Zimní Tatry

Baranec. Panoráma Západních a Vysokých Tater

Baranec. Panoráma Západních a Vysokých Tater

Zimní vysokohorská turistika či dokonce horolezectví byly pro mne po dlouhá léta nedosažitelnou metou. Považoval jsem je za aktivity určené jen pro vyvolené…

Pohyb v horách v zimním období má četná omezení, četné nástrahy, které léto nezná. Je třeba jiného vybavení, sebemenší opomenutí či zanedbání může mít fatální důsledky.

Mé zkušenosti s pohybem v horách v zimě jsou tedy pramalé. Teorii člověk nastuduje, praxi však získá pouze poctivou dřinou.

Po loňské sezóně, kterou jsem protahoval, jak jen se dalo, a kdy jsem koncem října absolvoval jakousi zimní předpremiéru, jsem se rozhodl tento stav změnit. Ochuzoval jsem se zimními přestávkami už dost dlouho. To musí skončit.

Skončilo. Tento týden…

Baranec

Výstup na Baranec ze Žiarské doliny přes Holý vrch. Ideálnější cesta, na které je možné vyzkoušet pohyb v zimním horském terénu, otestovat výstroj a výzbroj, nejspíš neexistuje.

Tuto zimu se poprvé může na Baranec legálně. Chataři ze Žiarské chaty se povedl heroický čin. Na Krajském úřadě životního prostředí v Žilině se mu podařilo vyjednat výjimku, která povoluje v době sezónních uzávěrů pohyb po značených trasách ze Žiarské doliny do Žiarského sedla a dále na Plačlivé a na Baranec. Výjimka se vztahuje i na zmíněnou výstupovou trasu přes Holý vrch.

Liptov je v úterním ránu pokryt nepříjemnou sychravou inverzní oblačností. Její okraj však nesahá dále než ke konečné stanici autobusu v Žiarské dolině.

Na Baranci

Na Baranci

Prvních osm set výškových metrů vede lesem a posléze kosodřevinou. Výhledová místa v tomto úseku nejsou, první  je až u rozcestníku na Holém vrchu.

Západní Tatry. Panoráma  Královoholských Tater z  Holého vrchu

Západní Tatry. Panoráma Královoholských Tater z Holého vrchu

Liptov ze Západních Tater

Liptov ze Západních Tater

Inverze se táhne přes celý Liptov. Nad inverzní oblačností je ovšem jasno a průzračno. Přehlédnout je dnes možné celý nízkotatranský hřeben, to se nestává každý den. Peřin oblaků, které obvykle vrcholy halí, se dnes horám jaksi nedostalo.

Při pohledu na souvrší západně od Chopku mne napadá, že Poľana, mnou nedávno korunovaná Královna rozhledových míst Slovenska, by nemusela být ještě tím úplným NEJ. Že by ji mohl předčít hřeben Skalky. Rozhodně důvod k prozkoumání. V každém případě definitivní vítěz mé interní soutěže o místo s nejkrásnějším rozhledem na Slovensku vzejde z této oblasti.

Západní Tatry. Panoráma Ďumbierských Tater z Barance

Západní Tatry. Panoráma Ďumbierských Tater z Barance

Připevňuji si mačky (stoupací železa), bez nich by to dál nešlo. Sníh je ještě zmrzlý a neboří se.  Výstroj mám dobrou, výzbroj mám dobrou, počasí na leden přímo exkluzivní, co se však vymyká všem parametrům, je moje fyzická kondice. Po náročném pracovním týdnu mě bolí úplně všechno. A nejvíce nohy.

Výstup se tak prodlužuje. Oproti říjnu o více než hodinu. V závěrečných partiích odpočívám každých deset metrů…

Západní Tatry, Baranec

Západní Tatry, Baranec

Baranec. Vychutnávám si kruhový rozhled z vrcholu. Je dnes dokonalý, nebrání mu na žádné světové straně nic, žádná meteorologická omezení, pouze krajina sama uzavírá onen pomyslný kruh…

Baranec. Panoráma Západních a Vysokých Tater

Baranec. Panoráma Západních a Vysokých Tater

Sestupuji stejnou cestou. Sluneční paprsky však změnily v poledních hodinách charakter sněhu. Povrch povolil, místy se bořím po pás. Nejzrádnější místa jsou v bezprostředním okolí klečových keřů a v závětří velkých balvanů. Z takových propadlišť se mi daří vysoukat jedině s pomocí cepínu…

Západní Tatry, Baníkov a Hrubá Kopa

Západní Tatry, Baníkov a Hrubá Kopa

Mám za sebou nádherný den. Zimní premiéra se vyvedla, i tu kondici si odpouštím. Musím ji však zvážit vzhledem k zítřejšímu dni. Uvidím, jak budou zítra ráno komunikovat mé svaly na nohou, zda dnešek pojmou jako rozcvičku před dalším náročným dnem či jako další přídavek do kontejneru únavy…

Kriváň

Zimní výstup na Kriváň rozhodně nepatří mezi jednoduché záležitosti. Komplikovaný může být už samotný nástup. Svahy pak jsou velmi strmé, především v závěrečném stoupání od Daxnerova sedla může sněhová vrstva ujet. V tomto místě je také nutné přejít několik exponovaných sněhových lávek.

Rád bych se na Kriváň podíval. Udělal si obrázek o terénu a na vlastní kůži si vyzkoušel, co takový výstup obnáší. Nenárokuji si v žádném případě dosažení vrcholu, co půjde, to půjde…

Ještě za tmy se vydávám ze Štrbského Plesa k Jamskému plesu. V ústí Furkotské doliny se začíná rozednívat. Rudé sluneční paprsky proměňují torzo lesa v jeden veliký plamen. Nádherná podívaná, která však nevěstí nic dobrého. Počasí rozhodně nebude takové jako včera.

VysokéTatry. Pod Furkotskou dolinou

VysokéTatry. Pod Furkotskou dolinou

A je to tak. Během několika minut, během rozednění, se začínají tatranské vrcholy halit v neproniknutelnou oblačnost, která začíná ve výšce kolem dvou tisíc metrů.

Západní Tatry od Kriváně

Západní Tatry od Kriváně

Několik dobráků mi prošlapalo cestu od magistrály přes Predný Handel pod jižní rozsochu Kriváně. Ovšem ne vždy se vyplatí držet se stop jako osel. Brzy se začínám točit v bludném kruhu a marně hledám cestu. Ani za pomoci GPS se mi ji nedaří najít. Několikrát ji bez povšimnutí přejdu. A když ji konečně nacházím, zjišťuji, že je pokryta sněhovou vrstvou roztodivných vlastností. Místy deset centimetrů, místy jeden metr silná, místy prachový sníh, místy tvrdý firn. Snažím se sledovat okraj značeného chodníku, kde se tolik nebořím.

Kraj pod Kriváněm se podobá arktické krajině. Zima, mlha, silný vítr, naprostá pustota. Snad jen ty trsy trávy a kleče jsou tu navíc.

Pokud se dostanu k rozcestí v Kriváňském žlabu, budu mít vyhráno. Vlastní výstup by už mohl vést po vyfoukané skále. I když otázkou je, zda bych se vůbec do této akce pustil. Riskovat výstup v dnešním počasí by příliš moudré nejspíš nebylo.

V místě, kde se cesta stáčí za jižní hranu Kriváně, kde začíná příkré stoupání ke zmíněnému rozcestí, narážím na metrovou vrstvu sněhu, přes kterou se nemohu dostat. Obcházím úsek po velmi strmém svahu, jistím se cepínem. Vracím se na cestu, následuje několik pohodových kroků, a je tu další, tentokrát už dvoumetrová návěj. Přes tu už se nedostanu a obejít ji nelze. Jediným řešením by byly sněžnice, pomocí nich bych se k rozcestí dostal, není už daleko. Ale jak jsem pravil. Vlastní výstup strmou stěnou by se dnes rovnal velkému riziku. Viditelnost se navíc stále zhoršuje a nejsem si vůbec jistý, zda bych cestu vzhůru našel.

Nevadí. Se zimními výstupy musím začínat od píky, učit se. Toto byl první pokus a nemám nejmenší důvod ho hodnotit jako neúspěšný.

Cestou zpět zkoumám sníh, do kterého zabodávám cepín. Má na vpichu modrou barvu. Stejnou, jako mají ledovce na severu Evropy. Bílý sníh a modrý sníh…

Marné, měl jsem se vyučit glaciologem.

Žiarske sedlo

Přes noc pořádně přituhlo, v konečném důsledku by to mohlo mít pozitivní efekt. Nemusel bych se bořit do sněhu.

Stoupám vzhůru Žiarskou dolinou a nestačím se divit. Zmizela tu spousta lesů od doby, co jsem tu byl naposledy. Ale to už je pěkná řádka let. Na Žiarskou dolinu jsem se v posledních letech díval jen shora, odkud ta spoušť až tak patrná není…

I Žiarská chata doznala změn. V roce 2006 byla přestavěna na pěkné a přítulné horské stavení.  Holiny v okolí chaty mají jiného původce než mají paseky v dolní části doliny. V roce 2009 tu stoletá lavina smetla všechno, co jí stálo v cestě. Chata jako zázrakem přežila…

Počasí je mizerné. Mlha, mráz, který znásobuje ledový vichr. Příliš chutí k další cestě nemám, daří se mi však přemluvit sám sebe a pokračuji vzhůru. Sníh přes noc skutečně umrzl, je pevnější. Přesto o půlmetrové propady není nouze.

Cesta k rozcestí pod Homôlkou je vcelku zřetelná, těsně pod rozcestím je však nutné improvizovat a obcházet hluboké závěje.

Další cesta směrem k Žiarskému sedlu je vyznačena tyčemi. Orientačně tedy nenáročné, pokud by ovšem bylo od tyče k tyči vidět…

S přibývajícími výškovými metry zesiluje vítr a pod Žiarským sedlem je již tak prudký, že mi začínají omrzat tváře. Obracím. Počkám na příznivější počasí. Cestou zpět potkávám skiaplinistu, který si na lyžích vykračuje vzhůru. Setkal jsem se s ním znovu odpoledne v Žiaru. Nedošel ani tam, kam já…

Západní Tatry. Pod Žiarským sedlem
Západní Tatry. Pod Žiarským sedlem

Se zimní premiérou jsem spokojen. Musím si  ovšem pořídit sněžnice, které jsem dosud tak tvrdošíjně odmítal. Na Muránské planině mohu poletovat bez nich, některé tatranské nástupy jsou ovšem bez nich nemyslitelné…

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty, Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.