Kanadská arktická výprava 1913 (Tragická plavba lodi Karluk). Část VII.

Breddy

Breddy

McKinlay, Eskymáci a Hadley došli podle Munroova příkazu večer 5. června na Waringův mys, aby tam zřídili tábor.

Všichni Eskymáci trpěli sněžnou slepotou. Navzdory tomu šel Kuraluk s Hadleym na lov. Za několik hodin se vrátili s malým tuleněm, šestnácti racky a husou. Byla to životodárná hojnost potravy. Auntie mohla uvařit vydatnou večeři.

Po večeři vzal Hadley McKinlaye stranou. Ukázal mu malou rostlinku podobnou zakrslé vrbě. Odloupil kus kůry, olízl ji. Na tváři se mu objevil spokojený výraz. Vylovil z kapsy sešit, který se mu podařilo zachránit z Karluk. Vytrhl dva listy, vložil do nich kůru a ubalil dvě cigarety. Po dlouhých měsících si poprvé zakouřili.

Seděli, mlčeli. Poprvé pocítil McKinlay jakousi spřízněnost s tímto popudlivým mužem. Kromě sdílené situace neměli nic společného. Neměli si co říci. V tomto okamžiku na tom však nezáleželo. Když se pak McKinlay chystal na zpáteční cestu k ledovému ostrohu, aby přivedl ostatní, přišli za ním Hadley a Kuraluk s nečekaným návrhem. Nechtěl by se McKinlay po návratu nastěhovat do jejich stanu? McKinlay byl zaskočen, ale byl jim za pozvání nesmírně vděčný. Poděkoval a řekl jim, že rád přijme, pokud nebude mít Munro nic proti.

McKinlay dorazil zpátky na ledový ostroh těsně po půlnoci. Muži vyběhli, aby ho pozdravili. Nikoli proto, že ho rádi viděli. Byli zvědaví, zda nepřinesl nějaké maso. Auntie mu dala šest racků. Pro každého jednoho. Hned jim je předal.

Munro s Maurerem tam stále byli. Se sbalenými zásobami, přichystáni na cestu. Munro chtěl jít původně sám. Maurerovi se však podařilo přesvědčit ho, aby mohl jít do Rodgerova přístavu s ním. McKinlaye to rozzlobilo, neřekl však nic.

Posnídali racky a potom hned vyrazili. McKinlay měl v úmyslu dovézt saně s vybavením do půli cesty k Waringovu mysu a pak se vrátit pro Clama a Williamsona, kteří byli příliš oteklí na to, aby mohli jít sami. Breddy a Chafe, i když dosud slabí, byli schopni chůze. Mohli jít vlastním tempem a než se McKinlay vrátí, měli postavit stan a připravit jídlo. Vyčerpaný McKinlay je však našel na zemi, v hlubokém spánku.

Druhého dne, brzy po ránu pokračovali dál. Maurer, Breddy a Chafe šli pěšky, Munro s McKinlayem naložili na saně stan, nezbytné vybavení a Clama. Později se měl McKinlay vrátit pro Williamsona.

Ujeli sotva kilometr, když mezi Munroem a McKinlayem vznikla hádka. Munro chtěl jít po zemi, McKinlay po ledě. Munro touto cestou, na rozdíl od Skota, šel třikrát. McKinlay se proto přizpůsobil. Po několika minutách se ocitli v husté mlze, na krok nebylo vidět. McKinlay musel určit správný směr a vést je na Waringův mys. Po ledě.

Byla to poslední kapka. McKinlay cítil, že Munro zandbává povinnosti vůdce. Jedná na vlastní pěst, opouští své muže. Začal mu příliš připomínat Stefanssona. Byl rozhodnut vše si s Munroem vyříkat. Náhle však spatřil mezi ledem jasně fialová kvítka. Nepopsatelná krása v ledové pustině. Veškerá zlost byla pryč.

Když se dostali na Waringův mys, zjistili, že Kuraluk s Hadley ulovili tuleně a několik kachen. Oslavili to velkolepým obědem. Breddy, Maurer a Chafe se objevili navečer. Když všichni ulehli, vydal se McKinlay pro Williamsona. Cesta k němu mu trvala pouhé čtyři hodiny.

Také cesta zpět probíhala slušně. Do chvíle, než se pod psím spřežením probořil led. McKinlay se brzy dostal z vody ven. Rychle vytáhl psy, vypřáhl je a z posledních sil vytáhl saně s Williamsonem. Psi se mezitím rozutekli.

Teď tu zůstali sami. Na Waringův mys to bylo ještě patnáct kilometrů. McKinlay věděl, že tam sám Williamsona nedotáhne. Zkoušel chytit psy. Když se k nim přiblížil, utekli dál.

Williamson řekl, že se pokusí jít sám. Okamžitě však pod ním podklesla kolena. Nešlo to. McKinlay ho nechal na saních, přikryl dekami a vydal se k Waringovu mysu.

Začalo hustě sněžit. Slunce rozehřálo sníh, bořil po kolena, pak do půlky stehen. Znovu ho začaly trápit oči. Viděl vše dvojitě, měl strach, že zabloudí. Když se po několika hodinách dostal do tábora, už téměř neviděl. Zjistil, že se psi v pořádku vrátili. Kuraluk je zapřáhl a sám se vydal pro Williamsona.

McKinlay měl nyní tak ošklivou sněžnou slepotu, že přes opuchnutá víčka prakticky neviděl. Jediné, co si přál, byl odpočinek. Ale Munro s Maurerem odcházeli do nového tábořiště a chtěli, aby je McKinlay doprovázel a pak se vrátil se saněmi a psy. Nakonec to Munro vzdal. Viděl, že mu McKinlay není v tomto stavu nic platný. Nepodařilo se mu přemluvit ani lenocha Breddyho. Kamsi se schoval a čekal, až ti dva zmizí. Munro s Maurerem nakonec odjeli do Rodgerova přístavu sami. Splnilo se jim jejich přání. Být daleko od všech, nezávislí. A tak byli muži z Karluk opuštěni svým vůdcem již podruhé.

McKinlay ležel ve stanu řadu dní a stav jeho očí se nijak nelepšil. Hadley o něj pečoval. Vymýval mu oči, ze své soukromé lékárničky bral tišící lék a vstřikoval mu ho do očí. Úleva však trvala krátce. Ještě hůře na tom byl Clam. O svých bolestech však nehovořil. To stačil obstarat Williamson. Za všechny.

William McKinlay na Waringově mysu. Vyčerpaný a trpící sněžnou slepotou

William McKinlay na Waringově mysu. Vyčerpaný a trpící sněžnou slepotou

Naštěstí byla v novém táboře spousta ptáků a Hadley s Kuralukem měli nebývalé štěstí. Nikdy se nevraceli z lovu s prázdnýma rukama.

Všichni měli jídla dostatek. Přesto kvůli jídlu vznikaly velké spory. McKinlay přistihl Chafea a Breddyho, jak kradou ze společných zásob potravu. Začal se zajímat o to, co ti dva provádějí. Zjistil, že vyjma Clama, se obyvatelé Williamsonova stanu chovají nečestně ke všem ostatním. Podvádějí, kradou. A to byla vážná záležitost, kterou bylo nutné řešit.

McKinlayovi se oči zlepšily natolik, že se 13. června vydal na Ostrov koster pro svůj ruksak, ve kterém měl náboje do revolveru. Než odcházel, požádal Williamsona o zbraň, kdyby se cestou naskytla příležitost něco ulovit. Williamson ostře odmítl. Munro prý před odchodem vydal rozkaz, že revolver nesmí opustit jeho stan. Proti tomu se nedalo nic namítat, McKinlay se s tím musel smířit.

Na Ostrově koster McKinlay zjistil, že mu v ruksaku chybí spousta věcí. Od výstroje až po krabice s pemmikanem, kompas, zápisník, několik párů ponožek. Munro si věci musel vzít cestou do Rodgerova přístavu.

*******************************************************************************

Situace v novém tábořišti byla tak napjatá, že se Kuraluk bál nechávat svoji rodinu samotnou. Muži ve druhém stanu měli pušky. Mluvili sprostě a vyhrožovali. Pokud nebyl v tábořišti McKinlay nebo Hadley, brával Auntie a obě dcerky na lov k útesům s sebou. Věděl, že by neměl své obavy dávat před nejmladší Mugpi najevo. Skoro každý den se jí však ptal:

„Přežijeme?“

Malá Mugpi ho ujišťovala, že ano.

Clam měl pěnu u úst, mezi rty mu tekla krev. Měl vyvalené oči, zle se mu dýchalo. Byl už dlouho nemocný. Vážněji než ostatní. Dokázal však snášet vše. Amputace, záchvaty nemoci. Nikdy si nestěžoval. Williamson, který zastával funkci lékaře, mu ordinoval morfium. Hadley, který zas spravoval zásobu léků, se však bál nežádoucích účinků této látky a odmítal morfium vydávat.

16. června se Eskymáci vrátili z lovu na útesu. Přinesli čtyřicet tři kachny. Později téhož večera někdo ukradl z Hadleyho zásob jednoho ptáka. McKinlay s Hadleyem se rozhodli, že zloděje vypátrají.

Muže však trápily i další věci. Střelba kolem útesů vystrašila tuleně a ti se začali pomalu stahovat na jiná místa. Také docházelo střelivo. Kuraluk proto začal vyrábět luk a šípy, aby mohl ptáky lovit jinou metodou. Hadley, McKinlay a Kuraluk se také dohodli, že začnou sbírat vejce. Problém byl v tom, že to byla nebezpečná práce. Ptáci měli hnízda na strmých skalách.

18. června přišli na Waringův mys Munro a Maurer, aby si vzali další střelivo. Nikdo z jejich příchodu neměl radost. Pokládali je za dezertéry, proto se jim dostalo mrazivého přivítání. Přinesli si deset kachen a sami je spořádali, aniž druhým něco nabídli. Poté se šel Maurer vyspat do Williamsonova stanu. Munro odmítl spát s Kuralukem, raději spal venku.

McKinlay byl zvědavý, jaký rozkaz vydal Munro ohledně revolveru. Když se na to Munroa zeptal, strojník popřel, že by vydal příkaz, že revolver nesmí opustit stan. Zbraň i s municí svěřil Chafeovi. Neznamenalo to však, že by ji nemohli používat ostatní.

McKinlay se dotázal i na chybějící věci z batohu. Munro řekl, že se jeho batohu ani nedotkl. V táboře na Ostrově koster byl kromě jeho už jen jediný muž. Breddy. A tak se mohl McKinlay jen dohadovat, kdo z nich je zloděj a lhář.

Muži se začali hádat o každé sousto, o každý kousek potravy, o každý náboj. To už nebyla dětská hra. To byl boj o přežití. Když Munro žádal Hadleyho o padesát nábojů, traper mu je vydal, ale ne bez protestů.

********************************************************************************

Munro nedokázal pochopit, v jakém stavu se tábor nachází. Muži z posádky kradli potravu Eskymákům. Ti se jich báli a vyhýbali se jim. Williamson a muži z jeho stanu se šidili a okrádali se i navzájem. Munro slíbil, že v jejich stanu vykoná kontrolu. Nijak s ní však nespěchal.

Přišel však Breddy a začal velmi důrazně vyžadovat, aby Munro svolal poradu všech lidí z výpravy. Bylo třeba ventilovat stížnosti a teď nastal ten pravý čas. Napětí narůstalo již dlouho. Teď, když se vrátil Munro a nejevil snahu o vyřešení problémů, vyvrcholilo.

Všichni včetně nemocných se schůze zúčastnili. Došlo k výbuchu potlačovaných emocí z posledních měsíců. Williamson, Breddy a teď už i Chafe neměli rádi Eskymáky. Nenáviděli Hadleyho a McKinlaye pokládali za „přiblblého vědce“. Eskymáci se báli mužů z posádky. McKinlay a Hadley si byli jisti, že jim obyvatelé sousedního stanu kradou potravu. Všichni byli naštvaní na Munroa a měli pocit, že je opustil.

Obvinění a výčitky padaly s rychlostí kulometné palby. Muži na sebe křičeli, častovali se sprostými výrazy. Williamson a Bredy chtěli, aby všichni zůstali pohromadě, aby se zdraví starali o nemocné a o shánění potravy. Padl návrh: Buď zůstanou všichni pohromadě, nebo s nimi zůstane Maurer a s Munroem půjde zpátky do Rodgerova přístavu McKinlay. Maurer řekl, že absolutně netouží zůstat s bývalými druhy a poté vypukla skutečná „orgie obviňování a protiobviňování“. Když Breddy znovu prohlásil, aby Maurer zůstal s nimi a s Munroem šel do Rogerova přístavu McKinlay, prohlásil Munro , že si McKinlay v žádném případě nepřeje odejít z Waringova mysu.

Byla to neuvěřitelná lež. Munro dobře věděl, že to není pravda. Věděl příliš dobře, že ho McKinlay žádal, aby mohl do Rogerova přístavu odejít.

McKinlay došel na hranici své trpělivosti. Tohle bylo moc. Řekl Munroovi od plic, co si o tom všem myslí.

Munro, aby všechny uklidnil, prohlásil, že se vrací s Maurerem do Rodgerova přístavu za Templemanem. Jakmile to bude možné, přijede pro ně McKinlay se saněmi a vrátí se společně k ostatním. Zdálo se, že tento návrh uspokojil i největší nespokojence.

Když schůze skončila, vzal si Munro McKinlaye stranou. Řekl mu, aby zapomněl na všechno, co říkal o tom, že má pro ně přijet do Rodgerova přístavu. Ať ho ani nenapadne zkusit to.

Pokud snad v McKinlayově nitru existoval poslední kousíček úcty k Munroovi, v tomto okamžiku zmizel. Řekl strojníkovi, že jakmile bude příznivá situace, podnikne cestu do Rodgerova přístavu a učiní vše, co bude v jeho silách, aby je přivedl zpět. Navíc Munroovi řekl, že o jeho návrhu bude informovat Hadleyho. Ostatním neřekne nic. Williamson, Breddy a ostatní nepotřebují další důvod, aby Munroem ještě více opovrhovali.

McKinlay skutečně Hadleye informoval. Ten sdílel veškeré pobouření:

„Věřím, že ještě dnes odejde zpátky do Rodgerova přístavu a neuvidíme ho až do chvíle, než se objeví nějaká loď.“

Po Munroově odchodu na tom byli hůře, než předtím. Munro a Maurer snědli a odnesli většinu zásob jídla. Muži byli v bojové náladě, nikdo neměl ochotu ke smíření.

********************************************************************************

Munro byl čtyři dny pryč, když si Williamson vzal McKinlaye stranou a řekl mu, že není dobrý nápad jezdit na Rodgerův ostrov pro Munroa a ostatní a vozit je zpět. Všichni v jeho stanu se prý obávají, že budou muset krmit další tři krky.

Jídlo skutečně bylo neustálým předmětem sporů. Jednoho večra se Hadley vrátil s deseti racky. Auntie je spravedlivým dílem rozdělila mezi oba stany. Asi po hodině se z lovu vrátil Breddy. Tvrdil, že nikde nespatřil jediného ptáka. McKinlay nedlouho po něm spatřil Chafea, jak se vrací se čtyřmi racky. Zmizel s nimi ve stanu.

24. června došla mužům ve Williamsonově stanu potrava. Zhltali lehkomyslně svoji zásobu a nezbylo jim vůbec nic. Začali tvrdit, že je Hadley, McKinlay a Eskymáci šidí a nedělí se s nimi poctivě o úlovek. Vyhrožovali tím, že si veškerý úlovek budou nechávat jen pro sebe. Při nejbližší příležitosti to demonstrovali.

Tábor byl ostře rozdělen a McKinlay s tím nemohl nic dělat. Trpěl tím. Slíbil Bartlettovi, že dohlédne, aby zde nebyly žádné spory. I když s Munroem nevycházel, dělal vše pro to, aby tomu bylo jinak. Ale nepočítal s hladem a lakotou. Nepředvídal krádeže. V chování mužů nebylo nic racionálního. Pouze strach, hlad a touha přežít.

John Munro a Robert Templeman v Rodgerově přístavu

John Munro a Robert Templeman v Rodgerově přístavu

********************************************************************************

Munro nebyl nikdy tak šťastný, jako když se vrátil do Rodgerova přístavu. On i Maurer byli vyčerpaní z cesty i z konfliktu na Waringově mysu. Munro pociťoval silnou úlevu z toho, že je zas daleko od ostatních. Byl už k smrti unavený všemi problémy s nimi, především s Williamsonem a Breddym, kteří neuměli nic jiného, než si neustále stěžovat.

Na Waringově mysu byl dostatek potravy. Tuleni, ptáci, vejce. Munro však nebyl v lovu zběhlý, měl velkou trému při každém zamíření puškou. Přesto se mu společně s Maurerem podařilo ulovit hned několik velkých zvířat. Cítili se jako králové. Munro to okomentoval slovy: „Žijeme si na vysoké noze!“

********************************************************************************

Ráno 25. června se ozval výstřel. Hadley s McKinlayem se ve svém stanu zrovna připravovali k odchodu na lov. Po výstřelu se ozval křik. Byl to Williamson.

„Clame! Zavolej Hadleyho! Breddy se zastřelil!“

Hadley přiběhl k sousednímu stanu. Williamson seděl na lůžku a ukazoval na Breddyho:

„Breddy se zastřelil.“

Breddy ležel na lůžku, přetočený na levý bok. Rána padla z bezprostřední blízkosti. Kulka vešla pravým okem do hlavy, vyšla ven asi pět centimetrů nad levým uchem.

Clam a Williamson tvrdili, že se to stalo ve chvíli, kdy oba spali. Probudil je teprve výstřel. Chafe byl v té chvíli někde na lovu. Odešel už večer.

Williamson zvedl smrtící zbraň, revolver Colt, a podal ji Hadleymu. Hadley se úsečně zeptal:

„Máte tu ještě nějakou zbraň?“

„Ano.“

„Dejte mi ji. Já ji schovám. Žádné zbraně tady nepotřebujete.“

Clam a Williamson mu podali druhou zbraň. Pušku Winchester. Také zbytek své zásoby střeliva.

Muži vynesli Breddyho tělo ze stanu. Za přítomnosti všech mu Williamson prohledal kapsy. Na hromádku dal veškerý jeho majetek. Breddy zřejmě neměl důvěru ani ke svým druhům ve stanu. Všechny věci měl u sebe. Mezi nimi také ty, které zmizely z McKinlayho batohu na Ostrově koster.

********************************************************************************

Chafe byl zvyklý vycházet každý večer na lov. Toho rána se vracel s mimořádným úlovkem, zastřelil třidvacet ptáků. S velkou námahou je táhl zpět. Podivil se nad tím, že mu McKinlay jde naproti.

„Charlie, v táboře je další problém,“ řekl McKinlay místo pozdravu.

„Co se stalo?“

McKinlay mu řekl všechno o Breddym. Chafe cítil, jak ho opouštějí síly. Vyprávěl, že předchozího večera mu Breddy sdělil, že s ním na lov nepůjde. Potřebuje si vyčistit revolver. Chce pak číhat u tuleních děr a nějaké zvíře dostat.

Ptáky, které Chafe ulovil, rozdělili v poměru obyvatel mezi oba stany. Při té příležitosti přiznal Williamson, že se mu Chafe svěřil, že s Breddym druhý stan šidí.

Celý den kopali Kuraluk a McKinlay hrob. Půda byla ještě zmrzlá, šlo to pomalu. Na večer naplánovaný pohřeb Breddyho museli odložit. Záhadnou nemocí napuchlé tělo se do hrobu nevešlo. Bylo nutné pokračovat v kopání a pohřeb odložit.

Na celé věci bylo cosi zvláštního. Hadley si toho povšimnul ihned, když spatřil tělo ve stanu. Cosi podivného na poloze Breddyho ruky, kterou se měl zastřelit. McKinlay si navíc nedokázal představit, proč by se měl Breddy střílet. Byl nemocný jako ostatní, ale v porovnání s nimi se těšil poměrně dobrému zdraví. Dělal vždycky to, co dělat chtěl. Včetně krádeží potravin svým druhům. Nikdy se nenechal přinutit k práci, která se mu nezamlouvala.

Druhý den Breddyho pohřbili. Před pohřbem Hadley s McKinlayem znovu prohlédli tělo a zhodnotili to, co zjistili už včera. Zjištění bylo velmi znepokojivé.

„Breddyho pravá ruka nebyla v takové poloze, v níž by byla, kdyby držela revolver. Se čtyřmi prsty lehce ohnutými dovnitř a s palcem nataženým proti ukazováčku.“ poznamenal si McKinlay ve svém deníku. Neměl s ohledáváním těl žádné zkušenosti. Ale věděl dost na to, že něco je špatně.

„Naše podezření, že Breddy nezemřel vlastní rukou, bylo ještě posíleno Williamsonovým podivným chováním a dalšími okolnostmi.“ zapsal si.

Večer 28. června se McKinlay a Hadley dovlekli na kopec, aby zakryli Breddyho hrob dalším dřevem. Vzali s sebou i Chafea. O celé události s ním už hovořili, chtěli dalšího svědka a další mozek, který by jim pomohl celou záležitost rozluštit.

Den předtím již Chafea požádali, aby pořádně vyzpovídal Williamsona ohledně Breddyho smrti. Williamson mu řekl, že si nevzpomíná, kde po výstřelu ležela zbraň. A v jaké pozici.

Hadley odkryl Breddyho tělo. Ukázal Chafeovi, že Breddy měl v okamžiku výstřelu zavřené oči. Výstřel musel padnout v okamžiku, kdy Breddy spal.

Existovala jen jediná odpověď. Vražda. Breddyho zavraždil Williamson, Hadley o tom byl přesvědčen. Pozice ruky, Williamsonovo podivné chování, to vše na něho ukazovalo. Breddy nevypadal jako člověk, který si přeje opustit tento svět. Chafe byl lovit na útesech a  Clam byl tak nemocný, že by ani revolver neunesl. Navíc to byl rovný chlap, který by nic takového neudělal.

Hadley a McKinlay přemýšleli, co dál. Jak žít s vrahem? Tam, kde se nyní nacházejí, nejsou žádné soudy, žádná porota, žádný trest. Williamson věděl, že ho Hadley podezírá. Musel vycítit i skrývanou skepsi McKinlaye. Nikdo se však nikdy nedoví, co se stalo ráno 25. června. K čemu mezi Breddym a Williamsonem došlo…

********************************************************************************

Zdroje
Jennifer Niven: Ledová pustina (Metafora, spol. s r. o., Praha 2001)
Fotografie: z téhož zdroje
Příspěvek byl publikován v rubrice Arktida. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 komentářů u Kanadská arktická výprava 1913 (Tragická plavba lodi Karluk). Část VII.

  1. SV napsal:

    no nazdar! nejak sa to divne zauzluje….

  2. SV napsal:

    tož ja držím palček Čiernej mrauk a tomu, kto ju zachránil, Fred Maurer to myslím bol, Kaktusovi z polárního příběhu, eskymáckej rodinke a Kapitánovi (aj ostatným zverom a ľuďom dobrej vôle z Karluk)

  3. SV napsal:

    milý človek, ten Williamson….by som sa s ním už moc nepárala……

  4. Jago napsal:

    Říkáš, Pepo, že bude ještě hůř?

  5. SV napsal:

    bojim bojim…..

  6. SV napsal:

    …nejak nechápem, prečo si nepostavili iglú? tie stany asi vtedy neboli nič moc…..

  7. buteo napsal:

    Dostal jsem nápad, pojedu to celé znova se současně otevřeným Google Earth. Jména si ze začátku pletu a později úplně zapomínám, ale zeměpisné trasy mám zafixované snadno.

  8. SV napsal:

    no a poniektorým sa pletú aj mená, aj zemepisné názvy 😎

  9. SV napsal:

    bo poniektorí sú topograficky trošku popletení aj doma 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.