Balónem k severní točně. Část IV.

Místo přistání Őrnenu

Místo přistání Őrnenu

 

Bylo 14. července 1897. Őrnen přistál na moři pokrytém ledovou tříští, kterou narušovaly četné strouhy různých velikostí a tvarů. 

Andrée, Strindberg a Fraenkel se ocitli daleko na severu, obklopeni chaosem ledu. Ledu, který vlastně ani ledem nebyl, byla to směs vody a ledové tříště, směs, která byla v neustálém pohybu, směs, která je tím nejméně vhodným podkladem k jakémukoli putování…

Od nejbližší pevniny, od Severovýchodní země (Špicberky), je dělilo 320 kilometrů. Od Země Františka Josefa pak kilometrů 350.

Samotné přistání, jak již bylo uvedeno, proběhlo dobře. Nic nebylo poškozeno, dokonce i zbylí holubi byli zachráněni.

Místo přistání Őrnenu - první tábořiště Andréeovy výpravy

Místo přistání Őrnenu - první tábořiště Andréeovy výpravy

Místo přistání Őrnenu - první tábořiště Andréeovy výpravy

Místo přistání Őrnenu - první tábořiště Andréeovy výpravy

Tři muže čekala ihned po přistání náročná práce. Museli připravit první tábořiště. Museli si rozdělit úkoly tak, aby další část výpravy probíhala bez organizačních problémů.

Strindberg sestavil knihu, ve které v následujících dnech popisoval postup výpravy a její polohu podle provedených měření. Do své knihy zapsal i seznam zavazadel. Zapisoval si jídelní lístky, hospodaření s potravinami byla pro další cestu zásadní. Fraenkel pečoval o deník meteorologický. Andrée si do svého deníku zapisoval všeobecný chod výpravy.

Na sklonku dne si všichni dopřáli spánku…

15. července vstali před desátou hodinou. Obloha byla zcela zakryta mraky, drobně sněžilo, teplota na bodu mrazu, téměř bezvětří. Andrée, Strindberg a Fraenkel znovu probrali svoji situaci. Měli v podstatě dvě možnosti. Zůstat na místě a nechat se unášet ledem, anebo vydat se sami na cestu k nejbližší pevnině. Shodli se jednoznačně na možnosti druhé. Otázkou zůstávalo, ke které pevnině zamířit. Andrée ve svém deníku toto rozhodnutí nezmiňuje. Až ze Strinbergova záznamu ze dne 22. července vyplývá, že namířili k mysu Flora na Zemi Františka Josefa. K místu, kde bylo předem zřízeno pro potřeby výpravy velké skladiště potravin, výstroje a výzbroje. Bylo to rozhodnutí osudové…

Začaly přípravy k cestě, které trvaly po celý další týden. Výprava měla k dispozici troje sáně, člun z plachtoviny, pytle pro spaní, zbraně a náboje a zásoby asi na šest měsíců. Člun byl několikrát vyzkoušen na otevřeném kanálu, výsledky byly znamenité. Všichni muži také nacvičovali postup s naloženými sáněmi.

Špicberky. Knut Fraenkel nacvičuje postup se sáněmi

Špicberky. Knut Fraenkel nacvičuje postup se sáněmi

******************************************************************************

Pouť k Zemi Františka Josefa

Pak nastal 22. červenec. Veškeré přípravné práce byly u konce a v osmnáct hodin se vydali na cestu. Již první stovky metrů naznačily, co výpravu čeká, co znamená jít po polárním ledu. Sáně byly těžké, každé vážily téměř 200 kilogramů. Často se bořily do rozmočeného sněhu a jen s neuvěřitelnou námahou se je dařilo z oné břečky vysvobozovat, přitom muži sami nejednou zapadli do vody. Náročnou činností bylo překonávání vodních kanálů. Bylo nutné přitáhnout některou z plovoucích ker, sáně na ni dostat, a poté se přeplavit na druhý břeh.

 Snažili se měnit taktiku postupu. Zprvu každý táhl svoje sáně sám, posléze všichni tři táhly jedny sáně a vraceli se pro další.

O půlnoci byli velmi unaveni. Postavili stan, ulehli a ihned usnuli.

23. července se probudili kolem poledne. Příprava oběda, zrušení tábora a opětovné naložení všech zavazadel na sáně trvalo dvě hodiny, na pochod se tedy vydali až kolem čtrnácté.

Skládání tábora

Skládání tábora

Jako předešlého dne, i tentokrát se objevily potíže ihned. Obzvláště nebezpečné byly přechody přes široké kanály. Přemýšleli o taktice, nakonec naložili sáně napříč na člun a převezli je.

„Bylo to ovšem velmi riskantní“, píše Andrée.

Za celé odpoledne se mužům podařilo urazit jeden až dva kilometry. Kolem dvaadvacáté večer postavili noční tábor. Strindberg, který byl pasován na kuchaře výpravy, se ihned pustil do přípravy večeře. Ještě před usnutím napsal do deníku, tak, jako každý den, pár řádků své nevěstě

Strindbergův poznámkový kalendář

Strindbergův poznámkový kalendář

24. července se vydali na cestu stejně jako dne předešlého, kolem poledne. Andrée se ve svém deníku zmiňuje o překonávání ledových hrbů. Byly seskládány z popraskaných ker a sáním neustále hrozilo poškození.

Přetahování sání s člunem přes ledové hrby

Přetahování sání s člunem přes ledové hrby

Přes vcelku pěkné počasí postoupili do půlnoci o pouhých pár kilometrů…

25. červenec byl dnem narozenin Strindbergovy nevěsty. Čtyřnásobné „Hurá!“ se ozvalo nad arktickým ledem. Po šestihodinové cestě založili další tábor a všichni byli odměněni teplou kávou a ovocnou šťávou. Před usnutím Fraenkel vykonal, tak jako každý den, svá meteorologická pozorování. Během spaní pociťovali prudké záchvěvy kry, na které nocovali.

Fraenkelovy přístroje pro měření vlhkosti vzduchu

Fraenkelovy přístroje pro měření vlhkosti vzduchu

Fraenkelův meteorologický zápisník

Fraenkelův meteorologický zápisník

Probudili se v poledne. vzhledem k nepříjemnému dešti se však na cestu vydali až kolem čtvrté odpoledne…

26. července nastala velká změna. Strindberg svým měřením zjistil, že se od 21. července posunuli o ubohých pár kilometrů ve směru východojihovýchodním. Bylo nutné upravit sáně tak, aby si je mohl každý táhnout sám. Zredukovat zásoby, aby sáně byly odlehčeny. Po úpravě nákladu vážily kolem 130 kilogramů. Každý si před odchodem nacpal žaludek, jak jen mohl.

„Žranice za účelem odlehčení“, poznamenal si Andrée.

Ten den byl také významný tím, že Strindberg zastřelil prvního medvěda. Medvědí maso bylo přínosem pro kuchyni. Další významnou událostí bylo, že se obrátil vítr, foukal nyní od severu. Andrée tak doufal, že se dá do pohybu i ledová tříšť, po které putovali.

Ten byl také významný tím, že Strindberg zastřelil prvního medvěda

Ten byl také významný tím, že Strindberg zastřelil prvního medvěda

V dalších dnech se vítr změnil v severozápadní, tedy v ještě příznivější. Přesto bylo putování strastiplné. Museli překonat desítky struh a kanálů. Poklesem teploty voda začala zamrzat, ledový škraloup se zařezával do člunu a brzdil tak transport. Terén, po kterém postupovali, byl mimořádně neschůdný. Spousta nakupených ker, ledové hřbety.

28. července večer, když všichni zalézali do spacích pytlů, si Fraenkel stěžoval na velkou únavu…

Před dalším postupem museli opravit poškozené sáně, promazat tukem svoje boty.

30. července Strindberg měřením zjistil, že směr ledu, po kterém postupují, odnáší výpravu jinam, než kam směřovala její cesta. Aby dorazili k Zemi Františka Josefa, museli směřovat  k jihovýchodu. Led však byl odnášen k jihu. Museli tedy zamířit přímo k východu.

31. července padla hustá mlha, která znemožňovala volit správný směr cesty. Na dovršení nezdaru se brodili po kolena ve sněhu. Andrée to ve svém deníku komentuje sice s humorem, příliš humorné to ovšem nebylo. Nejzrádnější byly nedávno zamrzlé kaluže a rybníky v prohlubních na povrchu ker (plurry), které byly zasypány čerstvým sněhem a nebyly vidět. Nils Strindberg měl tu čest být onoho dne „objevitelem přitažlivosti plurr“. Andrée si ve svém deníku poznamenal:

„Polární končiny jsou věru rodištěm principu největšího rozhořčení.“

K večeru, na tábořišti, Strindberg provedl další zaměření polohy. Propočítal, že výprava je odnášena k západu rychleji, než ona sama postupovala k východu.

„Není to povzbuzující“, poznamenává Andrée, „ale musíme neustále pokračovat ve východním směru, alespoň ještě nějaký čas, dokud k tomu budeme mít sebemenší důvod.“

1. srpna bylo pěkné počasí. Po celý den nemuseli překonávat žádné strouhy, led byl výborný. Andrée si to vysvětloval tím, že se přiblížili k okraji velkého polárního proudu, že jejich současná pozice se nalézá v závětří přílivu a odlivu u Země Františka Josefa.

Byla tu bohatší fauna. Tuleni, buřňáci, rackové, medvědí stopy, Andrée spatřil i mrože. Tento den patřil k nejúspěšnějším. Výpravě se podařilo urazit sedm až osm kilometrů. Paradoxní na tom však bylo to, že po provedení následných propočtů, dle záznamů nalezených na Bílém ostrově, se toho i následujícího dne nepohybovali zamýšleným směrem, nýbr zpět k severu…

3. srpna bylo opět pěkné počasí, které umožnilo provést zaměření polohy. Výprava se nalézala na 82° 27´ sš a 28° 30´ vd. Při předpokladu správnosti Strindbergových měření se výprava dostala od 14. července do 31. července asi  55 kilometrů k jihozápadu a od 31. července asi 13 kilometrů k severoseverozápadu.  Pohyb ledu byl tedy rychlejší než pohyb výpravy a bylo nutné důsledně zvážit situaci. Andrée poznamenává:

„ S ohledem na provedená měření jsme se rozhodli, že zanecháme námahy, abychom se stůj co stůj dostali na východ. Nemůžeme překonat proud ani led a nemáme vůbec vyhlídky, že něčeho dosáhneme ustavičným se probíjením na východ. Dohodli jsme se tedy, že příští putování zahájíme směrem k Sedmi ostrovům, kam doufáme, dospějeme po 6 – 8 týdnech.“

Co znamenalo toto rozhodnutí? Především to, že dosavadní síly byly vynaloženy zbytečně. Třináct zbytečných dnů, dalších padesát takových před sebou. Ke skladišti na Sedmi ostrovech to skutečně bylo daleko…

Strindbergovy přístroje pro astronomické určení polohy

Strindbergovy přístroje pro astronomické určení polohy

****************************************************************************

K Sedmi ostrovům

Inventura provedená na začátku dalšího putování ukázala, že je nutné velmi šetřit s některými potravinami. Nepropásnout žádnou příležitost ulovit medvěda a vytvořit si tak zásoby na další dny putování. Medvědi se skutečně na trase výpravy objevovali často a muži tak mohli své zásoby neustále doplňovat.

Zajímavá je určitě zmínka, že se výprava v těchto dnech nacházela v místě jako Őrnen 12. července.

