Kráľova hoľa
Původně to mělo být putování hřebenem Velké Fatry. Posléze průzkum severního okraje Muráňské planiny. Pak jsem ovšem svůj zrak stočil ke Kráľovej holi a bylo rozhodnuto. Ani mne nemusela příliš přemlouvat, abych se dva dny věnoval jen a jen jí…
Popořádku však…
Planinu jsem ze svých plánů úplně vyškrtnout nechtěl. V polovině května je v plném rozkvětu lýkovec, jeho pronikavou vůni jsme nevstřebával už pěkně dlouho. Nejen však lýkovec. Spousta dalších rostlinných skvostů je v tomto období na Planině k vidění. Stačí jít a pozorně se dívat…
Z Červenej Skaly, údolím Strateníka, kde jarní zeleň doslova převálcovává sytá žluť blatouchů bahenních. A také decentní jemná žluť upolínů (žltohlavů). Rostliny, která v průřezu historie botaniky asi nejčastěji ze všech rostlinných druhů měnila své druhové jméno. Nejeden skvělý botanik získal další vědecký titul právě tím, že onu změnu obhájil. Takže vám neřeknu, jak se upolín jmenuje právě v těchto dnech, zda rumunský, evropský, velkokvětý či jaký. Určitě se však shodneme na tom, že je to překrásná květina, která si svoji ochranu rozhodně zaslouží…
Lýkovec slovenský (Lýkovec muránsky, Daphne arbuscula)
Pospíchám na Lopušnou a dále na Veľkú lúku, kde budu mít v následujících dnech svůj base camp. Zbavit se přebytečných věci a rychle do terénu…
Planině jsem mohl věnovat jen necelé odpoledne. Prošel jsem známá místa a vyfotografoval několik trsů lýkovce, který už pomalu odkvétal. Teplé počasí uspíšilo vegetační cyklus a místo v polovině května je Planina o dobrý měsíc dále…
********************************************************************************
Je tu středeční ráno. Předpověď slibuje jasný den bez meteorologických problémů, hurá tedy na Kráľovu hoľu. Ještě nikdy jsem na ni nevystoupil trasou ze sedla Pusté pole. Kolem Hnilce, skalním amfiteátrem Martalúzka. Není důvod jít dnes jinudy…
Kráľova hoľa
Dostat se na začátek této trasy není složité. Autobus pravidelné linky Poprad – Revúca má zastávku přímo u výchozího bodu cesty. A o několik metrů dále je železniční zastávka Vernár (trať Červená Skala – Margecany; nenechte se však mýlit, obec Vernár je odtud pořádně daleko…)
Tato výstupová cesta sleduje v prakticky celé své délce tok Hnilce, který o několik kilometrů dále a o několik stovek metrů výše pramení. Divoká říčka. Síla vody s postupujícím jarem už poněkud ochabla, pohled na peřeje a vodní stupně však stále lahodí oku a zvuk vody i uchu.
První úsek cesty vede po lesní silnici a končí u rozcestí v Zadnej doline. Dál, až na Martalúzku, už vede lesní chodník. Zprvu pohodový, později strmý. V jednom místě opouští les, křižuje lesní cestu a otevírá pohled na stráň, kde z lesa zbyly pouhé pařezy. Tento nepěkný pohled je naštěstí ojedinělý, dále se už neopakuje. Lesy na severní straně Kráľovej hole jsou o poznání zachovalejší než lesy na straně jižní…
S přibývající výškou se vracím kalendářem zpět, k zimě. Šafrány, bílý koniklec, podběly, prvosenky a další květy, které známe z počátku jara, nikoli z konce května. A také zbytková sněhová pole, která onen tok času směrem nazad jen zvýrazňují…
Šafrán Heuffelův / Šafran karpatský / Crocus heuffelianus
Strmé stoupání na chvíli končí, vcházím do skalního amfiteátru Martalúzka. Dramaticky vyhlížející zvětralé skalní bloky v půlkruhu uzavírají prostor horské louky. Hnilec protéká tímto územím v divokých vodopádech a umocňuje kulisu tohoto přírodního divadla. Použití jiného výrazu než „amfiteátr“ by znamenalo degradaci a zneuctění tohoto kousku přírody…
Kolem vodopádů stoupám k vrcholovým skaliskům. Nelze pak jinak, než sednout a vychutnat si rozhledy do všech stran. Slovenský raj, Vysoké Tatry, Stolické vrchy a v neposlední řadě samotná Kráľova hoľa. K jejímu vrcholu je to od Martalúzky ještě čtyři sta výškových metrů…
Kráľova hoľa od Martalúzky
Těším se na výhledy z vrcholu směrem k severu, k Muránskej planině. Severní obzor je však zamlžen a s bídou rozeznávám zříceninu Muránskeho hradu.
Kráľova hoľa, kopec s vysílačem
Kráľovohoľské Tatry
Je třeba učinit něco užitečného vzhledem k příštímu létu. Vydávám se proto po hřebeni směrem k Andrejcovej. Stredná hoľa, Orlová, Bartková, Žiarské sedlo… ukrajuji malý kousíček z hřebenovky Nízkých Tater a myslím na kamaráda koša, se kterým příští létu hřebenovku půjdeme. Kde asi ten lítal o víkendu? Už si zaléčil rány, které utrpěl na kole? Věřím, že ano, spoléhám na něj…
Kráľova hoľa. Kopec s vysílačem
Z Andrejcovej sestupuji do Pohorelej, vlakem pak do Červenej Skaly a zas pěšky kolem Strateníka na Veľkú lúku.
Nízke Tatry. Útulňa na Andrejcovej
Plán na příští den už mám připravený. Na vrcholu Kráľovej hole jsem si všiml informačních panelů, které jsou součástí v loňském roce otevřeného Naučného chodníku Slovenský raj – Nízke Tatry, z Vernára na Kráľovu hoľu. Jisté refernece hovořily o tom, že se prý má jednat o nejkrásnější výstupovou trasu na vrchol Kráľovej hole. Přesvědčím se o tom…
********************************************************************************
Naučný chodník Slovenský raj – Nízke Tatry
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry
Naučné stezky či chodníky nevelebím příliš často. Dnes udělám výjimku. Naučný chodník Slovenský raj – Nízke Tatry mne zaujal natolik, že nemohu o něm nenapsat.
Naučný chodník Slovenský raj – Nízke Tatry byl slavnostně otevřen 4. září 2010. O jeho zřízení se zasloužilo Občianske združenie vernárskych aktivít OZVA.
Vcelku mne mrzí, že hned v úvodu musím upozornit na jeden nedostatek. Naučný chodník je určen skutečně jen fyzicky zdatným turistům. Jeho délka je 14,5 km a převýšení, které je nutno překonat, činí téměř 1400 metrů. Což je opravdu hodně. Čas potřebný na výstup je minimálně 5,5 hodiny. Na sestup, půjdete-li stejnou trasou, o něco méně.
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Mapa chodníku v sestupové podobě
Tím jsme s nedostatky skončili. Ty, o kterých se zmíním v souvislosti s informačními panely, jsou podružné.
Naučný chodník má deset zastavení. První je v obci Vernár (obec jižně od Popradu, stanice busu linky Poprad – Revúca, rozhodně NE vlaková zastávka Vernár!!), poslední je pak na vrcholu Kráľovej hole. S jednotlivými zastaveními vás v následujícím textu seznámím.
Naučný chodník začíná v obci Vernár, před kostelem. První panel předkládá informace o naučném chodníku. Parametry, mapku, plán jednotlivých zastavení. Škoda, že nejsou uvedeny informace o samotné obci Vernár.
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Začátek chodníku ve Vernári
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. První informační panel ve Vernári
Kolem kostela, poté údolím k rozcestí Mlynna, kde je další informační panel a pěkně upravený rozcestník.
Panel číslo dvě se věnuje geologii území, kterým naučný chodník prochází. Nutno přiznat, že popsat krátce a srozumitelně geologii tohoto území, je téměř nemožné. Nebudu tedy na tomto místě informace rozvádět a budu reprodukovat samotný panel. Ještě malou poznámku: Bylo by pěkné doplnit geologické informace o informace geomorfologické; jsou neméně zajímavé a neméně důležité…
Naučný chodník Slovenský raj-Nízke Tatry. Panel Geológia
Naučný chodník Slovenský raj-Nízke Tatry. Panel Geológia
Naučný chodník Slovenský raj-Nízke Tatry. Panel Geológia
Na Mlynnej začíná táhlé stoupání, které končí po několika kilometrech na vrcholu Prednej hole. Budete nejprve stoupat podél sjezdovky, brzy ji však necháte pod sebou. Poté horskými loukami, odkud se otevře pohled směrem k obci Vernár a daleko za ni, ke kopcům Slovenského ráje. (Dlouho pátrám po místě, kde kulminuje silniční tah z Popradu do Dobšinej, respektive do Telgártu. Záblesk čelního skla jakéhosi automobilu mi ono místo prozrazuje. Je už hluboko pode mnou…)
Je tu další informační panel s názvem Flóra. Ve stručnosti seznamuje s charakteristikou místní vegetace a s typickými zastupiteli z řad nižších i vyšších rostlin. Některé ze zmíněných druhů vidím v blízkém okolí panelu v živé podobě a mohu pořídit fotografie…
Nízke Tatry. Violka žlutá sudetská / Fialka žltá sudetská / Viola lutea sudetica
Nízke Tatry. Koniklec bílý / Poniklec biely / Pulsatilla scherfelii
Další stoupání a dostávám se do oblasti horských pastvin. Informační panel číslo čtyři říká, že velká louka, na které se nacházím, nese název Dorčina. V minulosti patřila k těm, na kterých se po celé léto pásaly jalovice. Starost o dobytek byla velmi náročnou prací, které se věnovali i sotva desetiletí chlapci. Za každého počasí, ve dne, v noci. A pokud nebyl dobytek koncem léta řádně vypasen, nedostali od hospodářů dohodnutou odměnu… Něco, co si dnes sotva dovedeme představit…
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Panel Pasenie dobytka na holi
Další stoupání a dostávám se k odbočce na Prednú hoľu. Odbočka je součástí naučného chodníku. Směrovka mi slibuje, že za patnáct minut budu na vrcholu, na překrásné vyhlídce.
Říkám občas, to, když s někým stoupám náročným stoupáním a dotyčný si přitom stěžuje, jak je výstup strašný, něco ve smyslu: „Vydrž! Žádný kopec přece nevede až do nebe!“ V duchu sám sobě ovšem dodám, že některé kopce vedou skoro až tam.
Predná hoľa patří k nim. Za deklarovaných patnáct minut to zvládnete jen tehdy, budete-li celou cestu sprintovat. Stoupání ne a ne vzít konce…
Vydržte však. Opravdu vydržte. Přesvědčíte se sami, že to stojí za to. Predná hoľa (1545 m.n.m.) je unikátním rozhledovým místem. Spatříte Kráľovu hoľu v celé své nádheře. Ověnčenou hlubokými lesy, poté pásmem kleče, opásanou skalami Martalúzky. V symbióze své majestátnosti, ticha, klidu a míru. Spatříte Vysoké Tatry, spatříte pohoří východního Slovenska…
Poseďte chvíli a nechte v sobě plynout myšlenky a dojmy, které vám toto přenádherné místo nabízí. A začtěte se i do panelu s pořadovým číslem šest, který vám o tomto místě poví více…
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Panel Predná hoľa
Až se nasytíte pohledu z Prednej hole (Predná hoľa je nejvyšším místem Národního parku Slovenský raj), vraťte se zpět na začátek odbočky (zde nepřehlédněte panel s názvem Fauna) a pokračujte po původní trase dále.
Kráľova hoľa z Prednej hole
Na další překvapení nebudete čekat dlouho. Nádhernými medvědovitými lesy (stopy medvědů skutečně nacházím) se dostanete na planinu Smrečiny. Jakási sestra muránskej Veľkej lúky, mnohem rozlehlejší však, na krasové jevy bohatá, disponující překvapivými pohledy k Vysokým Tatrám. Obě louky, tu zdejší i tu muránskou, spojuje osobnost Ferdinanda Coburga, který obě místa miloval. Více informací nám sdělí panel číslo sedm.
Nízke Tatry. Planina Smrečiny
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Panel Smrečiny
Od planiny Smrečiny je to kousek do Smrečinského sedla. Tady si všímám tabule s označením hranice Národního parku Slovenský raj. Hm, myslel jsem si, že už jsem v oblasti NAPANTu. Asi by to chtělo další panel s informacemi z ochranářského soudku…
Několik přehupů, nikterak jednoduchých, nahoru, pak prudce dolů, stále dokola a jsem nad amfiteátrem Martalúzka. Panel číslo osm (o PR Martalúzka) jsem si pozorně pročítal již včera, stejně tak jsem se pozorně rozhlížel ze skal. Dnes se budu věnovat říčce Hnilci. Nacházím se několik stovek metrů pod pramenem. V místech nad vodopády je možné sejít přímo k potoku, posadit se na břehu a zadívat se do průzračné vody, pořídit fotografie a také doplnit zásobu pití.
Nízke Tatry. Martlúzka
Nízke Tatry. Hnilec nad Martlúzkou
A pak už jen zmíněných čtyři sta výškových metrů k vrcholu a tam poslední dva infopanely. Devátý, s povídáním o Kráľovej holi, a poslední, desátý, který je jakousi inverzí panelu prvního. Popisuje trasu sestupovou s údaji v sestupovém pořadí.
Naučný chodník Slovenský raj - Nízke Tatry. Panel Kráľova hoľa
Blahořečím ty, kteří naučný chodník zřídili, kteří se podíleli na jeho vytvoření. Velmi záslužná práce, musím za ni poděkovat, sám za sebe a zcela jistě i za ty, kteří si již trasu prošli.
Bezesporu se jedná o nejkrásnější výstupovou trasu na Kráľovu hoľu. A také – díky naučnému chodníku – o trasu nejhodnotnější.