Volný (a dokonce prodloužený) víkend, předpověď počasí bez jediného meteorologického šrámu – nastala ta pravá chvíle pokusit se o zdolání trojice vrcholů v Mengusovskej doline, o kterých jsem se zmiňoval v odpovědi Markovi.
V jednom dni se dá teoreticky vystoupit na všechny tři Mengusovské štíty: Východný, Prostredný i Veľký. Připadá mi však zbytečné kumulovat tři nádherné výstupy do jednoho jediného dne. Považuji za rozumnější rozdělit akci do dvou dnů a výstupy si řádně vychutnat.
Sobota
Sobotní brzké ráno. Před šestou hodinou je na chodníku od Popradského plesa již živo. Naštěstí většina z turistů směřuje na Rysy a brzy se z mého směru odděluje. Stoupám k Hincovým plesám a až tady se rozhoduji, v jakém pořadí se pokusím trojici vrcholů zdolat. Začnu od Východného Mengusovského štítu.
Východný Mengusovský štít je z trojice Mengusovských štítů nejsnáze dostupný. Výstup je možné směrovat z obou sedel, která štít oddělují od sousedních vrcholů. Z Mengusovského sedla nebo z Východného Mengusovského sedla.
Do Mengusovského sedla, které odděluje Východný Mengusovský štít od Prostredného, vede z polské strany značený chodník. Od Veľkého Hincova plesa, tedy ze strany slovenské, vede chodník neznačený. Ale není to zcela přesné tvrzení. Na mnoha místech značení uvidíte. Je to staré značení, značená cesta do Mengusovského sedla vedla z obou stran. Ze slovenské však byla, jako spousta jiných, zrušena.
Směřuji chodníkem vzhůru pod skalní srázy. Uvědomuji si, že se však budu muset z vrcholu do sedla vracet stejnou cestou. Proč to? Vystoupím do Východného Mengusovského sedla a sestoupím do Mengusovského.
Kudy asi vede cesta do sedla? Linie je zřejmá. Dole travnato-kamenitý terén, výše členité skály. Nechce se mi však stoupat po trávě. Proč výstup nesměrovat plotnami vlevo? Nevypadají neschůdně.
Neschůdné nebyly. Byly však jednoznačně nejtěžším místem celého dne. Exponované, místy „trojkové“ lezení, pěkně jsem se na úvod zapotil.
Je deset minut před osmou. Jsem na vrcholu Východného Mengusovského štítu. Slunce teprve před pár okamžiky přelezlo vrcholky hor a prosvětlilo hory. Je třeba fotografovat. Za chvíli se objeví opar, který bude obrazy krajiny mlžit.
Pátrám očima v prostoru kolem Veľkého Žabieho štítu, kolem Žabieho Mnícha, kolem Mlynára. Tedy oblasti, kterou jsem před pár dny zevrubně prozkoumal a prolezl. Ještě že Poláci jsou rozumní a tato oblast je z jejich strany přístupná. Jinak bych si mohl pouze cucat palec.
Sedím na vrcholu, nikdy jiný tu zatím není. Hlasy však slyším z Mengusovského sedla. Polští turisté si přivstali stejně jako já a obdivují hory v ranním čase, tehdy jsou nejkrásnější. Pomalu sestupuji k nim, zdravíme se. V jejich očích je vidět pocit štěstí, jsou naladěni na stejnou notu jako já.
V sedle se zdržuji jen malou chvíli a pokračuji dál. Musím podtraverzovat Prostredný Mengusovský štít a dostat se na jeho severozápadní hřeben. Tady vede výstupová cesta k vrcholu.
Traverz začíná podle průvodce o pěkných pár desítek metrů níže. V reálu je to však jiné. Začíná přímo v sedle a cesta kopíruje spodní okraj skalních srázů padajících z vrcholu štítu. Po rampě pak stoupá pod štítovou stěnu.
Výstup v závěrečných partiích začíná asi desetimetrovým výšvihem. Poté pokračuje traverzem po pětimetrové velmi vzdušné skalní liště, jejíž šířka je měřitelná v řádech centimetrů. Následuje pár desítek metrů k vrcholu.
Nechci ponechávat nic náhodě. Nazouvám lezečky, boty nechávám pod stěnou. Po liště doprava a po několika minutách jsem na vrcholu. Nějak tu skutečnost nejsem schopen vstřebat. Očekával jsem terén daleko obtížnější, technicky náročnější. Toto těžké opravdu nebylo. A myslím, že ani dolů nebude.
Vrchol Prostredného Mengusovského štítu se nachází na jakési samostatné skalní věži, která je oddělena od masívu Prostredného Mengusovského štítu. Je toto opravdu vrchol? Není ten až tam dál? Na nejvyšším místě masívu? Prostým pohledem to poměřit nelze. Ne. Jsem opravdu na vrcholu. Všechny výstupové cesty v průvodcích směřují na toto místo.
Opět vrcholová siesta. Opět tu jsem sám. Jen dole, ve stěnách Veľkého Mengusovského štítu se potí horolezci. Mají před sebou ještě dlouhou cestu.
Rozhledy do všech světových stran, fotografie. Na Kôprovskom štíte mezitím přibyla spousta turistů, vrchol Rysů je jimi doslova obsypán. Dole u Morskiego Oka se to návštěvníky jen hemží. Stejně to bude za chvíli vypadat u Hincových plies. Slovenští turisté, na rozdíl od polských, sem chodí až odpoledne.
Pomalu sestupuji. Ještě není poledne, na Veľký Mengusovský štít bych to zcela jistě zvládl, ale proč? Není všem dnům konec.
Po poledni je u Hincových plies skutečně jak na Šámzelyzé. Hlava na hlavě, jen do vody se nikomu nechce. Asi to nebude tím, že je zde koupání zakázáno.
Neděle
U Hincových plies jsem ve stejném čase jako včera. Obkroužit pleso a vzhůru na suťovisko vedoucí k obrovské travnato-skalní rampě protínající Veľký Mengusovský štít. Tři krátké skalní žlábky a jsem na rampě. Světe div se, nejsem tu první. Vysoko nade mnou už stoupají dva kolegové. Fajn, alespoň budou ukazovat cestu.
Rampa brzy končí a až zde v podstatě začíná vlastní výstup. Strmé skály, strmé žlaby. Není těžké najít cestu. Je frekventovaná, zřetelná. Půlhodinka lezení a jsem v důležitém bodě cesty. Zde začínají vodorovné skalní police směřující k místu, odkud vede závěrečná fáze výstupu.
Nástup na polici není jednoduchý. Podplazit musím převislou skálu. S batohem to nejde. Musím ho sundat ze zad. Několik skalních rohů a jsem v místě, odkud musím vzhůru. A je to velmi náročné. Vysoké skalní stupně, převisy. Brzy si uvědomuji, že tudy cesta vést nemůže. Toto je (zas) korektní trojka a tak cesta klasifikována není. Dívám se kolem sebe, aha… Měl jsem jít o pár metrů víc doprava. Ale nevadí. Zase jsem si zalezl a blížím se k vrcholu. Malé sedélko a jsem tu.
Zdravím se se dvěma kolegy, kteří dorazili pár minut přede mnou. Lezli přímo po hřebeni a možná to bylo příjemnější a výhodnější.
Vrcholový rituál (až jsem se do vrcholové knihy zapomněl zapsat), přemýšlím, co dál. Je brzy, přece nepůjdu už zpět. Pošilhávám po sousední Čubrine. Veledůležitém vrcholu Vysokých Tatier. Je to uzlový bod hlavního tatranského hřebene, ze kterého se odděluje Kriváňska rozsocha. Popis výstupu mám. Mohl bych se pokusit…
Sestupuji do Hincovej kotliny a mířím k rozsáhlému suťovisku pod úpatím Čubriny. Stoupám nepříjemným terénem a jsem zmaten. Stále nevidím hladký žlab tvořený skalními plotnami, kterým vede cesta vzhůru. Až po chvíli mi je všechno jasné. Žlab je dokonale ukrytý. Spatřuji jej až ve chvíli, kdy jsem téměř pod stěnou.
Žlab je tvořen, přesně jak uvádí popis, vodou a sněhem vyhlazenými plotnami. Kdesi nahoře jsou umístěny kruhy, dolů se slaňuje. Ale nahoru? Dívám se kolem. Ne středem žlabu se mi nechce. I když strmý není, stupy i chyty jsou sporadické. Polezu nad pravým okrajem žlabu. Tam je terén členitější.
Čtyřicet metrů vzhůru a jsem u slaňovacího stanoviště. Nemusím dlouho přemýšlet. Cestou dolů skutečně slaním, bude to nejbezpečnější.
Cesta pokračuje do Hincova sedla. Odtud krátký traverz a výšvih k vrcholovým partiím Čubriny. Opět vrcholový rituál, především pak orientace. Jsem v místě, kde se musím pořádně zorientovat, vrýt si do hlavy topografii, polohu sousedních hřebenů a vrcholů.
Sestup ukončuji, jak jsem předpokládal, slaněním. Ještě než jsem stáhl lano, napadlo mě nabídnout ho třem kolegům, kteří v té chvíli stoupali k vrcholu. Všichni nabídku rádi přijali. Pomocí lana překonali hladký žlab a ušetřili si komplikace v boční cestě.
Cesta kolem Hincova plesa je nekonečná. Nikdy mi nedošlo, že největší tatranské pleso je skutečně tak velké.
Pondělí
Do mého seriálu o tatranských vrcholech mi scházejí kvalitní fotografie Furkotského štítu a Triumetalu. A to byl také cíl pondělního dopoledne. A pak už jen návrat. A obrovská spokojenost. Ty tři dny byly naprosto úžasné…
Pepo, ty prostě umíš. Lézt i fotit. 😉
Díky. S tím lezením to tak slavné zas není…
ale no, však sa nemusíš porovnávať zrovna s Reinholdom Messnerom 😉 btw, fotíš lepšie ako on 😉
fakt pekné fotky, hneď tá prvá je výborná.
plesové fotky bývavajú prekrásne…
„velmi vzdušné skalní liště“ ehm, to muselo byť veľmi zaujímavé 😉
Ahoj Pepo,
tvoja stránka je super, fandím ti a vždy sa teším na nové príspevky a doslova ich hltám!
Pozývam Teba ako aj návštevníkov tvojej stránky na moju stránku o Vysokých Tatrách na facebooku, kde neustále pribúdajú fotky z túr, všetci sú srdečne vítaní.
https://www.facebook.com/MagickeTatryMagicTatras?ref=hl
Děkuji za pozvání, nahlédl jsem. Velmi pěkné. Prostuduji podrobně! 😉
Pepo, zdá sa, že si menšinový turista! 😎
http://poprad.korzar.sme.sk/c/6901048/prava-tatranska-turistika-laka-coraz-menej-ludi.html
Ano, menšinový. A nejen turista. 😉
😆
…akurát dnes som si vypočula hys…ehm prekvapený prejav kolegyne, ktorá psychicky ťažko nesie turistické aktivity svojeho mľáďaťa na Kamienke (Kamenná chata pod Chopkom) 😉