Teplota se pohybovala těsně pod nulou. Čerstvě zamrzlé plurry znesnadňovaly cestu. 6.srpna se však dostávají na velmi dobrý led. 7. srpna má Andrée dokonce za to, že se jim podařilo urazit dosud nejdelší dráhu, nejméně tři minuty zeměpisné šířky. Předpokládá však, že byli rovněž zahnáni protivětrem o podobnou vzdálenost zpět. V dalších dnech se vítr mírně stočil k západu.

9. srpna si Andrée v deníku poznamenává přesný sled denních úkonů výpravy:

  • 1.20: Vstávali jsme
  • 2.00: Byl zapálen Primus
  • 2.18: Medvědí pečeně (0,27 kg na osobu) hotova, započato s vařením kávy
  • 2.29: Pečeně snědena
  • 2.48: Káva (1 plná jídelní lžíce s dřívější sedlinou, 1.5 litru vody a trochu mléka) hotova
  • 3.00: Káva vypita
  • 4.30: Nástup

Nástup byl zahájen. Povrch ledu byl opět velmi nekvalitní a cesta vyčerpávající.

„Fraenkel dostal silný průjem a je velmi sklíčený“, poznamenává si Andrée. Fraenkel dostává tabletu opia. Andrée a Strindberg jsou neúnavní.

Měření provedená 10. srpna ukazují, že se výprava – přes silný protivítr – posunula o pěkný kus jižním směrem. Na oslavu toho, že se dostali pod 82. stupeň, je podáván slavnostní oběd: sardinky, máslo, sýr.

11. srpen nastoupil s dvěma stupni mrazu a ostrým severozápadním větrem. Po snídani v 10.30 obsahující medvědí maso, chléb, kávu a keksy výprava opět startovala. Byl to doslova den Tychona Brahe (osudný den). Hned ráno jsem se dostal do vody, také mé sáně, a většina věcí se promočila. Strindberg narazil do Fraenkelových sání a přitom poškodil člun. Všechny sáně se toho dne několikrát převrhly, nastaly všechny možné nepříjemnosti a večer jsme rozhodně nebyli v růžové náladě.“

Strindberg ještě provedl zaměření polohy. 81° 57´ sš  a  30° vd.  V té chvíle Fraenkel chodil kolem tábora. V jedné chvíli se mu zdálo, z nepatrné vyvýšeniny, že vidí v dálce pevninu. Před muži opět vystoupil přízrak Gillisovy země. Její existenci dosud nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil, mohla se nacházet nedaleko. Vyrazili směrem, kde se pevnina rýsovala. Pár stovek metrů stačilo na zjištění, že se jedná jen o podivně vytvořený ledový řetěz…

Večer před půlnocí na 12. srpen klesla teplota osm stupňů pod nulu. Nejnižší teplota, jakou dosud zaznamenali. Dnes to byl právě měsíc, co vstoupili na Dánském ostrově do balónu.

K poledni vstali. Ke konci denního pochodu, před půlnocí, se pak dostali na souřadnice domnělé Gillisovy země. Žádná země však nikde nebyla…

Výpravu začaly znepokojovat starosti o jídlo. Zásoba medvědího masa se tenčila, ulovit tuleně vyžadovalo příliš velkého úsilí. Hned druhého dne se jim však podařilo skolit dva mladé medvědy.

14. srpna pršelo. Všichni leželi ve stanu a upravovali si své pláště do deště. Andrée a Strindberg dostali průjem, všichni proto opětovně ulehli a odpočívali.

17. srpna odpoledne se na chvíli vyjasnilo. Andrée rekognoskoval okolí, žádnou pevninu nikde nespatřil. Strindberg změřil polohu místa a v následujícím pochodu byl pozměněn kurs více k západu.

Pochod byl toho dne hrozný. Výsledkem bylo, že se dostali sotva tisíc metrů dopředu, přičemž jen s velkou námahou přelézali nakupené ledové kry. Led byl v těchto místech silně stlačen a roztříštěn v malé kry. Stejný charakter měl i v příštích dnech. Pětkrát museli přeplavávat vodní kanál.

„Jsme patrně blízko širého moře, když led je tak rozbrázděn“, poznamenává si Andrée. „Obzor je skoro jasný směrem k zemi Gillisově, ale pevniny jsme nespatřili. Ve vodě je mnoho tuleňů a alkounů.“

20. srpna „Urazili jsme pořádný kus cesty“, poznamenává si Andrée. „Možná pět kilometrů. Velké strouhy, avšak pravidelné s velkými ledovými ostrovy uprostřed. Terén nanejvýš unavující, čerstvý sníh zakrýval nerovnosti a sáně hodně poskakovaly. Sladkovodní plurry nás nutí k velkým oklikám.“

22. srpna „Terén je dnes děsný. Tak velkou plochu nakupeného ledu jsem ještě neviděl. Celý terén sestává z nepřehledného pole menších či větších torosů. O nějaké pravidelnosti nemůže být ani řeč. Nyní jsou strouhy tak zamrzlé, že přeplavání a brodění není tu třeba. Znovu jsme se pokusili na jasném obzoru spatřiti Zemi Gillisovu, ale nebylo vůbec možno něco z ní shlédnout. Jasný vzduch umožnil Strindbergovi změřit měsíční distanci. Fraenkel se tak namáhal, že si vykloubil nohu. Hned jsme mu ji narovnali. Tak, že pak už žádnou bolest  necítil. Strindberga bolel z neznámé příčiny palec na noze.“

23. srpna „Výprava urazila 6 – 7 kilometrů. Bohatý přírustek masa umožnil zvětšení denního přídělu. Musely být však sníženy porce chleba.“

24. srpna Andrée provádí obděr vzorků z povrchu ledu. Fraenkel měl opět silný průjem, občas dostává křeče z přetížení. Strindberg si léčí svoji bolavou nohu.

25. srpna „Led je dnes znamenitý. Objevil se pták podobný chaluze. Letěl tiše jako duch. Zastřelil jsem alkouna. Studoval jsem též zvrstvení ledu. Domnívám se, že vím, jak ke zvrstvení došlo.“

26. srpna odebíral Andrée vzorky ledu a vody. Fraenkelovy a Strindbergovy zdravotní potíže pokračují, průjmem onemocněl i Andrée.

27. srpna Dobrý terén, který se zhoršil až navečer. Fraenkel musel dostat silnou dávku opia, Andréeův průjem ustupuje. Strindberg opět měřil distanci měsíce, Andrée opravoval fotoaparár a vařiče.

28. srpna Fraenkel je stále churav. Večer dostal tabletku opia proti průjmu a tabletku morfia proti bolestem žaludku. Andrée ho povzbuzuje: „Bude z tebe brzy chlapík!“. 

29. srpna Toho dne si Andrée zapisuje: „I v poledne je nízká teplota, pět stupňů pod nulou. Je cítit opravdovou zimu. Startujeme odpoledne, snažíme se udržet směr k jihozápadu. Led je, stejně jako minulého dne, silně stlačen. Některé strouhy nelze přejít a udržet směr mezi nimi je velmi obtížné. Dostáváme se vpřed jen velmi pomalu. Led i sníh jsou nyní tvrdé jako sklo a sáně po nich vléct je nad lidské síly. Strindbergovy sáně se rozbily a museli jsme je opravit. Již dnes je jasné, že naše cesta bude pokračovat i v podzimním období. V noci jsem poprvé uvažoval o tom, co krásného máme doma. Strindberg s Fraenkelem o tom hovořili již dávno.“

30. srpna „Zima je ještě větší. Zvedl se i prudký vítr. Led je stále stejný a je obtížné udržet směr. Nakonec jsme se ocitli na kře, ze které jsme se nemohli dostat bez plavání. Zbývalo už pouhých 20 minut pochodu, proto jsme se rozhodli utábořit na místě, na kterém jsme byli. Snad se kra v noci pohne. Před usnutím se Strindbergovi podařilo zastřelit medvěda.“

31. srpna „O půlnoci se slunce dotýkalo obzoru. Polární léto bylo definitivně u konce. Severozápadní vítr nabyl na síle. Terén byl však dosti dobrý. Zamrzlé strouhy jsem nejprve vyzkoušel „po čtyřech“. Byly však dosti pevné. U několika dalších jsme se však museli uchýlit k převozu. Fraenkelovy sáně se rozbily a musely být ihned opraveny. Já jsem opět dostal silný průjem a musel jsem užít opia a morfia.“

1. září „Strindberg nám oznámil, že jsme na 81° 16´ sš. Byli jsme tudíž hnáni rychleji k jihu silným severozápadním větrem. U všech tato zpráva navodila dobrou náladu a humor.“

3. září „Na sklonku dne je výprava obklopena strouhami velkého rozsahu a je nucena se zcela uchýlit k dopravě na člunu. Podařilo se nám naložit vše. Poté jsme pluli ve směru našeho cíle, k Sedmi ostrovům. Bylo to skvělé. Dostávali jsme se velmi rychle vpřed, avšak po třech hodinách plavby jsme se ocitli v pasti. Sevřeni v ledovém chobotu, nemohli jsme vpřed ani vzad. Byli jsme však velice spokojeni.“

4. září „Strindbergovy narozeniny. Měli jsme mimořádný jídelní lístek. Medvědí biftek, hrachová polévka, chléb s paštikou z husích jater, koláč, ovocnou šťávu a čokoládu. Strindberg sám narozeniny oslavil tím, že se pořádně potopil do plurry, museli jsme narychlo postavit stan, jeho a jeho věci usušit.“

5. září „Opět se nám podařilo celou jednu hodinu plout na lodi.“

Andrée toho dne prováděl měření tloušťky ker. Do svého deníku si též poznamenal názor na to, jak byly kry vytvořeny.

6. září „Mnoho úsilí jsme museli vynaložit na to, abychom překonali padesátimetrový kanál. Když jsme se pak konečně dostali na kru, zjistili jsme, že se pohybujeme jiným směrem.“

7. září „Po pětihodinové námaze jsme se posunuli asi o jeden kilometr. Naše průjmy, zdá se, ustaly. Fraenkela však pobolívá noha. Následující den budeme tudíž odpočívat.“

9. září „Večer jsou všichni připraveni, aby se znovu pokusili o pochod. Fraenkelova noha je však tak rozbolavěna, že nemůže táhnout sáně, je schopen pouze postrkovat je. Strindberg a já musíme vypomáhat a vracet se pro jeho. Nemohli jsme dnes vykonat více jak šestihodinový pochod, především proto, že terén byl velmi neschůdný. Upadl jsem do vody a ostatní mi museli pomoci vyškrábat se z vody ven. Na první pohled pevná ledová kra byla jen silně natlačenou sněhovou kaší, která pode mnou povolila.“

Pouť ledem stávala se pro všechny tři každým dnem obtížnější. Nemoc se objevila u všech. Ačkoli se o tom Andrée zmiňuje jen okrajově, Fraenkel byl následkem svého průjmu a bolavé nohy sešlý a jeho odolnost byla značně zeslabena. Strindberg měl také bolavou nohu, ale společně s Andréem pomáhal Fraenkelovi, jak jen mohl, aby co se nejdříve dostali k Sedmi ostrovům. Všichni doufali, tehdy, když se rozhodli změnit kurs a nejít k Zemi Františka Josefa, že pohyb ledu jim bude nápomocen. Jenže od 4.  do 9. září byli přes nadlidskou snahu zaneseni 135 kilometrů k jihojihozápadu. Bez sebemenšího stesku, bez jediného projevu neklidu vedl však Andrée své druhy dál. Do svého deníku již nepsal tak pravidelně jako dříve, Strindberg se psaním přestal úplně. Jen Fraenkel svá meteorologická pozorování zaznamenával…

Nepodlehli  v této nanejvýš nepříznivé situaci. Snažili se neustále ze všech sil, aby se zachránili a zůstali naživu. Přesto, že myšlenka špatného konce vystupovala před nimi stále víc a víc…

Kam se dostanou, netušili. Bylo však jasné, že se musí připravit na zimu. Nalézt velkou kru, na které budou moci postavit tábor. A snažit se zazásobit na zimní období. Zvěř se však v tomto období v těchto místech objevovala jen sporadicky…

V několika předchozích dnech Strindberg zaznamenal vcelku rychlý pohyb ledu směrem k jihu.

Další poznámky se objevují v Andréeově deníku až 17. září.

17. září „Od doby, kdy jsem naposledy psal do deníku, se mnohé změnilo. Čerstvý sníh nám neumožňuje rychlejší posun, navíc se Strindbergem táhneme i Fraenkelovy sáně. Přechody mezi krami jsou stále obtížnější, přes ledovou kaši se postupuje nesnadno. Nemáme nejmenší šanci dostat se k Severovýchodní zemi, proud ledu nás vytrvale žene do jícnu mezi Zemí Františka Josefa a Severovýchodní zemí“.

„Dnes jsme poprvé spatřili zemi. Nepochybně je to New Iceland (Bílý ostrov).

Ostrov se nalézal ve vzdálenosti asi deseti kilometrů. Na pobřeží, ke kterému se blížili, bylo nemyslitelné vystoupit. Směs ledu a velkých balvanů. Na východní cípu se však nedostupným nezdál. Na pobřeží dokonce spatřili medvědy…

18. září „Výprava slavnostním menu oslavila pětadvacetileté výročí nastoupení krále Oscara II. na trůn.“

19. září „Zdá se, že můj včerejší zápis v deníku byl prvním z řady jubilejních. Podařilo se nám dnes výrazně rozmnožit naše zásoby. Zastřelili jsme tři tuleně a několik racků. Naše vyhlídky do budoucna rázem dostaly jinou barvu.“

20. září „Podařilo zastřelit medvěda. Byli jsme hnáni k jihovýchodní straně ostrova. V blízkosti našeho tábořiště stavíme chatu z ledu. Měla by nám poskytnout útočiště do doby, kdy se budeme moci přesunout na ostrov, bude-li to vůbec možné…“

Do chaty se přestěhovali 28. září. Ovšem kra, na které tábořili, praskala a nebezpečně se zmenšovala. Podařilo se však zastřelit další dva medvědy.

2. října Kra, na které vystavěli své obydlí, se roztříštila. Veškeré zásoby byly roptýleny. Nikdo z mužů však neztrácel na mysli. Bílý ostrov se rozkládal před nimi…

„Naše ledová kra praskla těsně vedle naší chaty,“ píše si lakonicky Strindberg do svého notesu. O onom dni píše jako o konci veškerých nadějí.

Mapa balónové a pěší části Andréeovy výpravy

Mapa balónové a pěší části Andréeovy výpravy

******************************************************************************

5. října Další události lze vyčíst pouze z malého poznámkového notesu, který byl nalezen v Andréeově náprsní kapse. Na základě velmi kusých poznámek lze sestavit a popsat tyto skutečnosti:

Počasí bylo krajně nepříznivé, polární noc nastupovala v plné své síle. Trávili dlouhé hodiny ve stanu a čekali, až počasí umožní začít se stavbou kamenné chýše. Na břehu měli dostatek naplaveného dříví, což mohl být velmi podstatný fakt pro možnost přežití.

Podle nálezů však žádná bouda postavena nebyla. Žili tedy ve stanu, s jediným spacím pytlem, do kterého se všichni museli naskládat. V tom spacím pytli byli Andrée a Fraenkel svědky úmrtí Strindbergova. Zemřel dříve než oni a byl jimi také pohřben. V těsné skalní rokli mu upravili hrob.

Strindbergův hrob na Bílém ostrově

Strindbergův hrob na Bílém ostrově

Kdy zemřeli Andrée a Fraenkel, není možné zjistit. Zemřeli pravděpodobně současně. Ve spacím pytli, zimou…

******************************************************************************

Předchozí části:

Závěrečná část

Příspěvek byl publikován v rubrice Arktida. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *