Hudební zamyšlení: Jiří Smrž

Jiří Smrž

Jiří Smrž

Textař, skladatel, kytarista, zpěvák. Člen Klubu osamělých písničkářů.

Jeho písně se dají poslouchat do neomrzení pořád dokola a pokaždé(!) – minimálně v textu – v nich člověk hledající postoupí vždycky jakoby o krok dál nebo o kousek blíž, nalezne co dosud nikdo takhle neřekl, něco překvapujícího, silného, mrazivého a hřejivého zároveň, že už to snad ani nemůže být jen o hudbě…

(Caine)

Jiří Smrž se narodil v roce 1954 v jihočeském Písku a naprostou většinu života prožil v tomto městě.

Jiří Smrž a Jiří Kovář

Jiří Smrž a Jiří Kovář

Jako muzikant a autor začínal ve skupině Zvoníci. To bylo ještě během studií na gymnáziu a maturitou skončila i činnost této folkové kapely. Pak začal hrát s Jiřím Kovářem (nejlepší kytarista, jakého znám – JS). Dodnes ho zve ke všem projektům, které dělá.

Po studiu na vysoké škole (geodézie) se Jiří Smrž přihlásil na tehdejší Lidovou konzervatoř. Studoval dva obory naráz. Jeden se týkal skladby, druhý textování. Jak sám tvrdí, naučil se mnoho užitečného.

Jiří Smrž

Jiří Smrž

Pamětníci Port si z počátku osmdesátých let pamatují duo Jungmann – Smrž. Tato epizoda trvala jen krátce. Pak už si začal psát Jiří Smrž písně jen pro sebe. Ke skutečnému vystupování však byly tehdy zapotřebí přehrávací zkoušky. K těm vůbec nebyl připuštěn, porotcům se jeho texty – mírně řečeno – nezdály. Měl však štěstí. Pavel Pokorný v té době sháněl kytaristu do skupiny Minnesengři. Místo Pavla Lohonky  Žalmana, který od Minnesengrů odešel, nastoupil Jiří Smrž. Přeskočil tak období amatérského muzicírování a dostal se přímo k profesionálům.

S Minnesengry hrál pět let. Bylo to hraní jako o život. Když si uvědomíš, že nakonec Pavlína Braunová zmizela beze stopy, tak to platí bohužel až příliš doslova, řekl v jednom z rozhovorů.

(poznámka: Pavlína Braunová, zpěvačka Minnesengrů, zmizela beze stopy cestou na koncert)

Po éře Minnesengrů hrál dva roky s vltavotýnskou skupinou Sem tam.

Oni mě považovali za člena kapely, ale já se vlastně cítil jako host. Protože oni hráli bluegrass a ten já neumím. Ani písničky, které jsem psal, nebyly bluegrassové, ale oni si je upravili tak, že je mohli hrát.

Z éry Minnesengrů zbyl jeden jediný singl. Z éry Sem tamu zbylo album Na ostří nože, na kterém se jako autor výrazně podílel.

V devadesátých letech se jako spoluautor podílel na projektu folkového oratoria Královna severních záseků. Tématem je  život svaté Zdislavy z Lemberka. Text oratoria napsal Ondřej Fibich.

Krátce hudba Jiřího Smrže živila i jinak než interpreta. Pracoval jako hudební dramaturg v Rádiu Prácheň. Dramaturgicky se však neshodl s novými majiteli rádia a odešel zpět ke své předchozí práci. K práci čističe melioračních stok.

První album Dědičná krev vydal Jiří Smrž až v roce 2001. Naléhavé texty s aktuálním obsahem, témata z Bible, narážky na klasická témata. K nahrání alba si Jiří Smrž pozval rovnou dvacítku muzikantů zvučných jmen. I bez nich by byla Dědičná krev kolekcí silných výpovědí. Jenže by asi sotva někoho chytly na první poslech. Aranže na pomezí rocku, folku a jazzu dodávají celku – v rámci možností – na hitovosti. Smržův vyprávěcí způsob zpěvu posluchače nutí, aby se do textů, byť jsou jakkoli složité, mnohovrstevnaté, plné literárních, biblických nebo filozofických narážek, úplně ponořili. Jako básnické a silné by se daly označit snad všechny písně alba.

Druhé album, Poslední láska, vyšlo v roce 2005. Aranžemi prokvetlý folkrock z předchozího alba se zklidnil do akustického folkového hávu. Písně jsou plné naléhavosti, oproti předchozímu albu jsou uvolněnější, podobně jako samotný pěvecký projev autora. Náplní textů jsou základní životní témata jako jsou morálka, víra, nejistota, láska, vina. Nejedná se o povrchní polemiku, ani o kázání. Jde o hlubší pohled. Autor se nespokojuje s třemi, čtyřmi slokami. Sdělení je přednější než jakákoli libozvučnost. (z recenze Petra Vrátného)

Album Poslední láska bylo oceněno hudební cenou Anděl v oblasti Folk & Country.

Jako autor spolupracuje Jiří Smrž s předními folkovými kapelami a muzikanty.

Nejvýstižnější charakteristiku Jiřího Smrže napsal hudebník Jaroslav Matějovský (Caine). Dovolte mi citovat:

Jiří Smrž! Surovec, který při koncertě drží kytaru pod krkem a rve za struny, jako by si s nimi chtěl vyřídit všechny účty z mládí. A pak ji konejší a hladí a prosí za odpuštění. Je to ten, který křičí bolest a touhu příběhů, co spatřil za zdmi kolem sebe… i v sobě… Křičí kultivovaným jazykem intelektuála a pak zase pláče a sténá, jako miminko, co předčasně vyrostlo v dospělého muže.

Jiří Smrž – dřevorubec a čistič melioračních stok… a duší snílka.

Štvanec.

Honza Burian mi vyprávěl, jak Jirka s prostřelenou nohou makal až do setmění, aby splnil svou denní normu… a pak ho odvezli rovnou na operační sál. Jako ve válečném filmu, ani mu bota nešla odtrhnout od kůže. To mu pak člověk uvěří i písničku z prostředí íránské války – Jack a já. (Kdo jí nezná, kdo tenhle příběh ještě neslyšel, tvrdím, že… nebo raději nic, dobře vám tak).

Vůbec hloubka a uvěřitelnost Smržových písní – balad, zhudebněných básní, je jeho nejsilnější stránka. Nemá hlas jako Jacques Brel ani jako Glen Hansard, ale tu naléhavost v něm ano. Ani nemá písně čitelné jako Paul Simon, ale kdo je jednou slyšel, nezapomene. Nemá ani jasný jasný tah po šachovnici, jako Vladimír Vysockyj, ale umí po ní skákat záhadně jako kůň.

Jiří Smrž, přestože používá ke svému sdělení klasickou písňovou formu, doprovází se na klasickou akustickou kytaru, nepoužívá vulgarismů a vypadá normálně – je alternativní písničkář. Neudělá to, co od něj čekáte. Jeho písničky nelze poslouchat jako kulisu. Právě ten jeho hlas, ne, ony samy vám to prostě nedovolí! Buď si je zamilujete… a nebo… nic nechápete!

Jednou po jeho vystoupení kdosi řekl: Nechápu, jak jsem mohl žít a neznat Jiřího Smrže! Vím, že to možná zní tekutě pateticky, ale já si za tím fakt stojím!

Caine, 23. 8. 2009

********************************************************************************

Z tvorby Jiřího Smrže jsem vybral čtyři ukázky.

První je doslova perlou. Píseň Jiřího Smrže Otevři deštník nad mým srdcem v podání Minnesengrů. Sólo zpívá Pavlína Braunová

Všechno co chceš (Poslední láska)

Marnosti ustup (Dědičná krev – provedení sólo)

Jack a já (i přes špatný záznam jsem tuto píseň zařadil…)

 

 ****************************************************************************

Zdroje:
Rozhovor Jiřího moravského Brabce s Jiřím Smržem
jirismrz.estranky.cz 
fotografie: titulní: google; Jiří Smrž a Jiří Kovář: petrlinhart.cz; Jiří Smrž: casopisfolk.cz 
 
 
 
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Hudební zamyšlení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 komentářů: Hudební zamyšlení: Jiří Smrž

  1. SV napsal:

    popočúvam, uvidím 😎

  2. SV napsal:

    no ale napísal si to nanajvýš zaujímavo!

  3. SV napsal:

    „….rve za struny, jako by si s nimi chtěl vyřídit všechny účty z mládí.“ no, na to je celkom dobré to rúbanie dreva 😉

  4. SV napsal:

    😎 a čo je lepšie, tatranské ticho, alebo hudba? 😎

  5. Jago napsal:

    Moc pěkné! Ta poslední písnička je vůbec síla. A co ti vadí na kvalitě její nahrávky?

  6. pepa napsal:

    Cítil bych se provinile, kdybych neupozornil na nové album Jiřího Smrže: Kořeny, které vychází v nakladatelství Galén. Obsahuje třináct písní, mezi nimi i Jack a já.

  7. tla napsal:

    Díky. Našel jsem tu řadu informací, které jinde nejsou (možná jsem ale špatně hledal).

    • pepa napsal:

      Díky. Už si ani nepamatuji, kde všude jsem hledal. Ale tvorbu Jiřího Smrže mám rád, tak jsem se asi snažil 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *