Tři sedla

Východná Železná brána

Východná Železná brána

Ti z vás, kteří znají má starší povídání, si možná vybaví reportáž s názvem Tři vrcholy. O co šlo? Během čtyřiadvaceti hodin jsem vystoupil na tři tatranské vrcholy. Slavkovský štít, Rysy a Kriváň. Akce z počátku tohoto týdne by mohla nést podobný název. Ale popořádku…

Sněhová nadílka z předminulého týdne, která při poslední návštěvě Tater zcela paralyzovala mé plány a pasovala mne do role „dálkového pozorovatele tatranských vrcholů“, se během několika málo dnů změnila k nepoznání. Prašan slehl, opakovaným působením tepla a mrazu se přeměnil na tvrdý firn. A to byla výzva, které jsem nedokázal odolat…

Pondělní podvečer. Kráľova Lehota, Východná, na horizontu se začínají rýsovat zasněžené tatranské vrcholy. Nejprve Kriváň, pak další a další… Pohled, kterého se nikdy v životě nemohu nasytit…

Jak využít mimořádných sněhových podmínek? Plánů mám připraveno několik. Jenže s plánováním tůr mám bohaté zkušenosti a dobře vím, že většina z takových plánů se operativně změní a nahradí je realita zcela jiná. Tak je tomu i teď. Ze Zlomiskové doliny na mne shlíží dvojvrchol Vysoké a vysílá jasný signál. Signál, který by ještě před rokem byl stejně utopistický jako výstup na nejvyšší horu světa. Dosavadní plány jdou stranou…

Úterý

Budíček 3:20. Zubačkou na Štrbské Pleso, električkou na Popradské pleso. Od zastávky je to ke stejnojmennému místu ještě kus cesty a namrzlá silnice příliš rychlou chůzi neumožňuje. Napětí u vstupu do Zlomisk: Jaký je sníh? Opravdu tvrdý firn! Nic lepšího si nemohu přát…

Ráno ve Zlomiskách

Ráno ve Zlomiskách

Dolina Zlomísk: Rozsáhlá větev Mengusovskej doliny, v jejich společném ústí leží Popradské pleso. Odtud dolina stoupá v délce asi 2,5 km k sedlu Východná Železná brána. Závěr doliny pod sedlem se nazývá Kotlina Ľadového plesa a má dva stupně. Vyvýšený stupeň pod sedlem nese pojmenování Železná kotlina. Na nižším stupni se nachází jediné pleso Zlomísk: Ľadové. Vytéká z něj Ľadový potok, přítok Popradského plesa. Z plesa potok vytéká jako Krupa a po soutoku s Hincovým potokom vytváří řeku Poprad.

Nechávám za sebou spodní patra doliny, podcházím Dračí hřeben a podél Ošarpanců odbočuji vzhůru k Dračímu sedlu. Táhlý výstup, poslední metry jsou již prosvětleny sluncem. Sluneční paprsky se do sněhu (i do mě) opírají bezohledně a již po krátké chvíli je to cítit.

Dračí hřeben (vlevo), Dračí sedlo, v zákrytu Ošarpance, Dračí štít, Vysoká

Dračí hřeben (vlevo), Dračí sedlo, v zákrytu Ošarpance, Dračí štít, Vysoká

Musím přidat na tempu. Odmítám pohodlnější cestu přes Dračí sedlo a volím hodně strmou, avšak nejkratší cestu k příkrému žlabu padajícímu z Vysoké. Ten je výstupovou cestou k vrcholu. Žlab končí ve Štrbine vo Vysokej, která vrchol dělí na dvě části. Vysoká tak při pohledu z dálky vytváří nezaměnitelné dvojvrcholové panoráma.

Ještě krkolomný traverz příkrým sněhovým polem a již se mohu podívat vzhůru do žlabu. Pohled je překvapující. V létě mi žlab připadal nesmírně prudký. Ale teď? Určitě mám za sebou mnohem strmější výstupy… Takže vzhůru!

Centrální žlab Vysoké

Centrální žlab Vysoké

V prvních dvou třetinách cesty není sníh promrzlý. Boří se, místy ujíždí. Slunce do tohoto kouta moc nesvítí, proto není sníh vystaven teplotním změnám, které ho postupně přeměňují v tvrdý firn. Poslední třetina cesty je jiná. Jakýsi sněholed. Bezpečný, stabilní.

