Hudební zamyšlení: Petr Linhart

Petr Linhart

Petra Linharta jsem v Hudebních zamyšleních zmiňoval už několikrát. Připadá mi tedy přirozené věnovat mu samostatnou část seriálu.

Landscape folk, tak Petr Linhart zaškatulkoval svoji současnou tvorbu. 

Připadalo by mi zvláštní, kdyby někoho z vás zaujala na první poslech. I mně trvalo poměrně dlouho, než jsem si k ní i k autorovi našel cestu…

Petr Linhart se narodil v roce 1962. Jak sám o sobě píše: Od té doby stále dílem někde hraji, dílem někde pracuji, nejčastěji na železnici…

Jako hráč na kytaru i jako autor se „rozjížděl“ v letech 1979 – 1981 ve folkové  kapele Listy. V roce 1982 přijal nabídku Jaroslava Ježka a zaujal post kytaristy ve skupině Čp.8. Zde působil tři roky, poté byl pro nijak nerostoucí instrumentační schopnosti po zásluze vyhozen (Petr Linhart). Tři roky u Čp.8 však dodnes považuje za výbornou školu.

V roce 1986 se schází s Radimem Prokopem a Pavlem Ullmannem a vzniká tak první verze skupiny Majerovy brzdové tabulky. Petr Linhart se stává jakýmsi duchovním otcem této skupiny, výhradním textařem a takřka výhradním skladatelem. V Majerových brzdových tabulkách (dnes Majerovky) se Petru Linhartovi začalo nejvíce dařit od chvíle, kdy se v kapele sešli Andrea Landovská, Vít Kahle a Antonín Bernard.

Pro tvorbu Petra Linharta je typická magická vlastivěda – písně povětšinou vztahuje ke konkrétním místům a jejich tušeným příběhům. Nechává však dostatečný prostor pro posluchačovu fantazii.

Kromě působení v MBT spolupracoval interpretačně s Františkem Stralczynským, podílel se na jeho albu Na skleničku s Napoleonem, Lenkem a Linhartem. Spolupracoval i s jinými autory. Jeho velkým záslužným činem je produkce dvojalba Čerstvý vzduch skupiny Čp.8 (2001).

V březnu 2007 vyšlo Petru Linhartovi první samostatné album Sudéta, věnované krajině a příběhům Sudet.

Prázdniny trávené v Jizerských horách, výlety do krajiny, krásné knihy a jistě taky kapka sudetské krve po babičce Anně ze Starých Křečan u Rumburka. Vzpomínky na zurčící vodu a mlýnky, jež v létě poháněly starodávné pohyblivé hračky před chalupami posledních starousedlíků…

Tak představuje Petr Linhart album na svých stránkách. Každá písnička má odkaz na vlastní stránku, kde autor vypráví příběh písně. S něčím podobným jsem se poprvé setkal u Oldřicha Janoty a považuji takovouto interpretaci za vynikající počin.

Píseň Zakázaná zóna z alba Sudéta obrátila pozornost ke Skokům, slavnému a pak opuštěnému poutnímu místu, podle kterého vzniklo i zvolání „Panenko skákavá!“, vzývající Pannu Marii Skokovskou. Pod hlavičkou občanského sdružení Pod střechou vznikl projekt Živé Skoky. Ve Skokách jsou pořádány koncerty, v sezóně funguje průvodcovská služba, vybralo se nemálo peněz na opravu kostela.

Vydáním alba se stal Petr Linhart písničkářem a byl přizván do volného sdružení Osamělí písničkáři. Vznikla také kapela 29 Saiten, která Petra často doprovází. V současné době v kapele hrají Marek Štifter, Aleš Charvát, Josef Štěpánek a Tomáš Makovský.

Se svými spoluhráči z kapely připravil pod producentským vedením Marka Štiftera nové album Autobus do Podbořan, vyšlo v roce 2010. Volně navazuje na předchozí Sudétu. Jejím obsahem jsou tentokrát reflexe Karlovarska, kde Petr Linhart žije. Přidal však inspirace i z jiných částí Sudet. Písně jakoby chtěly vzkřísit genia loci – ducha kdysi osídlených, zpustošených a jen opatrně znovu oživovaných míst (stejně jako u Sudéty možnost seznámit se s příběhy písní).

Pro svoji současnou tvorbu si Petr Linhart vymyslel škatulku Landscape folk. Aby to už nikdo dál nemusel řešit.

V roce 2010 spolupracoval jako textař s Janem Spáleným na jeho albu Zpráva odeslána. V současné době naopak jako hudební skladatel na projektu Michala Horáčka Český kalendář.

V Majerových brzdových tabulkách hraje Petr Linhart na zvláštní osmistrunnou kytaru vlastního ladění. Sám ji nepřesně nazývá mandocello. Jinak hraje na elektrickou kytaru. Na albech MBT hrál i na několik citer. Je příznivcem nových hudebních technologií, libuje si ve spojování akustických nástrojů s elektronikou.

Petr Linhart je autorem asi stovky písní. Odehrál kolem 600 koncertů, převážně „v barvách“ MBT, Čp.8 a svých. Velkým učitelem nazývá Oldřicha Janotu.

Jako ukázku z tvorby Petra Linharta jsem vybral čtyři skladby z alb Sudéta a Autobus do Podbořan. (Skupinu Majerovy brzdové tabulky představím v samostatné části Zamyšlení).

Zatopené doly (Autobus do Podbořan)

Poloha D (Autobus do Podbořan)

Kapucínka (Autobus do Podbořan)

Sudetský kostel (Sudéta)

*******************************************************************************