Slovenské hory jsou přirozeným biotopem medvěda hnědého
Lov všech medvědů v revírech státního podniku Lesy SR, š.p. se realizuje formou poplatku. Poplatek za lov medvěda je závislý na jeho hmotnosti. Za úlovek medvěda o hmotnosti 80 – 100 kg zaplatí lovec 3.445 € (103.000 Sk). Cena je na úrovni jednoho medailového jelena.
„Pokud vezmeme v úvahu byrokracii, problémy s povolením lovu, náročnost přípravy a další překážky při realizaci lovu, je zřejmé, že o nějakém zisku nemůže být ani řeč“, dodává ve svém vyjádření Ing. Marcel Lehocký (š.p. Lesy SR).
Součástí článku v časopise Lesník jsou vyjádření tří oslovených odborníků. Seznámím vás s podstatnou částí těchto vyjádření; považuji je za velmi zajímavá a představují dva odlišné pohledy na řešení celého problému.
Emil Rakyta (lesník ve výslužbě)
„Je medvěd na Slovensku ohrožený? Tuto otázku si kladli i lovci v třicátých letech minulého století, kdy se populace medvěda snížila na kritickou hranici. Z jejich iniciativy byla vyhlášena celoroční ochrana medvěda hnědého, která trvá dodnes. V té době neexistovaly žádné ochranářské organizace, veřejností byl medvěd považován za škodnou.
Respektováním zákonné ochrany se početní stavy medvědů v průběhu následujících třiceti let dostaly na úroveň, kdy bylo potřebné začít s regulací, a proto byly v roce 1962 vydány první výjimky k odstřelu. Postupem času se do rozhodování o počtu a způsobu vykonávání regulace začali míchat zástupci nově vznikajících národních parků, chráněných krajinných oblastí a v poslední době také mimovládních ochranářských sdružení. Postupná omezování a nová pravidla regulace způsobily, že za období od roku 1999 se regulační odstřel plní na 34%. Početnost medvědí populace tak prudce stoupá.
Početnost medvědí populace je také dlouhodobým svárem mezi lovci, státní ochranou přírody a laickými mimovládními sdruženími. Lovci udávají ve svých statistikách počty v rozmezí 1300 – 1500 jedinců, ochranáři 700 – 800 a mimovládní organizace nepřipouštějí ani 500 jedinců. Dosáhnout stoprocentní shody se tak nikdy nepodaří, stejně jako se nepodaří stoprocentní dokonalost jakéhokoli sčítání. Jako nejreálnější se jeví výsledek statistických výpočtů vycházejících ze stavu v roce 1932. Tehdy se odhadovalo, že na Slovensku je dvacet kusů medvědů. Na základě této metody (její popis je nad rámec této statě) lze předpokládat, že na Slovensku bylo v roce 2008 1012 jedinců.
Přirozeným biotopem medvěda jsou souvislé lesní komplexy. Rozloha lesů na Slovensku je necelých dvacet tisíc kilometrů čtverečních. Medvědí populace z toho obsazuje necelých sedmdesát procent této plochy (ostatní lesy nejsou pro medvěda vhodné). Tato plocha je optimální pro 600 – 700 jedinců.
Že početní stavy medvěda přesahují únosnou míru, svědčí nejen výše uvedená fakta, ale také téměř každodenní setkání lidí pracujících v lese, turistů a sběračů lesních plodů. Tato setkání končí někdy ublížením na zdraví.
Problematika péče a obhospodařování medvědí populace si vyžaduje odborné diskuse všech zainteresovaných stran, na kterých se budou hodnotit odborná fakta, ne pochybné intuice. Závěry musí respektovat etologii a biologii druhu. Je nejvyšší čas začít medvědí populaci obhospodařovat na odborné úrovni tak, abychom z medvědů neudělali žebráky toulající se kolem kontejnerů. Medvěd je původní druh naší fauny podobně jako další velké šelmy. A v našich lesích mají ještě dost životního prostoru. Lovecké obhospodařování nemůže ohrozit jejich existenci; naopak může přispět ke zmírnění problémového soužití s člověkem.“
Leopold Dugovič (Ministerstvo pôdohospodárstva SR)
„Přísná ochrana medvěda, výsledkem které jsou zvyšující se stavy a průnik medvědů do nových lokalit, se obracejí proti samotnému předmětu ochrany – medvědovi. Lidé pracující v terénu (lese), ve snaze zabránit střetu s medvědem, používají často různá akustická a jiná zařízení plašící medvědy. To způsobuje nepřiměřené rušení medvědů i jiných živočichů.
Střetnutí člověka s medvědem se zvyšují a veřejné mínění se obrací proti medvědovi. A to rozhodně není dobré.
V současné době je, podle našeho názoru, nevyhnutelné zabránit dalšímu zvyšování počtu medvědů. Proto je zapotřebí vypracovat akční plán ochrany a obhospodařování medvěda hnědého. K tomu je však nezbytná změna podmínek pro realizaci výjimek.
