Šípska Fatra, Šíp
Údolí Váhu mezi Ružomberkom a Kraľovanmi je turisticky nesmírně hodnotným koutem Slovenska. Procházky i náročnější trasy, nabídka v této oblasti je prakticky nevyčerpatelná…
Z Ružomberka jsou to čtyři hodiny cesty na Velký Choč. Nejednou jsem tento vrchol prezentoval jako rozhledovou jedničku celého Slovenska. Ľubochňa je vstupní branou do nejdelší doliny Slovenska, Lubochnianskej. Ľubochňa je zároveň výchozím místem pro přechod hřebene Velké Fatry; první vaše kroky budou přitom směřovat na vrchol Kopy, nádherného vrcholu nad soutokem Váhu a Oravy. A mohl bych pokračovat a pokračovat…
Mezi nejkrásnější túry v této oblasti patří přechod hřebene Šípu, nejvyššího vrcholu Šípské Fatry.
Šípska Fatra, Šíp
Šípska Fatra je pohoří táhnoucí se podél pravého břehu Váhu od Ružomberka po Kraľovany, hranicí je údolí Oravy. Dle ještě nepříliš dávného orografického členění byla řazena k Chočským vrchům. Podle současného geomorfologického členění patří k Velké Fatře. A aby to nebylo příliš fádní, z hlediska ochranářského patří oblast Šípu (Národní přírodní rezervace Šíp) do ochranného pásma Národního parku Malá Fatra.
Ideálním výchozím místem pro přechod hřebene Šípu je obec Stankovany. Tady začíná (končí) žlutě značená hřebenová trasa.
V prvním úseku cesty mne čeká nepříliš náročné stoupání Škútovou dolinou do Žaškovského sedla. Dívám se nejen vpřed, často se ohlížím. Nad protějším břehem Váhu se tyčí zmíněná Kopa. Pohledy k ní jsou fantastické…
Šípska Fatra. Kopa od Žaškovského sedla
V Žaškovském sedle zní zvonce ovcí a štěkot psů. Dva volně pasoucí se koně hned míří ke mně a já jim nabízím kakaové věnečky. Starší hřebec jimi pohrdá, ten mladší se zas stydí. Čeká až poodejdu, pak ihned věnečky ze země sbírá a pochutnává si na nich. Obdarovávám i pasteveckého psa, ten s pořádáním věnečků žádný problém nemá…
Louka nad Žaškovským sedlem je dalším rozhledovým místem. Pohledy na nedaleký Velký Choč a do Podchočské brázdy jsou úchvatné.
Následuje strmější část cesty k vrcholovému hřebenu. Kousek pod ním se na mne hloupě usmívá obličej vymodelovaný ve skále. Opětuji stejně hloupým pohledem; je to úžasné, jak si s tou skálou rozumím…
Šípska Fatra. Skalní útvar pod hřebenem Šípu
K hlavnímu vrcholu Šípu (1170 m.n.m.) zbývá nemnoho kroků. A na vrcholu mne čeká první zastávka. Usedám do trávy a pozoruji přenádherné scenérie. Nedávnou cestu Lúčanskou Fatrou jsem pojal jako sportovní akci. Cesta Šípskou Fatrou je pravým opakem. Je to relaxační túra se spoustou zastavení, se spoustou pohledů do kraje a se spoustou myšlenek. Před sebou vidím velký kus Slovenska. Hory, které dobře znám. Nízké Tatry, Západní Tatry, Velkou Fatru, Malou Fatru, na druhé straně Oravské Beskydy a Skorušinu. S každým tímto pohořím, s většinou vrcholů, mne spojuje určitý příběh. Vybavují se mi mé cesty a není v nich žádná nepříjemnost…
Šípska Fatra. Kubínska hoľa ze Šípu
Šípska Fatra. Pohled ze Šípu na Podchočskou brázdu a Velký Choč
Šípska Fatra. Pohled ze Šípu na Velkou Fatru - Lubochnianskou dolinu
Po dlouhé chvíli pokračuji dále. Cesta prochází vápencovým skalním městem. Loukami, kde dodaleka svítí žlutá barva kamzičníků a sněhově čistá běloba hvozdíku pyšného.
Šípska Fatra. Kamzičník rakouský / kamzičník rakúsky / Doronicum austriacum
Šípska Fatra. Hvozdík pyšný pravý / klinček pyšný pravý / Dianthus superbus
Šípska Fatra. Skalní útvary na Šípu
Šípska Fatra. Skalní útvary na Šípu
Hřebenová část spojuje hlavní vrchol Šípu a Zadný Šíp. Místo, kde stojí téměř dvacet metrů vysoký kříž. Velmi by mne zajímalo, jak ho tu postavili. Mám rád kříže na vrcholech…
Šípska Fatra. Zadný Šíp
Pod sebou mám Kraľovanský meandr Váhu, za sebou vrcholy Malé Fatry. Těm dominují majestátný Veľký Rozsutec a Stoh. Pokud půjde vše tak, jak by mělo, zítra stanu na obou (ale i dalších) vrcholech.
Šípska Fatra. Pohled ze Šípu na Veľký Rozsutec
Šípska Fatra. Pohled ze Šípu na Veľký Rozsutec a Stoh
Strmý sestup do osady Podšíp. Staré dřevěnice. Některé více, některé méně zachovalé. Nevím, zda jsem ve skanzenu či v chalupářské oblasti. Není tu však živé duše. Vše pozamykané podobným způsobem, jaký Jago prezentoval v nedávné momentce…
Šípska Fatra. Podšíp
Šípska Fatra. Podšíp
Šípska Fatra. Podšíp
Posledních tři sta výškových metrů k řece Oravě. Rozsáhlou rekreační oblastí Bystřička, kde už nejspíš „dohrála hudba“. Nesmírná škoda. Tady bych byl i ochoten pár dnů strávit…
Rezavá visutá lávka přes Oravu a jsem u železniční zastávky Kraľovany – zastávka. Vlak jede až za osmdesát minut, čekat se mi moc nechce. Že bych zkusil něco stopnout? Ale kde jsou auta? Jak to, že tu žádné nejede?
Po chvilce mám záhadu rozluštěnu. Opravují nedaleký železniční přejezd a silnice je uzavřena pro veškerou dopravu. Mrzuté pro řidiče, objížďka je třicet kilometrů dlouhá. Naopak milé pro mne. Mohu jít v klidu po silnici až do Kraľovan. Podél řeky, kterou mám nesmírně rád. Podél Oravy. A u železničního mostu v Kraľovanech neopomíjím navštívit místo, kde se Orava spojuje s Váhem. Místo, kde se zastavím vždy, když tudy projíždím…
Orava
Kraľovany. Soutok Oravy a Váhu
********************************************************************************
Užitečné informace:
Stankovany jsou železniční zastávkou na trati Žilina (Vrútky) – Ružomberok
Z Kraľovan – zastávky jsou to necelé čtyři kilometry vlakem do Kraľovan (rychlíková zastávka na trati Žilina – Košice)
Celou cestu hřebenem Šípu zvládnete v poklidném tempu za šest – sedm hodin. Převýšení asi 650 metrů.
Pramen vody je nad rekreační oblastí Bystřička, v závěru cesty. Napaječky jsou pod Žaškovským sedlem. Na hřebeni vodu nedoplníte.