Po dlouhé odmlce se vracím k seriálu Dobývání Arktidy vzdušnou cestou…
Ve druhé verzi seriálu (první byla publikována na webu jiném a v současné chvíli není k dispozici) jsme se zatím dostali k desáté části, v ní jsem vyprávěl o siru G. H. Wilkinsovi.
Odmlka samozřejmě neměla být tak dlouhá, ale jak přísloví praví: Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Těmi byla snaha o důkladné prostudování zdrojů před sepsáním následujících částí, které budou pojednávat o cestě a tragédii vzducholodi Italia. Je to nejznámější, ale také nejobsáhlejší a asi nejsložitější příběh v historii dobývání Arktidy. Mojí snahou bylo dovědět se o výpravě co nejvíce. Seznámit se zevrubně s jednotlivými účastníky, proniknout do jejich osobních příběhů, do úkolů a činností během výpravy.
Stejně tak jsem si chtěl pečlivě nastudovat, jak probíhala záchranná akce, jak byla řízena a koordinována. V neposlední řadě mne zajímaly vztahy mezi Nobilem a Amundsenem.
Čas, který uplynul od zveřejnění prvních deseti částí mého seriálu, je příliš dlouhý, znovu si je proto připomeneme. Na titulní straně mého webu se budou objevovat v týdenních intervalech a hned po nich budou následovat nová pokračování.
Hurá, hurá, hurá!
A ešte som zabudol: Hurá!
😉
Jojo, hurá, a pak se v tom ztratíš… 😉 😉
Zatiaľ sa strácam len v tých nevzdušných polárnych výpravách. 😉
Tak bacha, píš zrozumiteľne! 😎
Takže v podstatě mi chceš říct, že nerad chodíš, ale miluješ létání. ❓
😀
No, trochu zjednodušené, ale niečo na tom bude. 😉
A čo sa týka arktických výprav – tie letecké vnímam ako užitočné dobrodružstvo, tie pešie ako šialenstvo. 😉
no ale aj tie pešie sú dosť dobrodružné 😉