Outdoorový časopisu Treking vyhlásil „anketu o nejkrásnější vrchol SlovenskaMezi finálovou desítku se „probojoval“ i malofatranský vrchol Kľak.
V souvislosti s tím mi připadalo vcelku ostudné, že jsem na malofatranském Kľaku ještě nebyl. Napravil jsem to včera.
Výstup jsem patřičně okořenil. Zařadil jsem ho na závěr celodenního putování Strážovskými vrchy.
Z obce Mojtín jsem vystoupil na nejvyšší vrchol Strážovských vrchů, Strážov (1213 m.n.m.). Nádherný výstup, skutečná trekingová lahůdka.
Ze Strážova musí být fantastický rozhled. Včera nebyl. Nevím, zda to zavinila islandská sopka nebo rozsáhlá tlaková níže, ale vidět bylo jen pramálo. Nicméně krásný trek nemusí být nutně závislý na dokonalých výhledech z rozhledových míst. A tak tomu bylo i včera.
Ze Strážova jsem si to namířil do Čičman. Byl jsem zvědavý na krásné chaloupky. Originální původní chalupu jsem ovšem nenašel. Jedna jako druhá byly zhyzděny. Plechovou střechou, satelitní anténou a dalšími a dalšími nepatřičnostmi. Zavzpomínal jsem na oravské obce, kde každá druhá by mohla sloužit Čičmanům jako vzor péče o lidovou architekturu.
Cesta z Čičman do Fačkovského sedla vede přes vrcholky a sedla elegantních horských homolí, kde paralela s homolemi Českého středohoří je zcela namístě. Pravda, geologická stavba je zcela odlišná, toto nejsou bývalé sopky.
Fačkovské sedlo je významným geografickým bodem. Tady končí Strážovské vrchy a začíná Malá Fatra (resp. Lúčanská Fatra, jižní část Malé Fatry). Je také významným a prosperujícím zimním střediskem. I po sezóně tu mají otevřeno v jedné z chat a mohu si dát kávu…
A začíná stoupání na Kľak. Nic přetěžkého, pouze od nadmořské výšky tisíc metrů je ještě sníh. Ten výrazně zpomaluje postup. Je však třeba se na to dívat pozitivně. Letos už ho moc neužiju. Co je však horší, ve vrcholové partii fouká vítr, který v nárazech dosahuje síly vichřice. A to už není legrace. Rychle se rozhlédnout (dost daleko od skalní hrany) a dolů. Stejně jako na Strážově toho rozhledu moc není. Ale i to málo je úchvatné.
Kolem Kľackých vodopádů sestupuji směrem do Kláštora pod Znievom. Přes obec Vrícko, kde mi zastavuje auto a řádové sestry mi nabízejí svezení do Kláštora pod Znievom. Rád přijímám, šest kilometrů po asfaltu se mi šlapat nechce.
K noclehu si vybírám místo za obcí, na okraji nízkého lesa. Před spaním pozoruji dvě lišky, které si hrají na břehu potoka.
Ráno mě čeká výstup na Zniev a prohlídka zříceniny hradu.
A pak už jen návrat. Před odjezdem ještě obdivuji ve vsi tu nejoriginálnější hasičskou zbrojnici, jakou jsem kdy viděl…