti s obnovováním mariánského kultu byla zvolena forma loretánské kaple (dle legendy byl přenesen domek Panny Marie z Nazaretu do italského Loreta). Ta byla dokončena v roce 1665, o dvacet let později byla rozšířena o ambity a nádvoří tak dostalo pravidelný obdélníkový arkádový tvar.

Po uzavření pohraniční oblasti na počátku padesátých let minulého století areál Lorety zpustl. Vyhořela zvonice a z Lorety zbyla pouhá rozvalina zarůstající křovím. Hned po pádu komunismu se začalo se záchranou starého poutního místa. Iniciátorem byl místní rodák, Ing. Anton Hart, podnikatel z Waldsassenu, který založil v SRN Spolek pro obnovu a podporu Lorety. 2. října 1994 se konala první pouť do zčásti obnovené Lorety. Tehdy byla také znovu vysvěcena Santa Casa (Svatá chýše).

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Starý Hrozňatov, Loreta

Ing. Anton Hart obdržel za mimořádné zásluhy o záchranu poutního místa a o utužování přátelské spolupráce obou národů v roce 2002 čestné občanství města Chebu, v roce 2003 mu papež Jan Pavel II. udělil rytířský řád sv. Silvestra. Jeho jméno nese i cesta mezi Starým Hrozňatovem a Waldsassenem.

Do Chebu se ze Starého Hrozňatova vraťte městskou dopravou. V tomto případě ji skutečně preferujte před pěším návratem…

********************************************************************************

Pokračování;

3. část

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Můj rodný kraj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Chebsko, putování podél státní hranice. Část I.

  1. Ladislav Frk napsal:

    Moc děkuji za krásný a dokonalý komentář a pěkné fotky k dané oblasti. Přestěhovali jsme se do Aše z Prahy před dvěma měsíci a tuto oblast už máme částečně projetou i pošlou a musím říci, že to je krásná část naší milované vlasti. A takovéto průvodce jsou určitě příjemnou potřebou pro znalost a poučení o tomto kraji.

Napsat komentář: pepa Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *