Údolím Oslavy a Chvojnice

Oslava

Oslava

Nedaleko Náměště nad Oslavou se nachází jeden z nejhezčích říčních kaňonů České republiky. Především začátkem jara, kdy je v řece dostatečný průtok vody, vyniká malebná krása tohoto místa…

Oslava pramení v jihozápadním cípu Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy, jihozápadně od Žďáru nad Sázavou. Do Jihlavy se vlévá u Ivančic. Délka jejího toku je bez čtyř stovek metrů sto kilometrů. Z krajinářského hlediska je nejhodnotnější třicetikilometrový úsek řeky mezi Náměští nad Oslavou a Oslavanami.

Pod Náměští se řeka zařezává do hlubokého kaňonovitého údolí se skalnatými svahy. Úsek divokých meandrů dlouhý čtyři kilometry končí pod Vlčím kopcem. Tam se údolí otevírá a dno se rozšiřuje.

Podstatná část třicetikilometrového úseku Oslavy společně s levostranným přítokem – Chvojnicí, s přilehlým územím, je začleněna do Přírodního parku Oslava. Rozkládá se na ploše téměř 2200 ha. Geomorfologicky tato oblast patří do Jevišovické pahorkatiny, resp. do jejího podcelku Znojemské pahorkatiny. Z geologického hlediska je území velmi pestré, popis by byl delší než samotné mé vyprávění 🙂

Přiznávám se, že v údajích o ochraně přírody tápu, informace z různých zdrojů se liší. V IX. části monografie Chráněná území ČR, Brněnsko (2007) se píše:

„V nejcennější části území byla v roce 1975 vyhlášena Přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice. Jedná se o chráněné území zabírající jednak holoroviny Českomoravské vrchoviny na rozvodných hřbetech a jednak hluboce zaříznutá údolí Oslavy a Chvojnice se zaklesnutými meandry.“

Současný statut území z hlediska ochrany přírody je jiný. Usuzuji, že přírodní rezervace byla transformována v přírodní park a v nejcennějším území byla vyhlášena Národní přírodní rezervace Divoká Oslava.

Území je zajímavé i z pohledu historického. Čtyři hrady, resp. jejich zříceniny na velmi krátkém úseku řeky nejsou v našich krajích rozhodně standardem.

Stručná charakteristika území dává tušit, že území je velice zajímavé a přitažlivé z hlediska turistického. Divoké údolí řeky přitahuje pěší turisty i vodáky a po mnoho desetiletí i trampy. Dodnes tu najdeme totemy trampských osad, jejichž historie sahá až do období první republiky.

Projít si celá údolí Oslavy a Chvojnice, navštívit všechna zajímavá místa, pokochat se pohledy na řeku a její údolí není akcí na jeden den ani pro výjimečně zdatné turisty. Navíc některé úseky cesty jsou technicky náročné. Vedou po strmých skalách na břehu řeky a jsou zajištěny řetězy (některé jsou dokonce bez zajištění a za deště velmi nebezpečné).  Za vysoké vody a v zimě, kdy je na skalách námraza, jsou tyto úseky neschůdné. K návštěvě je potřeba vybrat období, když už voda z jarního tání opadla, nicméně pořád je průtok nad průměrem. Ideální stav vody v Oslavě nastal právě v těchto dnech.

Naše putování začínáme v Náměšti nad Oslavou. Fotografujeme barokní most a zámek, na jeho prohlídku ale dnes nebudeme mít čas.

Náměšť nad Oslavou. Barokní most a zámek

Náměšť nad Oslavou. Barokní most a zámek

Náměšť nad Oslavou. Barokní most a zámek

Náměšť nad Oslavou. Barokní most a zámek

Po červené značce opouštíme město. Cesta stoupá vysoko nad údolí řeky a posléze se řece hodně vzdaluje. Jaký je důvod, nevíme. Neschůdný břeh řeky, těžko usuzovat. Po třech kilometrech se však k vodě vracíme. Obcházíme rekreační zařízení Jiskra a přicházíme k rozcestí U Vlasáka (levý břeh). Turistická směrovka upozorňuje na obtíže další cesty a připomíná, že cesta je určena pouze velmi zdatným turistům. Mezi ně patříme, proč tedy nepokračovat dál 🙂

Jen pro zdatné turisty !

Jen pro zdatné turisty !

Cesta kopíruje levý břeh řeky a nevzdaluje se od vody víc jak na deset metrů. Pevná lesní půda, vratké kameny, říční bahno. Každý metr cesty je jiný. Zatím je to však poklidný pochod. Co chvíli zastavujeme a fotografujeme. Je však těžké fotografovat tekoucí vodu, třeba mít praxi a spoustu zkušeností. Tady mám rozhodně co dohánět.

Oslava pod rozcestím U Vlasáka

Oslava pod rozcestím U Vlasáka

Cesta kopíruje levý břeh řeky a nevzdaluje se od vody víc jak na deset metrů

Cesta kopíruje levý břeh řeky a nevzdaluje se od vody víc jak na deset metrů

Cesta kopíruje levý břeh řeky a nevzdaluje se od vody víc jak na deset metrů

Cesta kopíruje levý břeh řeky a nevzdaluje se od vody víc jak na deset metrů

Koryto Oslavy je hodně divoké

Koryto Oslavy je hodně divoké

Mechem porostlá kamenná moře ve stráních nad řekou svědčí o vegetační inverzi

Mechem porostlá kamenná moře ve stráních nad řekou svědčí o vegetační inverzi

Oslava

Oslava

Oslava

Oslava

Oslava

Oslava

Divoký břeh Oslavy

Divoký břeh Oslavy

Další a další zákruty řeky a pomalu se blížíme k nejobtížnějšímu místu cesty. Voda v těchto místech omývá skaliska, strmě padající hluboko pod vodní hladinu. Přes ně je třeba se dostat. Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy, jednoduchý však rozhodně není. Zcela věřím informaci na turistické směrovce o neschůdnosti místa za nepříznivých klimatických podmínek. Kousek dál další řetězy přes strmý skalní výšvih. Ještě složitější než předchozí místo.

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Traverz skalního úseku je zajištěn řetězy

Řetězy přes skalní výšvih

Řetězy přes skalní výšvih

V nejobtížnějšímu místě cesty voda omývá skaliska, přes které je třeba se dostat

V nejobtížnějšímu místě cesty voda omývá skaliska, přes které je třeba se dostat

Už jsem zmínil, že údolí Oslavy a Chvojnice jsou po dlouhá desetiletí rájem trempů. Za řetězovým úsekem, v zákrutu řeky, stojí vysoký totem Trampské osady Zlatá podkova. Na skále pak pietní plakety se jmény těch, kteří už k trampskému ohni nikdy nezasednou. Přemýšlím a vzpomínám na dřívější trampské časy. Sám jsem nikdy nebyl členem žádné trampské osady a nebyl jsem ani příležitostným trampem na volné noze. Pohyboval jsem se však v blízkosti trampů a o trampských zákonech toho vím poměrně dost. Jaké je to však dnes? Určitě jiné, složitější. Postavit si boudu u řeky nikdo nepovolí, tábořit se musí nadivoko. Svědčí o tom další a další místa kolem Oslavy, kde se trampové scházejí. V některých kempech jsou ohniště dosti zanedbaná, přitom ohniště je pro trampy věc posvátná… zvláštní…

TO Zlatá podkova

TO Zlatá podkova

V údolí Oslavy a Chvojnice se trampové scházejí po dlouhá desetiletí

V údolí Oslavy a Chvojnice se trampové scházejí po dlouhá desetiletí

Kdesi jsem se dočetl, že v těchto místech měla být vybudována přehrada. Vcelku by mne zajímalo, koho tohle mohlo napadnout…

Oslava. Tak tady měla být přehrada...

Oslava. Tak tady měla být přehrada...

Nad protějším břehem řeky se tyčí první z hradů, přesněji zřícenin. Sedlecký hrad. Navštívit ho je takřka nemožné. Pokud bychom se chtěli dostat na protější břeh řeky, museli bychom o kus dál, pod Vlčím kopcem, řeku přebrodit. Modrá značka legálně řeku překonává brodem. Za současného stavu vody je to však mimo realitu. Jediné řešení je jít po druhé straně řeky už z Náměště.

Další hrad je na naší straně řeky a po chvíli k němu začínáme strmou cestou stoupat. Lamberk. Zřícenina, ze které opravdu nezbylo moc. A to málo je navíc skryto kdesi na druhém konci skalního ostrohu. Až večer jsme si na fotografii prohlédli, jak vlastně torzo hradu vypadá. Nicméně strmá skála vysoko nad řekou nabízí úchvatný pohled do údolí Oslavy. Mimořádně krásné místo. Z pohledu dolů k řece se doslova tají dech.

Pohled z Lamberka do údolí Oslavy

Pohled z Lamberka do údolí Oslavy

Lamberk dal postavit již před rokem 1377 Jaroslav z Kninic u Krumlova. Nejslavnějším držitelem hradu byl jeho syn Jan (Ješek) zvaný Sokol, hejtman krále Václava IV. Jeho život skončil neslavně, za nevyjasněných okolností byl otráven. Z obou jeho synů, Mikuláše a Jaroslava se stali husitští hejtmani. Stejně neslavně skončil i hrad. Byl zbořen po husitských válkách.

Na Lamberku

Na Lamberku

Zpátky na červeně značenou cestu a sestup k rozcestí Pod Pastýřkou. Zpátky k řece je to už jen kousek. Tady divoké údolí končí. Rozevírá se, rozšiřuje se jeho dno. A začíná civilizace. Na břehu se objevují první chatky, u nich auta. Člověk se rázem ocitá v jiném světě. Už neslyší pouze hukot vody a šumění peřejí. Objevují se zvuky jiné, zvuky, jež v první chvíli vnímáme s velkou nelibostí.

Tady divoké údolí končí

Tady divoké údolí končí

Dlouhý přímý úsek ke Skřipskému mlýnu, pár stovek metrů po silnici a znovu podél řeky, až k nádherné louce se skalním ostrohem. Za ním se cesta opět vzdaluje od vodního toku a stoupá vzhůru. Nezáživná asfaltová lesní cesta. Procházíme kolem jakéhosi obřího zahradnictví, kde i v neděli stojí lidé fronty na rostlinky. Pro mne něco nepochopitelného, fronťáci jsou však nejspíš spokojeni.

Znovu podél řeky, až k nádherné louce se skalním ostrohem

Znovu podél řeky, až k nádherné louce se skalním ostrohem

Zpátky do lesa a mírným stoupáním k dalšímu hradu, na Kraví horu. Zmiňována je v historických pramenech ještě dříve než Lamberk a kupodivu z ní zbylo víc. Snažím se přečíst si povídání o historii hradu, ta je však příliš komplikovaná. Více mne zajímá mapka všech hradních zřícenin v tomto kraji, nad řekami Oslavou a Jihlavou. Deset jich je!

Kraví hora

Kraví hora

Kraví hora

Kraví hora

Kraví hora

Kraví hora

Mapka hradních zřícenin v údolí Oslavy a Jihlavy

Mapka hradních zřícenin v údolí Oslavy a Jihlavy

Legenda k mapce

Legenda k mapce

Krátký strmý sestup k vyhlídce, odkud je vidět na protější kopec. Na jeho vrcholu se nachází poslední ze čtyř zřícenin této oblasti. Hrad Levnov (Ketkovák). Vrchol kopce se zdá téměř nadosah, vzdušnou čarou je to pár stovek metrů. Ve skutečnosti je cesta na hrad komplikovaná, dvě hodiny dlouhá. Dnes tam jít nemůžeme, za světla bychom se k vlaku nedostali.

Na rozcestí u Senoradského mlýna, u soutoku Chvojnice a Oslavy opouštíme červenou značku a zároveň řeku Oslavu. Pokračovat budeme po modře značené cestě kolem Chvojnice, jejím údolím až do Kralic nad Oslavou.

Údolí Chvojnice je malebné. Říčka široká několik metrů, kroutící se v nesčetných meandrech. Břehy svítí barvami jarních květů: sasanky, orseje, plicníky, jaterníky, fialky. Postupujeme proti proudu, po provizorní lávce přecházíme z pravého břehu na levý.

Krátký strmý sestup k vyhlídce, odkud je vidět na protější kopec. Levnov (Ketkovák)

Krátký strmý sestup k vyhlídce, odkud je vidět na protější kopec. Levnov (Ketkovák)

Asi po dvou kilometrech cesta končí v řece. Další značka je skutečně na protějším břehu, na pět metrů vzdáleném stromě. Nemilé. Čas nás už pálí, takové zdržení se může vymstít a pokud nás čekají ještě další brody, nastane problém. Nemáme z brodění ani trochu radost. Bahnité dno, studená jarní voda. Nedá se však nic dělat. Přecházím jako první, na protějším břehu suším chodidla, oblékám ponožky a obouvám se. Z opačného konce louky se ke mně blíží rodinka s malými dětmi. Copak? Také budou brodit? V klidu mne míjí a pokračují nikoli po značce, ale dále po louce. Po chvíli se objevují na druhé straně řeky!

Tak to je povedený vtip. O kus dál po proudu je lávka. Kdo to však mohl vědět? Možná to nevěděl ani značkař, ta lávka je nejspíš nová. Nevadí. Pokud nás nečekají další brody, nic se neděje.

