Tatranské vrcholy XIII. Slavkovský štít

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Čarokrásná hŕba skál. Tak nazývá Stanislav Muntág ve své knize o nejkrásnějších slovenských vrcholech Slavkovský štít.

Troufám si tvrdit, že výstižnější charakteristiku Slavkovského štítu ještě nikdo nevymyslel a nevymyslí…

Vzhlédnete-li k Vysokým Tatrám zpovzdálí, od jihu, nebude těžké vytipovat štíty, které vám padnou do oka jako první: Lomnický štít, Gerlachovský štít, Končistá… Ovšem tím úplně prvním bude nejspíš Slavkovský štít. Zavalitý vrchol je pravým opakem svých elegantních sousedů, očividně se od nich liší. Když však mořem balvanů a nekonečnými suťovými poli vystoupíte až na vrchol, zjistíte, že chaos kamení a skal je skutečně čarokrásný…

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Slavkovský štít nepatří k tatranským velikánům. Jeho nadmořská výška ho řadí do třetí, možná až čtvrté desítky výškového pořadí. Ovšem není to zas tak dávno, co byl za nejvyšší vrchol Vysokých Tatier považován. O nějaké výškové metry štít připravilo zemětřesení v srpnu 1662. Geologové potvrdili – podle haldy žulových balvanů ve Velkej Studenej doline –  že rozsáhlé odvalové zřícení tu skutečně nastalo. Štít však rozhodně nepřišel o tři stovky výškových metrů, jak tvrdil v devatenáctém století jistý senzacechtivý pisálek…

Kouzlo Slavkovského štítu spočívá v jeho poloze. Štít je předsunutý před hradbu Vysokých Tatier a díky tomu je z něj jedinečný, velkolepý výhled. A to je důvod, proč byl odedávna lákavým cílem návštěvníků těchto hor.

Slavkovský štít

Slavkovský štít

Jeden ze tří nejstarších písemně doložených tatranských výstupů směřoval právě na Slavkovský štít. Iniciátorem a kronikářem tohoto výstupu nebyl nikdo jiný než Juraj Buchholz starší.

Juraj Buchholz (1643 – 1724), sabinovský rodák, po narození syna vzpomínán jako Juraj starší, působil jako kantor v podtatranských Matejovciach. V čase výstupu měl 21 roků. Už tehdy se živě zajímal o přírodní vědy a není tedy pochyb, že hlavním iniciátorem výstupu byl on.

V červnu 1664 se s deseti společníky a jedním průvodcem vydali raziť si cestu k vrcholu. Kosodřevina tehdy sahala až k Nosu (Slavkovský nos, jakýsi první předvrchol štítu) a prosekávat se skrze ní dalo pořádnou námahu. Většina účastníků onen výstup vzdala. Jen čtyřem se podařilo v mene Božom, hoci s veľkým ohrozením tela a života vrcholu dosáhnout. Kromě Buchholze to byl kantor Martin Jani, student Martin Veisser a nejmenovaný průvodce – lovec.

Buchholz si poznamenal: „v jasnom a čistom ovzduší a slnku vidíme celý Spiš – mestá, mestečká i obce a zrakom môžeme hlboko preniknúť na územie Poľska a Uhorska. Mestečká a dedinky okolo Spišskej Soboty sa javia z tejto výšky, s prepáčením, ako kôpky hnoja roztrúsené v poliach, a mestá Kežmarok, Podolínec a Ľubica ako kopy sena“.

Rukopisná zpráva o výstupu byla zveřejněna až po smrti Juraja Buchholza staršího ve vídeňském Císařsko-královském privilegovaném zpravodajství za rok 1774.

Není možné s určitostí tvrdit, zda byl Buchholz skutečně první, kdo na vrcholu Slavkovského štítu stanul. Sám to nikde neuvádí a neví se, zda průvodce – lovec už na štítě nestanul dříve.

Později se Juraj Buchholz starší jako evangelický farář ve Veľkej Lomnici cílevědomě věnoval poznávání Tatier a zanechal v rukopise jejich obsáhlý popis, který pedagog a básník Rudolf Weber (1843 – 1915) roku 1899 připravil do tisku.

Slavkovský štít z Gerlachovského štítu

Slavkovský štít z Gerlachovského štítu

Slavkovský štít (vpravo) z Bradavice

Slavkovský štít (vpravo) z Bradavice

Slavkovský štít nad Veľkou Studenou dolinou

Slavkovský štít nad Veľkou Studenou dolinou

Slavkovský štít z Gerlachovského štítu

Slavkovský štít z Gerlachovského štítu

Nos a Slavkovský štít

Nos a Slavkovský štít

Uplynulo mnoho let. Na místě, kde vyvěraly Slavkovské kyselky, vyrostla roku 1793 osada Starý Smokovec. Jeho existence byla od samých počátků úzce spjata se Slavkovským štítom. Od třicátých let devatenáctého století vedly až po Päť prameňov, které jsou zásobárnou vody pro Starý Smokovec, pěkně upravené vycházkové cesty s lavičkami a altánky. Později přibyly cesty až na Hrebienok.

Nájemce Starého Smokovca Ján Juraj Rainer (1800 – 1872) zpřístupnil roku 1847 svým hostům – ale nejen jim – pohodlným chodníkem i Vodopády Studeného potoka. Výstavbou jednoduché chaty (Rainerova chata) na Starolesnianskej poľane (1865) usnadnil turistické aktivity v oblasti mezi rozsochami Slavkovského štítu a Lomnického štítu.

V sedmdesátých letech devatenáctého století sloužily zájemcům o výstup na Slavkovský štít i dvě skromné chatičky. Postavit je nechal Uhorský karpatský spolok. První stála na takzvaném Kancli pod Hrebienkom a druhá u Slavkovských pliesok. První velmi brzy zničil požár, druhou smetla lavina.  První chatičku vystřídaly Studenopotocké kúpele, ale roku 1927 i ty vyhořely.

Další výstavba se soustředila jen na Hrebienok a na Kancli stojí od roku 1934 Bilíkova (původně Guhrova) chata.

Roku 1881 se Uhorský karpatský spolok postaral o úpravu chodníku k Piatim prameňom a prodloužil ho až po Slavkovskú vyhliadku. O dvacet let později se o zanedbanou trasu začal zajímat úředník ze Starého Smokovca, Maximilián Weisz (1845 – 1925). Zámožného sponzora nenašel, sám na opravu neměl. Sháněl neúnavně milodary od lázeňských hostí a roku 1901 se za spolupráce UKS pustil do přestavby starého chodníku a prodloužení až na vrchol Slavkovského štítu. Aby se zavděčil i méně zdatným turistům, upravil Slavkovskú vyhliadku na atraktivní vyhlídkové místo s výhledem do Studených dolín, na Prostredný hrebeň a Lomnický štít. Po Weiszově smrti turisté na vyhlídce postavili jednoduchou pyramidu. Sochař Karol Šovánka ji vyzdobil jednoduchým Weiszovým reliéfem a latinským nápisem (M.W., propagátor Tatier, původce tohoto chodníku). Místo je dodnes turisty i horolezci nazýváno Maximiliánka.

Maximiliánka

Maximiliánka

Prostredný hrebeň a Lomnický štít od Maximiliánky

Prostredný hrebeň a Lomnický štít od Maximiliánky

Roku 1908 byla vybudována pozemní lanovka ze Starého Smokovca na Hrebienok. Měla dokonce pokračovat až na vrchol štítu. Budapešťský inženýr E. Tőrők měl v roce 1910 dokonce v rukou povolení ke stavbě elektrické pozemní lanovky s ozubnicovými úseky a rozchodem 100 cm. Jenže projekt byl nad jeho síly a další snažení překazila světová válka. Projekt naštěstí nebyl uskutečněn ani v dalších letech.

Kdo se chce tedy rozhlédnout z vrcholu Slavkovského štítu, nemá jinou možnost než se značeným turistickým chodníkem vydat vzhůru. Z Hrebienku či rovnou ze Starého Smokovca. Možnosti další mohou nabídnout horští vůdci. Znají jiné, určitě zajímavější cesty k vrcholu. Například cestu legendárním Grószovým žlabom z Velkej Studenej doliny. Grószův žlab však znají především horolezci vyznávající ledopádové lezení.

Ve všech ročních obdobích je Slavkovský štít místem fascinujících rozhledů. Už Friedrich Fuchs roku 1863 v jednom z prvních tištěných průvodců po Vysokých Tatrách napsal:

„Kdo chce poznat vysokohorskou přírodu Centrálních Karpat v její celistvosti, získat přehled o nejvyšších štítech, kdo se chce pohledem z ptačí perspektivy potěšit pohledem na vnitřní stavbu těchto hor, udělá nejlépe, když vystoupí na Slavkovský štít.“

Název Slavkovského štítu patří mezi nejstarší názvy slovanského původu ve Vysokých Tatrách. Přešel na něj z územně příslušné „mateřské“ obce Veľký Slavkov (v listině z roku 1427 Slavk). Název respektují i jiné jazyky. Odvozují ho ale od „svých“ názvů obce – Schlagendorfer Spitze, Szalóki-csúcs)

********************************************************************************

Slavkovský štít (2452,4  m. n. m.)

polsky: Sławkowski szczyt;  německy: Schlagendorfer Spitze;  maďarsky: (Nagy)Szalóki-csúcs

 

Rozložitý štít na konci boční rozsochy vybíhající z hlavního hřebene Vysokých Tatier na jihovýchod z Východnej Vysokej. Slavkovské sedlo odděluje masív Slavkovského štítu od Slavkovských veží a jeho východní hřeben zaniká v lese pod Hrebienkom. Vypíná se nad Veľkou Studenou dolinou a Slavkovskou dolinou. Jeho východní předvrchol se nazývá Nos (Slavkovský Nos). Od hlavního vrcholu ho odděluje Sedlo pod Nosom.

V hřebeni mezi Slavkovským sedlom a vrcholem Slavkovského štítu jsou popsány další objekty – věže a sedla.

Především na stranu Veľkej Studenej doliny spadají ze štítu početná žebra a žlaby.

Slavkovský štít, mapa

Slavkovský štít, mapa

Na Slavkovský štít vede modře značená turistická cesta ze Starého Smokovce. Je také možné vyjet pozemní lanovkou na Hrebienok a odtud se vydat po Tatranské magistrále směrem k Velickému plesu. Po dvaceti minutách chůze se na modře značenou cestu připojíte.

Na Slavkovskom štíte

Na Slavkovskom štíte

Gerlachovský štít a Bradavica (vpravo) ze Slavkovského štítu

Gerlachovský štít a Bradavica (vpravo) ze Slavkovského štítu

 

Veľká Studená dolina ze Slavkovského štítu. Vpravo Javorové štíty

Veľká Studená dolina ze Slavkovského štítu. Vpravo Javorové štíty

Javorové štíty ze Slavkovského štítu. Vpravo Ostrý štít

Javorové štíty ze Slavkovského štítu. Vpravo Ostrý štít

Ľadové štíty ze Slavkovského štítu

Ľadové štíty ze Slavkovského štítu

Prostredný hrebeň (v popředí) ze Slavkovského štítu. Na horizontu zleva Baranie rohy, Pyšné štíty a Lomnický štít

Prostredný hrebeň (v popředí) ze Slavkovského štítu. Na horizontu zleva Baranie rohy, Pyšné štíty a Lomnický štít

Bradavica ze Slavkovského štítu

Bradavica ze Slavkovského štítu

 

*******************************************************************************

Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010)
Stanislav Muntág: Prírodné krásy Slovenska,  Najkrajšie vrchy
Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010)
Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Tatranské vrcholy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

7 komentářů: Tatranské vrcholy XIII. Slavkovský štít

  1. pepa napsal:

    Komentáře z verze 1:

    SV napsala:
    čarokrásna? nno neviem, mne sa nikdy zrovna Slavkovský štít nejak špeci čarokrásny nezdal, ale keď tak pozerám na tie tvoje fotky…

    pepa
    Je čarokrásny.

    SV napsala:
    no dobre

    Jago
    Zajímavě píšeš a pěkně.

    pepa:
    Děkuji!

  2. lojzo napsal:

    „Čarokrásná hŕba skál.“ – to vpodstate platí pre celé Tatry ako také, nie? 😉

    • pepa napsal:

      asi ano, ale pro Slavkovský štít (směs skal, skalek, balvanů a kamení… a ta odlišnost od ostatních štítů) to platí nejvíc! 😉

  3. Buteo napsal:

    Byl kdysi nejvyšší, že. Nějak mi vypadlo, proč už není. Šel jsem ho s dcerou /12 let/ a nedošli, pro déšť vzdali a už nikdy nezkoušel repete. Krásné fotky jako vždy i s komentem.

Napsat komentář: SV Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *