Balónem k severní točně. Část II.

Hangár Andréeova balónu na Dánském ostrově

Hangár Andréeova balónu na Dánském ostrově

4. června 1895 byla částka pohromadě…

Balón byl vyroben firmou H. Lachambre v Paříži počátkem roku 1896. Dostal sférický tvar. V zimě 1896 – 1897 byl však rozšířen o dvě pásma na „rovníku“. Objem balónu po jeho rozšíření činil 4800 krychlových metrů.

Horní díl byl zhotoven ze tří vrstev čínského hedvábí nejlepší jakosti. Dolní díl pak z vrstev dvou. Švy byly sešity hedvábím a polepeny z obou stran pruhem hedvábí. Horní díl byl z obou stran dvakrát nafermežován, dolní díl jednou uvnitř a dvakrát z vnějšku. Vně i uvnitř byly upevněny pruhy látky, které sváděly zkondenzovanou vodu.

Balón měl dva manévrovací ventily umístěné na rovníku, manévrovalo se s nimi pomocí lan. Kromě toho měl ještě automaticky se uzavírající ventil spodní. Všechny tyto ventily však byly příliš malé na to, aby se dosáhlo velmi rychlého unikání plynu při přistání. Proto byl balón navíc opatřen tzv. rozprašovačem, který umožnil vyprázdnění během několika málo minut.

Gondola byla upletena z vrbového proutí a rákosu a byla potažena dehtovanou plachtovinou. Měla tvar útlého válce. Vstup do nitra gondoly byl v jejím stropu. Gondola byla zavěšena šesti mohutnými lany na nosný kruh. Mezi tato lana byly upevněny kusy látky, které dohromady tvořily plášť. Ten byl vně i zevnitř opatřen spoustou kapes pro přístroje a ostatní drobnější věci. Ve výšce očí muže stojícího na stropě gondoly byl zavěšen kruh pro přístroje.

Vlečná a přítěžová lana měla v první řadě úkol udržovat balón v přibližně stále stejné výši nad povrchem. Balón byl opatřen třemi vlečnými lany. Celková jejich délka byla 1000 metrů (byla různě dlouhá, aby se nezapletla do sebe) a měla hmotnost 850 kg. Za normální výšky balónu, tj. asi 150 metrů nad zemí, viselo 630 metrů (535 kg) lan ve vzduchu, 370 metrů (315 kg) se vleklo po zemi. Byl-li balón trochu vlhký nebo ochladil-li se plyn, ztrácel balón nosnou sílu a tedy i výšku.  Další část lan pak padala na zem a balón byl tak zbavován přítěže. Když se nosnost balónu naopak zvýšila, např. zahřátím slunečními paprsky, mohl se balón vznést jen v omezené míře. Čím výš vystupoval, tím větší hmotnost lan musel nést a v jistém okamžiku pak stoupání ustalo. Aby se zabránilo s ještě větší jistotou nebezpečí, které mohlo nastat náhlým klesáním balónu, bylo na nosném kruhu upevněno ještě osm kusů sedmdesátimetrových přítěžových lan. Při poklesu pod sedmdesát metrů začala plnit funkci lan vlečných. Celková hmotnost přítěžových lan byla 400 kg. Ve vzduchu tedy viselo 535 kg vlečných lan a 400 kg lan přítěžových, balón tedy mohl ztratit asi 900 kg své hmotnosti, než se dotkl země.

Každé lano sestávalo z horní části konopné a dolní z kokosových vláken. Padesát metrů od konce byl uzel, kde bylo lano slabší a kde se mohlo přetrhnout v případě, že by se zachytilo. Pokud by se stalo a zachytil by se i zbytek lana, bylo mezi konopnou a kokosovou částí instalováno šroubové spojení, které bylo možné uvolnit kroucením lana z gondoly pomocí zvláštního zařízení.

Plachtový systém balónu sestával ze tří plachet. Střední a dvou krajních. Celková plocha plachet činila 76 čtverečních metrů. Plachty nebylo možné natáčet týmž způsobem, jak se to děje u plachetních lodí. Musel být pootočen celý balón tak, aby se dosáhlo požadovaného natočení plachet. Pootočení balónu se dosáhlo tím, že pomocí kladek a lan se přeneslo upevnění vlečných lan na tu či onu stranu, tím se pak celý balón pootočil. Ve výsledku bylo poté dosaženo požadované odchylky balónu oproti směru větru.

Andréeův balón

Andréeův balón

Andréeův balón

Andréeův balón

Hangár Andréeova balónu na Dánském ostrově

Hangár Andréeova balónu na Dánském ostrově

Zásoba potravin byla vypočítána na tři a půl měsíce. Půl měsíce v balóně a tři pro výpravu na saních. Byly uloženy v hliníkových krabicích ve zmíněných kapsách na nosném kruhu. Hmotnost potravin byla 767 kg, z toho bylo 200 kg vody. Mimo tuto zásobu měla výprava též rezervní potraviny, celkově tím byla zabezpečena na šest měsíců. Velkým problémem byla tepelná úprava potravin přímo v balónu, který byl naplněn vodíkem. I toto se podařilo vyřešit. Výprava používala vařič zavěšený osm metrů pod gondolou, který bylo možné zapálit speciálním zapalovačem.

Pro spojení s vnějším světem vzala výprava tzv. plovatky. Byly to korkové koule opletené měděnou sítí. Uvnitř byla kovová trubička, schránka na dopis. Každá plovatka vážila 2,1 kg, výprava jich měla dvanáct. Jedna z plovatek byla větší, ta měla být shozena při dosažení nejsevernějšího bodu. Výprava také měla 36 poštovních holubů,, které věnoval deník Aftonbladet ve Stockholmu.

Pro případ, že by výprava byla nucena přistát a vracet se zpět po ledě, měla s sebou troje saně. Bylo také zřízeno několik skladišť. Na místě vzletu, na Dánském ostrově, bylo uloženo velké množství konzerv a nábojů. Na Sedmi ostrovech u severního břehu Špicberků byla složena menší zásoba, další pak v Mosselské zátoce. Největší skladiště bylo zřízeno u mysu Flora na Zemi Františka Josefa.

Aby byl balón chráněn před nepříznivým počasím v době plnění a v době, kdy bude výprava čekat na příznivý vítr, bylo zapotřebí postavit hangár. Jeho konstrukci svěřil Andrée inženýru Ivaru Svedbergovi. Ten svůj úkol splnil znamenitým způsobem. Hangár přestál i polární bouře zimy 1896 – 1897.

Pro plnění balónu byl nevyhnutelný přístroj na výrobu vodíku. Zkonstruován byl inženýrem Ernstem Ekem. Vodík vznikající reakcí kyseliny sírové a železa byl promyt, pročištěn, vysušen a poté jím byl teprve plněn balón. Kapacita přístroje byla asi šedesát kubických metrů za hodinu.

Andrée pečlivě dohlížel na veškeré přípravné  práce. Každou věc pečlivě promyslel, prodiskutoval, nicméně v závěrečném rozhodování se většinou řídil úsudkem svým. Jen v jediné věci se nechal přemluvit. V tom, že vlečná lana opatřil šroubovým spojením, o kterém byla řeč. Jaký to mělo důsledek v době startu balónu, se dovíte v příští části.

********************************************************************************

Základna na Dánském ostrově

7. června 1896 se nákladní loď Virgo vydala směrem k Dánskému ostrovu. Na palubě byli členové balónové výpravy:

S. A. Andréevrchní inženýr a šéf expedice, Nils Ekholmmeteorolog a astronom expedice, Nils Strindbergfyzik, fotograf a technický asistent výpravy.

Plavba probíhala bez problémů, 21. června zakotvil Virgo na severní straně Dánského ostrova, kde  bylo nalezeno vhodné místo pro start balónu. Během následujících čtyř dnů byly vyneseny na břeh všechny přístroje na výrobu plynu a začala stavba hangáru. Ten byl dokončen v poslední červencové dekádě. Souběžně byl kompletován balón.

