Mohutný rozložitý štít vyrůstající z rozsochy Lomnického štítu v bezprostřední blízkosti uzlového bodu hlavního hřebene Vysokých Tatier, Vyšnej Baranej strážnice.
Baranie rohy mají dva téměř stejně vysoké vrcholy.
Baranie rohy (2526 m. n. m.)
polsky: Baranie Rogi; německy: Grűnseespitze; maďarsky: Zőld-tavi-Csúcs
Štít v hlavní ose rozsochy hřebene Lomnického štítu nad Malou Studenou dolinou (Kotlinou Piatich Spišských plies) a Veľkou Zmrzlou dolinou (Baraňou kotlinou). Tvoří ho dva přibližně stejně vysoké vrcholy: severozápadní a hlavní – jihovýchodní. Nad jihozápadní stěnou se nachází charakteristická vrcholová plošina – Barania galéria.
Mohutný a rozložitý masív Baraních rohov zasahuje Vyšnou Baraňou strážnicou do hlavního hřebene Vysokých Tatier. Od Vyšnej Baranej strážnice Baranie rohy odděluje Barania priehyba. Od Spišského štítu jsou Baranie rohy (resp. jejich předvrchol, Baraní mních) odděleny Baraním sedlom. Oba vrcholy odděluje Barania škára.
Na Baranie rohy upozorňoval již spišský geometr a lesník Friedrich Fuchs. V Príručke pro cestujúcich po horách z roku 1863 se zmiňuje v souvislosti o Malej Studenej doline o amfiteátre vysokých a zahrotených vrchov, z nich najimpozantnejšie vyzerá na východnej strane Grűne Seespitze, vysoká 8012 viedenských stôp.
Fuchs měl na mysli Baranie rohy. Němci a také Maďaři jen velmi neradi přebírali názvy slovenské. V roce 1902 dokonce kežmarští radní oficiálně pojmenovali Baranie rohy – štít, nacházející se na městských pozemcích – Košutov štít (nic tím proti Lajosu Kossuthovi, politikovi, advokátovi a publicistovi, ten se do tatranských dějin zapsal pozitivně).
Polský název Baranie Rogi je shodný s původním slovenským. Z Doliny Zeleného plesa a Veľkej Zmrzlej doliny jsou dobře viditelné oba vrcholy a Barania škára mezi nimi. V obrazotvornosti pastýřů či lovců se oba vrcholy podobají rohům na zvířecí hlavě, odtud název štítu.
V okolí Baraních rohov se především v osmnáctém století pohybovali zlatokopové. Stopy po sobě nezanechali. Baranie rohy se tak dostali do podvědomí až s nástupem tatranského horolezctví.
První výstup na Baranie rohy uskutečnili v létě roku 1867 zakopanský farář a později úspěšný horolezec Józef Stolarczyk (1816 – 1893) se svým přítelem, řeholníkem Tomaszom Trausylom (páterom Ambrozom). Doprovázeli je čtyři goralští vůdci: Wojciech G. Kościelny, Wojciech Ślimak, Szymon Tatar st. a Jędrzej Wala. Přesné datum výstupu neznáme.
První zimní výstup uskutečnili 17. 5. 1911 Tibold Kregczy, Lajos Rokfalusy a Zoltan Votisky.
Baranie rohy jsou poměrně snadno dosažitelným vrcholem. Značená cesta na ně ovšem nevede. V poslední době se často diskutuje o jejím vyznačení, ke konkrétnímu rozhodnutí dosud nedošlo. Na vrchol vede také více než třicítka cest horolezeckých.
Baranie rohy mají poměrně velkou nadmořskou výšku. Vrchol (turisté vystupující z Baranieho sedla vystoupají na hlavní, jihozápadní vrchol) proto nabízí impozantní rozhled.
Přes závěr Malej Studenej doliny spatříte mohutnou západní stěnu Ľadového štítu. Stočíte-li pohled mírně vlevo, můžete přehlédnout celou západní část Vysokých Tatier. Na sever, hluboko pod vás, padají strmé srázy štítu do Veľkej Zmrzlej doliny, dech se z toho pohledu skutečně tají. Proti vám, nad závěrem doliny, se tyčí Čierny štít. Horizont pak uzavírají Belianske Tatry. Monumentální je pohled přes Baranie sedlo ke Spišskému štítu, k Pyšným a Kežmarským štítom.
********************************************************************************
Zdroje: Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010) Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
úvodná fotka neskutočne krásna, obloha dramaticko romantická 😉
fotečka Baranie okno tiež wellmi fajná.