Rychle dál. Jenže rychle to nejde. Na mnoha místech cesta vede po strmých březích, vysoko nad říčkou. Tady by uklouznutí nedopadlo dobře. Rychlý postup skutečně možný není. Nemůžu se zbavit pocitu, že po druhém břehu vede cesta jednodušší. Jenom se tam dostat… Značkař si však s turisty hraje v celém úseku cesty do Kralic. Značená cesta nevynechává žádnou vyhlídku, byť jsou dnes již zarostlé a nic z nich vidět není. Stále nahoru a dolů, nahoru, dolů…

Údolí Chvojnice

Údolí Chvojnice

Údolí Chvojnice

Údolí Chvojnice

Konečně Kralice nad Oslavou. Obec Bible kralické, obec, kde se nachází železniční stanice, odkud nám za chvíli jede vlak. Dnes to bylo pořádně náročných třicet kilometrů. Varovná směrovka skutečně nelhala. Bylo to ovšem třicet přenádherných kilometrů a je nanejvýš jasné, že putování musíme dokončit a projít si i další úseky cesty v údolí Oslavy.

Trasa z Náměště nad Oslavou údolím Oslavy a následně Chvojnice je třicet kilometrů dlouhá. Je velmi náročná fyzicky a v některých úsecích i technicky. Zvládli jsme ji za osm hodin, návštěvy některých míst jsme však museli časově redukovat.

Údolí Oslavy a Chvojnice, mapa (zdroj: mapy.cz)

Údolí Oslavy a Chvojnice, mapa (zdroj: mapy.cz)

*********************************************************************************

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 komentářů u Údolím Oslavy a Chvojnice

  1. lojzo napsal:

    Pekný výlet.
    Ale najviac ma zaujalo, že je článok písaný v množnom čísle. U teba dosť neobvyklé. 😉

  2. SV napsal:

    Sedlecký hrad je Nový hrad 😉

  3. SV napsal:

    kamienková fotka zvláštna, a podarilo sa ti pekne odfotiť aj toho za kamienkom spinkacieho mroža 😉

  4. SV napsal:

    ohniště je pro trampy věc posvátná…
    ano. slušný tramp by do ohňa nikdy nehodil igelit.

    • Jago napsal:

      Jako tramp v. v. musím poněkud oponovat. Posvátné není ohniště, ale samotný oheň, a to oheň táborový. Kdo do něj hodí na potlachu vajgla nebo si nad ním chce péct buřty, koleduje si o malér. Kuchyňský oheň, na němž se vaří, ovšem posvátný není.

      • pepa napsal:

        Aha, díky. Nicméně v ohništích byla naházena víčka od PET lahví, igelity. Ale třeba to tam nenaházeli trampové.

        • Jago napsal:

          I tak možno. Pachatelé zřejmě neznají/neuznávají heslo „Chovej se v přírodě tak, aby tě příroda nemusela chovat“.

      • SV napsal:

        to som tiež nevedela, u nás na chate je oheň akože posvätný každý, tzn. kto doňho hodí staré papuče, koleduje si o malér 😉

  5. SV napsal:

    Stále nahoru a dolů, nahoru, dolů…
    hrebeňovka údolím Oslavy 😎

  6. Miloš napsal:

    Pěkně popsaná trasa.Údolí Oslavy a chvojnice je asi to nekrásnější v okolí Brna.Ale trampů už rapidně ubylo a to je myslím škoda.A ten nepořádek,igelity,plastové láhve tam odhazují turité,trampové ne.

  7. Vladimír Pašek napsal:

    Jen k tomu táborovému ohni. Většina skutečných trampů (vandráků, čundráků atd. chcete-li), kteří byli někdy v životě třeba na potlachu, ví, že se ani neplive nikoliv jen do ohně, ale ani směrem k němu.
    Ahoj!
    P.S. Jako dítě jsem každé prázdniny trávil u své babičky v Mohelně. Na blízké i vzdálenější okolí mám nejhezčí životní vzpomínky.

    • pepa napsal:

      Jasně, myslím si totéž; že nepořádek dělají ti, kteří trampy nazývají „kotlíkáři“ 😉

  8. SV napsal:

    je to pekná krajina, a taká….tažko sa to opisuje. dobrá. a nejako to súvisí so starými trampami, mám taký dojem. btw, nikdy som na žiadnom potlachu nebola, ale vždy mi bolo jasné, že do ohňa sa pľuvať nemá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.