Hudební zamyšlení: Karel Vepřek

Karel Vepřek

Ještě donedávna jsem tvorbu Karla Vepřeka příliš neznal.

Než jsem si dovolil napsat krátké zamyšlení o tomto písničkářovi, zajel jsem si na jeho koncert do Lanškrouna. Udělal jsem moc dobře. Byl to mimořádný  zážitek…

Karel Vepřek se narodil v roce 1961. Absolvoval gymnázium, studia na vysoké škole nedokončil. Prošel několika dělnickými profesemi, od roku 1992 pracuje jako redaktor Českého rozhlasu Praha, kde připravuje pořady týkající se náboženství a víry.

Hrát začal v šestnácti letech.

„Od A do Z jsem se naučil Bratříčka od Karla Kryla. Líbila se mi role člověka, kterej někde s kytarou na chmelový brigádě předzpívává písničky, které nejsou úplně banální. S partou spolužáků jsme chodili na louku, tam jsem jim hrál a už tehdy jsem zažíval takový momenty dotýkání se nějaký jiný skutečnosti, nebo jak bych to řekl. Tyhle chvíle s hudbou ve spojení s poetickým textem a zpěvem mi asi začaly připadat v životě důležitý a postupně se to posunulo od Kryla až k vlastním věcem.“

Před větší publikum se posunul v roce 1980. Tehdy ho Oldřich Janota pozval jako hosta do svého pořadu. Před třemi sty posluchači zahrál pět svých písniček.

Ve větší známost se mu podařilo vejít v roce 1983 na dobře obsazeném festivalu v Ondřejově.

„Zvali mě tam na základě toho, že mě na Hanspaulce viděli hrát písničky na večerech pražských písničkářů. Tam se o mně mohli lidi dozvědět asi trochu víc. Začaly kolovat moje nahrávky z festivalu, jinak jsem však téměř nevystupoval. Vlastně jsem za bolševika neměl žádnej samostatnej koncert.“

„Pak mě to písničkářství s kytarou taky na čas přestalo bavit. Začal jsem hrát na heligonku, jeden kamarád vzal saxofon, druhý bubínek a šli jsme hrát na Karlův most. Tak vznikla skupina, která se jmenovala – podle sousedky našeho saxofonisty, u kterého jsme zkoušeli – Smutná paní Popelková. To pouliční hraní mi vydrželo až do sametu.“

Soubor Smutná paní Popelková postupně přerostl v doprovodný band Svatopluka Karáska Pozdravpámbu. V roce 1990 vyšlo souboru album Halelujá.

Od roku 2001 vystupoval Karel Vepřek sám, se souborem Lyrica Putyka nebo v triu s kytaristou René Pařezem a Kateřinou Linhartovou (akordeon, flétna). V posledních letech obnovil vystupování se souborem Smutná paní Popelková.

Karel Vepřek vyrostl v rodině, kde se věřilo, kde se pravidelně chodilo do kostela. Akcent na víru je z jeho písní cítit stále.

„Já byl v tom městečku v Polabí, kde jsme tehdy bydleli, jediný z mých vrstevníků, který chodil na náboženství a do kostela. Byl to pocit naprostého outsidera. Až do puberty, kdy jsem na gymnáziu potkal spolužáka, který chodil mezi evangelickou mládež. Vzal mě tam a já už mezi věřící lidi chodit nepřestal. Věřící jsem byl vždycky, ale po svým.

Nevěřím v jiné předávání víry než osobním kontaktem. Takže pokud tu moji muziku někdo bude brát osobně, určitě se s ním něco bude dít.“

Na otázku, zda k tomu dospěl vědomě nebo ve svých textech reflektuje svůj vlastní život, Karel Vepřek odpovídá:

„Je to podvědomé a už se mi to plete. Kolikrát si říkám Už dost! Zase další text o smrti a o Bohu. Pletou se mi do textů neustále úryvky z katolické liturgie. Po těch letech se z nich staly už  takové mantry. To je pokud se týče textů mých. Ale těch si moc nevážím. Raději zpívám texty někoho jiného. Jsem tam svobodnější, co se týče hudebního vyjadřování. Nejbližší jsou mi básně Pavla Kolmačky, ty mi mluví přímo z duše. Anebo Bohuslav Reynek, to je to samé…“

Karel Vepřek

V roce 2001 vychází první samostatné Vepřekovo album Nebe dokořán. Album pokrývá celé tvůrčí období autora od roku 1984 do roku 2001. Emotivní, velmi procítěný zpěv, kytarový doprovod připomínající Karla Kryla nebo Vladimíra Veita, to jsou atributy tohoto alba. Album nevzniklo v nahrávacím studiu, je sestaveno ze starších demonahrávek.

V roce 2004 vychází album  Artinodsáh.

Album Artinodsáh (název je obrácený výraz Sáh do nitra) je oproti předchozímu hudebně pestré. Přesto, že jsou písně uvnitř jednoduché a křehké, přesto, že se na něm podíleli jen tři muzikanti – Karel Vepřek, Kytarista René Pařez a Kateřina Linhartová (flétna, akordeon).

„To je asi největší zásluha kytaristy René Pařeza, který na této desce hraje. Já jsem svým založením lajdák. Renda mě donutil, abych se své písně naučil. Renda mě dotlačil k tomu, aby výsledek natáčení byl dobrý…“

Velkou část alba tvoří zhudebněná poezie. Ve třech případech se jedná o básně Bohuslava Reynka, sedm skladeb má texty Pavla Kolmačky.

Album Želví sny (2006) pojal Karel Vepřek jako romanticky melancholickou ukolébavku.

Jsou to sentimentální, vysoce emotivní výpovědí, po které skutečně těžknou víčka. Rozhodně však nečekejte sladké sny. Úzkost střídá beznaděj, smutek střídá osamělost. Truchlivý podtext alba s vámi může v rozjitřené chvilce pořádně zamávat… (z recenze Kateřiny Červenkové).

S paní Červenkovou bych polemizoval o některých jejích tvrzeních. Tolik beznaděje, úzkosti a truchlivosti v písních nevidím. Cítím spíše jiná sdělení…

Album Želví sny je textařsky pestré. Kromě poezie Bohuslava Reynka a Pavla Kolmačky Karel Vepřek zhudebnil básně Jiřího Ortena, Konstantina Biebla, Karla Hlaváčka a Jana Zábrany.

Čtvrté, zatím poslední album Karla Vepřeka Najdem den, vyšlo v roce 2010.

Těžko říci, v čem tkví přitažlivost tuctu Vepřekových posmutnělých, chvílemi nostalgických písní. Místo sdělování vypelichaných folkových dogmat o radosti z východu Slunce, bolehlavu o neopětované lásce Vepřek tvoří podmanivé obrazy balancující kdesi na pomezí reality a snových představ. To vše za použití jednoduchých, o to víc však působivých hrátek se slovy. Najdem den je dvanáctka písní odhalující poetické autorovo nitro(z recenze Ondřeje Michala).

Melodie jako by  měly za úkol především neodpoutat posluchačovu pozornost od poetických textů. Zajímavé je, že Máchova Idůna koresponduje s Vepřekovou poetikou (z recenze Milana Tesaře)

Napsal jsem v úvodu, že koncert v Lanškrouně byl mimořádným zážitkem. Vystoupení Karla Vepřeka se odehrálo v prostředí kostela Českobratrské církve evangelické.  Po koncertě následovala beseda s autorem a spousta dalších přidaných písní.

Karel Vepřek ve mně zanechal ty nejlepší pocity…

Vybral jsem čtyři písně, které vám k poslechu nabízím.

Podzimní motýli (Karel Vepřek – Bohuslav Reynek. Album Želví sny)

Idůna  (Karel Vepřek, na motivy Karla Hynka Máchy. Album Najdem den)

V docích  (Album Najdem den)

Blázen   (Karel Vepřek – Bohuslav Reynek. Album Nebe dokořán)