MP SR už několik roků navrhuje:
1. Povolit lov medvědů i v jarním období
2. Včas a v dostatečném předstihu vydávat výjimky a povolení k lovu
Současně je nezbytné co nejobjektivněji zjistit početní stavy medvědů.
Jen odvahou nebát se přehodnotit dosavadní praxi úzkou spoluprací odborníků můžeme vytvořit optimální podmínky pro nerušenou existenci medvědů a jejich respektování veřejností.“
Erik Baláž (Lesoochranárske zoskupenie VLK)
„Medvědi se stali součástí mého života už v době, kdy jsem měl šestnáct roků. Zpočátku jsem se s medvědy setkával jen náhodně. S tím, jak pozorování přibývala (dnes jich je víc jak 300), můj zájem rostl. Postupně se medvědi stali tématem mé diplomové práce na LF ve Zvolenu, objektem ochranářských aktivit v rámci LZ VLK a dnes také součástí fotograficko – filmového projektu o Tiché a Koprové dolině.
Mé zkušenosti s medvědy mě naučily, že množství „zaručených“ informací o medvědech přinejmenším neodpovídá realitě. Například jsem čítával, že při střetnutí s medvědem na krátkou vzdálenost, bych se měl snažit ho zastrašit: vystřelit do vzduchu, zvednout ruce, křičet. V praxi jsem se však zcela intuitivně choval jinak. Když jsem naposledy nechtě vyrušil v brlohu medvědici s mládětem, situace snad ani nemohla být horší. Medvědice vyběhla z brlohu a postavila se na ochranu mláděte. Já jsem jen odvrátil pohled a pomalu odcházel pryč. Medvědice ještě chvilku výhružně řvala a posléze se vrátila do brlohu. Kdybych v této situaci vystřelil nebo začal křičet, dopadlo by to pravděpodobně hůř.
A takto se právě někteří lidé při střetnutí s medvědem chovají. Četli to v příručkách, ovšem nikdo jim neřekl, že to platí jen při střetnutí s medvědem, který ztratil přirozenou plachost a od lidí žebrá potravu. V mém případě by výstřel či výkřik jen zbytečně zvýšil napětí…
Dalším mýtem je tvrzení, že „odstřel je nejlepším řešením konfliktů s medvědy a méně medvědů znamená méně konfliktů.“ V rámci LZ VLK jsme se v posledních letech zapojili do stovek správních procesů a dostali se tak k velice zajímavým informacím. Ve všeobecnosti se dá říci, že počet konfliktů s medvědy nesouvisí s jejich počtem.
Například ve Vysokých Tatrách žije nejvíce medvědů v oblasti Tiché a Koprové doliny. Během existence národního parku tam nedošlo k jedinému napadení člověka medvědem. V centrální části Tater, od Štrbského plesa po Tatranskou Lomnici, je medvědů mnohem méně a přesto se tu „kontejnerový medvěd“ objevuje každý rok. Odchyt ani odstřel tady ani nikde jinde nepomáhají. Příští rok se u kontejneru objeví medvěd jiný. Jediná možnost, jak škodám zabránit, je bezpečné uzavření odpadů a ochrana přirozených biotopů, kde medvědi najdou dostatek potravy. A podobné je to v případě dobytka či včelstev. Při špatném zabezpečení odstřel nepomůže.
Podle evropských legislativních norem je možné udělit výjimku na usmrcení chráněného živočicha jen tehdy, neexistuje-li alternativa na předcházení škod.
V drtivém počtu případů řešených na Slovensku se žádná alternativa ani nehledala. Stačí, když medvěd zničí dva včelíny a výjimka je na světě. Medvěd je zastřelen a škody se příští rok opakují. I toto jsou důvody, proč LZ VLK vyhrálo všechny soudní spory s MŽP. Výjimky byly uděleny v rozporu se zákonem.“
*********************************************************************************
Článek samotný i vyjádření zástupců odborné veřejnosti ukazují, jak velký názorový prostor v tomto problému existuje. A jak těžké bude dosáhnout oboustranné shody.
V dalším se mnou nemusíte souhlasit:
U Erika Baláže postrádám vyjádření k tomu, co tvrdí zástupci lesnické odborné veřejnosti: Medvěd je přemnožený.“
Skutečně je tu dostatek prostoru pro další medvědy?
Naopak u zástupců lesnické odborné věřejnosti postrádám větší vstřícnost k názoru LZ VLK (a asi i jiných ochranářských sdružení). Něco ve smyslu:
„Ano, společně probereme a bude-li to reálné i vyzkoušíme alternativní způsoby řešení problému. A po nějakém čase uvidíme, jsou-li to řešení dlouhodobě účinná a realizovatelná. Do té doby se budeme řídit takovými a takovými pravidly.“
Možná z mé strany naivní, nevím. Ale myslím si, že řešení je třeba (jako obvykle) hledat někde uprostřed obou názorů…