Őrnen krátce po přistání
11. července pak konečně nastaly pro start příznivé meteorologické podmínky…
Plavba balónu Őrnen 11. – 14. července 1897
11. července
Ve tři hodiny ráno dne 11. července 1897 se začala čeřit hladina kolem parníku Virgo. Hladina, až do té chvíle naprosto klidná. Ve čtyři hodiny to byl již čerstvý vítr se silnějšími nárazy.
Andrée se probudil brzy. V osm hodin prohlásil, že chce hodinu na rozmyšlenou. Během této hodiny se zeptal Strindberga, Fraenkela i Svedenborga na to, mají- li letět. Strindberg a Svedenborg odpověděli hned. Fraenkel po chvilce rozmýšlení. Souhlasili. Vítr byl opravdu skvělý, jihozápadní.
Andrée požádal kapitána parníku, zda by jeho lidé nemohli strhnout hangár. Sám si začal balit poslední věci a poté se se svými druhy vypravil na loď. Tam byla připravena snídaně a šampaňské. Pilo se na zdar výpravy. Když se vrátili na břeh, balón už pomalu vystupoval ze strhávaného hangáru.
Byla to slavnostní podívaná. Strindberg pořídil několik fotografií. Balón byl nyní vypuštěn výše. Nosný kruh už byl nad zemí a nastal okamžik, kdy se měla zavěsit gondola. Jakmile se tak stalo a byla do ní vložena zátěž, nastala chvíle loučení. Andrée se naposledy zeptal Strindberga a Fraenkela, zda chtějí letět. O odpovědi nemuseli přemýšlet. I na jménu, kterým byl balón pokřtěn, se shodli. Balón dostal jméno Őrnen – Orel.
Ve 13.43 (GMT, stejně tak jsou uvedeny všechny další časy) zazněl povel:
„Přeřezat lana!“
Tři nože přeřezávají lana zadržující nosný kruh a balón se zvedá. Je však třeba ihned vyhodit zátěž, aby se balón skutečně vznesl.
Őrnen krátce před startem
Őrnen, poslední snímek
Další události bezprostředně po startu byly popsány očitými svědky:
Balón se zvedá nepravidelnými pohyby pomalu do výše 50 – 100 metrů a letí severovýchodním směrem přes přístav Virgo. Za sebou vleče lana, která klouzají po hladině a zanechávají ostrou brázdu. Když se balón dostal do poloviny přístavu, začal klesat a prudce sebou škubal. Gondola se v té chvíli dokonce lehce ponořila pod hladinu. Jako nakopnutý míč se však najednou balón jakoby odrazil a ihned vystoupal do výšin. To už vzduchoplavci vysypali devět pytlů písku. Tím už na startu ztratili přes dvě stovky kilogramů cenné zátěže.
Bezprostředně po ponoření gondoly bylo slyšet zvolání jednoho z námořníků:
„Vždyť vlečná lana zůstala na břehu!“
To vyvolalo velký rozruch. Celá plavba byla zamýšlena právě za pomoci vlečných lan, čímž se mělo docílit jakés – takés řiditelnosti. Zprvu se domnívali, že se lana odtrhla. Ovšem při bližším ohledání se ukázalo, že se odšroubovaly šroubové spojky. Lana byla totiž před startem natažena směrem k východu, aby již při startu dostal balón jakousi odchylku, aby se nemusel hnát přes poměrně vysoké hroty skal Dánského ostrova. Lana se nejspíš zachytla spojkami a při zvedání balónu se začala otáčet. Přitom se roztočily málo zatažené šrouby tak, že dolní dvě třetiny všech tří lan téměř současně padly na zem. To se stalo v tom okamžiku, kdy bylo pozorováno prudké trhnutí.
Tato situace byla mnohokráte analyzována. Jedno však bylo jisté. Další plavba pak probíhala zcela jinak, než jak měla posádka v úmyslu. Byla to plavba volného balónu, který byl nucen letět s větrem. Bezprostředně po popsané události musely být co nejrychleji svinuty plachty, aby v prudkém větru nepřekážely.
V prvních hodinách nepsal Anrée žádné poznámky, pouze jednou větou zmínil, že guideropování (řízení pomocí plachet) je ztraceno.
