Z hlavního hřebene Vysokých Tatier se na Východnej Vysokej odděluje rozsocha Slavkovského štítu. Jejím nejvyšším vrcholem je Bradavica.
Bradavica je současně uzlovým bodem této rozsochy, ta se tu dělí na dvě ramena. Na rameno Slavkovského štítu a na rameno Velických Granátov
Bradavica (2476 m. n. m.)
polsky: Staroleśny Szczyt; německy: Warze; maďarsky: Bibircs
Uzlový a zároveň nejvyšší vrchol v hřebeni Slavkovského štítu, kde se jeho osa, rozdělující Velickú a Veľkú Studenú dolinu, rozvětvuje na jihovýchodní a východní rameno, uzavírající Slavkovskú dolinu. Od Weszterovho štítu Bradavicu odděluje Zvodná lávka, od Rohatej veže Kvetnicové sedlo a od Západnej Skrinicovej veže Starolesnianska štrbina.
Bradavica má čtyři vrcholy. Hlavní – severovýchodní leží společně s východním v hřebeni směřujícím k Vyšnej Starolesnianskej štrbine, jihozápadní nad Kvetnicovým sedlom a západní nad Zvodnou lávkou. Severovýchodní a východní vrchol jsou od druhé dvojice vrcholů odděleny Sedlom Bradavíc.
Bradavica leží v rozsoše Slavkovského štítu, která se odděluje z hlavního tatranského hřebene na Východnej Vysokej a směřuje mezi Velickú a Veľkú Studenú dolinu. Bradavica je jejím nejvyšším vrcholem. Na ní se rozsocha dále větví na rameno Slavkovského štítu a rameno Velických Granátov. Mezi nimi leží Slavkovská dolina.
Bradavica má čtyři vrcholy. Její název odráží tvar vrcholů. Ve slovenském jazyce pro ně neexistují samostatné názvy, pojmenovány jsou podle své polohy (západný, juhozápadný, severovýchodný a východný vrchol). Nejvyšší z vrcholů, severovýchodný, se vypíná nad Veľkou Studenou dolinou.
V čase, kdy bylo módou pojmenovávat tatranské vrcholy podle různých „zasloužilců“, vzešlo usnesení Uhorského Karpatského spolku pojmenovat všechny čtyři vrcholy podle jejich údajných dobyvatelů. Ve třech případech bylo navrženo propojení horolezců s nesprávnými vrcholy, v případě čtvrtém – pro hlavní vrchol – použili dokonce jméno horolezce (Oliver Gőmőry), který s Bradavicou neměl společného vůbec nic.
Poláci Bradavicu nazývají Staroleśny Szczyt (Starolesniansky štít) podle polského pojmenování Veľkej Studenej doliny. Ta patřila do katastru podtatranské obce Stará Lesná.
První úspěšný a historicky dokázaný výstup na dva nejvyšší vrcholy Bradavice uskutečnili 14. srpna 1892 dva známí polští spisovatelé Kazimierz Przerwa-Tetmajer (1865 – 1940) a Tadeus Boy-Żeleński (1874 – 1941) s několika společníky a čtyřmi horskými vůdci v čele s nejslavnějším z nich, Klimkom Bachledom (1849 – 1910). Klimkowa Turnia je od těch časů polský název nejvyššího z vrcholů Bradavice. Účastníci o svém výstupu podrobně informovali v polském tisku.
Tetmajerova skupina směřovala na Bradavicu od sedla Poľský hrebeň. Účastníci ještě před samotným výstupem na Bradavicu zdolali Východnú Vysokú, Kupolu a Weszterov štít. Pod ním sestoupili na Zvodnú lávku, která je přivedla pod západný vrchol Bradavice. Zde se dostali do složitějšího terénu, a proto nejprve vyslali na průzkum Klimka Bachledu. S ním poté sestoupili do rokliny nad Veľkú Studenú dolinu a tou vystoupali do Sedla Bradavíc. Ze sedla už snadno dosáhli severovýchodního a východního vrcholu. Sestup vedl přes Granátovú lávku do Velickej doliny.
První zimní výstup absolvovali 15. února 1906 Ernest Dubke a dr. Alfred Martin se spišskými vůdci Jánom Franzom st. a Jánom Breuerom. Roku 1907 vzbudila pozornost zimní túra Eugena Serényiho a Karola Ľudovíta Horna z Poľského hrebeňa přes Východnú Vysokú, Kupolu a Weszterov štít na Bradavicu.
Slezská sekce Uhorského Karpatského spolku postavila roku 1875 u Velického plesa skromný Sliezský dom a obhospodařovala jej. Nechala také roku 1896 vyznačit trasu z Vyšnej Kvetnice přes Kvetnicové sedlo jihovýchodním hřebenem na Bradavicu. Dílo horských vůdců Pavla Čižáka a Jána Franza st. však díky přírodním živlům časem zmizelo a obnoveno nebylo. Bradavica je považována za štít poměrně obtížně přístupný a nebylo žádoucí vábit sem nezkušené jedince.
K výstupu se dodnes využívá cesty od Poľského hrebeňa přes Zvodnú lávku. Je to cesta časově náročná a těžká, ovšem překrásná. Mohu osobně potvrdit, že patří mezi nejhezčí túry v Tatrách.
Na Bradavicu vedou i cesty jiné. Všechny se však řadí v rámci Tatier k těm obtížnějším. Pokud se vám podaří na Bradavicu vystoupit (je to možné v doprovodu horského vůdce), budete nadšeni. Každý z vrcholů nabízí zcela unikátní pohled do sousedních dolin a na tatranské štíty.
********************************************************************************
Zdroje:
Tatry (kol. autorů, Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, 2010) Ivan Bohuš, Tatranské štíty a ľudia (I&B Tatranská Lomnica 2010) Mapa: Hlaváček Joe: Podrobný plán Vysokých Tater 1:25000
super výhľady, na Bradavici som bol včera ale nič som kvôli oblakom nevidel, takže si dám čoskoro repete!
Díky, zopakuj. Stojí to za to. 😉
a snáď pridám aj Rohatú a Opálovú vežu ako bonus 😉
fúha, to je kondička! btw, teší ma, že horolezci niekedy aj rozprávajú 😉
HeHe 🙂 Někde se na těch skalách míjíme, možná i vidíme? Hlavně ale fotíme. 🙂 Jen ty tvoje fotky jsou takové ostřejší a „učesanější „. 🙂 Pěkný!
no asik si Pepo požičal v Tatrách nejaký ten hrebeň 😉