V prvních srpnových dnech čekala výprava marně na vítr. Vše bylo připraveno ke startu, co chybělo, byl skutečně jen vítr.

Ráno 14. srpna vplula do přístavu jakási loď. Andrée a jeho druzi ji okamžitě poznali. Fram. Slavná loď se vracela ze své předlouhé plavby, vždyť Kristianii opustila v roce 1893! První otázka kapitána Otto Sverdrupa zněla:

Máte nějaké zprávy o Nansenovi a Johansenovi?

 Tato hádanka byla rozluštěna o pár dnů později…

15. srpna si poznamenal Andrée v deníku: Dnes jsme nabrousili sekery, kterými odsekneme balón.

Ovšem hned příštího dne bylo vypuštěno osm poštovních holubů se zprávou oznamující, že se výprava definitivně vzdala myšlenky na start. 20. srpna končila nájemní smlouva s lodí Virgo, nebylo možné čekat dál.

První pokus se tedy nezdařil. Při pátrání po příčinách neúspěchu bylo nutné zmínit především dvě okolnosti. Především měl Andrée odplout dříve. Start měl být připraven nejpozději v posledním červencovém týdnu. Meteorolog Nils Ekholm poznamenal, že měsíc srpen bývá skutečně méně příznivý, než červenec. Druhou okolností byla smlouva s lodí Virgo. Loď byla pojištěna na velmi krátkou dobu a Andrée nemohl vyčkávat na Dánském ostrově déle…

Andrée se nedal odradit neúspěchem. Nedal se odradit ani tím, že vzápětí další účast na výpravě odřekl Nils Ekholm. Byl toho mínění, že balón nevyhovuje těm podmínkám spolehlivosti, jakých je pro výpravu zapotřebí. Když Ekholm odstoupil, zvětšil se značně podíl práce, připadající na Andréea.

Na jaře 1897 se sešel Andrée s Fridtjofem Nansenem, se kterým svůj plán důkladně probral. Nansen Andréeovi předal cenné informace ze své cesty. Po návratu do Norska mu rovněž poslal výsledky pozorování odchylek drah ledů a cenná meteorologická pozorování. Nansenův dopis končí slovy:

Posílám nejvřelejší přání, aby vše dobré Vás provázelo na Vaši velké cestě. Těším se na šťastné shledání a na výsledky Vašeho bádání.

A nyní žijte blaze! v době, která přijde, bude za Vámi posílána mnohá přátelská myšlenka přítelem, který myslí, že jest schopen posuzovati muže podle jeho zásluh a nikoli podle štěstí.

Mnoho pozdravů od Vašeho upřímně oddaného  Fridtjofa Nansena!

Závěr Nansenova dopisu Andréeovi

Závěr Nansenova dopisu Andréeovi

****************************************************************************

Pro druhou plavbu Andréeovu dal švédský stát k dispozici dělový člun Svensksund. Loď opustila dne 18. května 1897 přístav Gőteborg. Balónovou výpravu doplnil Knut Fraenkel a náhradník výpravy G. E. V. Svedenborg. Dělová loď vezla balón a přístroj na plnění. Ostatní výzbroj vezl opět parník Virgo.

Obě lodi se přiblížily koncem května k pobřeží Dánského ostrova. Největší obavy tehdy vzbuzoval stav hangáru. Jak už bylo ovšem zmíněno, ten v arktické zimě navýsost obstál.

Dne 14. června začalo plnění balónu vodíkem. Poté byla přezkoumávána pevnost švů. Nedostatky byly postupně odstraňovány a tyto práce skončily 1. července. V následujících dnech se však strhla prudká bouře. Balón sebou cloumal i uvnitř hangáru a přitom ztratil část plynové náplně. Vše začalo nanovo.

11. července pak konečně nastaly příznivé meteorologické podmínky pro start balónu…

Předchozí části:

Následující část

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Arktida. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *