Tatranské vrcholy XXIX. Malý Kežmarský štít

Malý Kežmarský štít

Dlouho byl považován za předvrchol Kežmarského štítu.

Z některých směrů skutečně vyhlíží jako přívěšek svého vyššího bratra. Pohled od Zeleného plesa však vypadá jinak. Majestátný vrchol s velkolepou, devět set metrů vysokou severní stěnou, nejvyšší v Tatrách.

Malý Kežmarský štít (2514,2 m. n. m.)

polsky: Mały Kieżmarski Szczyt; německy: Wéberspitze; maďarsky: Wébercsúcs;

Samostatný vrchol v severním hřebeni vybíhajícím z Kežmarského štítu, oddělený od něho Vyšnou Kežmarskou štrbinou. Vypíná se nad Medenou kotlinou, Huncovskou kotlinou a Dolinou Zeleného plesa, kam spadá 900 metrů vysokou severní stěnou, nejvyšší v Tatrách, kterou protíná výrazná rampa – Nemecký rebrík, stoupající z Kotla ve spodní třetině stěny doprava k Ušatému sedlu. Z vnější strany jeho horního zakončení se vypíná Ušatá veža. Z Kotla směrem doleva, k Nižnej Kežmarskej štrbine, stoupá Kežmarský rebrík.

Malý Kežmarský štít, mapa

Malý Kežmarský štít nad Dolinou Zeleného plesa

Dlouho byl Malý Kežmarský štít považován za součást, přesněji za předvrchol Kežmarského štítu. Z některých míst, například z Huncovskej kotliny, vypadá skutečně nevýrazně, jako přívěšek svého vyššího bratra.

Pohled od Zeleného plesa však vypadá jinak. Z této strany je to majestátný vrchol s velkolepou stěnou. Snad také díky tomuto pohledu začali Malý Kežmarský štít považovat koncem 19. století za samostatný štít.

Malý Kežmarský štít se nachází v severovýchodním rameni rozsochy Lomnického štítu, přesněji v severním rameni rozsochy Kežmarského štítu, od kterého je oddělen Vyšnou Kežmarskou štrbinou. Tento hřeben pak klesá k Nižnej Kežmarskej štrbine, Kežmarskej kope a dále k Velkej Svišťovke. K severozápadu vysílá Malý Kežmarský štít krátký ostrý hřeben s Ušatým sedlom a Ušatou vežou.

Malý Kežmarský štít od Bieleho plesa

Malý Kežmarský štít (severní stěna) od Zeleného plesa. V popředí veže lemující Nemecký rebrík. Vlevo Kežmarská kopa

Malý Kežmarský štít z Doliny Bielych plies

Severní stěna Malého Kežmarského štítu. Vpravo Ušatá veža a k ní vedoucí Nemecký rebrík

Malý Kežmarský štít (vlevo), Kežmarský štít a Veľká Vidlová veža nad Veľkou Zmrzlou dolinou

Malý Kežmarský štít (vlevo), Kežmarský štít a Vidlový hrebeň z Čierneho štítu

Kežmarské štíty (Malý zcela vlevo) z Baraních rohov

Kežmarské štíty (Malý vlevo) z Pyšného štítu

Kežmarské štíty (Malý vlevo) z Pyšného štítu

Malý Kežmarský štít z Kežmarského štítu

Kežmarské štíty (Malý vpravo) nad Huncovskou kotlinou

Kežmarské štíty (Malý vlevo) z Lomnického štítu

Malý Kežmarský štít nad Ušatým sedlom

Kdo stanul jako první na Malom Kežmarskom štíte?

Kežmarští studenti, kteří podle písemných svědectví Dávida Frőlicha a Daniela Speera – Simplicissima v letech 1615 a 1645 vystoupili na Kežmarský štít, jistě neobešli vrchol malého Kežmarského štítu. Tato domněnka je dost spolehlivě podložena dramatickým popisem ve Speerově cestopise (viz Tatranské vrcholy XVIII).

21. srpna 1889 si vybralo Malý Kežmarský štít přímo jako cíl své cesty pět spišských milovníků Tatier: Adolf Gábriel, Fridrich Koromzay, Juraj Koromzay, Adolf Nikházy a Samuel Weber. Doprovázeli je dva nosiči. Na štít vystoupili z Vyšnej Kežmarskej štrbiny. Stejnou trasu si zvolili pro svůj první zimní výstup 8. března 1906 Gűnter Oskar Dyhrenfurth a Alfred Martin. Vystoupili zároveň na Kežmarský štít, sestupová trasa vedla přes Huncovské sedlo.

Když začal být Malý Kežmarský štít posuzován jako samostatný objekt, navrhl roku 1890 levočský profesor přírodopisu a badatel Tatier František Dénes pojmenování Weberov štít. Na památku historické túry z roku 1889, jejímž iniciátorem byl právě Samuel Weber, evangelický farář ze Spišskej Belej.

Ve slovenštině se už před první světovou válkou začal sporadicky objevovat současný název, odvozený ze jména vyššího souseda. Miloš Janoška ve svém Sprievodcovi po Vysokých Tatrách z roku 1923 však ještě používá pojmenování Weberov štít. Toto pojmenování zůstalo dodnes v jazyce německém a maďarském.

Horolezeckým klenotem Malého Kežmarského štítu je jeho severní stěna. Devět set metrů vysoká, v Tatrách nejvyšší a a jedna z nejkrásnějších. Přetíná ji šikmá sutinová římsa, Nemecký rebrík, která se pod výrazným vhloubením – Kotlom – označuje jako Zlatý rebrík. Nemecký rebrík končí v Ušatom sedle, kde se na něj napojují Medené lávky, směřující do severních srázů Lomnického štítu. Tudy chodívali do svých revírů hledačí pokladů, především sasští kolonisté z Kežmarku. Odtud název Nemecký rebrík.

Horolezce láká především spodní část severní stěny Malého Kežmarského štítu po Nemecký rebrík, včetně několika věžiček, který ho z vnější strany uzavírají. Nejvýraznější z nich jsou Pavúkova veža, Bocekova veža a Szczepańského veža. Horní část nad Nemeckým rebríkom je ze sportovního hlediska méně atraktivní.

Zakončení Nemeckého rebríka v Ušatom sedle. Vlevo Ušatá veža

Nemecký rebrík

Nemecký rebrík

Horolezecké dějiny Malého Kežmarského štítu, přesněji severní stěny, se začaly psát 18. srpna 1912. Tehdy dva mladí vysokoškoláci z Budapešti, Július Andrej Hefty (1888 – 1957), pozdější profesor kežmarské obchodní akademie a budoucí generální ředitel maďarských státních drah, Gyula Komarnicki (1885 – 1975) vystoupili částí stěny od Nemeckého rebríka přibližně ve spádnici vrcholu. Jejich cesta je hodnocena jako velmi těžká s neobyčejně těžkými úseky. Oba horolezci byli zakládajícími členy první ve Vysokých Tatrách působící organizace sportovních horolezců BETE a účastníky mnoha tatranských prvovýstupů.

O 55 let způsobili horolezci v severní stěně Malého Kežmarského štítu podobný rozruch jako Hefty a Komarnicki v roce 1912. Podařilo se vylézt superdiretissimu severní stěny.

Diretissima, slovo převzaté od italských horolezců, vyjadřuje nejkratší, přímou linii výstupu od nástupu až po vrchol. Zdolat superdiretissimu severní stěny Malého Kežmarského štítu se nepodařilo napoprvé. 17. a 18. září 1963 Ján Ďurana, Ján Hausche, Pavol Pochylý a Juraj Zrůst vylezli diretissimu na Pavúkovu vežu. Čtveřice horolezců se však v horní části cesty odklonila od ideální linie. Žluté převisy, které stály v cestě, museli zleva obejít. Pokus dvojice O. Blecha a V. Kaynar o narovnání cesty v roce 1966 také nevyšel, tentokrát žluté převisy obcházeli zprava.

Myšlenky přelezení žlutých převisů se nevzdával Pavol Pochylý. Roku 1967 zorganizoval sedmidenní výstup ve stylu expedice a společně s Jurajom Zrůstom diretissimu v nejpřímějším směru, přes žluté převisy zdolali. Vznikla superdiretissima, jedna z nejtěžších cest nejen ve Vysokých Tatrách. Cesta neodolala ani v zimě. Za čtyři dny, 10. – 13. ledna 1971 ji alpským stylem přelezli Ivan Fiala, Ladislav Hodál a Ondrej Pochylý.

Bratři Pochylovci, kteří se nesmazatelně zapsali do dějin tatranského horolezectví také díky mimořádně těžkým výstupům v severní stěně Malého Kežmarského štítu, zahynuli 25. února 2000. Po úspěšném zdolání cesty Ľavým ypsilonom v severní stěně Malého Kežmarského štítu, při sestupu Nemeckým rebríkom, se s nimi pravděpodobně utrhla sněhová deska.

Mužem Malého Kežmarského štítu je Pavol Jackovič. Horolezec, který přelezl všech 109 existujících cest a popsal je v horolezeckém průvodci.

Malý Kežmarský štít není přístupný jen horolezcům. Vystoupit na štít můžete v doprovodu horského vůdce, vybrat si můžete dokonce z několika tras. Všechny jsou dlouhé a fyzicky náročné. Výstup se spojuje s výstupem na Kežmarský štít. Při jedné túře tak současně navštívíte dva tatranské velikány.

Rozhled z Malého Kežmarského štítu je omezen sousedním Kežmarským štítom. Přesto je pohled na protější Lomnický štít, na strmé stěny Pyšných štítů impozantní. Přímo letecký je pohled do obou Zmrzlých dolin a do Doliny Zeleného plesa. Neuvěřitelně malebně vypadají z tohoto vrcholu Belianske Tatry.

Belianske Tatry z Nemeckého rebríka

Dolina Zeleného plesa, Malá Zmrzlá dolina a Červená dolina z Nemeckého rebríka

Dolina Zeleného plesa, Veľká a Malá Zmrzlá dolina, Červená dolina z Nemeckého rebríka. Vlevo Čierny štít, uprostřed Kolový štít a Karbunkulový hrebeň, vpravo Jahňací štít

Kolový štít (vlevo), Karbunkulový hrebeň, Jahňací štít a Belianske Tatry z M. Kežmarského štítu

Malá Zmrzlá dolina, Kolový štít a Karbunkulový hrebeň z Malého Kežmarského štítu

Dolina Bielej Kežmarskej vody a Belianske Tatry z Malého Kežmarského štítu

Lomnický štít a Pyšné štíty z Malého Kežmarského štítu

Kežmarský štít a Lomnický štít z Malého Kežmarského štítu

Pyšné štíty (vlevo), Ľadový štít a Baranie rohy z Malého Kežmarského štítu

Lomnický štít a Posledná veža z Malého Kežmarského štítu

Posledná veža (vlevo), Pyšné štíty a Ľadový štít z Malého Kežmarského štítu

Pyšné štíty, Ľadový štít a Baranie rohy z Malého Kežmarského štítu

********************************************************************************