Oravské Beskydy, Babia hora
Oravské Beskydy byly mým dlouholetým restem. Ani se nedá spočítat, kolikrát jsem se tam už vypravoval a nakonec nikam nedošel…
Nečekaná proluka v mých pracovních povinnostech v minulém týdnu mi konečně umožnila tento rest zažehlit…
Orava znamená pro naprostou většinu slovenské populace Oravskou přehradu, Oravský hrad a pravděpodobně i jednu z nejkrásnějších řek v zemi. Současně kraj na samé výspě Slovenska. A Oravské Beskydy, třetí nejvyšší pohoří Slovenska (!), to už je oblast jen pro fajnšmekry. Možná Babiu horu, nejvyšší vrchol tohoto pohoří, ti zcestovalejší znají…
Popisovat přechod Oravských Beskyd (ale také navazujících Kysuckých Beskyd) je nadmíru těžký oříšek. Pokud má být jakékoli putování alespoň trochu zajímavé a záživné, musí obsahovat průběžné cíle. Rozhledy, rozhledny, zajímavé přírodní úkazy, posezení v útulné horské chatě…
Hřeben Oravských Beskyd takové cíle nabízí také, ale je jich méně než v oblastech, o kterých jsem v minulosti psal.
Je to cesta nekonečnými lesy, kde nepotkáte živou duši. Kilometry a kilometry pro někoho možná jednotvárnou krajinou. Jeden nekonečný kopec za druhým. Státní hranice, kterou hřebenovka sleduje, nevynechá jediný vrchol kopce, který jí v cestě stojí.
Pokud vám vyhovuje právě toto, neváhejte a vydejte se na Oravu hned zítra. Nebo lépe ještě dnes, vysvětlím v závěru povídání proč.
Kde vlastně Oravské Beskydy začínají a kde končí? Nepátral jsem tentokrát po geomorfologických souvislostech. Pro mne ve středečním ránu začaly v nekonečné obci Rabča, pár kilometrů od Námestova…
Vystupuji z autobusu a mířím k chatě Slaná Voda. K lokalitě ležící pod Babiou horou, nejvyšším vrcholem Oravských Beskyd (1725 mn.nm.), kde v minulosti stály malé lázně a léčilo se tu v koupelích slané jodobrómové vody. Dnes zde stojí turistická chata, kde je možné přenocovat a naplnit žaludek. Pátral jsem po vývěrech minerálních vod. Místní mi však sdělili, že už dávno neexistují. Pokračuji dál a zkouším vymyslet jediný důvod, proč je nutné likvidovat vývěry minerálních vod. Nedaří se mi to…
Oravské Beskydy. Babia hora
Od chaty Slaná Voda pokračuji k hájence na Rovniach (Hviezdoslavova horáreň). Zde Pavol Országh Hviezdoslav sepisoval svou Hajníkovu ženu. V horárni se nachází malá expozice věnovaná tomuto dílu, a také expozice Milo Urbana (slovenský prozaik, překladatel a novinář), který se v původní budově hájenky narodil.
Oravské Beskydy. Hviezdoslavova horáreň
U horárně začíná cesta stoupat k vrcholu Babej hory, ten je však ještě pořádně daleko a vysoko. Široká lesní cesta mě nejprve přivádí na velké rubaniště (k lesům v Oravských Beskydech se ještě dostanu), poté procházím krátkým úsekem lesa. Zachovalého, téměř původního. Les se však brzy začíná rozestupovat, přichází pás kosodřeviny a následně horských luk.
Míjím rozcestí Šťaviny, kde se nachází otevřený turistický přístřešek, v blízkosti je pramen vody. O něco výše už se začínají otevírat široké rozhledy do kraje. Na západě nepřehlédnutelný vrchol Pilska, to je druhý nejvyšší vrchol Oravských Beskyd. Jako na dlani mám Chočské vrchy, Malou Fatru, Oravskou Maguru, na východě pak hřeben Západních a Vysokých Tater. Nádhera. Škoda jen, že opar neumožňuje pořídit použitelné fotografie…
Další cesta už nestoupá tak strmě. Dostávám se k dalšímu přístřešku, u kterého je mimořádně vydatný pramen vody.
