Tatranské vrcholy – lezecké intermezzo: Jordánova cesta na Lomnický štít

Hřebenová část Jordánovej cesty z Jordánovej štrbiny na Lomnický štít

Hřebenová část Jordánovej cesty z Jordánovej štrbiny na Lomnický štít

Jordánka je považována za nejoblíbenější výstupovou cestu na Lomnický štít. Velmi pěkná, exponovaná, na mimořádné rozhledy bohatá, fyzicky a v některých partiích i technicky náročná. V těch, kdo cestu absolvovali, zanechává zážitky nezapomenutelné.

Poprvé cestu zdolal maďarský horolezec a univerzitní profesor Károly Jordán s vůdcem Johannem Franzem z Novej Lesnej. Odtud pojmenování cesty.

Pro běžného turistu cesta určena není. Absolvovat ji je možné pouze v doprovodu horského vůdce. Předpokladem jsou fyzické dispozice klienta, určitá znalost pohybu na skále a na suťových terénech. Cestu je možné absolvovat jen za příznivých podmínek: Dobrého a stabilního počasí, vhodných sněhových podmínek v nástupovém žlabu.

Dokonce organizovaným horolezcům je cesta zapovězena (důvody na tomto místě rozebírat nebudu). Ti ji mohou absolvovat jen tehdy, pokud si určité partie ztíží o jeden stupeň horolezecké stupnice obtížnosti. Jen tak jim nemůže Správa TANAPu nic vytknout.

********************************************************************************

Výchozím místem této cesty je Téryho chata v Malej Studenej doline. Cestou k Téryho chate jsem se dal do řeči s mladým hochem podobného ražení, jako jsem já. Měl původně namířeno jinam. Slovo ovšem dalo slovo a domluvili jsme se na Jordánce. Tomáš měl horolezeckou výstroj a to byl velmi pozitivní fakt. Člověk nikdy neví. Já zas měl nastudovanou cestu a to je také nutný předpoklad.

Cestu je vhodné začínat v brzkých ranních hodinách. To platí vcelku obecně a ti, kdo znají Tatry, dobře vědí proč.

Od Téryho chaty vycházíme po osmé hodině. K nástupnímu žlabu je to kousek a cesta je vcelku dobře znatelná. Přesto, že orientační mužíky horští vůdci systematicky likvidují. Ale možná je to dobře. Než aby do cesty nalezli nějací dobrodruzi…

První obhlédnutí terénu. Zkoumáme žlab, odhadujeme obtížná místa a především bod, kde je nutné exponovný žlab přetraverzovat.

První úsek vede po strmých skalách v levé straně žlabu. Pevná skála, pevné stupy a chyty, sem tam travnatý traverz. Jde to rychle, bez problémů. Občasné zastavení a pořízení dokumentačních fotografií.

Popis výstupové trasy slibuje první problémy až v závěrečné třetině žlabu. Tím problémem je lámavá skála. Na „shnilou“ skálu však narážíme mnohem dříve. Vyhýbáme se těmto úsekům, jak jen to jde.

Přicházíme pod kolmou skálu. Zde je nutné žlab přetraverzovat a pokračovat na opačné straně. V tomto místě mi připadá skála nejlámavější. Určitě více, než byla v avizované závěrečné partii.

Asi sto výškových metrů pod hřebenem se žlab děli do dvou větví. Levá vede do Bachledovej štrbiny, tudy vede jakási prodloužená varianta Jordánovej cesty. Klasika ovšem vede větví pravou, která končí v Jordánovej štrbine. Touto větví pokračujeme my.

Jordánovej štrbiny dosahujeme po dvou hodinách výstupu, po zdolání pěti set výškových metrů.

Cesta k Jordánovej štrbine

Cesta k Jordánovej štrbine

Jordánova štrbina

Jordánova štrbina

Předpověď počasí na dnešní den slibuje odpolední přibývání oblačnosti a navečer srážky. Blížící se frontu v dálce již vidíme. Na čele této studené fronty proudí ostrý studený vzduch a je nám mimořádně nakloněn. Je výjimečná viditelnost srovnatelná snad jen s obdobím mrazivých zimních dnů.

Pohled z Jordánovej štrbiny k Zelenému plesu

Pohled z Jordánovej štrbiny k Zelenému plesu

Pod sebou spatřujeme – hodně hluboko – Chatu pri Zelenom plese. Také nikdy nemizící zbytky sněhu v Medenej kotline. Od stěny Pyšného štítu nás dělí dvě malé věžičky, Zubatá a Pyšná, a dvě štrbiny. Zubatá a zmíněná Bachledova.

V následující hřebenové části výstupu nás čeká traverz Poslednej veže a Lomnickej vežičky.

Posledná veža se travezuje zleva, po úzké skalní rampě. Skalní roh, který je zde nutné obkročit, bývá pro některé klienty zkušebním pilířem této cesty. To říkají horští vůdci a mají nejspíš pravdu. Nedávno jsem jednoho takového klienta pozoroval z vrcholu Lomnického štítu. Na skalním rohu operoval skoro půlhodinu. Není se však čemu divit. Pod skalním rohem je pěkně hluboko. Odklonit se od skály, obkročit ji,  to může být pro někoho velmi nepříjemné.

Dále následuje úsek, který je zajištěn řetězy. Přemýšlíme, kudy asi vedla původní cesta, kterou lezl Károly Jordán. Jedna možnost nás napadá, zkoušet ji ovšem bez jištění nebudeme…

Asi dvacetimetrový sestup do Poslednej štrbiny je v průvodci popsán jako velmi nepříjemný. Nám tak nepřipadá, naopak. Takové sestupy kdyby byly všude…

Posledná štrbina je asi dva metry široká. Následuje nástup na traverz Lomnickej vežičky. Tři kramle ve skále, bezproblémové však jen pro ty, kdo měří alespoň 185 cm. Mezi ty já nepatřím, proto musím vše tahat silou a na kramle se vytáhnout.

 Posledná veža a Pyšný štít

Posledná veža a Pyšný štít
Posledná veža, sestupová cesta do Poslednej štrbiny

Posledná veža, sestupová cesta do Poslednej štrbiny

V Poslednej štrbine

V Poslednej štrbine

Další úsek je už snadnější. Po pěti minutách traverz dokončujeme a přicházíme do Sedla pod Lomnickým. Tady to už známe. Do Sedla pod Lomnickým ústí Téryho kuloár, kterým vede další varianta výstupu na Lomnický štít. Cesta, kterou jsme  oba nedávno absolvovali.

Sedlo pod Lomnickým nabízí velkolepé pohledy do západní stěny Lomnického štítu. Do stěny, která je určena jen těm nejlepším horolezcům. Absolvování jakékoli cesty v západní stěně Lomnického štítu je v horolezeckém světě doprovázeno uznáním (možná hovořím o druhé polovině dvacátého století, nevím, dnešní sportovní lezení je asi už dál…).

Posledná veža z Lomnickej vežičky

Posledná veža z Lomnickej vežičky

Posledná veža od Lomnickej vežičky

Posledná veža od Lomnickej vežičky

Sedlo pod Lomnickým, vyústění Téryho kuloáru

Sedlo pod Lomnickým, vyústění Téryho kuloáru

Téryho kuloár

Téryho kuloár

 

My se můžeme do západní stěny jen dívat a poté pokračovat posledních sto výškových metrů zajištěnou hranou a zajištěnými komíny. Bez řetězů v těchto místech by si horští vůdci nejspíš nevydělali ani na slanou vodu. I v zajištěné stěně to však není úplně jednoduché. Hodně silové…

Po dvaceti minutách přelézáme hrazení vyhlídky na Lomnickom štítě. Pohled na Tomáše ověnčeného horolezeckou výstrojí vzbuzuje údiv návštěvníků a uznání. Na mne se však dívají spíše jako na zbloudilého trampa, který se na Lomničáku náhodou vyskytl. Svůj názor možná mění až v okamžiku, kdy nastupuji do sestupové cesty.

Závěr Jordánovej cesty na Lomnickom štíte

Závěr Jordánovej cesty na Lomnickom štíte

Závěr Jordánovej cesty na Lomnickom štíte

Závěr Jordánovej cesty na Lomnickom štíte

Pohled z Lomnického štítu k severozápadu

Pohled z Lomnického štítu k severozápadu

Absolvovali jsme nádhernou cestu. Navíc za (stále ještě) mimořádně pěkného počasí a za mimořádné viditelnosti. Naplněni pozitivními dojmy sestupujeme do Lomnického sedla a ke Skalnatému plesu. Vyměňujeme si kontakty s tím, že nevylučujeme další společné akce…

********************************************************************************

Varianta Jordánovej cesty s výstupem na hřeben Téryho kuloárem

Téryho kuloáru využívají především horolezci při nástupu do západní stěny Lomnického štítu. Kuloárem je však možné vystoupit až do Sedla pod Lomnickým a horští vůdci toho využívají jako kratší varianty nástupu do Jordánovej cesty. Do Téryho kuloáru se nastupuje z patra Malej Studenej doliny nad Zamkovského chatou. Nedaleko velkého suťoviska – Filmárskeho žlabu – který padá z Lomnického sedla.

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Tatranské vrcholy – lezecké intermezzo: Jordánova cesta na Lomnický štít

  1. SV napsal:

    „Cestu je vhodné začínat v brzkých ranních hodinách. To platí vcelku obecně a ti, kdo znají Tatry, dobře vědí proč.“ náhodou, také lezenie pri mesačnom svite vynikajúco rozvíja intuíciu 😉 taktiež hmatové schopnosti 😉

  2. samo napsal:

    Na Jordánce jsem se vyskytl celkem 3x. Z Baraního sedla hřebenem, z Téryho chaty a dalším postupem Vidlovým hřebenem a po výstupu na Pyšný štít, s přechodem na Lomnický.

  3. šéf napsal:

    Jordánka je super, zvládnutelná v pohodě. 😉

  4. Aďa napsal:

    😀 Je to úžasná reportáž. Ja som dnes deň po tejto ceste , je to naozaj tak ako je napísané ,nádherná cesta a podľa mňa aj ťažšia ako “ Pomsta orlov „. Možno kratšia . Nádhera , hore som mala slzy v očiach a zovreté hrdlo , od dojatia som nebola schopná hovoriť . Vstávala som o 02:15 hod , aby sme to prešli .V teň deň sme tam boli dvaja . Ticho a majestátnosť Tatier a ten deň mám navždy v pamäti .

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *