Tatranské vrcholy II. Gerlachovský štít

Gerlachovský štít

Gerlachovský štít

Z mnoha N E J, kterými se Gerlachovský štít pyšní, nutno vyzdvihnout čtyři:

Nejvyšší vrchol Vysokých Tatier, nejvyšší vrchol Karpat, nejvyšší vrchol Slovenska a nejčastěji přejmenovávaný vrchol Slovenska.

Z hlavního vrcholu Gerlachovského štítu vybíhá k jihu hřeben končící Kotlovým štítom (2601 m.n.m.). Na Kotlovom štíte se hřeben vidlicově rozděluje; jihovýchodní Čertov chrbát a jihozápadní Dromedárov chrbát vytvářejí a obepínají charakteristický Gerlachovský kotol.

Gerlachovský kotol

Gerlachovský kotol

Na prvním panoramatu Vysokých Tatier z roku 1717 označil Juraj Buchholz ml. všechny vrcholy na pozemku obce Gerlachov jako Gerlachovské hory (Gerlach-falvenes montes). Samostatně a zřetelně vyznačil poprvé Gerlachovský štít až Florián Czaki v mapě severní Spiše z roku 1760 a označil ho jako Kősselberg. Kotlový vrch.

To však ještě nikdo netušil, že se jedná o krále celých Karpat. Měl to na svědomí nejspíš optický klam, který při pohledu od jihu způsobuje, že hlavní vrchol je dobře schovaný za Kotlovým štítom a nikterak nevyniká. Na rozdíl od vrcholů jiných, více předsunutých, jako jsou Kriváň nebo Lomnický štít.

Gerlachovský štít z Končistej

Gerlachovský štít z Končistej

Do roku 1763 je datován počátek měření nadmořské výšky tatranských štítů. Tehdy císařský dvůr ve Vídni nařídil kartografické zpracování monarchie. Při tzv. Josefinském mapování vojenští kartografové uskutečnili barometrická měření tatranských vrcholů. Výsledky zveřejněny nebyly. Předpokládá se však, že je použil například Karl Windisch ve své monografii o uherském království. Ta vyšla v roce 1780 a na nejvyšší vrchol celých Karpat v ní autor pasuje Kriváň. Angličan Townson zas favorizoval Lomnický štít a odhadl jeho výšku na 2644 metrů. Tedy s odchylkou zhruba deset metrů! Gőran Wahlenberg, švédský botanik známý botanickými studiemi Vysokých Tater, zas přisoudil prvenství Ľadovému štítu.

Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Stalo se, že 10. srpna 1837 lesní inženýr z Jelšavy Ľudovít Greiner vystoupil na Lomnický štít. Z vrcholu pomocí vcelku primitivních geodetických přístrojů zaměřoval jednotlivé štíty a snažil se určit jejich výšku. Zarazilo ho, že onen „Gerlsdorfer Spitze“ jaksi převyšuje všechny ostatní. Až po dvou letech se odhodlal tuto skutečnost publikovat, nikoho tím však neoslnil. Narazil dokonce na soustředěný odpor, především ve spišském regionálním tisku. Ze Spíše opakovaně zaznívaly hlasy na obranu Lomnického štítu. Až v 70. letech 19. století se díky dalším, přesnějším měřením, Greinerovy výsledky potvrdily.

Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Greinerův výsledek měření, 2641 metrů nad mořem, byl na tehdejší dobu poměrně přesný. Naměřená hodnota byla později poopravena, s přechodem na terstský systém měření nadmořské výšky, na 2663 metrů nad mořem.

Gerlachovský štít z Granátovej lávky

Gerlachovský štít z Granátovej lávky

A když už tedy šlo o nejvyšší vrchol Karpat, prosté pojmenování podle katastrální příslušnosti bylo nutné změnit.