Poslední metry pod štrbinou jsou náročnější. Cepín, ruce. Marně se snažím objevit cestu, kterou jsem v létě lezl k severozápadnímu vrcholu. Na ten se v zimě asi nechodí. Nebo tu už dlouho nikdo nebyl, stopy žádné nevidím. Pár stop vede k vrcholu jihovýchodnímu. Kousek popolézám… Vysoké balvany, dobře si na ně pamatuji, teď jsou však pokryty sněhem a ledem. Další cesta rozhodně není bezpečná. Končím asi deset metrů pod vrcholem…

Vysoké Tatry ze Štrbiny ve Vysoké. Vpravo Gerlachovský štít

Vysoké Tatry ze Štrbiny ve Vysoké. Vpravo Gerlachovský štít

Dračí dolinka ze Štrbiny ve Vysoké

Dračí dolinka ze Štrbiny ve Vysoké

Vracím se do štrbiny a fotografuji. Pak dolů, tentokrát přes Dračí sedlo. Fascinuje mě optické souznění sedla a nad ním se tyčícího Dračího hřebene. Z nadhledu fascinující…

Dračí sedlo a Dračí hřeben

Dračí sedlo a Dračí hřeben

Ještě není poledne, přemýšlím nad další cestou. Lákají mě místa v závěru Zlomisk. Jedno mne zajímá mimořádně. Již zmíněná Východní Železná brána. Hluboký zářez v hlavním tatranském hřebeni, mezi Sněžnými kopami a Východním Železným štítem. Zájem je daný skutečností, že sedlo je přechodem do nejbizarnější tatranské doliny, Kačací (Kačacia dolina). Ten přechod mě zajímá…

Abych neztratil výšku, traverzuji, co se dá (a skoro i nedá). Často pod sebou nevidím nic. Stěna se pode mnou lomí, prudce padá dolů, její konec nevidím. Musím opatrně. Sníh je však přes ostré sluneční paprsky mimořádně stabilní, drží.

Ústím Rumanovy dolinky (severní část Zlomisk) mířím pod Kozí stráž (Kozia stráž), vrchol předsunutý před hradbu štítů v závěru Zlomiskové doliny. Náhle známý hluk, na který je mé ucho již vycvičeno. Z masívu Ganků padá lavina. Hluk padajícího sněhu je najednou přerušen hlukem jiným. Pískot, co se děje? Už to vidím. Sprintující sviští rodina. Lavina je v žádném případě neohrožuje, mají z ní však nesmírný respekt…

Zlomiska. Kozia stráž

Zlomiska. Kozia stráž

Konečně jsem na posledním patře Zlomisk, v Železné kotlině. Mohu stoupat k sedlu Východná Železná brána. V létě prý velmi nepříjemná cesta suťoviskem, teď pohodový výstup.

Obhlížím vrcholy a sedla v závěru doliny. Který z nich by mohl být za současných podmínek dostupný? Z Východní Železné brány by to mohlo jít na Sněžné kopy, tři vrcholy mezi Východní a Západní Železnou bránou…

Zlomisková dolina. Zleva Západní Železná brána, Sněžné kopy, Východní Železná brána

Zlomisková dolina. Zleva Západní Železná brána, Sněžné kopy, Východní Železná brána

Jsem v sedle. To, co spatřuji, se vymyká všemu, co jsem v Tatrách dosud spatřil. Strmé štíty v závěru Kačací doliny: Batizovský a Kačací. Naproti rozervaný hřeben mezi Litvorovým štítem a Zadním Gerlachem. Úchvatné pohledy do úchvatné doliny. A nade mnou pak kolmé plotny Východního Železného štítu…

Východní Železná brána. Pohled ke Gerlachovskému štítu

Východní Železná brána. Pohled ke Gerlachovskému štítu

Východní Železná brána. Pohled do závěru Kačací doliny (Batizovský štít)

Východní Železná brána. Pohled do závěru Kačací doliny (Batizovský štít)

Východní Železná brána. Lúčne sedlo a Tupá

Východní Železná brána. Lúčne sedlo a Tupá

Východní Železná brána. Sestup do Kačací doliny

Východní Železná brána. Sestup do Kačací doliny

Zlomisková dolina z Východní Železné brány

Zlomisková dolina z Východní Železné brány

Zkoumám možnost výstupu na Hrubou Snežnou kopu. Dvacet metrů nad sedlo a končím. Není čeho se chytit. Není kam zapíchnout cepín. Málo členitá skála, trsy trávy příliš opory neposkytují. V létě pohodová cesta, v zimě počin na hranici pádu.

Obracím zpět. Vrchol opět nebude… Tři pěkná tatranská sedla mne ovšem uspokojují dostatečně. A pohled ze sedla posledního vynahradil vše…

Dnes už to tedy byla tři sedla. Dračí, Štrbina vo Vysokej a Východná Železná brána. Se třemi vrcholy se to srovnat nedá, přesto to bylo dosti náročné…

Do večera pořád daleko. V duchu stále hlodá okořenění tůry některým z vrcholů. Jeden se nabízí: Kozia stráž. Jak už jsem napsal, je to vrchol předsunutý před hradbu štítů v závěru Zlomisk. Vrchol nepříliš vysoký, přesto nepřehlédnutelný. K ústí doliny padá strmými stěnami, ze strany opačné svah. Je rozhodnuto. Vylezu po sněhovém svahu.

Stoupám, stoupám, nejkratší cestou k vrcholu, pohled dolů. Tak to je dobré, svah, po kterém lezu, je mnohem strmější než žlab na Vysokou! Po chvíli již zapojuji ruce, cepín naležato – ještě jeden by to chtělo!

Konečně nahoře. Impozantní pohled do závěru Zlomisk a do Rumanovy dolinky. Předsunutí vrcholu umožňuje celistvý pohled na hradbu vrcholů tyčících se proti mně. Nejblíže jsou Zlobivá a Západní Železný štít. Pod ním Západní Železná brána, sesterské sedlo toho, ve kterém jsem před chvílí stál…

Byl to dnes nádherný den…

Zlobivá (vlevo) a Západní Železný štít z Kozí stráže

Zlobivá (vlevo) a Západní Železný štít z Kozí stráže

Kozia stráž: Rumanova dolinka, nad ní Ošarpance, Dračí štít a Vysoká

Kozia stráž: Rumanova dolinka, nad ní Ošarpance, Dračí štít a Vysoká

Kozia stráž: Snežné kopy

Kozia stráž: Snežné kopy

 Středa

Budíček opět 3:20. Dnešní předpověď počasí již není tak příznivá. Oteplení, oblačnost, silný vítr. Upouštím od myšlenky dlouho v mé hlavě hlodající – Krčmárov žlab na Gerlach. Mohu vystoupit na některý vrchol v Mlynické dolině, mohu zvolit některý z vrcholů ve Velké Studené dolině, volím však znovu Zlomiska. S vědomím, že tady, na hlavním tatranském hřebeni, na rozhraní jižní a severní strany Tater, při avizovaném silném větru, se nejspíš na žádný z vrcholů nedostanu. Ale kdo ví…

Opět zastávka Popradské pleso. V budce nacházím rukavici, která mi tu včera vypadla při šroubování holí. Dobře ten den začíná…

Využívám část mých včerejších stop pod Kozí stráží a stoupám k Západní Železné bráně. Velmi strmý traverz a vzhůru do sedla. Je to náročnější než na Východní Železnou bránu. Padesát metrů pod vrcholem dostávám ránu od větru. Rychle plující obláčky kolem sousedních vrcholů hovoří jasně. Na vrcholech hlavního tatranského hřebene je vichřice a tu nelze podceňovat. Mám co dělat, abych v sedle pořídil několik fotografií a ustál to. Zpátky dolů.

Západní Železná brána

Západní Železná brána

Pohled ze Západní Železné brány

Pohled ze Západní Železné brány

Tupá a Lúčne sedlo ze Západní Železné brány

Tupá a Lúčne sedlo ze Západní Železné brány

Hluboko pode mnou stoupá skupina deseti skialpinistů k Východní Železné bráně. Část z nich se po chvíli vrací. Jak jsem se později dověděl, ti, kteří přešli do Kačací doliny, museli pro zranění jednoho z nich volat Horskou službu. Nepříjemné…

Stále nejsem syt sedel (co také, když se k vrcholům nedá). Je tu ještě jedno nesmírně zajímavé a v létě jen velmi obtížně přístupné: Zlomisková štrbina. Průrva mezi Východním Železným štítem a Popradským Ľadovým štítem.

Podcházím Východní Železnou bránu a táhlým stoupáním, nepoměrně delším, než bylo to předchozí, stoupám ke Zlomiskové štrbině. Svahem, kde nedávno spadla lavina. Po sněhových hroudách se jde opravdu špatně.

