Rozloučení s tatranskou sezónou…

Vysoké Tatry. U Žabích ples

Příští neděli, poslední den měsíce října, se uzavřou turistické chodníky v Tatranském národním parku. Na další návštěvu si budou muset turisté počkat až do poloviny června, horolezci to mají o něco jednodušší.

Z pohledu mého byla letošní tatranská sezóna zcela mimořádná…

V polovině roku jsem vypustil ze své hlavy plán dalších cest (a to je věc v mé mysli sídlící permanentně) a jinam než do Vysokých Tater už nejezdil. Chození se transformovalo postupně v lezení a výstupové cesty, které dosud byly pouhým neuskutečněným snem, se proměnily ve skutečnost. Také jsem se seznámil s lidmi, se kterými jsem v závěru sezóny realizoval ty nejkrásnější výstupy.

Letní sezóna trvala letos mimořádně dlouho, ještě začátkem října bylo slunné a mimořádně stabilní počasí. Trvalá sněhová pokrývka se objevila před pár dny a přinesla do Tater nádhernou kombinaci podzimních a zimních barev.

Považoval jsem za nutné důstojně se s Tatrami rozloučit, poděkovat jim za tu neobyčejnou sezónu. Jak ovšem bude loučení vypadat, jsem netušil. Kolik sněhu už napadlo, v jakém stavu jsou chodníky a přístupové cesty ke stěnám, jak zasněžené jsou žlaby, kterými se sestupuje? Zimní výstroj a výzbroj nakonec zůstala téměř nevyužita. Rozhodl jsem se neriskovat a věnovat se cílům turistickým.

V pondělí ráno se vydávám do sedla Váha. S dvojí představou. V případě dobrých sněhových podmínek se pokusím přelézt přes Sedlo pod Kohútikom pod Vysokou a do Zlomisk. V případě podmínek nedobrých se podívám na Rysy.

Zledovatělý chodník z Plesa k plesu (rozuměj: ze Štrbského Plesa k Popradskému plesu) rychlý postup neumožňuje a v Mengušovské dolině je to ještě horší. Hodně nepříjemným místem je skalní rampa nad Žabími plesy. Kramle zatavené v ledu, řetězy namrzlé a z velké části schované ve sněhu.

Vysoké Tatry, Bašty od Žabích ples

Vysoké Tatry. Volia veža (vlevo), Žabia veža a Žabí kôň od Žabích ples

Vysoké Tatry. Bašty

Vyhodnocení situace dobré sněhové podmínky – nedobré je velice rychlé. Stačí se podívat směrem k Ťažkému štítu a mám ve věci jasno. Nevím, co se tu dělo, sněhová mračna tu musela vířit v divokém reji. V porovnání s ostatními oblastmi Tater je tu sněhu mnohem více. Volba Rysy je jasná.

Kolem stále ještě nedokončené chaty přicházím do sedla Váha. Odtud už to k cíli cesty není daleko. V úseku pod vrcholem a na vrcholu samotném však musím použít stoupací železa. Výrazně usnadňují pohyb a zvyšují bezpečnost.

Vysoké Tatry. Galéria Ganku z Váhy

Vysoké Tatry.Kôpky a Bašty z Váhy

Vysoké Tatry. Pohled z Váhy k východu

Vysoké Tatry. Gerlachovský štít z Váhy

Vysoké Tatry. Rysy, pohled k východu

Vysoké Tatry. Rysy, pohled k západu

Vysoké Tatry. Rysy, pohled na Mengušovské štíty a do Doliny Rybiego potoku

Nádherný den. Další z těch úžasných podzimních, které jsem tu letos prožil. Jiskrně čistý vzduch, nekonečná viditelnost. Pozoruji a fotografuji, rekapituluji…

Sestup je už příjemnější. Sníh a led povolily, jde se lépe. Cestou potkávám spousty lidí. Využít nádherných dnů chtějí mnozí. Někteří dokonce za každou cenu, při pohledu na jejich výstroj, obuv především, se mi kalí zrak. Brzy sami zjistí, že takto to nepůjde… Kdo ví, třeba jim ke spokojenosti úplně bude stačit to, co budou schopni zvládnout. Tak by to v horách asi mělo být…

Vysoké Tatry. Rysy

Cíl dalšího dne se odvíjel od zjištěných sněhových a ledových podmínek. Nebude žádná divočina. Podívám se na Východní Vysokou.

K Velické dolině jsem si v posledním měsíci vytvořil zvláštní vztah. V několika posledních letech jsem se jí (nikoli cíleně) vyhýbal, netáhla mne. Netáhl mne ani Gerlach, upřednostňoval jsem cíle jiné. Najednou přišlo letošní září a říjen, a na Gerlachu jsem byl v průběhu několika dnů dvakrát. A na Velickou dolinu se tak mohl podívat z perspektivy zcela jiné. Nadchla mne. Mé letošní loučení s tatranskou sezónou tedy proběhne ve Velické dolině a je to více než symbolické.

Vysoké Tatry. Gerlachovský štít

Vysoké Tatry. Gerlachovský štít

Velické pleso, Večný dážď, Kvetnica. Stoupám k údajně nejkrásnějšímu patru Velické doliny, název bez jakéhokoli tajemna naznačuje proč. Přepažení doliny Guľatým kopcom a další patro stoupající k sedlu Poľský hrebeň. Z těchto míst mohu pozorovat trasu mého posledního výstupu na Gerlachovský štít, Martinovu cestu. Dle názoru mnohých horolezců je považována za nejkrásnější cestu Vysokých Tater. Před dvěma týdny tu však nebylo po  sněhu ještě ani stopy. Teď to vypadá jinak.

Vysoké Tatry. Velická dolina, Dlhé pleso

Před několika dny se mě kdosi ptal, zda mne prý baví jezdit na stále stejné místo, zda netoužím po „něčem větším.“ Ani jsem se mu nesnažil vysvětlit, že Vysoké Tatry jsou velké a vysoké dost, a že neexistují dva dny, kdy by Tatry vypadaly zcela shodně.

A tak se vytěšuji ze zcela jiné podoby Velické doliny, než jakou měla před dvěma týdny. Sníh jí dodává větší světlo, jasno. A stejně tak se jeví celé Tatry při pohledu z vrcholu Východní Vysoké…

Vysoké Tatry. Poľský hrebeň

Vysoké Tatry. Poľský hrebeň, pohled na Velický štít

Vysoké Tatry. Poľský hrebeň, pohled na Divú vežu

Vysoké Tatry. Poľský hrebeň, pohled na Gerlachovský štít a Zadný Gerlach

Vysoké Tatry. Východná Vysoká

Vysoké Tatry. Východná Vysoká, pohled na Vysokou a Rysy

Vysoké Tatry. Východná Vysoká, pohled k východu

Vysoké Tatry, Závěr Velické doliny

Pobývám na vrcholu tak dlouho, jak jen to mráz umožňuje. Pomalu se pak vracím zpět. U Kvetnicového plesa, pod Velickými Granáty, jsem si ještě trochu popovídal se starým kamzíkem, už se známe, několikrát jsme se tu viděli. Neutíká a dokonce se nechává v klidu vyfotografovat.

V Tatranské Poliance se ještě naposledy ohlížím zpět, ke Gerlachovskému kotli, k celým Tatrám. Rozloučení (věřím, že bylo skutečně jen na pár  měsíců) bylo důstojné  a snad ho tak vnímaly obě strany…