Na těchto stránkách jste se mnou mohli projít už pořádný kus příhraniční oblasti chebského okresu. Toulali jsme se okolím Aše, Chebu, krajem pod Dylení…
Ale zdaleka jsme neprošli celý úsek hranice se Spolkovou republikou Německo. Zbývá celá hranice se Saskem a na té bavorské pak úsek mezi Aší a obcí Libá. A právě tam se podíváme dnes…
V předchozích povídáních jsem vám představil geografické zajímavosti, geologicky významná místa, památky historické i zajímavosti ze současné doby. Dnešní cesta bude jiná. Bude to putování překrásnou zachovalou přírodou. Bude to však zároveň putování krajinou zmaru, krajinou, kde se čas zastavil na dlouhá desetiletí. Sami se o tom přesvědčíte…
Putování začneme v Hazlově. V obci na půl cesty mezi Chebem a Aší. V obci na půl cesty mezi bývalou západní a bývalou východní hranicí. K oběma hranicím je coby kamenem dohodil…
Vydáme se značenou cestou směrem na Seeberg. Kolem zrenovovaných smírčích křížů. Kolem zdevastované kapličky, nepochybně odsouzené k zániku. Takových objektů je na Chebsku bezpočet. Zrenovovány byly pouze ty, do kterých byli ochotni investovat němečtí občané. Tedy ty, ke kterým je pojilo nějaké mocné pouto z minulosti…
Cesta vede nádherným lesem. Kolem Slatinného potoka, který je významnou vodní tepnou Františkolázeňska. Napájí soustavu rybníků v okolí tohoto lázeňského městečka. Největší z nich, Amerika, je častým cílem lázeňských hostů.
O Seebergu jsem se na těchto stránkách zmiňoval. Je jedním ze zachráněných hradů na Chebsku. Pohledy na hrad stojící na skalním ostrohu (český název hradu je Ostroh) jsou nezapomenutelné…
Pastvinami (pole tu neuvidíte nikde) pokračujeme do osady Táborská a dále do obce Polná. Jedna z těch, kde lze zmíněný zmar demonstrovat na každém kroku…
Nad obcí, u bývalé roty Pohraniční stráže, se napojíme na páteřní červeně značenou turistickou cestu vedoucí od Aše až kamsi na Šumavu. Možná i dále, nezkoumal jsem. Pětikilometrový úsek mezi Polnou a Libou je jedinečnou kombinací hlubokých lesů, potůčků, rybníků a skalních útvarů. Tento kraj musí nadchnout každého, kdo má přírodu jen trochu rád. Území je součástí Přírodního parku Smrčiny.
Do obce Libá vcházíme kolem Kamenného rybníka. Přehlédnout nelze (a odtud asi i pojmenování) majestátné seskupení skal pod rybníkem. A přehlédnout nejde také letitou alej kolem staré cesty do Selbu.
Odbočme doprava po místní komunikaci nad obec a rozhlédněne se. V čem se liší pohled současný a pohled, který by se vám naskytl na přelomu 40. a 50. let? Myslím, že v ničem podstatném…
Dva dny jsem hledal v lesích místo, kde stávala bývalá pohraniční rota Libá, zrušená na začátku šedesátých let. Místo, které jsem jako malý klučina našel i poslepu. Místo, na které mám mimořádně krásné vzpomínky. Torzo jsem našel až po konzultaci se starousedlíky…
Náves v obci. Nebudu se pokoušet toto místo popisovat. Podívejte se na fotografii a zamyslete se, k čemu by se snad dalo přirovnat? Nenapadá mne.
Nevím, zda někde jinde v České republice naleznete takovou kombinaci překrásné přírody na straně jedné a obcí s polozbořenými domky, které tu zanechalo německé obyvatelstvo a do kterých posledních čtyřicet let neinvestoval nikdo ani korunu.
Přesto má tato krajina své kouzlo. Je ovšem možné, že jsem ho schopen vidět pouze já a dalších pár lidí, kteří odtud pocházíme…
******************************************************************************
Související články:
Chebsko, putování podél státní hranice. Část I.
Chebsko, putování podél státní hranice. Část II.
K nejzápadnějšímu bodu České republiky
Na samém západě Čech a ještě kousek dál. Návraty.