Hudební zamyšlení: Oldřich Janota

Oldřich Janota

Písničkář, kytarista, zpěvák. 

Janotova práce se slovem a zvukem je zcela výjimečná. Jeho tvorba byla vždy na hony vzdálena vyšlapaným cestám a stala se takřka kultem. Zná ji však jen hrstka zasvěcených.

Jak napsal výstižně jeden z jeho fanoušků: „Zatímco jiní se pachtili za něčím, co posluchače zaujme, Janota vždycky přišel s originálním pojetím. A sotva se dostavil úspěch, opustil je…“

Oldřich Janota se narodil 17. 8. 1949 v Plzni. V roce 1975 dokončil studium žurnalistiky na Univerzitě Karlově.

Hrát na kytaru se učil sám. Zprvu vystupoval samostatně, později s písničkářem Jakubem Nohou. Společně založili v roce 1977 skupinu Pentagram; doplňovali je kytarista Bohumil Sýkora, baskytarista Georgi Stiljanov a bubeník Martin Rychta. Od roku 1979 vystupoval Janota opět sám nebo ve dvojici s Nohou.

Rok 1980 byl v jeho hudební kariéře přelomový. Sestavil soubor Mozart K, který na první poslech zaujal nenapodobitelným zvukem: prolínalo se zvonění Janotovy dvanáctistrunné kytary, harmonium Miloše Vojtěchovského a saxofon Jana Štolby. Tvorba seskupení Mozart K by se dala charakterizovat jako vážná recese. V melodiích bylo slyšet ironické koketování s postupy popových šlágrů. Texty byly ironickým odrazem skutečnosti, často to ovšem bylo jakési „vtipkování bez vtipkování“.

V roce 1983 se Oldřich Janota umístil na třetím místě v anketě Mladého světa o nejpopulárnějšího písničkáře, za Vladimírem Mertou a Jaromírem Nohavicou.

Od roku 1983 začal Oldřich Janota vystupovat s kytaristou Pavlem Richterem a baskytaristou Lubošem Fidlerem. Tvorba tohoto muzikantského seskupení přesáhla daleko tradiční folkový styl, těžko ji bylo zařazovat kamkoli jinam. Skladbám vévodily jednoduché, v repeticích se opakující  melodie. Zdánlivá monotónnost však skrývala velmi rafinované jádro. Zvuky tří kytar se prolínaly, rozpojovaly a zase spojovaly, vznikal tak velmi zajímavý hudební ornament. Ve skladbách je často zřejmá inspirace v etnické hudbě. Texty zněly ve spirálovitých smyčkách a vytvářely ornamenty podobně jako melodie. Nezachycovaly žádnou realitu, ignorovaly ji. V žádném případě to ovšem neznamenalo jednoduchost. Naopak. Texty jsou často intelektuálské, myšlenka bývá ve skutečnosti velmi komplikovaná.

Sdružení Janota – Fidler – Richter ukončilo svoji činnost v roce 1985. Oldřich Janota se poté na několik let odmlčel. Když znovu vystoupil v roce 1988, překvapil velmi ztišeným projevem, překvapil jemnými přírodními obrazy v textech. Zdálo se, že postupuje proti proudu. K jednoduchým, přitom promyšleným vynikajícím textům, k jednoduchým hudebním postupům.

„Zvuk je základní věc světa“, napsal v té době Oldřich Janota a přesně v tomto stylu s ním pracuje.

Po roce 1990 Oldřich Janota vystupuje především sám. Jeho tvorba má jasné znaky hudebního minimalismu, je meditativně laděná. Janota vystupuje v malých hudebních klubech, čajovnách, kaplích a kostelech.

V devadesátých letech začaly vycházet archivní nahrávky Janotovy tvorby. V roce 1997 vydal Oldřich Janota album Sešité, ve kterém prezentoval tvorbu současnou. Další řadové album Ora pro nobis vyšlo až po třinácti letech. Mezitím se však na světlo dostaly další nahrávky archivní.

Album Ora pro nobis (2009) má mnoho společných rysů s tvorbou předchozích let. Minimalisticky pojatá tvorba. Texty na straně jedné zdánlivě jednoduché až naivní, na straně druhé obsahující silná sdělení. Opakování motivů i textů, často až mantrické. Dokonce jakási úmyslná pěvecká neohrabanost. Album Ora pro nobis nahrál Oldřich Janota společně s hudebními přáteli, kterým nechal velké pole samostatné působnosti.

V posledních letech vystupuje Oldřich Janota sám nebo společně s hudebním sdružením Ora pro nobis (Sebastian Janota – klarinet, vokály, Romana Šilhavá – zpěv, housle, Tereza Podobská – zpěv, Ľubica Christophory – zpěv). V repertoáru sdružení jsou Janotovy skladby z období od roku 1990 po současnost. V samostatných vystoupení Oldřich Janota zařazuje i písně starší, které se postupně dostaly do povědomí posluchačů (Druhý břeh, Bitva na Tursku, Sedm havranů, Speedy Gonzales,  kultovní Hotel Savoy).

V roce 2011 vydal Oldřich Janota zatím své poslední album Posvěcení nového měsíce.

Česká veřejnost Oldřicha Janotu, resp. jeho tvorbu v podstatě nezná. Oldřich Janota má velice úzký okruh posluchačů. Koho neosloví, toho zbytečné přesvědčovat. Já sám jsem se s jeho tvorbou potkal před dvěma lety. Neoslovila mne hned. Chvíli trvalo, než jsem pronikl do Janotových textů a začal v nich nacházet hlubší souvislosti. Podobné to bylo i s melodiemi.

Dnes patří Oldřich Janota k mým stálicím. Po pracném shánění se mi podařilo dostat se k naprosté většině alb, která Oldřich Janota vydal. V loňském roce jsem cestoval na jeho koncerty po celé republice a byly to zážitky zcela mimořádné. Tím nejhlubším byl koncert v polorozbořeném kostele ve Vrchní Orlici.

Mrzuté je, že vám nemohu mnoho nabídnout z Janotovy tvorby, nahrávky na youtube jsou vesměs nekvalitní. Navíc jich tam není mnoho.

Vybral jsem dvě starší. Druhý břeh, která patří k nejznámějším, a Sedm Havranů, pro kterou mám velkou slabost já sám. Jako třetí pak záznam z koncertu Oldřicha Janoty a seskupení Ora pro nobis v pražském Divadle Kámen. Koncert je profilem současné tvorby Oldřicha Janoty. Pokud však někoho z vás Oldřich Janota osloví, jistě si k jeho tvorbě cestu najde…