Vysoké Tatry v listopadu (Zimní výstup na Širokú vežu)

Vysoké Tatry v listopadu

Vysoké Tatry v listopadu

Konec první listopadové dekády přinesl ve Vysokých Tatrách změnu počasí. Ochladilo se, začaly inverze. Sníh, kterého nenapadlo zatím mnoho, umrzl a stal se vhodným k lezení. A tak to mělo pokračovat i v dekádě druhé… 

Nevyužít toho by byl neodpustitelný hřích…

Čtvrtek

Velmi brzy ráno vyjíždím ze svého base campu v Liptovském Mikuláši. Jízdenku si kupuji do Starého Smokovce. Do poslední chvíle ovšem nevím, kam mé kroky budou směřovat. Vítězí Malá Studená dolina.

Inverzní oblačnost končí nad Zamkovského chatou, dál už jen azurová modř oblohy čisté jak mysl světce. Dívám se pozorně do okolních žlabů, zajímá mne stav sněhu. Od toho se budou odvíjet možnosti výstupů. První poznatky jsou více než dobré.

Překvapuje mne, že Téryho kuloár, příkrý žlab pod západní stěnou Lomnického štítu, je téměř sněhuprostý. A začínám již koketovat s myšlenkou výstupu na Lomnický štít. Ještě však nechám do zítřka nápad uzrát…

Liduprázdnou dolinou mířím k Téryho chatě. Pro turisty platí sezónní uzávěra a abych i já dostál regulím Návštěvního řádu TANAPu, budu si muset zahorolezit. Pro horolezce uzávěra neplatí, pokud polezou cestu obtížnosti minimálně III. Něco takového bych (alespoň v malém úseku) mohl najít na Široké věži. Vrcholu v závěru Malé Studené doliny. Nápad jsem od této chvíle začal považovat za velmi dobrý…

Malá Studená dolina. Zleva Široká veža, Pfinova kopa, Ľadové štíty

Malá Studená dolina. Zleva Široká veža, Pfinova kopa, Ľadové štíty

Malá Studená dolina. Zprava Lomnický štít, Pyšné štíty a Spišský štít

Malá Studená dolina. Zprava Lomnický štít, Pyšné štíty a Spišský štít

Jak pustá je dolina, tak pustě vzhlíží i samotná chata. Nikde nikdo. Něco takového jsem v Tatrách ještě nezažil, velmi zvláštní situace (nikoli však nepříjemná)…

Malá Studená dolina je dostatečně prosluněna, cesta byla až k chatě suchá.  První ledová krusta se objevuje až u Spišských ples. Před nástupem na Pfinovu kopu, do míst, kam sluneční paprsky nezasvítí celý den, si musím připevnit stoupací železa.

Abych vylezl na Širokou věž, musím zdolat nejprve Priečne sedlo. Atraktivní turistický přechod z Malé Studené do Velké Studené doliny. V létě se nezřídka stává, že tu stojí nekonečné fronty turistů dychtících po vzrušujícím zážitku. Priečne sedlo jim ho skutečně může nabídnout…

Priečne sedlo a Široká veža

Priečne sedlo a Široká veža

Cestou do Priečneho sedla

Cestou do Priečneho sedla

Cestou do Priečneho sedla

Cestou do Priečneho sedla

Žlabem, po zmrzlém sněhu, stoupám vzhůru k sedlu. V zimní výzbroji je to bezpečné, v létě bych se tudy určitě nedostal. Ve druhé polovině žlabu však ještě sníh dostatečně neumrzl a boří se. Musím přetraverzovat k zabezpečené letní trase a použít řetězů. Což naopak – s ohledem na namrzlou skálu- je nesrovnatelně  nebezpečnější než výstup letní. Se vší opatrností postupuji vzhůru.

Za hranou sedla se dostávám do míst, kam od rána do odpoledne svítí slunce. Jako mávnutím kouzelného proutku sněhová a ledová pokrývka končí a zimní výstup se mění na letní (letní zas úplně ne, spíše pozdněpodzimní, teplota vzduchu je hodně pod nulou).

Výstupová cesta na Širokou věž je zasněžena minimálně, žádné lezecké problémy jsem řešit nemusel. Řešit jsem ovšem musel problémy časové. Meteorologická situace činí Tatry nesmírně fotogenickými a nevím, kam fotoaparát zamířit dřív…

Baranie rohy ze Širokej veže

Baranie rohy ze Širokej veže

Na Širokej veži

Na Širokej veži

Na vrcholu Široké věže zůstávám tak dlouho, jak jen mi to čas dovoluje. Zcela se oddávám horám, ten pocit, kdy kolem sebe nemám nic jiného, než čistou horskou přírodu, štíty hor, kdy civilizace zmizela někam do neprostupných mlh, si vychutnávám, jak nejlépe umím. V té chvíli mizí (alespoň na okamžik) z hlavy vše nepříjemné, zůstávájí jen hory. A takovýto extatický stav je jedním z důvodů, proč mne hory tak přitahují…

Sestupovat budu do Velké Studené doliny. Ne proto, že cesta přes Priečne sedlo je jednosměrná, dnes tu není nikoho, komu by to vadilo a koho bych omezoval. Chci ještě pořídit fotografie jižní stěny Široké věže a chci se projít touto dolinou, nebyl jsem tu už dva roky…

Obdivuji rázovitý Ostrý štít, obdivuji monumentální Javorové štíty a vzpomínám na léto, kdy jsem právě na Javorovém štítě zahájil letošní sérii tatranských výstupů. Fascinují mne kamenní mužíčci na Streleckých poliach. To, co pro Nízké Tatry (z pohledu kamenných mužíčků) znamenají Dereše, tím jsou pro Vysoké Tatry Strelecké polia. Úžasná expozice, někteří tvůrci jsou velmi nápadití.

Ostrý štít a Javorové štíty

Ostrý štít a Javorové štíty

Ostrý štít

Ostrý štít

Strelecké polia

Strelecké polia

V úžasu stojím nad zamrzlými plesy. Šedomodrostříbrný led je příspěvkem do zimní škály barev přírody, jaký v letním období neexistuje. Fascinující…

Starolesnianske pleso

Starolesnianske pleso

Sesterské pleso

Sesterské pleso

Z komínu Zbojnícke chaty stoupá dým. Mám chuť na čaj, jenže cesta dolů je ještě dlouhá a při pohledu na stříbrnou nit, vinoucí se k údolí, dává tušit, že i nejednoduchá. Je to tak. Musím opět připevnit mačky, bez nich bych se dolů vůbec nedostal. Slavkovský štít vysílá do těchto míst půldenní stín, tady led zůstane do pozdního jara…

Veľká Studená dolina. Javorové štíty a Ostrý štít

Veľká Studená dolina. Javorové štíty a Ostrý štít

Jsem nadmíru spokojený s dnešním dnem, byl překrásný. Piluji a dotvářím v hlavě myšlenku zítřejšího výstupu na Lomnický štít.

Pátek

Dlouho do večera jsem se zabýval Lomnickým štítem. Téryho kuloár, byť při pohledu zdálky sněhuprostý, nemusí být zcela bezpečný. Může být namrzlý. Navíc závěrečná zajištěná partie výstupu vede severní stěnou Lomnického štítu. A pokud by to tam vypadalo jako na Priečnom sedle, měl bych postaráno o velký zážitek. Musel bych se kuloárem vracet dolů. A to už by mohl být problém.

Zrodila se proto i myšlenka jiná. Slavkovský štít. Na jeho vrcholu jsem pěkných pár let nebyl.

Varianta druhá ráno zvítězila.

K vrcholu zamířím značenou turistickou cestou, nic jiného dnes vymýšlet nebudu. Na cestu svítí po celý den slunce, namrzlá by tedy být neměla. Navíc se na ni v čase bez sněhové pokrývky nevztahuje sezónní uzávěra.

Rodí se další nádherný den. Inverzní oblačnost je dnes velmi nízko, sluneční paprsky mne začínají hřát už nad Smokovcem.

Nad inverzní oblačností

Nad inverzní oblačností

Výstup na Slavkovský štít je v jistém ohledu jedinečný. Stoupáte v serpentinách a v pravidelných výškových intervalech se vracíte na skalní hranu, ze které můžete nahlížet do Velké Studené doliny, ze které můžete nahlížet na štíty lemující Malou Studenou dolinu. Velká Studená dolina s přibývající výškou kousek po kousku odhaluje své nitro, odhaluje zamrzlá plesa, odhaluje detaily, které vám při cestě dolinou unikají.

Cestou na Slavkovský štít. Lomnický štít a Pyšné štíty

Cestou na Slavkovský štít. Lomnický štít a Pyšné štíty

Vlastně mi ani nemusí být příliš líto neuskutečněného výstupu na Lomnický štít. Neexistuje v Tatrách cesta, která by nabízela hezčí pohledy k němu, než je tato.

Chvíli stoupám, chvíli fotografuji. Tak to jde stále dokola a vrchol se konečně přibližuje. V oblasti vrcholové kopule štítu však přinejmenším exponenciálně klesá teplota a stejným tempem stoupá rychlost větru. Kombinace dobrá k tomu, abych na sebe navlékl vše, co v batohu mám. Přesto mi teplo není.

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Teplo je mi ovšem na duši. Slavkovský štít nabízí mimořádně nádherný pohled na svou mateřskou dolinu, Velkou Studenou. Nabízí mimořádné pohledy k západu, především na Gerlachovský štít, Vysokou, Rysy. O pohledech k východu, směrem k Lomnickému štítu, jsem hovořil.

Veľká Studená dolina ze Slavkovského štítu

Veľká Studená dolina ze Slavkovského štítu

Pohled ze Slavkovského štítu k západu

Pohled ze Slavkovského štítu k západu

Nemohu zůstat na vrcholu tak dlouho, jak bych si přál. Sluneční paprsky hřejí, jak nejlépe na tuto roční dobu umí, přesto je velmi chladno.

Pořizuji fotografie, vrývám do paměti poznatky a detaily, které bych mohl v budoucnosti na svých cestách potřebovat. Jedním z těchto poznatků je, že Téryho kuloár z přímého pohledu nevypadá tak nevinně, jak se zdá zdola. Je nejspíš třeba před takovou cestou získat informace od někoho, kdo místo velmi dobře zná. A tak se vyvarovat nebezpečných akcí…

Cestou dolů potkávám mladý pár. Podle odznaku Horolezeckého klubu JAMES oddíloví kolegové… Dávají se se mnou do řeči, prý mě viděli včera večer ve Smokovci… Vyprávíme si své včerejší zážitky. Já byl na Široké věži, oni zas na Malém Ľadovém štítě, kousek ode mne…

Prožil jsem v Tatrách další dva nádherné dny. Musím za ně, a je to tak slušné, Tatrám poděkovat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 komentářů u Vysoké Tatry v listopadu (Zimní výstup na Širokú vežu)

  1. lojzo napsal:

    Fascinujúce rozprávanie, ako obvykle.
    A ja že kam si zase zmizol… veď si spomínal, že tatranskú sezónu si už zakončil… 😉

  2. Radka napsal:

    Krásné čtení, krásné fotky. Pepo, já opravdu smekám, takhle servírovat hory nám, nelezcům, nabízet je ojíněné, slunné, divoké, nespoutané, opuštěné, bohaté, fascinující, tajemné, prosté, malebné…..To je prostě nádhera. Jestli vydáš knihu, jsem první ve frontě na její koupi a podpis od autora 😉 🙂

  3. SV napsal:

    ….cestou na Priečne sedlo niekoľko reťazí viedlo 😉 potešilo sa Pepo milo, že reťaze už zasnežilo 😉

    ….a že bol celý vytešený, tak sa s nami podelil o tú striebornú krásu.

    výborné sú tie fotky, hlavne tie plesové sú nádherné.

    Radka to vystihla dobre 😉

  4. Kamila napsal:

    cool…

  5. SV napsal:

    no jéje, smajlíci! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.