Zimní výstup na Baranie rohy

Vysoké Tatry z Baraních rohov

Vysoké Tatry z Baraních rohov

Leden byl po delší době měsícem, kdy Vysoké Tatry musely oželet moji návštěvu. Začátkem roku tu panovalo velmi nepříznivé počasí. Posléze se vyčasilo, udeřily silné mrazy, udeřily však také mé povinnosti a Tatry musely počkat.  Až v tomto týdnu se poštěstilo…
 

Baranie rohy

Zimní výstup na Baranie rohy

********************************************************************************

Svůj Base Camp jsem tentokrát přiblížil Tatrám. Nocuji v Tatranské Štrbě za podmínek neuvěřitelně výhodných. Nic se ovšem nemění na budíčku. Chci-li být brzy v horách, musím vstávat o půl čtvrté. Ještě za tmy stoupám ze Starého Smokovce na Hrebienok.

Předpověď slibuje pěkné pondělí. Předesílám: Meteorologům jsem večer do svých poznámek napsal velkou hvězdičku. Nespletli se. Jeden malý šrám tu ovšem byl. Chtěl jsem si na vlastní kůži vyzkoušet cestu v krutých mrazech, alespoň pětadvacítkách. To už se ovšem nepovedlo. Zima polevila, teplota se pohybovala mezi 15 a 20 minus-celsiovými stupni.

Nemusel jsem příliš přemýšlet, ke kterému vrcholu zamířím. Devětadvacátá část mého seriálu o tatranských vrcholech mě inspirovala hned dvakrát. Poprvé: Při psaní poslední části seriálu jsem porušil jistou tradici. V roce 2011 jsem psal jen o těch vrcholech, které jsem v onom roce zdolal. Tedy osmadvacet vrcholů zdolaných v roce 2011. Část devětadvacátá, napsaná počátkem letošního února, popisovala vrchol zdolaný v roce jiném. Bylo nutné učinit nápravu.

Inspirace druhá byla vcelku jasná: Na Baraních rohoch jsem v zimě ještě nebyl.

Musím ovšem zmínit i důvody další, proč jsem si Malou Studenou dolinu (potažmo Baranie rohy) vybral. Tato oblast je rájem skialpinistů a jejich mohutné boty dokážou pěkně prošlapat cestičky v hlubokém sněhu. V tomto smyslu byla má intuice přesná. Cesta byla prošlapána nejen k Téryho chatě ale až do Baranieho sedla.

Zimní cesty nekopírují letní a člověk se dostane do míst, která jsou v létě zapovězena. Pokud to kvalita sněhu umožňuje, chodí se přímo po sněhových polích. Z těchto míst se pak otevírají pohledy, které v létě nespatříte. Platí to o cestě na Téryho chatu, platí to i o cestě do Baranieho sedla.

Jsem nadšen zimní krásou hor. Přesto, že stav sněhové pokrývky je stále ještě pod průměrnými hodnotami. Ovšem březen a duben, kdy bývá sněhu nejvíc, jsou ještě daleko.

U Téryho chaty se nezastavuji, i když horký čaj by přišel vhod. Nechce se mi ale odepínat mačky. A vlastně: vždyť mám svůj čaj v termosce. Úplně jsem na to zapomněl, nejsem zvyklý ji nosit…

Pozoruji okolní vrcholy a žlaby. Především mne zajímají stopy vedoucí do Jordánovy cesty na Lomnický štít. V jedné chvíli dokonce uvažuji, že bych dnešní itinerář změnil a zamířil tam. Jenže nevím, jak to vypadá na sestupu z Lomnického štítu…

Stoupání do Baranieho sedla je dlouhé a vyčerpávající. Je to stejné jako vždy: první den v horách je velkým trápením. Vyčerpán z práce, nevyspaný po nočních směnách, vše se sčítá. Spoustu fotografických pauz ztěžklé nohy jen vítají…

V Baraňom sedle se setkávám s mladým skialpinistou. Přišel z druhé strany, z Veľkej Zmrzlej doliny, a mne okamžitě napadá, že bych touto stranou mohl sestoupit. Ptám se ho na stav cesty. Říká, že se v minulých dnech účastnil sondování sněhu a ujišťuje mne, že lavinové nebezpečí je minimální. Kritických míst se prý nemusím bát.

Dobrá zpráva. O kvalitě sněhu se přesvědčuji hned v následujících chvílích. Cesta z Baranieho sedla na vrchol Baraních rohov vede po několika úzkých sněhových lávkách a sníh je skutečně pevný.

Přes Baraniu galériu stoupám k vrcholu. V povídání o tomto štítu jsem velebil rozhled. Je to tak. Jedinečná kompozice horských hřebenů, vrcholů a dolin. Úžasný pohled. Krása hor vymazává z mysli vše nepříjemné. Přináší pocit sounáležitosti s přírodou.

Nechávám plynout své myšlenky. Pozoruji hory a vstřebávám nesmírnou krásu, duše si ji bude dlouho pamatovat a dlouho z ní bude čerpat…

Vracím se do sedla a připravuji se na sestup do Veľkej Zmrzlej doliny. Cepín, kontroluji výstroj, zda je vše v pořádku. Sestup žlabem je prudký a třeba dávat pozor.

V létě se tudy nechodí, v podloží pod sněhovou vrstvou se nachází nestabilní suťovisko, které je pro sestup (i výstup) nepoužitelné. Cesta vede po skále a je zajištěna řetězy, umělými stupy a dokonce žebříkem.

Veľká Zmrzlá dolina činí čest svému jménu. Po celý den sem sluneční paprsky nezasvítí a je to na teplotě znát. Kdybych volil opačný směr cesty, mohl jsem po ránu ty vytoužené pětadvacítky okusit.

Protože se v dolině teplota vzduchu během dne příliš nemění, nemění se ani kvalita sněhu v profilu. Nedochází ke zpevnění sněhové vrstvy. Zůstává tu dlouhou dobu prašan, který není nosný. Snažím se opět jít v již vyšlapaných stopách. Příliš to ovšem nepomáhá. Místy se do sněhu bořím až po pás.

Do doliny sluneční paprsky nemíří. Míří však na okolní štíty. Čierny štít, Jastrabia veža, Kozí štít. Rudým zapadajícím sluncem zalité vrcholy. Nádherné představení. Navíc štíty vrhají do doliny bizarní stíny, úžasná hra světel a stínů.

Na straně slunečně-závětrné se tyčí ponuré stěny Kežmarských štítů. Ta sluneční závětrnost je nejspíš příčinou toho, že se ponurými jeví téměř pořád. Z těchto stěn vyzařuje skutečný respekt…

Ještě jeden žlab (ani tudy se v létě nechodí) a už si to pochoduji přes zamrzlé Zelené pleso k Brnčalovej chate. Správně se jmenuje Chata u Zeleného plesa, ale horolezci i turisté ji neřeknou jinak než „Brnčalka“.

Pohled zpět. K Baraním rohom, k Baraniemu sedlu, do obou Zmrzlých dolin. Byla to překrásná túra. Oplývající zimní krásou, nezapomenutelná.

********************************************************************************

I další den vyšla meteorologům předpověď. Tentokrát negativní. Brouzdal jsem se Velickou dolinou (dál se jít nedalo, neprošlapané cesty v této oblasti, mlha a stále silnější sněhové přeháňky), obdivoval mé kamarády – velické kamzíky v černém zimním hávu, obdivoval krkavce, kterých je tu stále víc a víc.

Přesto, že počasí umožnilo absolvoval jen jednu „skutečnou“ túru, jsem nanejvýš spokojen. Baranie rohy mi přirostly k srdci…

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

30 komentářů u Zimní výstup na Baranie rohy

  1. lojzo napsal:

    Pepo, tie tvoje rozprávania sa čítajú úžasne, len sem-tam sa v nich objaví pripomenutie, že autor je z nejakého iného sveta (dnes o tom nepochybne svedčí napríklad veta „mohl jsem po ránu ty vytoužené pětadvacítky okusit“. 🙂

    • pepa napsal:

      až tak?

      Nedávno jsem četl povídání mého kamaráda Tomáše, se kterým jsem lezl Jordánovu cestu na podzim. Popisoval, jak v téměř třicetistupňových mrazech předčasně ukončil hřebenovou cestu z Patrie na Bašty. Byla mu prý zima. Ovšem pointa: Jeho kamarádka v klidu pokračovala dál. Zastavily ji technické problémy, nikoli zima.

      Ještě se musím mnoho učit!

    • pepa napsal:

      Vidím, že jsi začal používat HTML formátování (já dokonce používám CSS styly, např. zarovnání komentáře do bloku) Je to zatím jedno z minusů tohoto komentování. Budu se snažit vyhledat nějaký plugin, který by to umožňoval přímo, bez znalosti HTML. 😉

      • lojzo napsal:

        Chabý pokus. Chcel som zvýrazniť len vytoužené pětadvacítky , ale nejako som netrafil…

        • lojzo napsal:

          A zase… 🙁 Evidentne to nefunguje tak, ako si myslím, že by malo. Zrejme je načase zbabelo si prečítať návod. 😉

        • pepa napsal:

          zapomněl jsi dát v ukončující značce lomítko /b
          (ty hranaté závorky jsem vynechal, nezobrazilo by se to)

    • SV napsal:

      „autor je z nejakého iného sveta“ je 😎

  2. SV napsal:

    htft123 dokelu chalani, však hovorte nejako zrozumiteľne! 😉 šak v tom sa ani zwer nevyzná! 🙄

  3. SV napsal:

    „nejsem zvyklý ji nosit…“ naozaj ma nenosí, všetko si musím pekne poctivo odšlapať sama 😎

  4. SV napsal:

    Pepo, gratulujem, je to jeden z tvojich najlepších článkov! smajlík vzor tlieskací tuleník

    fotky, taky krásne, ďakujem. potešili. 🙂

  5. Jago napsal:

    Pepo, jako obvykle před tebou smekám, dobrodruhu! Musím se ale přiznat, že když čtu v novinách o turistech, které v Tatrách zasypala lavina nebo se v nich pouze ztratili, mám obavy, jestli nepíší o tobě. Zatím ne, tak ať ti to vydrží. 😉

  6. SV napsal:

    „Do doliny sluneční paprsky nemíří. Míří však na okolní štíty“ Pepo je príbuzný so slnečnými lúčmi 😎 Taky furt míří na okolní štíty 😎

  7. Bohdan Dlouhý napsal:

    Působivý text a pěkné fotky, bravo!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.