Waldsassen je malé bavorské městečko, ležící asi šest kilometrů jihozápadně od Chebu, v kraji mezi pohořími Smrčiny, Steinwald a Hornofalcký les.
Z Chebu se do Waldassenu dostanete snadno. Autobusem, vlastním autem přes hraniční přechod Svatý Kříž, cyklostezkou spojující obě města.
Zajímavou možností je cesta ze Starého Hrozňatova. Z obce, do které se z Chebu dostanete městskou dopravou. Z této obce vede do Waldsassenu Cesta Antona Harta; je určena pro pěší a cykloturisty.
Zastavme se na malou chvíli na začátku této cesty.
V článku o putování chebským pohraničím jsem se zmiňoval o opravě hradu ve Starém Hrozňatově. Psal jsem, že se našel investor, který se do jeho záchrany pustil. Podívejte se na rok a půl starou fotografii a podívejte se také, kam oprava pokročila.
Před půldruhým rokem:
A nyní:
******************************************************************************
Ze Starého Hrozňatova je to do Waldsassenu dvě hodiny pohodlné chůze. Pěknou krajinou, krásnými lesy.
Dominantou města je barokní klášterní bazilika. Vystavěli ji v letech 1689 – 1704 pražský architekt Abraham Leuthner, Christoph a Georg Dientzenhoferové (předčasně zesnulého Georga Dientzenhofera později nahradil Bernhard Schiesser).
30. listopadu 1704 byla bazilika slavnostně vysvěcena biskupem Franzem Ferdinandem von Rummelem a fungovala až do sekularizace (proces, kdy náboženská instituce ztrácí sociální důležitost a politickou moc) roku 1803 jako klášterní kostel. Od roku 1804 sloužila pak jako farní kostel obce Waldsassen.
S ohledem na historii baziliky, na základě faktu, že se jedná o dominantní dílo jihoněmeckého baroka, byla bazilika roku 1969 povýšena papežem Pavlem VI. na papežskou Baziliku minor.
Mimořádnost baziliky pramení ze společného působení českých, bavorských a italských umělců. Nejvýznamnějšími uměleckými díly jsou chórové lavice od Martina Hirsche, skupina Zvěstování na hlavním oltáři a další řezbářské kousky, které vytvořil waldsassenský sochař Karl Stilp, dále štuky Johanna Baptisty Carloneho a jeho spolupracovníků a fresky Johanna Jakoba Steinfelse.
Klášterní bazilika se honosí největší chrámovou a klášterní kryptou v Německu.
Cisterciátské opatství připojené bezprostředně k bazilice souvisí se založením městečka Waldsassen. Cisterciáčtí mniši z duryňského kláštera Volkenrode osídlili na popud markraběte Diepolda III. (1075-1146) území dnešního města Waldsassen. R.1147 připadl klášter díky vyslovené ochraně krále Konráda přímo říši, získal rychle na významu a moci a byl zejména odpovědný za kolonizaci a hospodářský růst oblasti severozápadních Čech.
Stále se stupňující tlak na klášter, aby byla uznána falcká nadvláda, vedl postupně k prvnímu zrušení kláštera. Ale nový rozkvět nastal v době baroka, který byl bohužel ukončen výše zmíněnou sekularizací v roce 1803. Roku 1863 získaly část klášterního zařízení cisterciačky z Landshutu – Selingenthalu, ale bez kostela, který v této době patřil již ke katolické farní obci. Roku 1894 získal waldsassenský klášter svoji samostatnost a byl r. 1925 povýšen na opatství.
Od r. 1995 je klášter veden čtyřmi abatyšemi. Působení řeholnic ve Waldsassenu zahrnuje vedení reálné dívčí školy, založení a vedení kulturního a setkávacího centra a stanici životního prostředí v bývalé klášterní zahradě.
Srdcem opatství Waldsassen je ale světově proslulý a široko daleko jedinečný knihovní sál, který vznikl v letech 1689 – 1726 v přechodném slohu mezi pozdním barokem a rokokem. Vyřezávané sochy od Karla Stilpa, které jsou v životní velikosti, nesou galerii umístěnou po obvodu sálu. Představují alegorické formy lidské pýchy. S doplněním štukovými pracemi od Jakoba Appianiho a stropními malbami od Karla Hofreitera z Bayreuthu se klášterní knihovna vypracovala na umělecký klenot oblasti Stiftland. Původní inventář 19.000 knih, který byl v době sekularizace odstraněn, se podařilo r. 1965 díky státní zápůjčce nahradit cca 2000 knihami.
Bazilika ve Waldsassenu je skutečným skvostem. Její prohlídka je mimořádným zážitkem. I kdybyste o její historii nevěděli vůbec nic, zapůsobí na vás mocným dojmem a zanechá ve vaší duši zcela mimořádné pocity.
V bazilice je zakázáno fotografování; víceméně jsem zákaz respektoval a vše si zdokumentoval „jen jedinou“ fotografií.
Skutečným skvostem jsou rovněž varhany v bazilice. Je to mimořádně nádherný nástroj; konají se tu pravidelné koncerty a nepochybuji o tom, že musí být velkolepé. Fotografie varhan je kopií pohlednice.
Pokud se někdy do Waldsassenu dostanete, nezůstaňte jen u prohlídky baziliky a opatství. Prohlédněte si i městečko samotné. Určitě objevíte spoustu zajímavostí.