V dnešním povídání vás zavedu do nejjižnějšího cípu Slavkovského lesa, na Tepelsko a Mariánskolázeňsko. Projdeme si trasu z Teplé do Mariánských Lázní a zastavíme se u zajímavých míst historických i přírodních. Je jich tu bezpočet.
Město Teplá leží ve východní části chebského okresu v nadmořské výšce 690 metrů. Jeho historie se začala psát v osmém a devátém století, kdy slovanské obyvatelstvo začalo tento kraj osidlovat. S teplem má Teplá společného pramálo. Jméno dala městu říčka Teplá. Pramení na Tepelské vrchovině, několik kilometrů od města, v Karlových Varech se pak vlévá do Ohře. A až tam jsou zdroje tepla; kolem řeky tu vyvěrá spousta horkých minerálních pramenů. Na Tepelské vrchovině si tepla moc neužijete, podnebí je tu vskutku drsné.
Už v jedenáctém století dosáhla Teplá strategického významu. Chebsko bylo připojeno k německé říši a zůstalo součástí řezenské (Regen) diecéze. Tím se posunuly hranice české země a v Teplé byla zřízena brána s celnicí. Vedla tudy důležitá zemská cesta z Chebu a Wűrzburgu. Další dějiny města jsou pak převážně spjaty s premonstrátským klášterem, založeným v roce 1193.
Do Teplé, výchozího místa našeho dnešního putování, se pohodlně dostanete veřejnou dopravou. Nejlépe z Mariánských Lázní, vlakem či autobusem.
Pokud pojedete do Teplé autobusem z Mariánských Lázní, nemůžete si nevšimnout parkoviště a altánku nacházejících se na levé straně silnice, asi jeden kilometr před městem. Vystoupíme u tepelského nádraží a po silnici se sem vrátíme.
Proč vás sem vedu? Pod altánkem je ukrytý jeden z nejznámějších minerálních pramenů Tepelska. Říkají mu Jankovická kyselka nebo Oriona.
Minerálních pramenů je na Tepelsku bezpočet. Mnohé už zanikly, mnohé chřadnou. Spousta jich však byla obnovena díky dobrovolníkům. Oriona patří mezi ně. Kdysi se jako nejkvalitnější minerálka Tepelska stáčela. Oriona byl název obchodní, spíše se jí říkalo Jankovická kyselka, podle obce, nedaleko které pramení. Po roce 1945 nebylo stáčení obnoveno. Místní obyvatelé však nadále chodili pro vodu do prostor bývalé stáčírny. Až v 80. letech minulého století místní dobrovolníci položili asi 300 metrů dlouhé potrubí od místa vývěru k silnici Teplá – Mariánské Lázně. Tady minerálka volně vytéká v malém altánku. Dle mých chuťových senzorů je Oriona nejchutnější minerální vodou nejen Tepelska, ale celé západočeské lázeňské oblasti. A není to jen názor můj.
U altánku se nachází zajímavý pomník. Instalován tu byl v srpnu 2011. V roce 2002 ho náhodně objevili lesní dělníci pod jedním z povalených stromů. Pomník připomíná úmrtí významného občana města Toužim, okresního vikáře a toužimského děkana Wenzla Kunze.
Pokračujme po silnici dále a na nedaleké křižovatce odbočme vlevo. Úzká asfaltová cesta nás po necelé půlhodině dovede k dalšímu cíli. Tím je národní kulturní památka Klášter premonstrátů Teplá.
V roce 1193 klášter založil český šlechtic Hroznata. Vzápětí do něj povolal řeholníky z pražského Strahova. Na přelomu století se stal Hroznata členem řádu, řádové roucho přijal z rukou papeže Innocence III. Jako zakladatel kláštera byl i nadále správcem klášterního majetku. Na jedné z kontrolních cest po panství byl zajat loupeživými rytíři. Za jeho propuštění žádali výkupné. Hroznata však nedovolil opatovi kláštera výkupné zaplatit. Ve vězení zemřel 14. července 1217. Úcta k Hroznatovi byla posílena blahořečením roku 1897.
Historie kláštera je rozsáhlá a velmi zajímavá. Na tomto místě bych chtěl vyzvednout jen několik důležitých momentů dějin. V roce 1232 klášter vysvětil pražský biskup. První mši byl přítomen i český král Václav I. Na přelomu 17. a 18. století byl objekt barokně přestavěn Kryštofem Dienzehoferem. Na přelomu století 19. a 20. bylo vybudováno muzeum a nová knihovna, obsahující přes sto tisíc svazků, patřící k nejstarším a nejvýznamnějším historickým knihovnám v České republice.
Po roce 1945 byli z kláštera odsunuti němečtí členové řádu. Dosazen byl administrátor ze Strahova, převorem se stal Heřman Josef Tyl, jedna z nejvýznamnějších osobností v dějinách kláštera. Politický vězeň koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu věnoval veškeré své síly k vytvoření komunity, obnově duchovního života a válkou zničeného klášterního hospodářství. Zabránil požadavku konfiskace jako majetku zrádců. Dosáhl toho, že byli z vězení propuštěni němečtí řeholníci a převezeni do Německa. Teplá byla prohlášena za samostatnou českou kanonii.
Po únoru 1948 byl zahájen boj proti církvím a duchovním řádům. Majetek kláštera byl znárodněn, Josef Heřman Tyl byl spolu s ostatními řeholníky zatčen. Mnoho let byl vězněn v komunistických vězeních. V roce 1988 byl komunitou, která u nás žila v ilegalitě, tajně zvolen opatem tepelské kanonie. V prosinci 1989 sloužil opat Heřman Josef Tyl první mši svatou ve svém klášteře a zahájil tak novou etapu života premonstrátů v Teplé.
Klášter v současnosti prochází rozsáhlou obnovou, prohlídky se však konají bez omezení. Vzhledem k probíhajícím stavebním pracím se však nedostanete k některým objektům a do části klášterní zahrady.
Od kláštera pokračujme po červeně značené turistické trase směrem na Mrázov. Upravená cesta nás po půlhodině chůze přivede k chatové osadě u Betlémského rybníka. Asi dva kilometry od tohoto místa se nachází obec Beranovka. Pod obcí roste největší olše lepkavá na území České republiky.
U chatové osady můžete odbočit doleva, cesta vedoucí okrajem lesa vás přivede na silnici od Mrázova pár stovek metrů pod Beranovkou. Ti, kteří se nechtějí pouštět neznámým terénem, musí pokračovat po červené. Ta je k silnici dovede také, je to ovšem určitá zacházka. Po silnici pak vlevo.
Předesílám: V této chvíli vám nabízím něco, co jsem sám neviděl. V čase návštěvy jsem měl v hlavě pouze strohou informaci. Zněla: Památná olše je vysoká přes dvacet metrů, její kmen tvořený šesti srostlými stromy má obvod 627 cm. Nachází se v porostu olší pod Beranovkou.
První pohled k obci vypadá nadějně. Vlevo od cesty, pod polozbořeným komplexem hospodářských stavení, se nachází hustý porost olší. Žádný ze stromů v houštině však takové výšky nedosahuje a není tu ani žádný kmen výrazného obvodu. Pravda, celou houštinu je nemožné projít. Nachází se v silně podmáčeném terénu, přístup navíc ztěžují všudepřítomné bolševníky. A na ně pozor.
Další a další průzkum, vše marné. Žádný takový strom tu neroste. A jiná olšina tu není. Nedá se nic dělat. Musím zjistit přesnější údaje.
Ne, vy sem nemusíte chodit zbytečně. Dnes už vím, kde olše roste. Mapa ve fotogalerii vám s lokalizací pomůže. Musíte Beranovkou projít a podle mapy odbočit k potoku, v jehož nivě památná olše roste.
Po silnici zpět. Silnice do Mrázova míjí další místo se silnou vůní historie. Je jím bývalá obec Svatý Vojtěch. Byla založena na místě, kde krátce pobýval po návratu z Říma koncem 10. století český světec sv. Vojtěch. Tradice uctívání zdejšího místa, především pak studánky, ze které světec pil, mají hluboké kořeny. Studánka se stala významným poutním místem a po založení kláštera v Teplé sem přicházela každým rokem procesí poutníků, kteří veřili v její zázračnou moc. U studánky stával kříž, později kaplička a nakonec kostel.
Procesí chodila ke studánce po celá staletí. Byla obnovena i po druhé světové válce. Konec však znamenal rok 1950. Tehdy armáda obsadila klášter v Teplé. Pro obec Svatý Vojtěch to znamenalo zrušení farnosti a tím pozbyl významu i kostel. Osada byla následně vysídlena a vznikl zde vojenský prostor. Z vnitřního vybavení kostela se dochovalo jen pár soch, které byly opraveny a umístěny v zahradě kláštera v Teplé. Místo, kde obec stávala, připomíná pamětní tabule.
Přicházíme – opět po červeném značení – do Mrázova. Obce zdejšího kraje jsou si podobné jako vejce vejci. Jako by se zde zastavil čas a zároveň se dal do pohybu. Neudržované opuštěné domy v kontrastu s moderně upravenými domky chalupářů. Mrázov není výjimkou. A možná je. Toho kontrastu je tu až přespříliš.
Červené značení nás po silnici vyvede k nedaleké vodní nádrži Podhora. Vodárenská nádrž na říčce Teplé s rozlohou 82 hektarů byla napuštěna v roce 1956. Vybudována byla na místě starého klášterního rybníka Podhorn Teich. Přehrada má rozlohu jako původní rybník, byla pouze výrazně zesílena hráz a upraven odtok.
Podhora je překrásná přehrada, zvláště její severní a severovýchodní část. Žel, je to zásobárna pitné vody se zákazem vstupu. Pokud chcete do území alespoň trochu nahlédnout, musíte u přehrady opustit červené značení i silnici a pokračovat vpravo po cyklostezce směrem k Podhorní hájovně (značení). Z cesty na několika místech hladinu přehrady spatříte.
Při posledním předválečném výlovu rybníka v roce 1935 se v místních novinách Marienbader Zeitung objevila zpráva, že se na dně rybníka narazilo na podivné zbytky prehistorických kolových staveb. Tak zajímavý nález měla zkoumat komise z archeologického ústavu v Praze. Druhá světová válka vše zmařila. Po válce rybník nikdy prozkoumán nebyl.
V místě, kde se budete kochat kusými pohledy na přehradu, se nezapomeňte podívat i na opačnou stranu cesty. Místo je chráněným územím, nachází se zde Přírodní památka Podhorní slatě. Byla zřízena v oblasti přechodových rašelinišť, slatinišť a mokřadních luk především na ochranu hnědáska chrastavcového. Zastavme se u tohoto motýla.
Hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia) se u nás vyskytuje už jen v Karlovarském kraji a patří mezi nejohroženější druhy motýlů v celé Evropě. Ohrožení hnědáska chrastavcového spočívá v zániku biotopů, které jsou pro jeho přežití klíčové – mokřady a květnaté louky. Tam totiž roste rostlinka zvaná čertkus luční (Succisa pratensis), která je živnou rostlinou pro housenky hnědáska. Takové podmínky jsou právě zde u nádrže Podhora a tato lokalita patří k nejkvalitnějším biotopům hnědáska chrastavcového ve Slavkovském lese.
Pokračujme k rozcestí u Podhorní hájovny. Tady odbočíme vlevo a začneme stoupat stále po cyklostezce až na křižovatku značených cest, kde se opět napojíme na červeně značenou trasu. Ta nás dovede na Podhorní vrch.
Podhorní vrch patří mezi nejmladší vulkány na území České republiky. Je mimořádně zajímavou lokalitou geologickou a od roku 1997 také přírodní rezervací s výskytem cenných rostlinných společenstev, s druhově velmi pestrou květenou. Podhorní vrch má dva vrcholy (847 a 829 m. n. m.). Nižší je zpřístupněn a upraven jako vyhlídka, byť s už dosti omezeným rozhledem. Vrcholové partie Podhorního vrchu jsou zarostlé suťovým lesem z klenů a jasanů, ve kterém především v čase květu zaujmou staré exempláře třešně ptačí.
Naši předkové, žijící v této oblasti, považovali Podhorní vrch za nejvyšší horu Čech. Je to dost zvláštní, protože z vrcholu (vyhlídkového místa) jsou vidět místa podstatně vyšší. Na straně jižní je možné za dobrého počasí spatřit prakticky celý hřeben Českého lesa, od Dyleně po Čerchov. A za viditelnosti absolutní pak severozápadní část Šumavy. O něco blíže padne do oka ostrý vrchol Přimdy.
Podhorní vrch patří do oblasti Česko – bavorského geoparku. Geopark zahrnuje a prezentuje důsledky a projevy jedinečného geologického bohatství této části bavorsko – českého pomezí. Projekt je určen odborné i nejširší veřejnosti. V blízkosti významných lokalit jsou umístěny trojjazyčné informační panely, podobně jako je tomu i zde, na Podhorním vrchu.
Cesta od Podhorního vrchu do Mariánských Lázní vede přes dvojobec Zádub – Závišín a dále pokračuje kolem věhlasného hotelu Krakonoš, v jehož zahradách byly postaveny miniatury českých hradů a zámků. Zajímavé, stojí určitě za prohlídku.
Ještě jedna zajímavost nás čeká cestou do centra Mariánských Lázní. Tou je rozhledna Hamelika. Vyhlídková kamenná věž na nejvyšším bodě kopce Hamelika, v nadmořské výšce 722,6 metrů nad mořem, ve stylu romantické zříceniny. Postavena byla v roce 1876, na popud městské rady Mariánských Lázní. Z vrcholové plošiny rozhledny byl po dlouhá léta nádherný pohled na Mariánské Lázně i na široké okolí. Dnes je výhled omezen smrkovým lesem, přesto je překrásný.
A čeká nás už jen sestup do lázeňského centra. A odpočinek po dnešní dlouhé cestě u překrásné Zpívající fontány.
********************************************************************************
Základní informace o trase:
Celá popisovaná trasa je dlouhá přibližně 35 kilometrů. Je možné ji jakkoli kouskovat a obměňovat, stačí nahlédnout do mapy. Vedena je, bohužel, téměř celá po asfaltových cestách, silnicích a lesních cestách. Na to je třeba pamatovat při přípravě a zvolit vhodnou obuv 🙂 .
********************************************************************************
Zdroje :
Historie města Teplá Klášter Teplá Kudy z nudy – Klášter Teplá PP Podhorní slatě **********************************************************************************************************Ve Střípcích ze Slavkovského lesa jsem dosud publikoval:
Střípky ze Slavkovského lesa Střípky ze Slavkovského lesa: Pozoruhodná rozhledna Střípky ze Slavkovského lesa: Pozoruhodné vodní dílo Střípky ze Slavkovského lesa: K Mnichovským hadcům Střípky ze Slavkovského lesa: Několik střípků nakonec********************************************************************************
Fotografie Podhorní nádrže byly pořízeny z míst, kam je vstup zapovězen. Kaji se… 🙄
tie fotografie sú prekrásne. je ti odpustené 😎
Pěkné! Shodou okolností jsem byl v ML minulou sobotu a neděli, ale na opačném konci. Pršelo a začínaly povodně, tak jsem z okolí moc neviděl. Na Krakonoš mám pěkné vzpomínky z raného mládí. Doufám, že je to ten, o němž píšeš, u toho mého stála socha Krakonoše a kousek dál v lese Červená Karkulka.
Bolševník je pěkné svinstvo, jako děti jsme si z něj dělali frkačky a pak jsme se divili, že se nám dělá vyrážka.
BTW: Před lety jsem v Norsku viděl u jednoho domu pěkně vzrostlý, očividně vysazený bolševník. Jeho majitel byl na něj zřejmě hrdý. Tak jsem si říkal: Jestlipak se mu tu rozšíří jako u nás…
Díky. Ano, to je on.
S bolševníkem není radno si zahrávat.
Hm, pre mňa všetko nové informácie… Mariánské Lázně pozním len z filmu „Kdyby tisíc klarinetů“, ostatné spomínané miesta vôbec. Takže o to väčšia vďaka za cestopis!
Měl bys pouvažovat o studijním pobytu v Čechách 😉
Veď aj uvažujem – o nejakej cyklistike cez prázdniny. Po minulé roky sme boli v Podyjí a Lednicko-valtickom areáli, tak tohto roku možno prídu na rad aj západné Čechy, uvidíme.
uvidíte toho určite vela! 😎
btw, sympaticky vybraná úvodná fotka 😎
V Mrázově, který mimochodem vypadá jako že válka skončila včera, mají pomník opěvující Stalina, opravený 2008 😥
http://www.vets.cz/vpm/18751-pomnik-obetem-2-svetove-valky/#18751-pomnik-obetem-2-svetove-valky
Tak tohle jsem opravdu nevěděl…