Ve 14.20 Strindberg poznamenává, že se tvoří mlha. Teplota + 1°C, rychlost balónu 9 metrů za sekundu. Vlivem mlhy se dostal balón ze slunečních paprsků do stínu a klesl natolik, že zbývající části vlečných lan se dotýkaly vody. Tato citlivost pro změnu teploty v mlze a v mracích sehrála v dalším letu rozhodující úlohu.
Aby se alespoň částečně nahradila ztráta dolních částí vlečných lan, začalo se již pětačtyřicet minut po startu s opravou. Jedno z přítěžových lan bylo uvolněno, aby se jím nastavilo vlečné lano.
Kolem 19. hodiny houstnou mlhy pod balónem a severně od něho. Naopak ve východním směru je jasno. Andrée je unaven a jde si odpočinout. Ve svém deníku zanechává jen několik krátkých poznámek. Ještě než usnul, připravil zprávu do první plovatky:
„Naše cesta pokračuje dosud dobře. Plavba postupuje ve výši asi 250 metrů, zpočátku směrem S 10° východ (= azimut 10°), ale pak S 45° východním. Čtyři poštovní holubi byli vysláni v 5 hodin odpol GMT. Odlétli na západ. Dostali jsme se nyní nad led, který je rozložen na všechny strany. Počasí nádherné. Humor znamenitý. Andrée, Strindberg, Fraenkel.“
Plovatky použité posádkou Őrnenu
Osud plovatky byl zajímavý. Byla nalezena 27. srpna 1900 na norském pobřeží Finnmarky jakousi ženou, která na pobřeží sbírala věci vyvržené z moře. Ve vodě byla tedy 1142 dnů a neutrpěla žádné škody.
Hned poté, co Andrée ulehl, se balón vznesl nad řídké mraky, asi do výše 680 metrů. Teplota byla stále těsně nad nulou, mraky pod balónem postupně houstly. V dálce na jihovýchodu se vynořila Severovýchodní země (Špicberky).
Krátce před desátou balón poněkud klesl a dotkl se mraků. Bylo nutné odhodit další zátěž, 8 kg písku. V té chvíli byla vyhozena zmíněná první zpráva. Bylo slyšet ránu, jak plovatka narazila na led.
Bezprostředně po vyhození první plovatky byla připravena zpráva druhá:
„Tato plovatka byla vyhozena z Andréeova balónu v 10 hod 55 min GMT 11. července 1897 na přibližně 82° severní šířky a 25° východní délky. Vznášíme se ve výšce 600 metrů. All well.“
Druhá plovatka byla nalezena 14. května 1899 v Kollafjordu na Islandu a doputovala poté do Stockholmu.
Bezprostředně po odhození druhé plovatky zaujal Strinbergovu pozornost stín kupovitého mraku, který ležel na východě. Jedenáct minut po půlnoci, 12. července, se dostal balón do stínu zmíněného mraku. Již po čtyřech minutách klesá balón natolik, že se přítěžová lana zachycují ledu.
12. července
Balón pluje kupředu v lehké mlze. Klidný pohyb ve velké výšce je ten tam a nastává situace zcela jiná, než doposud. Balón prudce klesl, udržuje se ve výšce 20 – 100 metrů, postupuje rychlostí asi 3 metry za sekundu.
Mlha dále houstne, dohlednost se snížila na dva – tři kilometry, všude samý led. Před půl druhou se balón zastavuje následkem bezvětří. Andrée střídá Strindberga a Fraenkela.
Andréeovy poznámky z prvních hodin onoho dne svědčí o tom, že se změnil směr plavby balónu. Balón se velmi pomalu začal pohybovat směrem na západ. K šesté hodině ranní se balón úplně zastavil a do pohybu se dal teprve po čtyřiceti minutách. Během té chvíle Andrée uvařil kávu.
List Andréeova deníku
Posádka vyhazuje 25 kilogramů písku, sekery, lana a další možnou zátěž. Byla vyhozena i velká plovatka. Posádka se tím prakticky rozloučila s myšlenkou, že bude dosaženo cíle. I tato plovatka, plovatka bez zprávy, byla později nalazena. Dva roky a dva měsíce poté, co byla vyhozena, u severních břehů Země Krále Karla (východní Špicberky).
Jsou to těžké chvíle. Balón táhne gondolu těsně nad ledem. Gondola často na led naráží, během třiceti minut je zaznamenáno osm nárazů. Poté, kolem osmnácté hodiny, už naráží každou minutu. Gondola zanechává rýhy, led „je značkován“, jak poznamenává Andrée. Ve dvaadvacet hodin se balón zastavuje. Je silně stlačen a všude z něj stéká voda. Andrée posílá Strindberga a Fraenkela spát.
13. července
Celou noc odpočíval balón klidně. Ustavičně sebou točil, zvedal se a zase klesal. O šesté hodině ranní vstávají Andrée a Strindberg a zapisují si poznámky. Před devátou prořídla mlha, začaly jí pronikat první sluneční paprsky. O desáté vzbudili Fraenkela, v jedenáct se balón nadzvedl a s cuknutím se dal do pohybu. Třináct hodin vězeli na nedobrovolném stanovišti, které Strindberg nazval „místem druhého odpočinku“. Příčinu toho, proč se balón nezvedl už dříve, zjistili až nyní. Jedno z lan zůstalo zaklesnuto pod ledovou krou. Je však nutné poznamenat, že kdyby lano nezachytilo balón, byli by se dostali zpět k severním břehům Špicberků…
Strinberg provedl měření polohy. Zjistili, že se nacházejí na 82°stupni sš a 16° vd. Let ve velké výšce, ve který Strindberg doufal, se ovšem nekonal. Slunce opět zmizelo v mracích a balón klidným pohybem plaval rychlostí 3 metry za sekundu směrem východoseverovýchodním. Posádka toho využila k přípravě oběda.
Ve třináct hodin byli vysláni čtyři holubi. Jeden z těchto holubů doletěl zvláštním osudem do Stockholmu. Dne 15. července 1897 byl probuzen kapitán norské lovecké lodě Alken, která se nalézala na 80° sš a 20° vd, s tím, že v ráhnoví usedl zvláštní pták. Kapitán ptáka zastřelil. Ten spadl přes palubu a kapitán ho nechal být. Později toho dne se setkali s jinou lodí a vyprávěli svůj příběh. Přitom byla pronesena domněnka, zda se nejednalo právě o holuba vypuštěného Andréem. Kapitán zavelel k obratu a vcelku brzy holuba nalezli. Byl to skutečně holub se svitkem na noze, na kterém byla zpráva:
„Od Andréeovy polární výpravy pro Aftonbladet, Stockholm. 13. července o 12.30 hodině polední. Dobrá plavba k východu 10° k jihu. Všichni zdrávi. Toť třetí holubí pošta. Andrée“
Po odeslání holubí pošty si šel Andrée lehnout. Strindberg vylezl až do nosného kruhu. Tam se cítil bezpečněji, bylo tam méně cítit otřesy způsobované přítěžovými lany.
Ve 14 hodin padla opět silná mlha. Vypadávalo z ní silné mžení, které se usazovalo na lanech jako jinovatka. A hmotnost balónu se skutečně začala zvětšovat, gondola opět „značkovala“. V té době si Strindberg poznavenává v deníku informace o své výstroji:
Jeagrova vlněná kazajka, Jeagrova sportovní košile, Jeagrovy spodní kalhoty. Modrý komisní kostým, Vlnou podšitá vesta. Pár tenčích vlněných ponožek, Pár plstěných punčoch, Čepice (vlna). Pár kožešinou podšitých přezůvek, Pár vlněných rukavic.
Hmotnost balónu se zvětšovala i nadále. Bylo nutné odhodit další zátěže. Vybrali tentokrát další plovatku a skříňku na léky. V půl páté se vrátil jeden z vypuštěných holubů.
Stále častěji bylo cítit nárazy gondoly o led. Balón se pohyboval rychlostí asi 2 metry za sekundu směrem k východu, nízko nad ledem. Kolem 19. hodiny se Strindberg pokoušel usnout. Dostal ovšem následkem pohybů gondoly mořskou nemoc. Andrée a Fraenkel situaci řešili tím, že vylezli do nosného kruhu.
Kolem dvacáté hodiny se posádka dohodla, že odhodí vše, co by se ještě odhodit dalo, jen aby balón mohl v klidu plout. Odhazují šest plovatek (12 kg), dále 75 kilogramů písku a různé potraviny, celkem kolem dvou stovek kilogramů zátěže. Poté se Őrnen nadzvedl dostatečně, plachty udaly dobrý směr a plavba se zrychlila. Posléze bylo vyhozeno ještě dalších 50 kilogramů přítěže.
Tato klidná plavba však skončila velice brzy. Ve 22.30 naráží gondola prudce do ledu. Balón obklopila hustá mlha. A aby bylo neštěstí dokonalé, utrhlo se dlouhé vlečné lano. Andrée si poznamenává:
„Nikde v dohledu pevnina. nikde pták, mrož nebo tuleň. Jen led s jeho velkými, otevřenými strouhami je vidět skrze bílou mlhu…“
14. červenec
Stejně neutěšeně a jednotvárně plynuly první hodiny dalšího dne. Andréeho poznámky z těchto chvil jsou velice stručné. Při pozdějších analýzách letu bylo toto vyhodnoceno jako situace, kdy se Andrée již vážně zabýval myšlenkami na ukončení letu.
Byly učiněny jakési pokusy k vylepšení letových podmínek. Skasány postranní plachty, vyhozena další zátěž. Bezvýsledně. Jendotvárné nárazy gondoly na led, nic víc. V 5.30 vystoupil balón výš. V 6.20 však posádka otevřela oba ventily. V 8.11 všichni vyskočili z gondoly na led.
Samotné přistání proběhlo dobře. Výprava nepřišla o žádné přístroje, byli vypuštěni zbylí holubi.
Őrnen krátce po přistání
Andréeova polární plavba byla v té chvíli u konce. Unavení a vyhladovělí přistáli tři muži na ledové tříšti, na 82°56´ sš a 29°52´ vd. Důvodem, proč Anrée ukončil plavbu ve chvíli, kdy balón začal stoupat, byl směr větru. V té chvíli by bývali byli odnášeni ve směru nanejvýš nežádoucím.
********************************************************************************
Z pozdějších analýz letu vyplynulo, že výprava měla mimořádně nepříznivé počasí pro let. V průběhu letu se počasí ukázalo jako diametrálně odlišné od toho, jaké předpokládali v době startu. Úsudky o počasí v končinách, kde probíhal let, byly co do příznivosti velmi nadhodnocené. Jak se výprava sama během letu přesvědčila, četné mlhy v těchto oblastech jsou pravidlem a je nutné s nimi počítat.
Őrnen se od okamžiku startu do přistání udržoval nad zemí 65 hodin a 33 minut. Volná plavba z toho trvala 10 hodin a 29 minut, plavba vláčivá 55 hodin a 4 minuty, ve třech případech balón stál, celkem asi 14 hodin. Volná plavba odvedla balón směrem severovýchodním asi 400 kilometrů od Dánského ostrova. Dráha vláčivé plavby činila asi 430 kilometrů. Nejprve 190 kilometrů západním směrem, poté nedlouho směrem východním, nakonec ve směru na severovýchod. Konečné místo vláčivé plavby se nalézalo asi jen 90 kilometrů od místa, kde skončila plavba volná.
Celková nosnost balónu se za dobu letu snížila asi o 1580 kilogramů. Z toho 600 kilogramů ztrátou plynu, zbytek důsledkem ledové vrstvy, která se na balónu vytvořila. Pokrytí vrstvou ledu bylo tedy hlavní příčinou toho, proč se Őrnen nemohl udržet delší dobu v požadované výšce.
Ztráta vlečných lan vyvolává přirozeně otázku, jak by probíhal let v případě, kdyby k ní nedošlo. Analýzy se přiklánějí k tvrzení, že možnost řízení balónu byla Andréem přeceňována. Je možné tvrdit pouze to, že by v první fázi letu balón směřoval více k severu. Jinak by se nejspíš nijak výrazně neodlišoval od letu, který proběhl…
********************************************************************************