Kriváň je zcela jistě nejznámějším tatranským vrcholem. Tvrdí to většina Slováků a bylo by nesmyslné toto tvrzení zpochybňovat. Naopak.
Troufám si říci, že Kriváň je nejznámějším vrcholem celého Slovenska. Je symbolem boje Slováků za sebeurčení, neodmyslitelně je spojen se slovenskými dějinami.
Kolem Kriváně se odedávna motali horníci a hledači pokladů. Už v 15. století, za krále Matěje Korvína, vyrubali liptovští havíři štoly pod nejstrmějšími srázy štítu – ve Škaredém žlabu a v Kotlinách. Byli velcí optimisté, když štoly nazývali zlatými.
Jednalo se tehdy o nejstarší známou hornickou akci na území Tater. Neúspěch liptovských havířů neodradil další podnikavce. Kriváňské štoly se postupně rozrůstaly, měnily majitele, až v 16. století připadly státu, Habsburkům. Státní pokladnice tehdy zela prázdnotou a bylo přirozené, že Ferdinand I. zaměřil svoji pozornost na těžbu drahých kovů. Pod Kriváň vyslal zkušené experty z Banské Bystrice a ze Španej doliny. Jejich úkolem bylo prozkoumat území a vyhodnotit možnost těžby.
Na základě jejich práce nechal další panovník, císař Maxmilián, vyhloubit nové štoly a drtírny rud (stoupy) v Kriváňském žľabu a ve Vyšnej priehybe. Dal také vystavět cestu až na svahy Kriváně. Když se ukázalo, že tu zlato není, znovu štoly putovaly z ruky do ruky. I císař Josef II. podlehl vidině kriváňského bohatství a vyslal několik báňských expertů do tehdy nelidských podmínek Tater. Veškerá snaha vyšla opět naprázdno.
Celé generace havířů kutaly v nelidských podmínkách, v útrobách štítu. Nejvýše položená antimonitová a cínová štola Terézia byla vysekaná dokonce 50 metrů pod samým vrcholem. Časem se všichni přesvědčili, že na pověstech o tatranském bohatství se zbohatnout nedá. Bohatli jen ti, kdo dokázali obchodovat se zaručenými návody, jak k bohatství přijít.
Posledním hledačem štěstí na Kriváni byl evangelický farář Jozef Fornet (1732 – 1811), dobrodružná nátura, potomek francouzských Hugenotů. Nalámaný kámen vozil ke zpracování až do Štrby.
Znalci ještě dnes dokáží objevit ruiny havířských obydlí a polozasypané či zcela zasypané vchody do starých štol. Ty nejužší – myší díry – museli havíři rubat vleže. Štoly sledovaly křemenné žíly, ze kterých se získávala zlatá zrnka a později antimonit. Nejvíce zavalených štol je v oblasti Malého Kriváně, kolem turistické cesty, v nadmořské výšce 2030 – 2090 metrů.
Mnozí z anonymních kriváňskych dobrodruhů se zcela jistě dostali až na vrchol kriváňské pyramidy. První písemná zpráva o výstupu je však až ze 4. srpna 1773. Toho dne na vrchol vystoupil evangelický farář Andrej Jonáš Czirbes ze Spišké Nové Vsi. Na Kriváni tehdy dozoroval havířské práce. Czirbes byl havířský dobrodruh, především však badatel a přírodovědec. Svůj výstup na vrchol popsal a publikoval v almanachu K.k. privilegierte Anzei-gen 1773 (Císařsko-královské privilegované zpravodajství).
17. července 1788 vystoupil na Kriváň ve společnosti dalších osob nadporučík c. k. kartografického oddělení Karol Brixen (později generál). Všechny štoly byly tehdy už definitivně zavřené. Na vrcholu však našel hliněnou nádobu se jmény několika lovců kamzíků. I Brixen, v souladu s odhady důstojníků generálního štábu, považoval tehdy Kriváň za nejvyšší vrchol Tater.
Kriváň navštívili téměř všichni zahraniční badatelé, kteří na přelomu 18. a 19. století konali výzkum na území Tater. Angličan Robert Townson (1793), Francouz Belsazar Hacquet (1794), Němec Anton Rochel (1804), Polák Stanislaw Staszic (1805) a Švéd Gőran Wahlenberg (1813).
Roku 1840 poctil Kriváň svou návštěvou saský král Fridrich August II, náruživý cestovatel, nadšený botanik a mineralog. O rok později byl na počest jeho výstupu postaven na vrcholu pomník. Čtyřboká litinová pyramida s nápisy ve třech jazycích, znakem Saska a s pozlacenou královskou korunou tvořící vrchol pyramidy. Vybudování pomníku bylo osobní iniciativou lesnického správce Juraje Műnstera z Liptovského Hrádku. Díly pyramidy, vážící 850 kilogramů, vynesli po částech nosiči z Východné. Pozlacená koruna vážila více než 40 kilogramů.
Pyramida na vrcholu nevydržela dlouho. Byla postupně zničena zásahem blesku, korunu prý zničili (dle policejní zprávy) panslávi z okolí, zbytky památníku svrhli do propasti účastníci národní vycházky roku 1861.
Do slovenských dějin se zapsal výstup mikulášského podnikatele a národního aktivisty Gašpara Fejérpataky-Belopotockého. Ten se na Kriváň vypravil 24. září 1835 společně se šesti druhy. O dva roky později podal o svém výstupu podrobnou, oduševnělou zprávu v Kuzmányho časopisu Hronka. Jeho článek s názvem Cesta na Kriváň Liptowský vyvolal silnou odezvu v kruzích slovenských vlastenců. Kuzmány motiv Kriváně hned zapracoval do svého románu Ladislav.
Roku 1841 se Belopotocký vydal na Kriváň znovu, tentokrát ve společnosti Ľudovíta Štúra, Michala M. Hodži a dalších národních aktivistů, včetně Johanny M. Lehotské a několika dalších dam. Na vrchol vystoupili 16. srpna 1841. Pouhých dvanáct dní poté, co se konal okázalý výstup místních celebrit spojený s instalací pompézního obelisku na počest saského vladaře Fridricha Augusta II.
Štúrovci měli ke slovenské krajině zvlášť vřelý vztah. Byl silně ovlivněn filozofií romantismu, slovenská krajina byla pro ně vším. Štúrovci se stali průkopníky slovenské vlastivědy a turistiky; putování po památných místech byla živnou půdou pro formování jejich postojů a pro semknutost jejich hnutí. O vycházce z roku 1841 se začalo oficiálně mluvit jako o národní.
Kriváň zcela uchvátil Štúrovu duši. Velkolepé dojmy z pobytu v svätyniach tatranských opěl nedlouho po svém výstupu v básni Ku Kriváni.
Roku 1842 stanula na vrcholu další skupina vlastenců. Roku 1844, u příležitosti založení štúrovského spolku Tatrín, vystoupili na vrchol Hurban, Francisci a Janko Kráľ se zástupem přívrženců. Další, v čele se Štúrem, je doprovodili alespoň ke Štrbskému plesu.
Nová epocha v slovenském národním hnutí odstartovala roku 1861 martinským Memorandem, ale také národním výstupem na Kriváň dne 3. září 1861. Většina z početného houfu vlastenců zůstala pod Kriváněm, na vrchol vystoupila jen dvaatřiceti členná skupina v čele se Štefanem Markem Daxnerem, spoluautorem Memoranda. Po oficiálním programu projevů a písní byly z vrcholu shozeny zbytky nenáviděného obelisku.
V těžkostech výstupu viděli vlastenci symbol trnité cesty Slováků k sebeurčení. I další historie národních výstupů na Kriváň zrcadlí dějiny bojů Slováků za sebeurčení i peripetie dvou československých a dvou slovenských republik. Ozvěny kriváňských výstupů se objevují v dílech mnoha autorů. Kriváň byl a stále je živým symbolem slovenského boje za svobodu. Národní význam hory je ještě povýšen tím, že ve Važecké dolině pod Kriváněm pramení nejdelší slovenská řeka Váh.
********************************************************************************
Kriváň je krivý z každej strany
Pod toto všeobecně známé tvrzení bych se nejspíš nepodepsal. Z pohledu mého má Kriváň neobyčejně elegantní tvar. Silueta Kriváně je jedinečná a v rámci Tater nezaměnitelná.
Na vrchol vede mnoho cest, většina je horolezeckých. Obyčejným smrtelníkům stačí dvě. Výchozími místy jsou Štrbské Pleso a Tri studničky. Obě cesty se setkávají na rozcestí v Kriváňském žlabu. Cesta pak pokračuje na Malý Kriváň, Daxnerovo sedlo a dále k samotnému vrcholu. Kopíruje přitom staré havířské cesty.
Výstup na Kriváň je srdeční záležitostí pro všechny Slováky. A nejen pro ně. Fantastický rozhled z výšky 2494 metrů patří k nejhezčím na Slovensku. Díky minulosti, díky tradici a díky tajemné síle národního symbolu na vrcholu.
********************************************************************************
Kriváň (2494 m. n. m.)
polsky: Krivań; německy: Krummhorn nebo Ochsenhorn; maďarsky: Kriván
Vrchol Kriváňa se nachází na jihozápadním ukončení Kriváňskej rozsochy. Mohutně rozvětvená Kriváňska rozsocha se odpojuje z hlavního hřebene Vysokých Tatier na Čubrine a Kriváň je jejím nejvyšším bodem. Masív štítu se vypíná nad Kôprovou a Važeckou dolinou. Jeho ramena zasahují i nad Nefcerku (Nefcerskú dolinu).
Z vrcholu vychází vějířovitě několik hřebenů. Mezi severozápadním, jihozápadním a jižním leží mohutné žlaby: Kotliny, Škaredý a Kriváňsky žlab.
Severovýchodní hřeben přechází do mohutného Ramena Kriváňa, od Krátkej je odděleno sedlem Špára. Pod sedlem se nachází osmnáct metrů dlouhý trychtýřovitý tunel, strmě padající do Nefcerky.
V hřebeni směřujícím na jih, Pavlovom chrbátě, se nachází nevýrazna elevace, Malý Kriváň. Od Kriváňa je oddělen Daxnerovým sedlom. Pavlov chrbát se v dolní části rozšiřuje a končí na Prednom Handeli.
Jihozápadní hřeben spadá dvěma významnými vyvýšeninami, Vyšnou a Nižnou priehybou a končí na zalesněném Grúniku.
Severozápadní hřeben Kriváňa spadá z Ramena Kriváňa a odděluje Kotliny od Nefcerskej doliny.
Na západ vysílá Kriváň hřeben do Kôprovej doliny.
*******************************************************************************
Zdroje: Stanislav Muntág: Prírodné krásy Slovenska – Najkrajšie vrcholy Ivan Bohuš: Tatranské štíty a ľudia Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
posledná fotečka moc pekná.
btw, žiadnu absenciu kvalitných fotiek som si na verzii jedna nevšimla 😎
pan fotograf fotoprísny 😉
jo, akorát že Zelené pleso je na ní modré, ale ono je začarované, umí měnit barvy 😯
Tatry sú celé kúzelné 😎
Upozornil bych na jednu zajímavost. Na Hlaváčkově mapě z roku 1975, kterou jsem v textu použil, je vyznačena dnes již zrušená turistická cesta ke Kriváňskemu Zelenému plesu.
V roce, když otevřeli na Štrbském hotel Panorama, objednal jsem dva pokoje pro svou novomanželku a švagra se švagrovou. Dojeli vláčkem Praha – Košice do Štrby a večer už jsme bydleli. Nadšení. Hned ráno jsem doporučil jako místní „znalec“ , žil jsem předtím dva roky v Liptovském Hrádku, výstup na Kriváň. Nic obtížného a krásné počasí, jdeme. Chvílemi jsem musel tvrdit, už tam budem, už tam budem. Dobro došli ze Štrbského, přes Janské pleso. Nahoře posvačili, já vykládal, jak tam můj jmenovec s partou z Bratislavy za strašné buřiny slovenskou hymnu skládali. Pak jsem nasměřoval na Tři studničky a že na Štrbské autobusem. Bus nejel a tak deset km pěšky. Druhé ráno děvčata, že tak maximálně po obchodech /svalovka jak sviňa/. Já na to francovku, mazat mladá lýtka a stehýnka mě tenkrát bavilo a šlo se na Hincove plesa, tak nějak jsem měl zafixované, že je to hned od Popradského za rohem. I další den opět nožičky bolely, francovka opět pomohla a tak jsme pobývali v krásném hoteli a nádherných Tatrách celý týden. Moje první manželka se zamilovala do Tater a drží jí to dodnes a taky je moc krát navštívila. Taky si pozorně prohlíží všechny Tvé tatranské obrázky.
Hezký týden. Přišla obleva, naštěstí moc netaje.
fúha! s tebou po Tatrách choditi, svalovicu si vyrobiti 😉
(Jamské pleso)
Přiznám, že s názvem právě tohoto plesa jsem se dostal do pomykova právě díky netu, kde v některých statích se uvádí název Janské.
Rád se nechám opravit a znát správně a tak dostanu toho německého doktora pod tlak a vzdá to u mě a odplíží se k jiným sousedům, k mé radosti. Hezký den
už delší dobu v pomykove.
na toho pana dochtóra kašli 😉
Děkuji za přízeň. Já můj první výstup na Kriváň popsal
ZDE