Otevírám na stránkách eMpepa nové téma. Nové? Jak se to vezme. Hudba není v mém životě rozhodně ničím novým, nevydržím bez hudby ani den… asi až teď dozrál čas, abych se jí začal zabývat i na tomto místě…
Dlouho jsem se považoval za ryzího folkaře.
Nebyl jsem a nejsem přítelem škatulkování hudebních žánrů. Že to, co poslouchám, je nazýváno folkem, jsem se dověděl až po létech, to už jsem byl do folku hodně zaposlouchaný. Byl to hudební styl mně velice blízký a pokud do něj zahrnu i oblast trampské muziky, nic jiného jsem dlouhé roky neposlouchal (z této informace vyčleňuji klasickou vážnou hudbu, tu poslouchám stále, nezávisle na čemkoli jiném).
Českou folkovou scénu jsem měl poměrně dobře zmapovánu.
Nastal však zlom. V posledních letech poslouchám žánry jiné. Našel jsem oblíbené interprety v řadách metalistů, v řadách rockerů, v řadách alternativních hudebních stylů. Poslouchám muziku, kterou jsem nikdy neposlouchal.
Co se stalo, že jsem se odpoutal od folku?
Rozšiřování obzorů? V žádném případě. Nebudu poslouchat něco, co se mi nelíbí. Jen proto, abych byl „IN“.
Odpověď není složitá. Klasický folk přestal existovat. Z profesionálních folkových kapel – řekněme klasického typu – přežilo a přežívá jen několik nejvíce „zabydlených“. Nová místa na hudební scéně zaujali muzikanti a autoři, kteří se nebáli experimentovat. Kteří se dokázali oprostit od zajetých hudebních klišé, kteří vystoupili z linií tradičních textů.
Přestal jsem ve skomírajícím folku nacházet potěšení, které jsem z poslechu této hudby vždy měl. Chtěl jsem se zaposlouchat do něčeho nového. Začal jsem hledat a objevovat na hudební scéně „nového typu“. A ejhle! Objevil jsem bohatou studnici vynikajících muzikantů, vynikajících hudebních seskupení, vynikajících autorů. S folkem to nemá nic společného, tvorba zasahuje do mnoha žánrů jiných. A od těch byl už jen krůček ke zmíněnému metalu a rocku.
Před nedávnem jsem objevil skutečnou perlu. Pražské hudební seskupení Taliesyn, pojmenované (jak kapela praví) podle pololegendárního velšského básníka Taliesyna.
Taliesyn jsou profesionálové na první poslech. Vynikající interpreti, vynikající tvůrci. Při poslechu prvních skladeb skupiny mne zaujaly především hudební nápady, zaujala mne aranžmá.
Taliesyn o sobě uvádějí:
Kapela produkuje osobitou a svěží esenci world music, folku, rocku, keltské hudby a jazzu a těží z bohaté tradice angloamerického písničkářství, ale také z českomoravského folkloru. To vše se děje za podpory klasických akustických nástrojů, jako jsou bouzouki (pozn.: nástroj loutnového typu), akustická kytara nebo flétna, ale také syntetických kláves, syntetických dechových nástrojů a hutné jazz-rockové rytmiky.
Základními stavebními kameny jsou od počátku přirozený skladatelský talent charismatického frontmana Jana Bičovského, ohlasová tvorba středoevropského folkloru druhého ze zakladatelů skupiny Vojtěcha Jindry a aranžerský vklad flétnisty, perkusisty a zpěváka Roberta Fischmanna. Tuto trojici doplňuje hráč na klávesové nástroje a profesor Konzervatoře Jaroslava Ježka Jiří Neužil a kontrabasista Petr Tichý.
Skupina Taliesyn vydala dosud dvě alba. Jižní Amnésie (2007) a Zvesela! (2010). Více informací, včetně plánovaných koncertů, najdete na stránkách kapely. Dovolím si také poukázat na zajímavý rozhovor s frontmanem kapely Janem Bičovským.
Zaposlouchejte se se mnou do tvorby hudebního seskupení Taliesyn.
Príjemná muzička. Aj keď najviac ma potešila klasika Black Is The Color. 😉
Teď mi došlo. Nemyslel jsi čistě klasicky rockovou skladbu Black Is The Color od The Corrs? 😉 😉
Nemyslel. 😉
The Corrs ani nepoznám, musel som si ich vygúgliť. Ale myslel som predovšetkým na verziu Joan Baez(ovej): http://youtu.be/gwYroTUqmyE
Mimochodom, pri tom gúglení som zistil,koľko interpretov už túto pesničku naspievalo (http://en.wikipedia.org/wiki/Black_Is_the_Colour_%28Of_My_True_Love%27s_Hair%29), úctyhodný počet!
Tak tuto verzi jsem neznal já a po pravdě, vůbec se mi nelíbí, i když si JB rád občas poslechnu. Znal jsem jen CHM. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil že skupina Taliesyn má píseň v repertoáru. 😉
Ano. Zařadil jsem zcela úmyslně. Jako kontrast křišťálově čistého folkového podání Christy Moora a podání skupiny Taliesyn. Dokresluje to onen posun folku, o kterém v článku hovořím… dík za komentář! 😉
vlkouško si vypočuje 😎
si vypočulo. Taliesyn pekné.
v rubrikách vpravo sa to nezobrazuje
Poslechl jsem si a hlavně přečetl. Hodnotit ukázky nebudu, zdá se, že každý z nás má k hudbě jiný přístup. I já mám své oblíbené žánry a v zásadě budou asi stejné, jako ty tvoje – folk, C&W, trampská muzika. K tomu ještě tradiční džez a sem tam i moderní. Soudím, že nabídka je veliká a necítím potřebu objevovat další žánry. Možná i proto, že když poslouchám hudbu, nemůžu dost dobře dělat nic jiného. A to nechci. Leč užij si to. 😉
U mě je to naopak. Já nemohu nic dělat bez hudby. 😉
K hudebním stylům: dosud jsem nepřišel na chuť jazzu. Chtěl jsem v tomto směru udělat průlom a posun a jet s lojzom na jakýsi jazzfest ve Španej doline ;-). Nakonec zvítězil jiný program a jazz zůstal pro mne velkým tajemstvím.
C&W také moc nemusím. Jednak je naprostá většina skladeb v dur tóninách, především pak tento styl považuje texty za podružnou věc. 😉
Co se vážné hudby týče, naprostý souhlas s tebou. Ta se nedá poslouchat „bokem“.
S těmi texty máš pravdu. Nejvíc mě vytáčejí ty od nebožtíka Tučňáka. 🙁
„Co se vážné hudby týče, naprostý souhlas s tebou. Ta se nedá poslouchat „bokem“.
ale dá 😎
ja delím počúvanie hudby na počúvanie popri niečom a na samostatné počúvanie a vnímanie hudby.