Čas Liptovu vyhrazený…

Západní Tatry

Západní Tatry

 

Konec října, kdy pod horami příroda maluje širokou škálou podzimních barev a naopak vrcholky hor jsou už pokryty prvním sněhem, je časem, kdy se Liptov mění v jeden z nejkrásnějších koutů Slovenska…

pátek

Míst, kde můžete naplno vychutnávat pohledy do pozdněříjnové krajiny Liptova, je nespočet. Přesto však existuje jedno, které ta ostatní o řády převyšuje. Je to Siná. Vrchol nad Demänovskou dolinou, odkud přehlédnete nejen celý Liptov, ale i velkou část Slovenska od Kysuc po Spiš…

V časných ranních hodinách stoupám z Demänovskej doliny do Sedla Sinej. Kaňonem bezejmenného potoka, který ve vápencovém podkladu vymodeloval úžasnou kaskádu hlubokých kamenných hrnců.

Nízke Tatry. Kamenné hrnce v bezejmenném potůčku pod Sinou

Nízke Tatry. Kamenné hrnce v bezejmenném potůčku pod Sinou

Po půlhodině cesta dolinku opouští a v serpentinách strmě stoupá hlubokým lesem. Po další hodině mne pak přivádí do sedla, kde začíná značená odbočka k vrcholu Sinej.

Ze sedla je to k vrcholu ještě čtyřicet minut, na časový rozměr tu však brzy zapomínám. První výšvih míří k předvrcholku Sinej, na Repiská. Nádherný skalní masív s rozhledem směrem k jihu. K závěru Demänovskej doliny, k masívu Krakovej hole a k hlavnímu hřebenu Nízkých Tater. Hřeben a nejvyšší vrcholy Nízkých Tater jsou však zahaleny do závoje mraků a to signalizuje jediné. Předpověď silného větru na hřebeni Nízkých Tater nebude pouhým senzacechtivým výmyslem…

První poryvy větru pociťuji již na vrcholku Sinej (1560 m.n.m.). Nepředbíhám však v myšlenkách, nepřemýšlím, jak se počasí bude vyvíjet dále. Raduji se z pohledu na Liptov, na Západní a na Vysoké Tatry. Siná je místem, kde člověk pociťuje obrovskou pokoru, úctu k přírodě, a kde má člověk blíž k sobě samému…

Nízke Tatry, Repiská

Nízke Tatry, Repiská

Nízke Tatry, Siná

Nízke Tatry, Siná

Liptov ze Sinej

Liptov ze Sinej

Nízke Tatry ze Sinej

Nízke Tatry ze Sinej

Vracím se do sedla a stoupám k hlavnímu hřebeni Nízkých Tater. S přibývajícími výškovými metry klesá teplota a stoupá rychlost větru. Kousek před vrcholem Bôru (1887 m.n.m.) už mám problémy se stabilitou.

Za vrcholem mne čeká přechod asi stometrového sedélka. A tady se spojily všechny větry všech okolních dolin. Pokud se mi podaří toto sedlo přejít, mám vyhráno. Další cesta už bude malinko za větrem…

První pokus a už ležím na zemi. Raději se pohybuji dál od srázu, abych neletěl až dolů.

Druhý pokus a zase ležím. Kdo nedostal nikdy pořádný kopanec od větru, neuvěří.

Třetí pokus. Snad to tentokrát vyjde. Nevyšlo. Ležím potřetí a jsem rád, že se mi daří vrátit se a ukrýt za skalkou.

Ne. K nízkotatranské magistrále, kterou tak důvěrně znám, to mám necelou půlhodinu. Ale dnes není v mých silách k ní dojít a pokračovat na Chopok, jak jsem původně zamýšlel. Riziko je příliš vysoké.

Pokusím se vyfotografovat tu slotu. Nebo se pokusím o krátké video? Stahuji rukavice a to jsem neměl dělat. V závětří může být deset pod nulou, ale ve vichřici odhaduji tak o dvacet méně. Byl jsem rád, že mi fotoaparát neupadl, a že se mi podařilo ruce zasunout zpět do rukavic…

Ještě se napít a rychle zpátky, dolů. Napít se však musím sněhu. Voda v lahvi se přeměnila v kompaktní kus ledu. Nejspíš bude hodně velká zima…

Stejnou cestou se vracím zpět do Demänovskej doliny. U bezejmenného potůčku mě cosi polechtalo na obličeji. Dívám se a nevěřím svým očím. Otřel se o mne netopýr. Omylem vylétl odkudsi z jeskyně a omámený světlem a zimou ztratil veškerou schopnost echolokace a orientace…

Vracím se do Liptovského Mikuláše. Zítra má být v Nízkých Tatrách stejné počasí jako dnes. Překvapující je ovšem rozdílná předpověď pro nedaleké Západní Tatry. Tam má být hezky. Ano. Vypravím se na Baranec…

sobota

Ráno v Žiarskej doline je chvílí, kdy i renomovaným spisovatelům by nestačila slova. Rychle výš, na hřeben. Řídnoucím lesem začínají prosvítat sluncem ozářené bílé vrcholky hor. Nemohu se dočkat, až se dostanu nad hranici lesa a budu moci fotografovat.

Prvním rozhledovým místem je Holý vrch (1750 m.n.m.). Pohled ke hřebeni Roháčů je fantastický. Sluncem ozářená sněhová čistota vrcholků hor je něčím, na co se nezapomíná.

Roháče

Roháče

Při pohledu k jihu musím blahořečit svou dnešní volbu. Nízké Tatry jsou opět zahaleny do kupovitých mraků, ve kterých řádí vichřice.

Sněhová a ledová pokrývka dosud nevyžaduje zimní výzbroj, s úderem desáté jsem na vrcholu.

Baranec (2185 m.n.m.) je přirozenou dominantou Liptova. Vrchol, ze kterého přehlédnete téměř čtvrtinu Slovenska. Čím je pro Vysoké Tatry Kriváň, tím je pro Západní Tatry Baranec…

Západní Tatry, Baranec

Západní Tatry, Baranec

Západní Tatry, Baranec

Západní Tatry, Baranec

Jediným – a vzhledem k ostatnímu – zanedbatelným nedostatkem je betonová mohyla na vrcholu. Nepochybně z dílny stejného „akademického sochaře“, jako je mohyla na Malom Fatranskom Kriváni. Pokud tu někdo někdy zorganizuje brigádu, při které se bude betonový obelisk měnit za kříž, přiložím rád ruce k dílu…

Západní Tatry z Baranca

Západní Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní Tatry. Závěr Jamnickej doliny z Baranca

Západní Tatry. Závěr Jamnickej doliny z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní Tatry. Závěr Jamnickej doliny z Baranca

Západní Tatry. Závěr Jamnickej doliny z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Západní a Vysoké Tatry z Baranca

Fotografuji, až mě ruce zebou. K sestupu pak volím cestu do Jamnickej doliny. Z hrany nad dolinou jsou nejkrásnější pohledy k Vysokým Tatrám…

Od campu v ústí doliny mířím do Pribyliny. Uprostřed silnice se vyhřívá zmije. Vychutnává si poslední letošní teplé sluneční paprsky. Když ji odklízím ze silnice do bezepčí, netváří se moc přátelsky. Ale nakonec musí sama uznat, že zazimování je už nutné…

Říjnový opozdilec

Říjnový opozdilec

Čekání na autobus v Pribylině si krátím návštěvou skanzenu. Byl jsem tu naposledy před sedmi lety a nemám pocit, že by se tu něco změnilo. V porovnání s expozicemi v Brestovej či ve Vychylovce Pribylina stagnuje. Jediným oživením v poslední době bylo natáčení filmu Báthory

Múzeum liptovskej dediny v Pribyline

Múzeum liptovskej dediny v Pribyline

neděle

Včerejší výstup na Baranec mne nadchl natolik, že i dnes zamířím do Západních Tater. Podívám se do Račkovej doliny. Budu-li mít trochu štěstí a přijde-li změna počasí až po poledni, vystoupím na Bystrou. Na nejvyšší vrchol Západních Tater.

Račkova dolina je medvědím teritoriem. Cedule na to turisty upozorňují na každém kroku. A upozorňují na to i medvědi sami. Hnědé hromady uprostřed cesty, plné brusinek, jasně ukazují, kdo je tu pánem…

V boudě u rozcestí pod Klinom bivakuje parta Čechů. Dávám se s nimi do řeči. Také chtějí jít na Bystrou. Vzhledem k vývoji počasí společně konstatujeme, že nejspíš zůstane pouze u přání…

Stoupám Gáborovou dolinou k Bystrému sedlu. Zde fouká velmi silný vítr, který proměňuje sníh v ledovou vrstvu.  Rampa k vrcholu Bystrej se před očima mění ve skluzavku a mačky s cepínem s sebou nemám. Ve výšce asi 2150 metrů obracím a pomalu sestupuji. Doslova velmi pomalu, abych dole nebyl dříve, než zamýšlím…

Západní Tatry, Gáborova dolina

Západní Tatry, Gáborova dolina

Po hřebeni přecházím do Gáborova sedla. Vichřice sílí a musím sestoupit. Vracím se k rozcestí pod Klinom a znovu mířím na hřeben. Tentokrát závěrem Račkovej doliny, kolem Račkových ples.

Už podruhé v dnešním dni jsem na hřebeni Západních Tater. K lepšímu se počasí nezměnilo. Naopak. Vítr v Račkovom sedle dosahuje v nárazech rychlosti vichřice a mrzne, až praští. Račkovo sedlo je v dnešním popolední neuvěřitelně opuštěným místem…

Naučil jsem se už fotografovat v rukavicích. Pořizuji několik fotografií nedalekého sluncem ozářeného Kominiarskeho Wierchu a rychle sestupuji zpět. Naproti se mi valí mlha z údolí, která po chvíli halí úplně všechno…

Západní Tatry, Kominiarski Wierch

Západní Tatry, Kominiarski Wierch

Západní Tatry, Račkova dolina

Západní Tatry, Račkova dolina

Západní Tatry, V Račkovom sedle

Západní Tatry, V Račkovom sedle

Za týden se turistické cesty v Západních Tatrách na více než půl roku uzavřou. Závěr sezóny jsem, myslím, využil nadmíru dobře…

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.