Litovelským Pomoravím na kole

Litovelské Pomoraví

Litovelské Pomoraví. Jediné velkoplošné chráněné území v České republice, které jsem dosud nenavštívil. Ne, už to neplatí, včera jsem tento můj velký dluh krajině splatil… 

Pokud chce člověk dobře poznat jakoukoli krajinu, musí ji prochodit skrz naskrz. Teprve potom objeví nejkrásnější kouty, které mu při letmých návštěvách unikají. Jsou to místa skrytá, ležící mimo cesty, o kterých se většinou v žádných průvodcích nepíše. Tuto zkušenost mám mnohokráte ověřenu a nemyslím si, že v Litovelském Pomoraví tomu bude jinak.

V tomto duchu musím dnešní expedici považovat za první seznámení, více nejspíš očekávat nemohu. Sestavil jsem si itinerář, podle kterého projedu CHKO po celé její délce z Mohelnice až k Olomouci. Po cyklostezkách, na některých místech po cestách neznačených a v krátkém úseku také po cestě pro pěší. Bude-li to možné, občas z trasy odbočím a podívám se i do nitra lužních lesů.

Má dnešní cesta bude v jistém smyslu průkopnická. Nepůjdu pěšky, pojedu na kole. Krajina Litovelského Pomoraví je k tomuto způsobu poznávání předurčena. Rovina, síť cyklostezek, blízkost železničních zastávek.

Je sedm hodin ráno, vystupuji na nádraží v Mohelnici. Připravuji se na cestu. Přilba, tretry, rukavice, zapínám GPS. Ještě před pár okamžiky byla krajina zahalena hustou ranní mlhou. Velmi rychle se však rozplynula, mohu vyrazit hned.

První dva kilometry vedou po silnici. Most přes řeku Moravu, obec Stavenice. Na prvním úseku cesty zcela ignoruji cyklostezku, která vede po místní komunikaci a daleko od řeky. Pouze bych sbíral asfaltové kilometry a nespatřil bych místa, kde Morava vtéká do chráněného území.

Morava pod Stavenicemi

Morava pod Stavenicemi

Ze Stavenic vede po levém břehu Moravy cesta. O kus dál se pak napojuje na cyklostezku z Mohelnice. Proč tedy nejet po ní? Otázkou je, jak cesta bude vypadat, zda bude průjezdná. Musím pamatovat na to, že dnes nejdu pěšky. Dlouho mi trvá, než si na to zvyknu. 

Cesta je dobrá, průjezdná bez sebemenších problémů. Brzy zjišťuji, že vůbec nemám nacvičené úkony, které nejspíš ovládá každý cykloturista. Je to spousta drobností, které mne nutí často zastavovat a neumožňují plynulou jízdu. Ale nevadí. Musím si zvykat. Stejně pořád zastavuji a fotografuji.

Ranní řeka má svoje nezaměnitelné kouzlo. Svůj ranní opar, svůj ranní chlad, své ranní návštěvníky.

Přijíždím k železničnímu mostu u Moravičan. Toto místo velmi dobře znám. Z oken vlaku jsem ho viděl nesčíslněkrát a poznal bych ho i v noci. Z polní cesty však vypadá zcela jinak. Přemýšlím, proč mě to vlastně překvapuje.

Morava u Moravičan

Morava u Moravičan

První krátká odbočka. Z mapy vyčítám, že polní cesta vede ke slepému ramenu řeky. Proč se tam nepodívat? Lužní lesy a slepá ramena říčních toků k sobě neodmyslitelně patří.

Rameno je slepé doslova. Je bez jakéhokoli přítoku. Ale není mrtvé. Sotva sesednu z kola a přiblížím se ke břehu, jsem obsypán komáry. Sesedli se na mě a já nestačím utíkat. Vlhké jaro tomuto živočichovi přálo. Populace se rozrostla a do prvních mrazů tu bude k nevydržení.

Slepé rameno

Vracím se zpět a pokračuji do obce Moravičany. Cyklostezka od Mohelnice, na kterou se zde napojuji, je vedena v dalším úseku po silnici. Tady vyhnutí není. Ale je to rovina a kilometry rychle ubíhají.

Ráz krajiny Litovelského Pomoraví dotváří řada kulturních a technických památek. K jedné z nich právě přijíždím. Místo se jmenuje Nové Mlýny. Jak už název místa napovídá, stával zde skutečně mlýn. Na jeho místě vyrostla v roce 1922 malá vodní elektrárna. Je největší na území CHKO a je technickou památkou.

Vodní elektrárna Nové Mlýny

Severně od Nových Mlýnů, na levém břehu řeky Moravy, se rozkládá úzký pás vlhkých luk chráněných jako přírodní památka Za mlýnem. Je hnízdištěm mnoha druhů vodního ptactva a je rájem obojživelníků. Daří se tu také mnoha druhům chráněných rostlin. K podmáčeným loukám se bohužel s kolem nedostanu. To je ta nevýhoda cykloturistiky. Pěšky by nebylo o čem přemýšlet.

Morava u Nových Mlýnů

Opouštím cyklotrasu, pokračovat budu po modře značené pěší turistické trase. Dostávám se do míst, kde je soustředěno několik kulturních památek. Počátkem 19. století byl vybudován nedaleký zámek Nové Zámky a jeho okolí bylo romanticky upraveno ve stylu anglického parku. Jednou ze staveb, které Lichtenštejnové nechali v parku postavit, je i Templ. Kruhový lovecký pavilon, tzv. Chrám přátelství. Stojí na skalním ostrohu vysoko nad Moravou. Pěkná stavba s pěkným pohledem dolů na řeku. Žel, v těchto dnech zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Fotografovat nemá smysl a na řeku se musím podívat tajně, když obejdu stavební zátaras.

Kousek za Templem přijíždím k rozcestí. Krátká odbočka vede k vyhlídce na obelisk. Nemám tušení, oč se jedná. Ale odbočka vede k řece a už jen proto se tam podívám. Sto metrů hustou džunglí a jsem na břehu řeky. Proti mně stojí asi dvacetimetrová betonová stavba, připomínající sovětské pomníky budované na oslavu vítězství ve druhé válce. Informace tu není žádná, snad se něco dovím dál.

Obelisk - Komín

Dva kilometry a jsem u Nových Zámků. Krásná stavba v empírovém stylu. Nějak si ovšem nevybavuji, že by si empír potrpěl na stavby monumentální. Tento zámek je skutečně velký, rozlehlý a rozhodně nepůsobí romanticky. Objíždím budovu. Probíhají tu rozsáhlé stavební práce, podívat se dovnitř nemám šanci.

Nové Zámky

Jsem u informační tabule a ta potvrzuje mé pocity: Původní lovecký zámeček byl přestavěn na empírový palác. Palác. To je to pravé slovo. Toto je opravdu palác. Tabule zmiňuje i obelisk. Postaven byl pouze jako dekorativní stavba. Dnes mu říkají Komín. Jako komín ta dekorace skutečně vypadá.

Další informační tabule popisuje vodní toky kolem zámku. V letech 1996 -1997 byl v rámci „Programu revitalizace říčních systémů“ obnoven lesní rybníček pod zámkem a především pak Zámecká Morava, levobřežní rameno Moravy, oddělující se z hlavního toku řeky pod Novými Zámky. Šest kilometrů dlouhý tok byl obnoven téměř  v celém úseku, byl zajištěn stálý přítok vody a tím obnovena funkce lužního lesa v těchto místech. Revitalizace významně přispěla k zachování jedinečné vnitrozemské říční delty v CHKO.

Morava u Nových Zámků

Morava u Nových Zámků

Pokračuji po modré směrem na Mladeč (spousta školáků, asi výlet do jeskyní), míjím přírodní rezervaci Novozámecké louky a znovu z cesty odbočuji. Nevím proč, obelisk mi utkvěl v hlavě. Necelé dva kilometry je to k němu, jsem zvědavý, oč vlastně jde.

Přírodní rezervace Novozámecké louky

Komín. Je to opravdu komín a jestli v komínu někdo vidí dekoraci… ale nic. Třeba vypadal před léty lépe. Je tu však něco mnohem zajímavějšího. V těchto místech protéká Morava původním korytem, bez zásahů člověka. Krásný tok řeky, nebýt těch komárů, vydržel bych tu dlouho.

Přirozené koryto Moravy u Obelisku

Zpět na cestu, k rozcestí značených tras. Až do Litovle pojedu po červeně značené pěší turistické trase. Z Litovle mne pak povede – už jako cyklostezka – až do cíle dnešní cesty.

Cítím známou vůni. Medvědí česnek. Je ho tu kolem nespočet, tolik ho není ani v Dunajských luzích (tam už je však odkvetlý). Omamná vůně.

Projíždím národní přírodní rezervací Vrapač. Fascinují mne tabule se státním znakem, s nápisem Národní přírodní rezervace (například), na kterých není nic víc. Jakoby byl neřešitelný problém uvést alespoň název rezervace. Informační tabule u NPR Vrapač je v tomto směru výjimkou. Popisuje místo a vysvětluje, že předmětem ochrany je les s přirozenou skladbou typickou pro tzv. tvrdý luh (jilmová doubrava) protkaný sítí periodických ramen a tůní.

Morava u Litovle

Přijíždím do centra CHKO. Litovel je často nazývána hanáckými Benátkami. To asi proto, že městem protéká šest ramen řeky Moravy. Přirovnání ke známému italskému městu beru s rezervou. Nicméně Litovel je krásné město. Stálo by za to na chvíli se zastavit. Nádherný kostel, nádherná radnice. Všude zeleň, ani rybník nechybí. Času však nemám nazbyt a dnes poznávám přírodu.

Litovel, radnice

Z města mne vyvádí asfaltová cyklostezka. Jak jsem už řekl, je v této části CHKO totožná s pěší trasou. První kilometry vedou daleko od řeky. Zastavuji a vytahuji mapu. Je škoda řeku minout, jet pouze okrajem lužních lesů a k řece ani nenakouknout. Objevuji v mapě cestu, která k řece vede. Není těžké ji najít v terénu.

Lužní les

K mostu přes řeku jsou to dva kilometry. Nelituji. Aniž jsem to tušil, dostávám se národní přírodní rezervace Ramena řeky Moravy. Přirozené koryto meandrující řeky, ostrůvky, náplavy, boční ramena. Unikátní lesní i nelesní ekosystémy na řeku navazující. To vše je předmětem ochrany v této rezervaci.

Morava v NPR Ramena řeky Moravy

Morava v NPR Ramena řeky Moravy

Dlouho bych vydržel pozorovat řeku. Ale podobně jako na místech předchozích, vyhánějí mne komáři.

Pár kilometrů lesní cesty a blížím se k Hynkovu. Opět jsem z mapy vyčetl, že mohu udělat odbočku. Tentokrát ne malou. Ale připomeňme si v této chvíli Templ. Romantickou stavbu na skalním ostrohu. Tady se z hlavního toku řeky Moravy odděluje Mlýnský potok. Teče souběžně s řekou od Templu až do Olomouce. Před Hynkovem dostává díky zdržím mohutnější podobu a nazývá se tu Malá voda. Podle mapy mohu pěkných pár kilometrů pokračovat podél tohoto ramene do hlubin lužních lesů.

Ani jsem na konec lesní cesty nedojel. Pokračovala dál, v mapě už vyznačena nebyla. Ale dovedla mě až k hlavnímu ramenu Moravy. Projel jsem si tak velkou část ostrova, který u Hynkova uzavírá Malá voda a Morava. Až následně jsem z podrobné mapy zjistil, že jsem po této lesní cestě mohl pokračovat dále a viděl bych nejspíš mnohem víc, než z cyklostezky, po které jsem od Hynkova pokračoval do Horky nad Moravou.

Morava u Hynkova

Morava u Hynkova

Morava u Hynkova

Morava u Horky nad Moravou

Horka nad Moravou je jednou z nejvýznamnějších archeologických lokalit na Moravě. Archeologie je ovšem věda, která mne po celý život výrazně míjí. Nebudu pátrat po tom, co se tu našlo a co se tu možná ještě najde. Přečtu si to doma z ofotografované informační tabule.

V Horce má cesta končí. Nechce se mi proplétat hustou dopravou Olomouce. Pojedu do Štěpánova a odtud se vrátím domů.

********************************************************************************

Jak hodnotit dnešní cestu…

V souladu s tím, co jsem napsal na začátku. První obraz krajiny. To, co jsem spatřil, mě však nenechává ani chvilku na pochybách, že území Litovelského Pomoraví je oblastí s mimořádně cennými ekosystémy, se zachovalými přírodními prvky. Území, které stojí za to poznat více. Možná na podzim, až se komáři uloží k zimnímu spánku, až se příroda zbarví do podzimních odstínů. 

A cykloturistika? Pro tu jsem se nejspíš nenarodil. Cyklistika ano, tu mám velice rád. Ale aplikovaná podoba mi vlastní není. Raději chodím pěšky a asi to tak bude i nadále.

Pro doplnění: délka popsané trasy je 58 kilometrů.

********************************************************************************

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví

Litovelské Pomoraví, mapa

Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví byla zřízena v roce 1990 v údolní nivě řeky Moravy mezi Olomoucí a Mohelnicí. Svou rozlohou 96 čtverečních kilometrů je Litovelské Pomoraví pátou nejmenší CHKO v České republice. Z celkové rozlohy zaujímají lesy 56 %. Ve středu CHKO leží starobylé královské město Litovel, které propůjčilo chráněné krajinné oblasti své jméno.

Posláním CHKO je zejména trvale zajišťovat zvýšenou ochranu a ekologicky šetrné obhospodařování krajiny údolní nivy řeky Moravy s mimořádně vysokým soustředěním přírodních hodnot.

Pro své přírodní hodnoty je CHKO Litovelské Pomoraví součástí evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Mokřadní část CHKO byla v roce 1993 zařazena do Ramsarského seznamu významných mokřadů. CHKO je chráněnou ptačí oblastí. Je rovněž navržena  jako tzv. „evropsky významná lokalita“ pro některé významné druhy živočichů.

V nejcennější místech CHKO byla vyhlášena maloplošná zvláště chráněná území. Na území CHKO jich je dvacet pět.

Jádro CHKO a současně hlavní přírodovědný fenomén oblasti tvoří vnitrozemská říční delta (přirozeně meandrující tok řeky Moravy, která se větví v řadu bočních stálých i periodicky průtočných říčních ramen) a navazující komplexy cenných lužních lesů, vlhkých nivních luk a mokřadů.

Lužní lesy dnes patří nejen u nás mezi ohrožené typy vegetace. Posledním územím plošně rozsáhlého lužního lesa s dosud nenarušenou přirozenou dynamikou řeky je v rámci ČR právě Litovelské Pomoraví.

(zdroj)

********************************************************************************