Roku 1892 navrhl pan Gaár, notář z maďarského města Szombathely, aby na vrcholu postavili apoštolský dvojkříž a štít aby dostal název Szent-István-csúcs. Na počest svatého Štefana, prvního uherského krále. Nic z toho nebylo. Ovšem o čtyři roky později, při příležitosti milénia uherské státnosti, byl vrchol oficiální direktivou pokřtěn na Ferenc József-csúcs (Štít Františka Josefa). Křest byl provázen pompézním osazením dvou památných desek na vrcholu. Jedna připomínala slavné připojení tatranské oblasti do maďarského područí, druhá hrdě oznamovala nové jméno.

Jméno se neujalo a desky brzy skončily někde v propasti. Při jejich likvidaci aktivně pomáhali Poláci, kteří se v Tatrách cítili doma. Před skončením první světové války začali hojně šířit pojmenování Sczyt Polski.

Krátce po válce vzniklo v kruzích legionářů hnutí za název Legionářský štít a na vrcholu byl vztyčen kovový stožár s plechovou vlajkou ČSR. Za Slovenského štátu vlajka letěla do hlubin a razil se název Slovenský štít.

Po válce to byl zas na chvíli Gerlach, po vítězství pracujícího lidu nepřicházelo v úvahu pojmenování jiné, jako Stalinův štít. I bronzová tabule potvrzující tuto skutečnost se na vrcholu objevila. Nepřešlo však ani sedm zim a Stalinův štít byl úředně odvolaný.

Jedna zvláštnost také provázela ukončení stalinovské éry. Gerlach byl najednou o téměř devět metrů nižší. To proto, že se při určování nadmořské výšky začalo používat baltského namísto terstského systému. Od té doby měl Gerlach nadmořskou výšku 2654,6 metrů. Ta byla upřesněna až při měření pomocí družicového systému: 2655,4 metrů nad mořem.

Gerlachovský štít z Dračieho štítu

Gerlachovský štít z Dračieho štítu

Zadný Gerlach a Gerlachovský štít nad Kačacou dolinou

Zadný Gerlach a Gerlachovský štít nad Kačacou dolinou

Zadný Gerlach a Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Zadný Gerlach a Gerlachovský štít nad Velickou dolinou

Kdo jako první vystoupil na nejvyšší vrchol Karpat zůstává a nejspíš zůstane zahaleno rouškou tajemství. Chronologie pěti nejstarších údajů má tuto podobu:

  • Jakub (Ján) Gellhof, Martin Spitzkopf – Urban, Ján Still a dva nejmenovaní lovci kamzíků roku 1834
  • Zygmund Bóśniacki a Wojciech Grzegorzek 11. srpna 1855
  • rakouští vojenští kartografové ve společnosti spišských vůdců roku 1868, jejich jména nebyla zaznamenána
  • Josef Friedrich Krzisch s horským vůdcem Martinom Spitzkopfom – Urbanom koncem 60. let 19. století
  • Frantz Holst s vůdcem Jánom Stillom v srpnu 1872

Nejpozoruhodnějším aktérem pionýrských výstupů na Gerlachovský štít byl rodák ze Starej Lesnej a později učitel Ján Still. Svoji účast na prvním výstupu nejprve ostře dementoval, později připouštěl. Jeho nezájem o Gerlachovský štít v letech 1834 – 1872 je nápadný, ač později, ve vysokém věku na Gerlach pravidelně vodil. Jeho nejčastějším cílem byl však Lomnický štít. Společně s turisty vystoupil na vrchol více než stokrát. Společně s Edmundom Térym se zúčastnil prvovýstupu na Prostredný hrot v roce 1876.

Je třeba však uznat, že první odvážlivci to na gerlachovském masívu neměli vůbec jednoduché. Ve skalním bludišti a chaosu bylo opravdu těžké najít cestu. Ty první směřovaly nejlehčí linií z Gerlachovského kotle na Kotlový štít a dále bludištěm žeber a žlabů kolem ostrého vrcholového hřebenu. Tato linie je výrazně těžší než dnešní výstupové cesty. Tu otevřeli až v roce 1874 Mór Déchy s Jánom Stillom a vede přes Velickú próbu. O dva roky později pak Ferenc Dénes s legendárním vůdcem J. Rumanom   Driečnym našli cestu spodním prahem Batizovskej próby. A až v roce 1905 se podařilo vystoupit na vrchol v zimě, Krčmárovým žlabom.