Čekají mne závěrečné partie Babej hory. Zarovnaná plošina, ze které vystupuje vrcholová kupole. Poláci ji nazývají Diablak.
Oravské Beskydy. Babia hora
Vrcholu dominuje mohyla vybudovaná na paměť Karola Wojtyly (papeže Jana Pavla II.), který v mladých letech na vrchol mnohokráte vystoupil.
Babia hora. Mohyla vybudovaná na paměť Karola Wojtyly
Vrchol Babej hory je úžasným rozhledovým místem. K již zmíněným pohořím musím ještě přidat na západě vystupující Kysucké Beskydy. Co mne překvapuje, je hustota lesů na polské straně a současně s ní i hustota osídlení. Neporovnatelné se slovenskou stranou. Naopak mne vůbec nepřekvapuje, že nepotkávám jediného slovenského či českého turistu. Poláků je tu přitom několik desítek.
Oblast Babej hory požívá nejvyššího stupně ochrany. Národní přírodní rezervace Babia hora je součástí CHKO Horná Orava, která byla vyhlášena v roce 1979. Na straně polské se rozkládá Babiogórski Park Narodowy. Je to jeden ze čtyř národních parků Polska, patřících do světové sítě biosférických rezervací a založen byl již v roce 1954! Babiogórski Park Narodowy pak spadá pod Żywiecki Park Krajoobrazowy, sousedící s CHKO Horná Orava a CHKO Kysuce.
Oravské Beskydy. Mapa CHKO Horná Orava
I z neúplného popisu systému ochrany kraje Oravy jasně vyplývá, o jaký přírodní unikát se jedná, o jak důležité území z hlediska ochrany přírody jde. Předmětem ochrany v NPR Babia hora jsou typická horská společenstva pralesovitého charakteru s výskytem mnoha chráněných druhů flóry i fauny.
Oravské Beskydy jsou flyšovým pohořím, tvořeným především jílovci, slínovci a pískovci. Z posledně jmenované horniny je vystavěn celý masív Babej hory.
Oravské Beskydy jsou flyšovým pohořím. Pískovce na Babej hore
Ačkoli se blíží poledne, je na vrcholu neuvěřitelná zima, posilovaná ostrým studeným severním větrem. To je další atribut Oravy, každý z nás určitě zaslechl meteorologické zprávy ukončené větou:
Na Oravě, Liptově a Spiši…
… Orava určitě ne náhodou je jmenována jako první…
Oravské Beskydy. Malá Babia hora
Pokračuji po hranici přes vrchol Malej Babej hory dále k severu. Vlastně až k úplnému severu, tedy k úplnému slovenskému severu. Chci říci, že se blížím k nejsevernějšímu bodu Slovenské republiky. Modrálová se ono místo jmenuje. Jedna z turistických tabulí dokonce místo nazývá slovenským severním pólem.
Oravské Beskydy, Modrálová. Hraniční mezník III/90, nejsevernější bod Slovenské republiky
Oravské Beskydy. Pohled od Modrálovej k Babej hore
Oravské Beskydy, Modrálová
Dále a dále po hranici, živou duši přitom nepotkávám, směřuji k cíli dnešní cesty, k bývalému silničnímu hraničnímu přechodu Oravská Poľhora – Korbielów. Tady především musím doplnit vodu a také se poohlédnout po místě k noclehu. A v opuštěných budovách bývalé celnice najít vhodné místo ke spaní není problém.
Překvapují mě volně se pohybující koně. Louky kolem celnice patří jen jim, problém je však v tom, že se volně pohybují i po frekventované silnici…
********************************************************************************
Noc byla velmi chladná a stejně tak chladné je i ráno. Zahřeji se ovšem velice brzy. Čeká mne výstup na druhý nejvyšší vrchol Oravských Beskyd, na Pilsko.
Oravské Beskydy. Babia hora z Pilska
Jeden vegetační stupeň za druhým, podobně jako to bylo na Babej hore, brzy jsem nad pásmem kosodřeviny, na nádherných horských loukách, odkud se otevírají pohledy k místům, kudy jsem procházel předešlého dne.
Oravské Beskydy. Babia hora z Pilska
Oravské Beskydy. Pilsko
Na samém vrcholu Pilska (1557 m.n.m.) stojí kříž, vlastně dva kříže. Také jakýsi stolec, vypadá to, jakoby se tady konala nějaká bohoslužba, vlaje tu dokonce vlajka Vatikánu.
Oravské Beskydy. Pilsko
Oravské Beskydy. Pilsko
Pilsko, podobně jako Babia hora, je jedinečným rozhledovým místem. Velmi zajímavé jsou pohledy na Malou Fatru, které z této strany dominují Rozsutce.
Oblast Pilska je důležitou pramennou oblastí. Vývěrů vody je tu dost a pro moji další cestu to má význam zcela zásadní.
Oravské Beskydy. Pilsko
Další a další kilometry po hranici. Občas se otevře rozhled do kraje, občas potkám polské turisty, jejich počet se zvyšuje úměrně s tím, jak se přibližuji k turistické chatě na Krawcowom Wierchu. Je to jedna z mnoha chat na hřebeni, na polské straně hranice. Marně přemýšlím nad skutečností, jak odlišná je turistická infrastruktura na straně polské a na straně slovenské…
A další a další kilometry po hranici. Mění se charakter kopců, které zdolávám. Doposud to byla táhlá stoupání, kdy se za jedním horizontem vynořil další a pak další, a vrchol přitom stále nikde. Nyní jsou to výrazně strmá stoupání, se sklonem svahu často větším než šedesát stupňů. Největším zážitkem je výstup na vrchol Úšusť.
Malé přirovnání pro znalce Starohorských vrchů (těch mezi potenciálními čtenáři tohoto povídání je hned několik 😀 ):
Výstup na Úšusť se rovná zdolání tři Kozích chrbátů, sklon je ovšem v tomto případě větší než sedmdesát stupňů. V takovém svahu je výrazně snadnější stoupat než sestupovat. Nedovedu si představit, jak to musí tady vypadat po dešti.
Mým dnešním cílem je sedlo Demänová. To si však musím udělat malý odskok od hranice, odbočit asi tři kilometry do vnitrozemí.
Sedlo Demänová je nádherné místo pod hřebenem Oravských Beskyd. Vlastně pod místem, kde Oravské Beskydy již přecházejí do Kysuckých Beskyd. Místo, kde se vinou koleje oravských železniček, kde zastavují vláčky, které byly po letech opět zprovozněny. Je to oáza klidu, kterou mám opravdu rád…
Orava. Sedlo Demänová
Imponuje mi obrovské množství vstavačů na loukách kolem sedla…
Orava, Sedlo Demänová. Vstavač kukačka (Orchis morio)
Je třeba opět doplnit vodu, a to je tu problém. Přesto, že se nedaleko nachází několik chalup, dalo mi skutečnou práci vodu sehnat…
Noc byla tentokrát teplá, předzvěst změny počasí (k horšímu). Ale vyspal jsem se v lese lépe než v Alcronu…
Orava. Sedlo Demänová. Můj dlouhý stín
Orava. Sedlo Demänová
Ráno zpět na hřeben, na hraniční hřebenovku. A opět ranní rozcvička, výstup na Rycierovu horu (1226 m.n.m.). Náročné, nohy už cítím pořádně…
A zase jak jinak, kilometry a kilometry po hranici, nahoru, dolů, nahoru, dolů. Směr Veľká Rača, to je nejvyšší vrchol Kysuckých Beskyd (1236 m.n.m.). Tady další vrcholový kříž, další polská turistická chata (slovenská je o mnoho výškových metrů níže, u sjezdovek, a o nějakém turistickém předurčení těžko hovořit), minirozhledna. Další z úžasných rozhledových míst. Dívám se zpět směrem k Pilsku a k Babej hore. Ušel jsem opravdu pořádný kus cesty…
Kysucké Beskydy. Veľká Rača
Kysucké Beskydy. Veľká Rača
Od další cesty po hranici až na česko -polsko – slovenské pomezí upouštím. Počasí se mění každou minutou, závěr cesty zcela jistě absolvuji v dešti.
Neabsolvoval. Dlouhý úsek po silnici jsem se svezl s dobrým člověkěm, který mi sám svezení nabídl. A proč odmítat? Do Oščadnice po silnici chodit nemusím…
********************************************************************************
Napsal jsem: Vydejte se na Oravu hned zítra. Nebo lépe ještě dnes!
Proč?
Dokud je ještě čas! Dokud je ještě Orava Oravou, dokud óbrpilčík z náměstí SNP (BB) škrtem pera nerozhodne, že je potřeba nasytit trh – nejlépe právě teď, ihned – dřevem z Oravy a Kysuc.
Že přeháním?
Ne tak zcela. Jen naprostý hlupák by si při putování hřebenem Oravských Beskyd po státní hranici mohl nevšimnout diametrálního rozdílu mezi lesem na polské straně hranice a na straně slovenské. Takových míst jsem zaregistroval tolik, že dvojciferná číslice by na jejich výčet nestačila. Předkládám alespoň dvě fotografie. Je z nich zřejmé, o čem hovořím.
Oravské Beskydy. Les na polské /vpravo/ a slovenské straně hranice
Oravské Beskydy. Les na polské /vlevo/ a slovenské straně hranice
Na obou stranách hranice je krajina chráněna zákony o ochraně přírody. V čem je tedy chyba?
Odpovědět si nejspíš dokážete sami…
A nakonec malé intermezzo:
Na hřebeni Kysuckých Beskyd, tedy v poslední čtvrtině mé cesty, jsou sporadicky rozmístěny informační panely. Na jednom z nich, které se zabývá tematikou lesa, je krátké povídání o tom, proč je les na úbytě…
Turistům je zde jako z naučného slovníku citováno milión a půl důvodu, proč les strádá, proč mizí. Ovšem hlavní důvod, způsob hospodaření v lese, zde uveden není. Těžká óbrpilčíkova ideologie…
********************************************************************************
Doufám, že jste mi odpustili malé lesní zamyšlení na konec mého povídání. Ale je to – hned vedle zážitků putovních – nejdůležitější vjem mé cesty.
Při putování Oravskými a Kysuckými Beskydami se nemusíte obávat, že nebudete zajištěni po stránce noclehů a stravy. Budete se však muset přesouvat na polskou stranu hranice. Zde je síť horských chat dostatečná. Nocleh si zde opatříte v turistické třídě za cca 20 – 25 zlotých, ve vyšším standardu kolem 40 zlotých. Jídlo za přijatelnou cenu vám nabídnou v každé z chat. Na slovenské straně se na hřebeni s turistickou chatou nesetkáte. Provizorní bivaky naleznete v okolí Babej hory. Ne u každého srubu je však voda. Pokud poputujete celý den jako já, je třeba pečlivě připravit místa, kde vodu budete doplňovat.
Samostatnou kapitolou je turistické značení. V oblasti mezi Babiou horou a Pilskem je dobré. V oblasti Kysuckých Beskyd jsou už jen směrovky. Značkaři spoléhají na to, že se budete orientovat podle hraničních kamenů. Ale pozor, stačí trocha nepozornosti a mezníky zmizí z očí… Naštěstí jsou tu značené cesty polské…
Chci věřit tomu, že se i v budoucnu budu na Oravu rád vracet. Že óbrpilčík nezničí tento jedinečný kout přírody. Nesmí se mu to dovolit…