Cesta na severozápad. XII. část

Frederick Schwatka

Končila sedmdesátá léta devatenáctého století. Více jak třicet let uplynulo od tragédie Franklinovy výpravy. Události provázející její zmizení se podařilo v hrubém měřítku popsat. Otázek, které zůstaly nezodpovězeny, však bylo stále dost a dost.

Na výzvu Americké geografické a statistické společnosti (American Geografical and Statistical Society), která se již dříve angažovala v pátrání po ztracené expedici, byla v letech 1878 – 1880 vyslána do kanadské Arktidy výprava další, jejímž úkolem bylo na dosud nezodpovězené otázky odpovědět.

Výpravě velel poručík jezdectva Frederick Schwatka. Z dalších členů výpravy možno jmenovat Eskymáka Ebierbinga, účastníka výprav Hallových, zpravodaje listu New York Herald Williama H. Gildera a geografa, technika a malíře výpravy Heinricha Klutschaka, který pocházel z Čech.

Frederick Gustavus Schwatka

Frederick Gustavus Schwatka se narodil 29. září 1849 ve městě Galena ve státě Illinois. V roce 1867 byl přijat do vojenské akademie ve West Pointu, kde v roce 1871 promoval. Později získal i vzdělání právní a lékařské. V osmdesátých letech devatenáctého století vedl několik výprav do severoamerické arktické oblasti. Zemřel v roce 1892 ve věku 43 let. Údajnou příčinou smrti bylo předávkování morfiem.

Heinrich Klutschak (1848 – 1890) byl synem Franze Klutschaka, redaktora a vydavatele německého deníku Bohemia, který vycházel v Praze. Vystudoval pražskou polytechniku a odešel do Spojených států amerických. S velrybáři cestoval do severních moří, byl i v jižním Atlantiku. Jako geograf a malíř se zúčastnil Schwatkovy výpravy v letech 1878 – 1880.

Škuner Eothen Schwatkovy americké výpravy přistál počátkem srpna 1878 v Hudsonově zálivu. Zde si výprava po vzoru Eskymáků postavila obydlí pro přezimování. Během zimy podnikali účastníci expedice společně s domorodci dlouhé vyjížďky, učili se od nich životu v drsné arktické krajině. Heinrich Klutschak se věnoval etnografii. Zkoumal obyčeje Eskymáků, jejich sociální zvyky a vztahy, popisoval je.

William H. Gilder

Na jaře 1879 byl již poručík Schwatka se svými druhy a s domorodými průvodci u ústí Velké rybí řeky (Back River). Tedy na místě, kam v roce 1848 marně směřovali trosečníci z lodí Erebus a Terror. Odtud sedmnáctičlenná výprava se saněmi a psími spřeženími vyrazila na cestu. Cílem byl ostrov Krále Williama. Místo, kde dřívější pátrací výpravy nacházely stopy po zmizelé Franklinově expedici, kde se setkávaly s Eskymáky, kteří byli ochotni podat více či méně pravdivá svědectví.

Heinrich Klutschak zaznamenal svědectví asi pětapadesátileté ženy, Eskymačky. Se svou rodinou byla jednou na lovu tuleňů. Potkali asi deset bílých mužů, kteří vlekli na saních člun. Byli zubožení, vyhladovělí. Eskymáci s nimi strávili asi čtyři dny, rozdělili se s nimi o jednoho tuleně, za kterého dostali výměnou sekáček na maso. Na jaře příštího roku našli v blízkosti zátoky, později nazvané podle Franklinovy lodě Terror Bay, na návrší pokrytém sněhem, stan a u něho kostry přikryté šaty a dekami. Kolem se povalovaly různé věci: lžíce, nože, hodinky, papíry.

Ostrov Krále Williama, mapa

Schwatkova výprava cestovala hornatým terénem, přes zamrzlé zálivy, po západním pobřeží ostrova Krále Williama k severu. Nacházela stopy trosečníků Franklinovy výpravy, kteří tudy putovali na jih s úmyslem dojít k Velké rybí řece. Členové Schwatkovy výpravy nalézali zbytky oděvů, nacházeli přístroje používané k meteorologickým pozorováním. Franz Melms našel ve zbytcích tábořiště stříbrnou medaili, kterou na Královské námořní akademii obdržel poručík John Irving z lodě Terror .

Koncem roku 1879, před příchodem zimy, se výprava vrátila na svou základnu na jižním cípu ostrova Krále Williama. Odtud muži podnikali výjezdy do méně známých končin okolo Velké rybí řeky a na některé blízké ostrovy. Prováděli mapování oblasti, zkoumali neustále život Eskymáků. Heinrich Klutschak vyslovil domněnku, že pokud by členové Franklinovy expedice znali způsob jejich života v arktické krajině a řídili se jím, nemuseli by zahynout. Jeho myšlenku podpořilo zjištění z roku 1981. Pomocí atomové absorpční spektroskopie a pomocí dalších analýz byl ve vzorcích z nalezených tělesných ostatků členů Franklinovy expedice zjištěn vysoký obsah olova, který způsobil otravu. Olovem byly totiž zataveny konzervy, které tvořily velkou část potravinových zásob expedice.

Samotná Schwatkova expedice odpověď na to, proč nikdo z členů Franklinovy výpravy nepřežil, odpověď nepřinesla. Tehdy a vlastně dodnes se nenašel jediný dokument, který by příčinu pomohl odhalit nebo alespoň k odhalení přispět.

V srpnu 1880 se Frederick Schwatka se svými druhy nalodil na velrybářský škuner George and Mary. 22. září dopluli k východnímu pobřeží Spojených států a zakotvili v New Bedfordu. Eskymák Ebierbing s výpravou nepřiplul. Zůstal ve své domovině.

Heinrich Klutschak se po krátkém pobytu ve Spojených státech na čas vrátil do Rakouska. Přednášel o americké Arktidě, o katastrofě Franklinovy výpravy. Napsal knihu Als Eskimo unter den Eskimos, která v roce 1881 vyšla ve Vídni s věnováním hraběti Wilczekovi, který podporoval průzkum Arktidy. Poté odjel Klutschak zpět do Spojených států, kde v ústraní žil. Trpěl tuberkulózou a zemřel v mladém věku v roce 1890.

Heinrich Klutschak: Als Eskimo unter den Eskimos

Za zmínku stojí dvě doplňující informace:

– Schwatkova výprava podnikla do té doby nejdelší arktickou saňovou výpravu: Za jedenáct měsíců a čtyři dny urazili vzdálenost 4360 kilometrů.

– Franklinova dcera z prvního manželství pohnala před soud svou macechu za to, že veškeré své i dceřino jmění obětovala na nalezení svého otce.

Následující část

********************************************************************************