Přiznám se, že pro Ľadový štít mám slabost.
Má unikátní postavení v historii mých tatranských výstupů. Je prvním neturistickým štítem, na který jsem v Tatrách vystoupil…
Ľadový štít (2627,3 m. n. m.)
polsky: Lodowy Szczyt; německy: Eistaler Spitze; maďarsky: Jég-völgyi-csúcs
Štít v hlavním hřebeni Vysokých Tatier mezi Ľadovou štrbinou (Malým Ľadovým štítom) a Ľadovou priehybou (Zadným Ľadovým štítom) nad Malou Studenou dolinou a Suchou dolinou v komplexu Javorovej doliny. Na sever vysílá krátký Suchý hrebeň.
Ľadový štít je nejvyšším bodem hlavního tatranského hřebene a třetím nejvyšším samostatným tatranským štítem. Severní srázy štítu spadající do Javorovej doliny patří k nejmohutnějším v Tatrách.
*******************************************************************************
Ľadový štít není turisticky přístupný. Standardní výstupová cesta, kterou vás povedou horští vůdci, vede z Malej Studenej doliny na Ľadovú priehybu. Od ní už hřeben stoupá k vrcholu. Na úseku asi dvacet metrů dlouhém se výrazně zužuje, tato vodorovná hrana se nazývá Ľadový kôň. Je nejtěžším místem výstupu v rámci této cesty.
Zdatnějším turistům mohou horští vůdci nabídnout i túry obtížnější. Jednou z nich je výstup z jižní strany, přes Malý Ľadový štít a Ľadovú štrbinu.
Ľadový štít je při pohledu z Malej Studenej doliny nepřehlédnutelný. Bratrské spojení Ľadový štít a Malý Ľadový štít je pro tuto dolinu stejně typické jako silueta Lomnického štítu pro Skalnatú dolinu.
Při pohledu ze severu se však Ľadový štít zdá mnohem mohutnější a vyšší. Dlouho byl považován za nejvyšší vrchol Vysokých Tatier, především obyvateli žijícími na úpatí severní části pohoří. Dokonce Gőran Wahlenberg, švédský botanik, ho v roce 1813 označil za nejvyšší tatranský vrchol. Poté, co z Lomnického štítu pravítkem porovnával výšky okolních štítů.
Současný název vrcholu se poprvé v písemné podobě objevil na začátku 19. století. Odvozen byl od názvu Ľadovej dolinky, jedné z dolin nacházejících se pod Ľadovým štítom.
Známy jsou i starší názvy štítu. V Buchholzově panoramatu Vysokých Tatier z roku 1717 je uveden název spišských Němců Gans (husa) s latinským překladem Mons Anserinus. Na Ľadovom štítě roste rostlina kuklík plazivý (kuklička plazivá, Sieversia reptans), která byla považována pro svou podobnost za mochnu husí (nátržník husí, Potentilla anserina). Ve spišsko – německém nářečí pak Ganserich nebo Gänserich. To je tedy vysvětlení nevšedního názvu štítu, který se ve století osmnáctém objevil: Gänserich nebo Gans. Později se objevil i překladu maďarském.
V osmnáctém století se objevil i název Wielki Kolba. Jurgovští pytláci si pojmenování odvodili od názvu Malej Studenej doliny (Kolbachtal).
Ľadový štít byl v průvodcích pro hledače pokladů popisován jako strážce pokladů. Ty měly být ukryty kdesi u žabího jezírka, v zákoutí Ľadovej dolinky. Jenže první výstup touto dolinou zvládli až v roce 1922 polští horolezci Adam Ferens a Mieczysław Świerz, to už se na poklady dávno nevěřilo…
První písemně doložený pokus o výstup na vrchol Ľadového štítu podnikli tři berlínští studenti. Zájem o Tatry u nich vzbudila přednáška jejich profesora, geografa Carla Rittera (1779 – 1859). Do Tatier putovali pěšky, přes celé Polsko. 22. září 1835 se vypravili na vrchol. Ľadový kôň byl ovšem překážkou, kterou se jim, ani průvodci zdolat nepodařilo.
Na první pohled nám bylo jasné, že tudy na nejvyšší vrchol, již velmi blízký, neprojdeme. Nebezpečný hřeben, z obou stran strmě padající do propasti, ledem pokrytý, tak úzký, že by se ho polekal každý, i ten, kdo nemá závrať…
Neúspěch nedal spát Ritterovi. Roku 1843 se do Tatier vrátil s britským alpinistou, cestovatelem a přírodovědcem Johnem Ballem (1818 – 1889). Ritter skončil, vzhledem ke svému věku, v půli cesty. Ball, hlavní inspektor javorinských železáren Aladár Richter, neznámý maďarský malíř a nejmenovaný průvodce vystoupili Suchým žlabom na vrchol. Výstup se uskutečnil pravděpodobně 31. srpna 1843.
Turistickým a horolezeckým cílem se Ľadový štít začal stávat ve druhé polovině 19. století. Ze strany Malej Studenej doliny jako první vystoupil farář ze Zakopaného, Józef Stolarczyk se čtyřmi vůdci. Ľadového koňa tehdy obcházeli z jihu. Bez obcházení Ľadového koňa výstup poprvé zvládli 20. srpna 1876 František Dénes (1845 – 1934), levočský gymnaziální profesor, autor populárních turistických průvodců, s nosičem Greisingerem. První zimní výstup uskutečnil Teodor Wundt s horským vůdcem Jakubom Horvayom 25. prosince 1891.
První oběť si Ľadový štít vyžádal 23. září 1911. Byla jí baronka Mittnachtová ze Stuttgartu. V alkoholovém opojení, po oslavě zdolání štítu , ještě před sestupem ztratila rovnováhu a zřítila se z hřebene.
********************************************************************************
Ľadový štít je vrcholem, z něhož je na celé Vysoké Tatry nejucelenější pohled. Nesporně existují v Tatrách vrcholy, odkud jsou rozhledy krásnější. Ve svém seriálu jsem například zmiňoval skalní chaos v závěru Rumanovej dolinky, mohl bych nejspíš jmenovat i místa další. Ovšem pohled z Ľadového štítu je něčím na co se nezapomíná. Nemá smysl vyjmenovávat, co všechno je možné spatřit. Jsou to celé Vysoké Tatry.
******************************************************************************
Zdroje: Stanislav Muntág: Prírodné krásy Slovenska – Najkrajšie vrcholy Ivan Bohuš: Tatranské štíty a ľudia Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Komentáře převzaté z první verze:
1) pepa napsal:
5.10.2012 v 20:11 (Upravit)
Autorská poznámka: Přiznávám, že i já, až do přečtení zdroje, jsem kuklík považoval za mochnu. A nejen na Ľadovom štíte.
Člověk se učí celý život…
2) SV napsal:
8.10.2012 v 10:07 (Upravit)
potrebovala by som preklad do slovenčiny. a taky mi nejak uniká súvis s článkom a fotkami. tu je niekde nejaký kvietok?
3) pepa napsal:
8.10.2012 v 10:11 (Upravit)
vše je v textu
4) SV napsal:
8.10.2012 v 11:30 (Upravit)
aha. dík. už som na to nakukla.
5) SV napsal:
8.10.2012 v 10:09 (Upravit)
krásny článok, aj fotky. Ľadový štít je úžasný.