Roku 1875 vyrostl u Velického plesa pod Gerlachovským štítom Sleizky dom. Velickú dolinu i se štítem si vzala pod patronát slezská sekce Uherského karpatského spolku a začala konat. Roku 1880 se objevily železné schůdky a řetězy v Batizovskej próbe, roku 1891 i ve Velickej próbe. Přibyly i kilometry upravených chodníků a namísto kamenné útulny vyrostla u Velického plesa komfortní chata. Předchůdkyně dnešního horského hotelu Sliezsky dom.

Velické pleso a horský hotel Sliezsky dom

Velické pleso a horský hotel Sliezsky dom

Dnes jsou Velická a Batizovská próba korzem horských vůdců a jejich klientů. Existuje dohoda, že pro výstup se v letním období používá pouze Velická, pro sestup pouze Batizovská próba. Bez horského vůdce je nejvyšší vrchol Tatier přístupný pouze organizovaným horolezcům lezeckými cestami.

Pohled z Gerlachovského štítu k východu. Zprava Slavkovský štít, Lomnický štít, Pyšné štíty a Ľadové štíty

Pohled z Gerlachovského štítu k východu. Zprava Slavkovský štít, Lomnický štít, Pyšné štíty a Ľadové štíty

Pohled z Gerlachovského štítu k severovýchodu. V pozadí Belianske Tatry

Pohled z Gerlachovského štítu k severovýchodu. V pozadí Belianske Tatry

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu.  Ľadové štíty, Pyšný štít a Lomnický štít

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu. Ľadové štíty, Pyšný štít a Lomnický štít

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu.  Kačacia dolina, Vysoká a Rysy

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu. Kačacia dolina, Vysoká a Rysy

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu.  Pohled k západu. Uprostřed Vysoká a Rysy

Zimní panorama Tatier z Gerlachovského štítu. Pohled k západu. Uprostřed Vysoká a Rysy

Dnešní symbol Gerlachovského štítu

Dnešní symbol Gerlachovského štítu

I nejjednodušší výstupová cesta na vrchol Gerlachovského štítu přes Velickú próbu je fyzicky velmi náročná. A ještě náročnější je po stránce orientační. Neradno pouštět se k vrcholu na vlastní pěst, mnoho odvážlivců na to již doplatilo. Túra ovšem patří k nejsilnějším zážitkům, jaké Vysoké Tatry mohou nabídnout.

Jednou z nejkrásnější cest na vrchol Gerlachovského štítu je Martinova cesta. Začíná v sedle Poľský hrebeň, pokračuje přes vrchol Velického štítu, Litvorového štítu, přes Litvorové sedlo, hřebenem Malej a Veľkej Litvorovej veže, Lavínový štít, Zadný Gerlach a Tetmajerovo sedlo až na Gerlachovský štít. 

Cesta nese jméno prvovýstupce Alfreda Martina, který ji přelezl v srpnu 1905. I když se jedná o cestu víceméně lezeckou, její záludností není technická obtížnost, ale orientace. 

Martinova cesta patří k mým největším tatranským zážitkům.

Linie Martinovy cesty na Gerlachovský štít (cesta vede hřebenem až na Gerlach)

Linie Martinovy cesty na Gerlachovský štít (cesta vede hřebenem až na Gerlach)

Martinova cesta nabízí fantastické pohledy: Kačacia dolina

Martinova cesta nabízí fantastické pohledy: Kačacia dolina

Martinova cesta. Hrana z Tetmajerova sedla k vrcholu Gerlachovského štítu

Martinova cesta. Hrana z Tetmajerova sedla k vrcholu Gerlachovského štítu

Gerlachovský štít. Poslední úsek Martinovky před vrcholem

Gerlachovský štít. Poslední úsek Martinovky před vrcholem

********************************************************************************

Gerlachovský štít (2655,4  m. n. m.)

polsky: Gerlach, Gierlach, Garłuch; německy: Gerlsdorfer Spitze, Gerlach; 

maďarsky: Gerlachfalvi – csúcs

Gerlachovský štít, mapa

Gerlachovský štít, mapa

Na Zadnom Gerlachu se z hlavního hřebene Vysokých Tatier odděluje boční hřeben, ve kterém se nachází nejvyšší bod celých Karpat a tedy i Vysokých Tatier, Gerlachovský štít. Od Zadného Gerlachu je oddělen Gerlachovským (Tetmajerovým) sedlom, od Gerlachovskej veže, druhého nejvyššího tatranského vrcholu, ho odděluje Batizovské sedlo. Hřeben směřuje ke Kotlovému štítu, kde se větví. Delší jihovýchodní Čertov chrbát a jihozápadní Dromedárov chrbát vytvářejí a obepínají charakteristický Gerlachovský kotol.

********************************************************************************

Zdroje: 
 
Stanislav Muntág: Prírodné krásy Slovenska – Najkrajšie vrcholy
Ivan Bohuš: Tatranské štíty a ľudia
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Tatranské vrcholy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů u Tatranské vrcholy II. Gerlachovský štít

  1. pepa napsal:

    lojzo napsal:
    24.10.2011 v 21.02
    No sláva, konečne došlo aj na Gerlach!

    pepa napsal:
    24.10.2011 v 21.42
    Máš ke Gerlachu nějaký vřelý vztah, poslyš…

    lojzo napsal:
    25.10.2011 v 6.14
    Mám. Pamätám sa, ako ma môj starký učil ho rozpoznávať – „ten čo má ten kotol“. A ja som tam furt žiadny kotol nevidel…

    pepa napsal:
    25.10.2011 v 7.48
    Tak teď ho konečně vidíš.

    lojzo napsal:
    25.10.2011 v 7.50
    No, pravdupovediac, odvtedy som si ho už niekoľkokrát všimol. Ale aj tak dík.

    pepa napsal:
    25.10.2011 v 8.06

    Když tě ten Gerlachovský kotol tak fascinuje (ale mě také!): Jeho horní částí vede obvyklá výstupová trasa (Velickou próbou) na Gerlach. Stačí se domluvit a vezmu tě tam příští rok v létě…

    lojzo napsal:
    25.10.2011 v 8.52
    No, keby som si predtým neprečítal, že „I tato nejjednodušší výstupová cesta na vrchol Gerlachovského štítu je fyzicky velmi náročná“, tak by som o tom možno aj uvažoval.
    Ja som ešte nebol ani na Kriváni (ktorý moja mama kedysi zdolala vo vietnamkách), a to je hanba. Gerlach snáď počká.

    pepa napsal:
    25.10.2011 v 8.59
    Tak půjdeme nejprve na Kriváň a pak uvidíme!

    SV napsal:
    25.10.2011 v 9.08
    …..a môžem sa k vám pridať?

    pepa napsal:
    25.10.2011 v 9.22
    No to nevím, tak rychle mi nechodíme…

    SV napsal:
    25.10.2011 v 10.07
    neboj, ja vás počkám

    lojzo napsal:
    27.11.2011 v 21.43
    Na Kriváni, alebo až na Gerlachu?

    SV napsal:
    28.11.2011 v 8.57
    na nejakej zašitej vyhliadke

    košo napsal:
    27.11.2011 v 11.33
    … a môžem sa k vám pridať aj ja ? na ten Gerlach ?

    pepa napsal:
    27.11.2011 v 15.40
    no jasně…

    SV napsal:
    28.11.2011 v 8.45

    košo napsal:
    27.11.2011 v 18.21
    Pepo, zhrniem to tu v jednom komentári. Lebo ten tvoj seriál Tatranské vrcholy má ešte určite niekoľko kapitol a ja to už dlhšie nevydržím držať v sebe. Pepo je to niečo nádherné, úúúžasné, prekrásne, fascinujúce, … Možno si to predstavujem „ako Hurvínek válku“, ale ja by som to videl na DVE KNIHY !!! Jedna len čisto fotografie. Lebo tie tvoje fotky tatranských vrcholov sú famózne ! Je veľa skvelých fotografov, ktorí „majú oko“. A robia prekrásne fotky ľudí, prírody, zvierat, kvetov … Tvoje fotky SÚ VÝNIMOČNÉ ! Sú prekrásne, rovnako ako tie fotky ľudí, zvierat aj kvetov ostatných skvelých fotografov. Ale výnimočné sú v tom, že na každý ten jeden tatranský vrchol si sám vyliezol. Sú to fotky z miest, kam sa bežný smrteľník jednoducho nedostane. A tá druhá kniha – obrázky aj s tvojim rozprávaním. Naozaj veľmi zaujímavo píšeš. Tak zaujímavo kladieš slová vedľa seba, že to človeka úplne pohltí, až v jednom momente nadobudne pocit, že kráča na ten Gerlachovský štít s tebou …
    Pepo, ten seriál Tatranské vrcholy je fantastický !!! Videl by som to na DVE KNIHY

    pepa napsal:
    27.11.2011 v 22.07
    Klidně tři. Jdeme shánět sponzory (právě jsem se v knize o WordPressu dočetl, jak se vkládá okno se žádostí o finanční příspěvek…)!

  2. pepa napsal:

    Tak, snad je poznáno, že jsem zkopíroval z první verze ty nejzajímavější komentáře a dovolil si je přidat pod verzi 2 😉

  3. buteo napsal:

    Před mnoha lety jsme s manželkou , dalšími 2 nahodilými a s jedním průvodcem vyrazili ze Smokovce strašně brzy ráno. Ve Srubech jsme přibrali ještě 3 a pak nahoru směr Sliezky. Hned na začátku průvodce prohlásil, že na Sliezkem počká na opozdilce 5 minut a pak půjde dál. Ještě rozespalé a dost ostré tempo odradilo dva manželé, kteří nikomu nic „zlého neudělali“. Pak směr Kvetnicová veža. Průvodce byl veselá kopa /někde mám jméno, byl taky v Himalájích/a cestou líčil, kde se porouchal a někdy i zabil východní Němec. Tempo bylo už mírné a stačili jsme se kochat. Nahoře si zapálil, nabídl chtivým loka slivovice a dolů batizovskou probou. Ještě nám pomohl s lanem přes sněhové pole nad plesem . Vyinkasoval á 50,- Kčs a napsal si celá jména pro diplomy a nechal nás osudu. Nazad jsme se trousili už po jednotlivcích. Čekal nás na zastávce u Tatranský srubů /myslím/a rozdal diplomy. Už k dalším výstupům jsem se nedostal.
    Díky za obrázky z příspěvku, jezdíme prstíčkem, kudy tudy naše cestička. Hezký další zimní týden

    • pepa napsal:

      Skvělý zážitek. V těch předrevolučních letech to na Gerlachu ještě nevypadalo jako na Václaváku nebo na Hrnčířské, chceš-li. 😉
      Ale i dnes je to tam pěkné, především v zimě.

    • SV napsal:

      ….tuším voľakedy boli aj tí horskí vodcovia iní 😉 ten náš sa s nami viditeľne otravoval a bolo mu na nose vidieť, že nás považuje za slabučké chvostíky 😉 navyše sme boli všetci pricapení na jednom lane, čo je s ľuďmi, ktorí nikdy na lane nechodili, docela sranda.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.