„Vystupuje někdo v Pekle?“
Už už zvedám ruku, pak si ovšem říkám, že přede mnou je ještě dlouhá řada adeptů…
Spojit toulky přírodou a kulturu se mi podařilo v uplynulých dvou dnech…
Oldřich Janota. Interpret, kterého jsem objevil až v letošním roce. Jeho tvorba mi po léta unikala a zaujala mne natolik, že na jeho koncerty jezdím tak často, jak jen to je možné.
V úterý 5. července vystupoval Oldřich Janota na koncertě zcela mimořádném. V polorozpadlém kostele ve Vrchní Orlici, vsi téměř zaniklé.
Na koncert jsem chtěl jet v každém případě. Jen nebylo jasné, zda počasí umožní spojit ho i s nějakým trekem po Orlických horách.
Dopadlo to dobře. Začátkem týdne se počasí umoudřilo a naznačilo, že hodlá konečně akceptovat kalendář. Balím plnou polní, sedám do vlaku a mířím do Orlických hor. Nespočet přestupů, ten poslední v Doudlebech a pak už motoráčkem vzhůru do Rokytnice v Orlických horách.
Vlak je téměř prázdný. Mladá slečna a tatínek s malou holčičkou.
Vlak stoupá údolím Zdobnice a zastavit hodlá jen tam, kde bude potřeba. Proto se paní průvodčí ptá:
„Vystupuje někdo v Pekle?“
Už už zvedám ruku, pak si ovšem říkám, že přede mnou je ještě dlouhá řada adeptů…
(Peklo nad Zdobnicí je železniční zastávka na trati do Rokytnice v Orlických horách)
Tatínek s dcerkou jdou také na koncert, tatínka na Janotových koncertech potkávám. Chci mu nabídnout pomoc, má těžký batoh a dcerku. Alespoň část věcí bych mu mohl vzít, do Vrchní Orlice je to dvanáct kilometrů a autobus dnes nejede. Tatínek však nepospíchá. Jak později zjistím, má jiný odvoz, a já tak mohu svým tempem kráčet přes hřeben hor do údolí Divoké Orlice.
Vrchní Orlice je, jak jsem se už zmínil, obec téměř zaniklá. Zůstal tu polozbořený kostel svatého Jana Nepomuckého z roku 1712, statek a pár rekreačních chalup. Při pohledu na kostel mne napadá, zda tato stavba koncert vůbec přežije. Zda se účinkujícím a posluchačům nesesype na hlavu.
Koncert pořádá Sdružení Neratov a zástupce tohoto sdružení mě ujišťuje, že tak zlé to není. Sdružení tu pořádá koncerty, výstavy (jedna se tu zrovna koná) a výtěžky z akcí jdou do fondu na obnovu kostela. Farnost v nedalekém Neratově, pod kterou tento kostel spadá, prý letos obdržela částku potřebnou na opravu střechy, ta začne ještě letos…
Oldřich Janota v současné době nevystupuje sám. V hudebním sdružení Ora pro nobis ho doprovází další hudebníci a zpěváci (či spíše zpěvačky). V kostele svatého Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici to byli Sebastian Janota, Romana Šilhavá a Ľubica Christophory.
Nejsem hudební kritik a nemám chuť se pouštět do muzikálních úvah. Jisté je jedno. Koncert byl skvělý. Repertoár, se kterým Ora pro nobis vystupuje, se stabilizoval a interpretace je koncert od koncertu perfektnější. K vystoupení muzikantů přispěla i mimořádná atmosféra místa. Bylo to naprosto úžasné.
A nebylo to všechno! Po vystoupení Oldřicha Janoty a jeho muzikantů následoval ještě jeden koncert. Představil se v něm slovenský interpret maok.
Koncert Oldřicha Janoty – jak jsem napsal – byl úžasný. Ovšem to, co jsem slyšel od maoka, to bylo něco prožitkově vyššího. Kombinace hry na hudební nástroje, hlasu, celkového projevu, a musím opět zmínit genius loci místa samotného, to všechno dohromady vytvořilo zážitek tak mimořádný a mocný, že bych podobné z minulosti mohl na prstech jedné ruky spočítat.
Nesetkal jsem se například nikdy s interpretem, který se tak mocně vžil do svého přednesu, že skladbu dokončil zády k publiku, aniž o tom věděl. Navíc – maok – je člověk neobyčejně milý, příjemný a skromný. Musím mu na tomto místě za hudební zážitek mnohokráte poděkovat…
********************************************************************************
To další, mám na mysli moje putování, už ničím mimořádným nebylo. Přespal jsem v nedalekém lese (nad hlavou mi v noci poletovaly stovky světlušek) a ráno se vydal přes Bartošovice k Zemské bráně.
K místu, kde Divoká Orlice opouští státní hranici a obrací se do českého vnitrozemí. Dále do Mladkova a odtud táhlým stoupáním na Suchý vrch.
Suchý vrch (995 m.n.m.) je výrazný vrchol v jižní části Orlických hor. Místo s širokým kruhovým rozhledem (na vrcholu je rozhledna), místo, kde si na své přijdou milovníci vojenské historie. V oblasti vrcholu je spousta dochovalých vojenských pevností z doby předmnichovské republiky. Některé jsou pěkně upravené a největší z nich, pevnost Bouda, je upravena jako muzeum vojenské historie.
Na Suchý vrch se dá dojet autem. Ve svátečním dnu, o prázdninách k tomu, sem přijíždí stovky návštěvníků. Shlédnou krajinu z rozhledny, zajdou si k Boudě a jsou spokojeni. A to je důležité.
I mne uplynulé dva dny uspokojily. Dobře, že jsem v tom motoráčku nezvedl ruku…
„Vystupuje někdo v Pekle?“ …..už už zvedám ruku…..počkej, tam budeme vystupovať spolu 😎
krásne fotky!
Janota bol aj v tom kostole v ponožkách? 8 – )
kdepak, tam byla zima…
ŘOPík – co je to? 😯
Obrnený Pelech? 😉 ale čo je to Ř?
aha, tak som sa dozvedela, že je to názov odvodený od Ředitelství Obrněných Pelechu 😉
strašne hnusná vec.
Vrchní Orlice. Kostel sv. Jana Nepomuckého. O koncert byl velký zájem…
– to je veľmi pôvabná fotka. veľmi pekná. to teda nechápem.
co?
no ako môže byť fotka s toľkými autami taká pekná.
mne sa civilizačné objekty typu autá obvykle na fotkách nepáčia.