Tatry předsilvestrovské

Vysoké Tatry. Na Svišťovom štíte

Vysoké Tatry. Na Svišťovom štíte

Dva pošmourné, dva nádherné dny. Takové počasí slibovali Tatrám meteorologové na mezidobí mezi Vánocemi a Silvestrem. Předpověď vyšla do posledního puntíku.

Škaredé počasí ještě nepředurčuje k sezení za pecí. Některá přímořská letoviska lákají turisty na počet slunečných dnů v roce. Tatry by zas mohly lákat na počet dnů se zataženou oblohou a deštěm, ale to by asi u turistické veřejnosti neprošlo. Nicméně škaredé počasí patří k horám stejně, jako ryba k vodě. Přizpůsobit se musí člověk, obráceně to nefunguje. Pořádně se obléct a hurá ven!

Čtvrtek

Den průzkumný. Potřebuji zjistit kvalitu sněhu. Bude nosný, nebude? Umožní delší túry nebo naopak znemožní? Jako vhodná oblast pro posouzení stavu sněhové pokrývky se mi jeví Furkotská dolina. Dojdu (nebo taky nedojdu) pod Soliskové sedlo a uvidím.

Devátá už odbila, na túru vyrážím pozdě. Po Magistrále se posunuji směrem na západ (globálně je to v mém životě naopak), vyhlížím odbočku do Furkotské doliny. Už rozcestí samotné mnohé napoví o možnostech túr. Před rokem stačil jediný pohled a bylo jasné, že tato dolina je OFF. Cesta nebyla prošlapána, chodit se tu téměř nedalo. Až začátkem jara, kdy sníh vymrzl…

Dnes to je jiné. Ve sněhu široký chodník, vánoční turisté si okruh Štrbské Pleso – Chata pod Soliskom – Furkotská dolina a zpět velmi oblíbili. Jenže stačí popojít kousek dál, mimo tuto trasu, a je zle. Propadám se po stehna, chůze je obtížná a především pomalá. Na cestu k Wahlenbergovým plesům a k Bystrej lávke si musím nechat zajít chuť. Dnes bych tam asi nedošel.

Furkotská dolina

Furkotská dolina

Zlomený prst na noze mě na pět týdnů paralyzoval od všech sportovních aktivit. Vyjma plavání. Ve Furkotské dolině však potřebuji nohy, plavat se tu nedá. Výpadek pohybu cítím hned na prvním stoupání. Nohy si musí na zátěž znovu zvykat, dlouho nic nedělaly.

Dopolední promodralá obloha se rychle zatahuje, začíná foukat silný vítr. Víří sníh a omezená viditelnost se v krátkém čase mění na neomezenou neviditelnost. Zajímavé je, že v Soliskovém sedle je jakýsi větrný stín a viditelnostní proluka. Vidím až nahoru, do sedla, avšak nikam jinam. Tento směr mi však vyhovuje. Vzhůru!

Mezi značenou cestou a nástupem do žlabu moc velká vzdálenost není. Jenže sníh je tak měkký, že mne neudrží v jediném kroku. Zapadám až po pás a cesta ke svahu je utrpením. Zlepšuje se to až ve strmém stoupání. V místech, kde se sníh neudrží. Další návěje jsou pod skalní stěnou Soliskového hrbu. Musím vylézt do strany a po svahu traverzovat k vrcholu Predného Soliska.

Vítr, mlha, zvířený sníh. Tak vypadá Predné Solisko. Není důvod se tu zdržovat. Navíc je pěkná zima. Sestupuji k chatě. Přes nepříznivé počasí je tu spousta lyžařů. Ti ke své sportovní aktivitě rozhledy nepotřebují. Já ano.

V rámci doplňování fyzické kondice nesestupuji přímo na Štrbské Pleso. Vracím se do Furkotské doliny a stejnou cestou, kudy jsem přišel,  sestupuji k Magistrále. Ještě okružní cesta kolem plesa a návrat.

Na rozchození to bylo dobré.

Pátek

Počasí o dva řády horší než včera. Kolem sportovního areálu mířím do Mlynické doliny. Fouká silný vítr, k mému překvapení je v provozu lanovka. Těch, kteří se chtějí vyvézt pod Solisko, však mnoho není.

Proti mně kráčí sličná blondýna. Je jí asi zima. Zebou jí ruce, její umělé nehty (určitě špičkové Nail Studio) se do žádných rukavic nevlezou.

„Prosím vás, nevíte, kde je tu lanovka?“ Podle řeči Brátyslávčanka.

Nevím, která bije. Rozhlížím se, kontroluji, zda otázka skutečně patří mně. Nikdo jiný tu však není. Jde o vtip? Jako vtip by to bylo dobrý. Jenže otázka byla položena se smrtelnou vážností.

Už je tu i slečnin pýrsyngový kamarád a očima pokládá stejnou otázku.

???

Nástupní stanice lanovky je patnáct metrů od nás. Ohlížím se. Ověřuji, jestli ji během rozhovoru nepřemístili někam pod skokanský můstek. Nepřemístili. Je tam, kde před chvílí byla. Stejně tak obrovský nápis LANOVKA.

Trpělivě vysvětluji, že dvojsedačka zavěšená na tyčí, kterou lano táhne směrem do kopce, je to, co hledají.

Uctivě děkují. Svým poděkováním mne totálně odzbrojují. Poněkud otřesen pokračuji k vodopádu Skok.

Nic velkého dnes nevymyslím, počasí je opravdu mizerné. Cesta k vodopádu je prošlapaná, vodopád je vděčným objektem pro vánoční turisty. Dojdou pod vodopád (či spíše ledopád), vyfotí se a vrátí se zpět. Proč ne?

Prohlížím si zamrzlé proudy vody, obdivuji jejich strukturu. Mohl bych se podívat i nahoru, nad vodopád. Jenže zimní cesta vedoucí žlabem na pravé straně ještě není dostatečně vysněžena. Nahoru to půjde jedině vlevo. Klasickou cestou, kterou se chodí v létě. Oproti létu však budu muset mít v obou rukou cepíny.

Vodopád Skok

Vodopád Skok

Krátký úsek po ledu není složitý. Ani strmý. Asi desítka turistů pod vodopádem mne sleduje: Výstup na otevřené scéně.

Obhlížím zamrzlé Pleso nad Skokom, obhlížím Mlynickou dolinu. Je na tom podobně, jako Dolina Furkotská. Tedy co se sněhu týče. Dostat se do jejího nitra by nebylo jednoduché.

Dlouhý traverz do žlabu spadajícího ze Sedla nad Skokom. Žlabem pak dolů, pod vodopád. Víc toho dnes už nezvládnu.

V odpoledních hodinách se obloha projasňuje a slibuje překrásný zítřek.

Sobota

Ve Vysokých Tatrách mám několik restů, které se postupně snažím napravovat. O jednom z nich, Furkotské dolině, jsem nedávno psal. Dalším takovým je Velká Studená dolina. Té věnuji – v rámci všeobecné nápravy – následující dva dny.

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Nádherné ráno. Východ Slunce jsem z Hrebienku sledoval už mnohokráte. I dnes se musím zastavit a pokochat se. Šarlatová červeň zabarvuje okolní štíty, celou Popradskou kotlinu, protější Nízké Tatry. Divadlo v režii přírodních živlů. Neopakovatelné, nezapomenutelné.

Stoupám dolinou ke Zbojnické chatě. Přemýšlím, kam dnešní túru nasměruji. Připraveny mám dvě varianty: Svišťový štít nebo Vareškový hrebeň. Svišťový štít je mohutný, rozložitý a nepřehlédnutelný vrchol v závěru Velké Studené doliny. Vareškový hrebeň je úsek hřebene vybíhajícího z Východnej Vysokej ke Slavkovskému štítu, mezi Východnou Slavkovskou vežou a Slavkovskou kopou.

Veľká Studená dolina. Prostredný hrot a Žltá veža

Veľká Studená dolina. Prostredný hrot a Žltá veža

Veľká Studená dolina. Strelecká veža

Veľká Studená dolina. Strelecká veža

Veľká Studená dolina. Zbojnícka chata, v pozadí Svišťový štít

Veľká Studená dolina. Zbojnícka chata, v pozadí Svišťový štít

Druhý z cílů vylučuji při prvním pohledu k hřebeni. Dostat se do Slavkovského sedla po měkkém sněhu by bylo asi tvrdým oříškem. Půjdu na Svišťový štít.

Běžní návštěvníci Tater nechápou, proč na Svišťový štít nevede značená turistická trasa. Vrchol je snadno dostupný, výstup není o nic nebezpečnější než na nedaleký Slavkovský štít, který je pro turisty přístupný po celý rok.

Svišťový štít vysílá k jihovýchodu hřeben, po kterém vede jedna z možných výstupových tras. Jediné obtížné místo v hřebeni se obchází ze strany Rovienkovej doliny. Na hřebeni vidím několik lidí. Není důvod nejít v jejich stopách.

Stoupám a vyhlížím místo, kde se hřeben obchází. Nějak se mi to nelíbí. Bude se muset vystoupat velmi prudkým svahem. Po sněhu, který nijak zvlášť nedrží. Navíc v tomto místě nikoho nevidím, nevidím ani žádné stopy.

Vysvětlení se dovídám záhy. Všichni ti, kdo jdou přede mnou, jsou horolezci a obtížné místo zlézají. A jistí se. Přicházím k nim. Patnáctimetrová exponovaná stěnka obtížnosti III. V létě v lezečkách bych si na ni troufl bez jištění. V zimě v mačkách ani náhodou.

Tady jsem skončil. Obcházení hřebene letní trasou nepřichází v úvahu, sníh by mne v prudkém stoupání nemusel udržet. Pozoruji lezce, někteří z nich jsou skutečně bezradní. No nic. Nevadí. Vrátím se a zítra na štít vystoupím jinou cestou.

Pomalu sestupuji z hřebene, dívám se, fotografuji. Až u Zbojnické chaty mi dochází, že jsem udělal velkou chybu. Mohl jsem se s některým z lezců domluvit, aby mne ve stěnce odjistil. Potřebné vybavení mám v batohu. Stačilo otevřít pusu a dohoda by jistě byla možná. Líná huba holé neštěstí. Říká se. A je to tak.

Veľká Studená dolina. Javorové štíty

Veľká Studená dolina. Javorové štíty

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina. Svišťový štít

Veľká Studená dolina. Svišťový štít

Veľká Studená dolina. Bradavica

Veľká Studená dolina. Bradavica

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina. Kupola a Východná Vysoká

Veľká Studená dolina. Kupola a Východná Vysoká

Veľká Studená dolina. Divá veža

Veľká Studená dolina. Divá veža

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Neděle

Na Svišťový štít jsem vystoupil z Kotliny pod Divým sedlom. Výstup sice fyzicky náročný, ale bez technických obtíží. Veskrze turistického charakteru.

Svišťový štít je nádherný vrchol. Vlastně jsou to vrcholy tři. Vystoupil jsem na dva z nich, třetí jsem si nechal na příště. Strávil jsem na nejvyšších bodech více než hodinu a stálo to za to. Výhledy jsou fantastické. Jeden z nich mě naprosto uchvátil: Pohled do Svišťové doliny. Je to odnož Bielovodské doliny, běžnému turistovi zůstává ukryta.

Chtěl jsem opět přepisovat moji Tabulku nejkrásnějších rozhledových míst Vysokých Tater. Po zralém uvážení tuto kategorii ruším. I v měřítku globálním, nadtatranském. Porovnával bych neporovnatelné. Atmosféru místa ve své podstatě nedokážu měřit. Dokážu ji jen cítit, ale to je nereprodukovatelné.

Boris Filan kdesi píše, že nemá rád výraz genius loci. Ale od nejútlejšího věku ho cítí a vnímá.

V tomto směru jsme na tom úplně stejně.

Ráno ve Veľkej Studenej doline

Ráno ve Veľkej Studenej doline

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Na Svišťovom štíte. V pozadí Ľadové štíty a Belianske Tatry

Na Svišťovom štíte. V pozadí Ľadové štíty a Belianske Tatry

Bradavica ze Svišťového štítu

Bradavica ze Svišťového štítu

Pohled ze Svišťového štítu k západu. Vlevo Gerlachovský šť. a Zadný Gerlach, vpravo na horizontu Vysoká

Pohled ze Svišťového štítu k západu. Vlevo Gerlachovský šť. a Zadný Gerlach, vpravo na horizontu Vysoká

Ľadové štíty, Pyšné štíty, Lomnický štít a Prostredný hrot ze Svišťového štítu

Ľadové štíty, Pyšné štíty, Lomnický štít a Prostredný hrot ze Svišťového štítu

Veľká Studená dolina

Veľká Studená dolina

Na Svišťovom štíte

Na Svišťovom štíte

Svišťová dolina ze Svišťového štítu

Svišťová dolina ze Svišťového štítu

Na Svišťovom štíte

Na Svišťovom štíte

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů u Tatry předsilvestrovské

  1. Buteo napsal:

    Tento způsob podání mi vyhovuje. Jeden štít ze všech stran a na všechny strany a ještě podané v kvalitních obrázcích se zajímavým komentářem. Kdo tam nebyl, ještě si pomyslí, že focení tatranských štítů, sedel a tak je celkem brnkačka i v zimě. Stačí hezké počasí a jen tak si sem tam chodíš a tu vyfotíš tam vyfotíš /tu zahučíš, tam se zabiješ a tak/. Lehkomyslní neználci Tě nebudou napodobovat, vím , když z 15 metrů neviděli lanovku, přes pazourky nenandají rukavice a mraky náušnic kulicha.
    Dobré čtení v bláznivé době v bláznivém státě.

  2. lojzo napsal:

    Pepo, niečo ti teraz prezradím:
    Jeden čas som mal pocit, že je táto stránka pretatrovaná a tešil som sa, keď sa z času na čas objavil článok s inou témou (hlavne teda arktickou). Nedávno som vynechal jeden diel Arktídy (na čo som prišiel až potom, keď som začal čítať ďalší) a zatiaľ som sa nedostal k tomu, aby som si ten preskočený prečítal – a odvtedy aj tie ďalšie len tak zbežne preletím (jednak preto, že si vravím, že si ich prečítam všetky postupne v správnom poradí a druhak preto, lebo v „osobách a obsadení“ som sa už stratil 😉 ).
    A teraz som našiel tieto predsilvestrovské Tatry – a prečítal som ich jedným dychom a s nadšením. Ani na jednom zo spomínaných miest (štítov či dolín) som nebol a určite už zajtra zase nebudem vedieť, čo je vedľa čoho a odkiaľ kam vidno, ale to mi vôbec nevadí. Ten „genius loci“ je z toho článku a fotiek jasne cítiť!
    A súhlasím s Buteom: „Tento způsob podání mi vyhovuje.“

  3. SV napsal:

    wellmi pekné fotky!

  4. SV napsal:

    „Ten „genius loci“ je z toho článku a fotiek jasne cítiť!“ to asi preto, bo autor je genius foci! 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.