Cestou do Zlomiskové štrbiny podcházím Východní Železnou bránu...

Cestou do Zlomiskové štrbiny podcházím Východní Železnou bránu...

Pod sedlem opět facka, v sedle pak korektní vichřice. Stojím na sněhové převěji a nevím, kde končí. Kde je ještě pode mnou skála a kde už není. Proto opatrně. S fotoaparátem nad hlavou se snažím převěj přelstít a pořídit pár fotografií toho, co je za horizontem. Fotografie v krkolomnější pozici jsem ještě nepořizoval. Nakonec nacházím malinký kouteček u hrany Východního Železného štítu, kde se mohu za hranu podívat i já…

Zlomisková štrbina

Zlomisková štrbina

Batizovský štít a Gerlach ze Zlomiskové štrbiny

Batizovský štít a Gerlach ze Zlomiskové štrbiny

Pohled přes hranu Zlomiskové štrbiny

Pohled přes hranu Zlomiskové štrbiny

Zlomisková dolina. Uprostřed Zlomisková štrbina

Zlomisková dolina. Uprostřed Zlomisková štrbina

Zlomisková dolina

Zlomisková dolina

Zatahuje se. Myšlenka, že bych zdolal ještě některé ze sedel v Rumanově dolince, padá. Vítr je stále silnější a za chvíli se zcela ztratí i viditelnost.

Nevadí. Ty dva dny stály za to a tatranská sedla jsou stejně půvabná jako tatranské vrcholy. A nakonec jich bylo pět…

Na Štrbské Pleso se vracím letní cestou, pod Patriou. Laviny jsou popadané, přesto nemám dobrý pocit. Kratší nemusí být vždycky rychlejší… víckrát tu chodit nebudu.

Lavina

Lavina

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů: Tři sedla

  1. pepa napsal:

    Fotografie z této cesty do Tater považuji za mimořádně povedené. Nemohl jsem do článku vložit všechny. Proto v krátké době doplním fotogalerií… 😉

  2. lojzo napsal:

    „Dračí sedlo. Fascinuje mě optické souznění sedla a nad ním se tyčícího Dračího hřebene. Z nadhledu fascinující…“ Absolútny súhlas, tá fotka je špičková.

  3. lojzo napsal:

    Napadá ma jedna osobná spomienka: Môj starký bol aktívny turista, časť života prežil na Liptove a Slovensko mal pochodené celkom slušne, samozrejme vrátane Tatier (aj keď horolezcom nikdy nebol, aspoň pokiaľ viem).
    Starká naopak – typický domased, v chodení niekam nevidela zmysel, zmyslom jej života bola rodina (za hranicami bola tuším len dvakrát v živote – obidva razy u sesternice v Budapešti).
    A v súvislosti s manželovou turistikou často opakovala, že „Tatry, to je niečo strašné, samé skaly“ (a bolo zrejmé, že to „strašné“ myslí vážne, naozaj ju to desilo). Tak ma napadá – ktovie, čo by asi vravela, keby si prečítala tieto Pepove popisy ciest. 😉

    • pepa napsal:

      Myslíš, že by změnila názor?
      …v chodení niekam nevidela zmysel… Takových bylo, je a bude… 🙁

      • SV napsal:

        no ale preto nemusíš byť smutné, milé Pepo 😉
        každý vidí zmysel života v niečom inom. a tak je to správne, tak to má byť 😉

        • SV napsal:

          ….ale možno by Lojzostarká predsa len trošku zmenila názor na tie naše prekrásne Tatry, keby videla tieto p r e k r á s n e Pepofotky! 🙂

      • lojzo napsal:

        Myslím, že práve naopak – len by ju tu utvrdilo v tom, aké sú Tatry strašné (a chodenie do nich nebezpečné). 😉

  4. SV napsal:

    fotka č.4 Vysoké Tatry ze Štrbiny ve Vysoké. Vpravo Gerlachovský štít
    fotka č.13 Východní Železná brána. Sestup do Kačací doliny
    fotka č.20 Pohled ze Západní Železné brány
    fotka č.25 Pohled přes hranu Zlomiskové štrbiny

    wellmi prekrásne fotky! gratulujem! 🙂

  5. SV napsal:

    „Sprintující sviští rodina. Lavina je v žádném případě neohrožuje, mají z ní však nesmírný respekt…“ no aspoňže niekto tu má rozum 😎

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *