Vzhlédnete-li od Štrbského Plesa k Mlynickej doline, upoutá vaši pozornost především Predné Solisko, známé sportovním areálem, sedačkovou lanovkou a chatou.
Druhá dominanta této oblasti se nachází na protějším okraji doliny. Je jí Patria.
Patria (2202,8 m. n. m.)
polsky: Skrajna Baszta; německy: Patria; maďarsky: Pátria
Na Čubrine se z hlavního hřebene Vysokých Tatier odděluje rozsocha Kriváňa. Na Hlinskej veži se z ní odděluje asi čtyři kilometry dlouhá boční větev oddělující Mengusovskú a Mlynickú dolinu – Hrebeň Bášt. Posledním samostatným vrcholem tohoto hřebene je Patria. Od sousední Malej Bašty ji odděluje Sedlo nad Skokom.
K jihu spadá Patria travnato-sutinovým, pozvolna klesajícím rozložitým hřbetem. Níže na něj navazuje kosodřevinou a lesem porostlý svah pojmenovaný Trigan. Tímto svahem prochází Tatranská magistrála v úseku mezi Štrbským Plesom a Popradským plesom.
Hovořil jsem o Patrii jako o dominantě. Při pohledu od Štrbského Plesa skutečně vzhlíží jako mohutný vrchol, je to však jen optický klam. Z tohoto úhlu Patria pouze zakrývá své vyšší sousedy v Hrebeni Bášt.
Patria je poměrně snadno dosažitelným cílem, kdysi vedla na vrchol značená cesta. Dnes se na Patriu můžete oficiálně podívat pouze v doprovodu horského vůdce. Obvykle se výstup na spojuje s výstupem na sousední Malú Baštu.
Z vrcholu je překrásný rozhled. Patria umožňuje současný pohled do Mlynickej doliny, Mengusovskej doliny, Doliny Zlomísk, na Korunu Vysokej, na Rysy. Téměř letecký je pohled na hřeben vybíhající z Končistej k Ostrve.
Ještě spoustu dalších úchvatných pohledů vrchol nabízí, nelze jmenovat všechny. Mrzelo by mne však nezmínit překrásný pohled na hřeben Nízkych Tatier.
První letní výstup na Patriu je připisován spišskonovoveskému gymnaziálnímu profesorovi Martinu Róthovi, v roce 1876. První zimní výstup na Patriu je připisován Theodoru Wundtovi, mnichovskému důstojníkovi a zkušenému alpinistovi.
Z vrcholového hřbetu Patrie padá na stranu Mengusovskej doliny žlab, ve kterém stojí osamělá jehla, Ihla v Patrii. Na Ihlu vystoupili dne 29. září 1929 Alexander Šarvan, levočský bankovní úředník, a Vlasta Štáflová, spisovatelka a pronájemkyně Chaty pri Popradskom plese. Horolezci dali později Ihle název Veža Vlasty a výstup z roku 1929 bývá v literatuře uznáván jako první. Přestože sama Vlasta Štáflová psala, že na Ihle našli zbytky lan a jistících prvků. Ihlu v Patrii je vidět z Magistrály, z míst pod Triganom.
S Patriou je spojeno jedno z největších tatranských neštěstí. Na východních svazích vrcholu se v zimě hromadí sníh a ve formě lavin často padá směrem k Magistrále (z toho důvodu je v tomto úseku v zimních měsících uzavřena). Také v zimě 1974 se zde nahromadil sníh. 20. ledna 1974 se uvolnil a mohutná lavina vyběhla až do protisvahu, přes Hincov potok. V té době tam bylo 24 studentů z Komárna, účastníků lyžarského výcvikového kurzu. Jedenáct z nich se samo nebo s pomocí ostatních dostalo ven, dvanáctého, ještě živého, našli záchranáři pod sněhem. Další pátrání bylo nesmírně vyčerpávající. Ještě toho dne muselo být přerušeno pro velkou pravděpodobnost další laviny a pro vyčerpanost záchranářů. V pátrání se pokračovalo následující den. 360 záchranářů sondovalo lavinu. Sněhová vrstva však byla příliš mocná, bylo nutné dělat rýhy a sondovat z boku. Třetí den sníh zcela umrzl a sondy byly k ničemu. Přišly na řadu lopaty. Intenzivní práce pokračovaly až do 3. února. Při akci záchranáři postupně přeházeli 12.500 kubických metrů sněhu na ploše 2500 čtverečních metrů. Poslední dva mrtvé našli až v květnu…
********************************************************************************
Zdroje: Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010) Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
Tedy ten poslední odstavec je drsný. A to si klidně napíšeš v předchozím článku „čtvrtý stupeň lavinového nebezpečí“? Copak napíšeš, vsadím se, že jsi do něj i vlezl. 😉