Tatranské září, den první: Martinova cesta na Gerlach

Martinova cesta na Gerlachovský štít

Martinova cesta na Gerlachovský štít

Tři nádherné dny strávené ve Vysokých Tatrách, tři nádherné výstupy. Postupně se vám je pokusím přiblížit…

Německý historik, právník a sociolog Alfred Martin (1882 – 1977) vykonal v letech 1905-1908, tedy v době, kdy studoval na univerzitě ve Wrocławiu, několik prvovýstupů ve Vysokých Tatrách. Na jeho památku je dodnes pojmenován Martinov komín na Veľkom Mengusovskom štíte a hřebenová cesta z Poľského hrebeňa na Gerlachovský štít.

Martinova cesta na nejvyšší vrchol Karpat je podle Františka Kroutila (autor rozsáhlého horolezeckého průvodce Vysokých Tatier) jednou z nejlehčích cest na Gerlachovský štít vyšší obtížnosti než II. stupně UIAA (II – III). Začíná v sedle Poľský hrebeň, vede přes Velický štít, Velické sedlo, Litvorový štít, Litvorové sedlo, Lučivniansku vežu, Malú a Veľkú Litvorovú vežu, Lavínový štít a Lavínovú vežu na Zadný Gerlach. Odtud přes Tetmajerovo sedlo na Gerlachovský štít.

Martinova cesta odpovídá co do technické obtížnosti deklarované klasifikaci. Technická obtížnost tedy není problémem této cesty. Tím je především orientace, délka cesty a fyzická náročnost.

Před dvěma roky jsem Martinovu cestu absolvoval se záhoráckými kamarády. Přes dobré počasí jsme se orientačním problémům nedokázali vyhnout a část cesty jsme museli absolvovat kompromisní trasou podcházením hřebene. Kompromis mi od té doby ležel v hlavě a švindl jsem chtěl napravit. Stabilní počasí tatranského babího léta v minulém týdnu bylo jako stvořené k nápravě…

Středa

Budíček obvyklý, 3:45. Další úkony mám stálým opakováním nacvičené a mohl bych je dělat i za polospánku: První zubačkou na Štrbské Pleso, přestup na električku a po půlhodině vystoupit v Tatranskej Polianke.

Obraz ranní Tatranskej Polianky také dobře znám. Parkoviště obsazena auty Gerlachárov, kteří balí po noclehu na sedadlech ve voze batohy a vyráží vzhůru do Velickej doliny. Po vlastních však jde jen málo z nich. Většinu odveze služební vůz horského hotelu Sliezsky dom a jakési auto polských horských vůdců, které tu vídávám často. Možná by bylo dobré cestu si z hlediska času zkrátit, nikdo mi však nezastavuje. Dokonce uvažuji, zda bych takovou nabídku neodmítl. Cesta pod Gerlach je dokonalou rozcvičkou a o tu bych byl ochuzen.

Velické pleso, Kvetnica, Dlhé pleso a Poľský hrebeň. Dvě a půl hodiny mi trvala cesta do výchozího místa hřebenovky. Kaluže vody, které v sedle zůstaly po předvčerejším vydatném dešti, jsou pokryté ledem. Zima je větší, než jsem odhadoval. Nezbývá, než se těšit, až slunce povyleze výš a krajinu prohřeje.

Zamrznutý kotol a Bielovodská dolina z Poľského hrebeňa

Zamrznutý kotol a Bielovodská dolina z Poľského hrebeňa

První kroky po hřebeni jsou hodně nejisté. Je to však běžný projev a vím, jak jistotu získat. Několik desítek metrů a je to dobré. Dokonce má nelezecká obuv, klasické české Prestiže (česká obuv, česká transkripce) – nové pohorky jsou momentálně předmětem reklamačního řízení – na skále drží. Jakmile to však bude nutné, přezuji se do lezeček.

Prvním vrcholem Martinovky (počítám-li dobře, čeká mne celkem devět pojmenovaných vrcholů) je Velický štít. Zdolávám nejprve jakýsi jeho předvrchol, poté ostrým hřebenem pokračuji ke strmé stěně štítu. Nehledám nejjednodušší cestu, lezu tou nejkratší. Je to první místo, kde je klasifikace obtížnosti vyšší než II. Ale bez problémů. Ještě jeden krátký hřebínek, několik metrů dolů a závěrečný výšvih. Jsem na Velickom štíte.

První část Martinovy cesty. Vpravo Velický štít, dále hřeben k Litvorovému štítu a Litvorovému sedlu

První část Martinovy cesty. Vpravo Velický štít, dále hřeben k Litvorovému štítu a Litvorovému sedlu

Druhá část Martinovy cesty. Vpravo Litvorový štít, dále Litvorové sedlo, Lučivnianska veža, Malá a Veľká Litvorová veža, Lavínový štít a Lavínová veža, (skrytý) Zadný Gerlach, Tetmajerovo sedlo a Gerlachovský štít

Druhá část Martinovy cesty. Vpravo Litvorový štít, dále Litvorové sedlo, Lučivnianska veža, Malá a Veľká Litvorová veža, Lavínový štít a Lavínová veža, (skrytý) Zadný Gerlach, Tetmajerovo sedlo a Gerlachovský štít

Slunce mezitím ozářilo krajinu svými paprsky. Hovořit však o jejich tepelných účincích by bylo zatím nemístné. Stále je velmi chladno, na vrcholu se tedy příliš zdržovat nemohu. Co je však důležitější, mám před sebou ještě hodně dlouhou cestu.

Hovořil jsem v úvodu o tom, že minulý pokus o přechod Martinovky doprovázely orientační problémy. První z nich se objevil již na Velickom štíte. Šlo o sestup z tohoto vrcholu do Velického sedla. Nedokázali jsme sestupovou trasu najít. Museli jsme se hodně vracet a Velické sedlo hluboko podcházet. Sestup z Velického štítu však není jednoduchý. I kdybychom tehdy sestupovou trasu znali, nejspíš bychom se do jejího zdolání nepustili. I dnes raději volím slanění.

Sestup z Velického štítu mám za sebou...

Sestup z Velického štítu mám za sebou…

Velické sedlo a táhlý hřeben k Litvorovému štítu. Otevírají se překrásné pohledy do Bielovodskej doliny, do Kačacej doliny, ke Korune Vysokej, k Rysom. Majestátné pohledy z hlavního hřebene Vysokých Tatier. Ano, to je charakteristika Martinovy cesty.

Nad Kačacou dolinou. Uprostřed Koruna Vysokej a Rysy

Nad Kačacou dolinou. Uprostřed Koruna Vysokej a Rysy

Velické sedlo a Velický štít (v popředí) od Litvorového štítu

Velické sedlo a Velický štít (v popředí) od Litvorového štítu

Litvorový štít má, podobně jako Velický, jakýsi předvrchol. Na pár okamžiků zde zastavuji a fotografuji. A také se dívám před sebe, kudy povede můj výstup na vrchol Litvorového štítu. Obcházení ze strany Velickej doliny mi připadá zdlouhavé. Volím cestu ze strany Kačacej doliny, která je zcela jistě kratší.

Litvorový štít

Litvorový štít

Pár kroků za skalní hranu a jsem na severní straně hřebene. Ve slunečním stínu, v chladu. A nejen to. Stěny jsou pokryty ledem a já nestačím zírat. Vrátit se? Tady je to riskantní. Nakonec nacházím dosti bezpečnou cestu zpět na hřeben, odkud je to k samotnému vrcholu pár minut.

Na Litvorovom štíte

Na Litvorovom štíte

Kačacia dolina z Litvorového štítu

Kačacia dolina z Litvorového štítu

Pohled zpět. Vrchol Velického štítu je již hluboko pode mnou. I kus cesty jsem urazil. Ovšem ten kratší a jednodušší. Náročnější mě čeká. Nejprve sestup do Litvorového sedla. To místo mě velmi zajímá.

Vrchol Velického štítu je již hluboko pode mnou

Vrchol Velického štítu je již hluboko pode mnou

Do Litvorového sedla vede dlouhý žlab z Kačacej doliny. Především v zimě je to použitelný přechod z Kačacej do Velickej doliny. A podle referencí i pěkná zimní túra. Musím se podívat, jak to tu vypadá. Blízko pod sedlem je však terénní zlom, pod který není vidět. Jak to vypadá ve spodní části žlabu, tedy nevím. Kačacia dolina je pro mne vůbec velkou neznámou. V nitru doliny jsem nikdy nebyl. Díval jsem se do ní z mnoha míst, ale jen díval. Budu to muset napravit.

Litvorové sedlo. Pohled do Kačacej doliny

Litvorové sedlo. Pohled do Kačacej doliny

V Litvorovom sedle začíná zkrácená varianta Martinovej cesty. Horští vůdci s klienty většinou začínají až v tomto místě. A vlastně nevím, zda Alfred Martin také nezačínal až tady.

Lučivnianska veža. Výstup vede po skalních žebrech, žlábky až pod samotný vrchol věže. Ten je tvořen třemi skalními zuby. Ten nejvyšší, velmi strmý, ostatní jen o několik decimetrů převyšující, vzdálený od prvního jen pár metrů, je obtížně přístupný. Výstup na samotný vrchol se proto vynechává. Výstup je ukončen na zubu prvním a pokračuje se dál. Sestupem na Lučivnianskú lávku a následným výstupem na Prednú Litvorovú vežu.

Podle popisu cesty vím, že je třeba se dostat za skalní žebro padající z Prednej Litvorovej veže do Velickej doliny. Směřuji oklikou k němu – přímou cestu nenacházím. Nahlížím za žebro a úsměv mi mrzne na rtech. Pode mnou strmé skály, strmý žlab a cesta vzhůru nikde. Kudy tedy? Vracím se zpět, popolézám výš a níž a z hledání správného směru se klube nejtěžší úsek celé Martinovky. Na vhodném místě se přezouvám a pokračuji ve speciální obuvi. Jinak to nejde.

Přemýšlím, kudy dál. Kousek nade mnou vidím na skalním žebru poskládaného kamenného mužíka. Není tam pro nic za nic. Ale tam jsem přece byl a tam to nešlo! … a vlastně byl jsem o nějakých deset metrů níž. Přicházím k mužíkovi a nahlížím za hranu. Ano. Tudy vede cesta. V horách čekají neustálá překvapení. Stačí deset metrů a jste někde úplně jinde.

Pár metrů vzhůru, Predná Gerlachovská lávka. Odskok zpět na vrchol Prednej Litvorovej veže. Fotografie, rozhledy kolem sebe. Pode mnou, v Litvorovom sedle, se shromáždila skupina asi deseti lidí. Že by vůdci s početnou klientelou? Uvidím. Určitě se potkáme.

Kačacia dolina z Malej Litvorovej veže

Kačacia dolina z Malej Litvorovej veže

Bielovodská dolina z Malej Litvorovej veže

Bielovodská dolina z Malej Litvorovej veže

Velická dolina z Malej Litvorovej veže

Velická dolina z Malej Litvorovej veže

Gerlachovská vežička a Zadná Gerlachovská lávka. Další cestu podle popisu nacházím snadno. Je to opět lezení obtížnosti II – III, ale brzy jsem na hřebeni. Po něm směrem k vrcholu Veľkej Litvorovej veže. Tento úsek cesty, až na Zadný Gerlach, je považován za nejkrásnější část Martinovky. Ostrý hřeben, krásné lezení, bohaté rozhledy.

Na Veľkej Litvorovej veži

Na Veľkej Litvorovej veži

Vychutnávám si další překrásný rozhled a snažím se zorientovat. Je to čím dál těžší. Přede mnou by měla být už jen Lavínová veža, Lavínový štít a Zadný Gerlach. Při pozorném zkoumání hřebene však vidím ještě další dva vrcholky. Co to je? Patří k Lavínovému štítu? K Lavínovej veži? Nevím.

Na Veľkej Litvorovej veži. Těch vrcholů přede mnou je víc, než by být mělo...

Na Veľkej Litvorovej veži. Těch vrcholů přede mnou je víc, než by být mělo…

Vrchol Veľkej Litvorovej veže je skutečně nádherným místem. Přehlédnout lze celou dosavadní část cesty. Strmý ostrý hřeben, po kterém byla radost lézt. Naštěstí ještě nekončí, hřebenového lezení je přede mnou stále dost.

Pohled od Veľkej Litvorovej veže na východní část Vysokých Tatier

Pohled od Veľkej Litvorovej veže na východní část Vysokých Tatier

Strmý hřeben Veľkej Litvorovej veže

Strmý hřeben Veľkej Litvorovej veže

Sestupuji do úzkého sedla, mělo by to být Lavínové sedlo. Tady skončila naše hřebenovka před dvěma lety. Nevěděli jsme, kudy dál. Proto jsme sestoupili na stranu Kačacej doliny a pod hřebenem přešli až do Lavínovej priehyby. Pamatuji si, že se tehdy jeden z mých druhů díval vlevo za skalní hranu a konstatoval, že tudy to nejde. Jenže jiná cesta dál nevede. Musí pokračovat tam!

Traverzuji po horní ze dvou strmých ploten za skalní roh. Vzhlížím vzhůru a nechápu, co se před dvěma lety stalo. Linie další cesty je naprosto zřejmá.

Snadno dosahuji hřebene a pokračuji na vrchol Lavínového štítu. Opět nezapomenutelné rozhledy, fotografie. Stále nedokáži identifikovat další vrcholy přede mnou. Vidím jich stále víc, než by jich být mělo.

Na Lavínovom štíte. Vpravo Zadný Gerlach, vlevo Gerlachovský štít. V popředí Lavínová veža

Na Lavínovom štíte. Vpravo Zadný Gerlach, vlevo Gerlachovský štít. V popředí Lavínová veža

Sestup do Lavínovej štrbiny. Strmý hřeben a pode mnou čtyřmetrová hladká stěna. Počkat. O ničem takovém se v průvodci nehovoří. Pokouším se nalézt do stěnky. Možná objevím nějaké milimetrové stupy, po kterých to půjde dolů. Neobjevil. Stěna je hladká jak zrcadlo. Možná se pověsit za ruce a skočit dolů. Jenže kdybych upadl, mohl bych se skutálet až do Velickej doliny.

Nad stěnkou je kolem balvanu zavěšena velká smyčka. Nejspíš se tedy místo překonává slaněním. Nebo existuje nějaká cesta kolem, kterou zatím nevidím, o které nevím. No nic, budu muset kousek výš, na bezpečné místo a připravit se ke slanění.

Nade mnou se objevují dvě hlavy. Dostihla mne první dvojice z těch, které jsem spatřil v Litvorovom sedle. Dávám se s muži do řeči. Jsou to čeští záchranáři, je to výprava Horské služby z celých Čech, výjezdové cvičení. Probíráme možnost sestupu stěnkou. Ani oni nevidí řešení. Ale mají návrh. Abych nemusel vytahovat svoje lano, spustí mě na svém. Po pár sekundách jsem pod stěnou. Slíbil jsem záchranářům, že jim za tuto bohulibou činnost veřejně poděkuji. Takto tedy činím.

Přes vrchol Lavínovej veže do Lavínovej priehyby. Tady už to znám. Sem vede jedna z variant Tatarkovy cesty na Gerlachovský štít. Ano. To byla má první cesta na Gerlach.

Pár výškových metrů na Zadný Gerlach. Krátký odpočinek, povídání se záchranáři. Tito dva jsou z Jizerských hor. Hned s nimi domlouvám osobní výhody. Často totiž v Jizerkách přespávám na terase terénní chaty, která patří Horské službě. Zařídí, že mě tam nikdo nebude vyhazovat.

Na Zadnom Gerlachu. Vpravo závěr Kačacej doliny, vlevo Batizovskej. Dole Batizovský štít, vlevo Končistá, vpravo Vysoká

Na Zadnom Gerlachu. Vpravo závěr Kačacej doliny, vlevo Batizovskej. Dole Batizovský štít, vlevo Končistá, vpravo Vysoká

Závěr Kačacej doliny ze Zadného Gerlachu

Závěr Kačacej doliny ze Zadného Gerlachu

Nejkrásnější úsek Martinovky ze Zadného Gerlachu

Nejkrásnější úsek Martinovky ze Zadného Gerlachu

Gerlachovský štít ze Zadného Gerlachu

Gerlachovský štít ze Zadného Gerlachu

Končistá ze Zadného Gerlachu

Končistá ze Zadného Gerlachu

Zadný Gerlach, Lavínová veža a Lavínový štít z Gerlachovského štítu

Zadný Gerlach, Lavínová veža a Lavínový štít z Gerlachovského štítu

Fotografie (Zadný Gerlach tak budu moci ve svém seriálu již prezentovat), fotografie zříceného válečného Lisunova a sestup do Gerlachovského (Tetmajerova) sedla. Pak už jen závěrečná část cesty na samý vrchol Gerlachovského štítu. A tady obrovské překvapení. Nikdo tu není.

Závěrečný úsek Martinovky. Hřeben Gerlachovského štítu

Závěrečný úsek Martinovky. Hřeben Gerlachovského štítu

Tak to se mi ještě nestalo. Je teprve půl třetí odpoledne. Abych byl v tak krásném dni, v relativně brzkém čase na vrcholu Gerlachu sám, to jsem ani ve snu nečekal. Musím si tuto mimořádnou situaci  vychutnat. A také vychutnávám. Oddávám se pohledu na celé Vysoké Tatry, vychutnávám si neuvěřitelné ticho, které tu, na samém vrcholu Karpat, panuje.

Na Gerlachovskom štíte

Na Gerlachovskom štíte

Pohled z Gerlachovského štítu k severozápadu

Pohled z Gerlachovského štítu k severozápadu

Velická dolina a Slavkovský štít z Gerlachovského štítu. Vlevo Lomnický štít a Pyšné štíty

Velická dolina a Slavkovský štít z Gerlachovského štítu. Vlevo Lomnický štít a Pyšné štíty

Prohlížím vrcholovou knihu, z dnešního dne je tu několik zápisů. Zdaleka ne tolik, kolik bylo lidí dole v Polianke. Asi to nebyli jen Gerlachári.

Promítám si v hlavě celou cestu. Byla to nádhera, neuvěřitelná nádhera. Překvapuje mne i to, že jsem cestu zvládl v čase téměř na minutu shodném s tím, který uvádí ve svém průvodci pan Puškáš. Obvykle za jeho časy zaostávám.

Strávil jsem na vrcholu asi půlhodinu. I sestup je dlouhý a třeba si naň rezervovat dostatek času.

V Batizovskej próbe, v posledním úseku sestupu, obvykle volím cestu po skalách. Existuje však sestupová trasa bočním žlabem, ze které před pár lety někdo ukradl řetězy, která se proto používá méně. Tou trasou jsem ještě nešel a dnes je příležitost prohlédnout si ji.

Vyzkoušel jsem, prohlédl jsem si, ale přece jen budu chodit po těch skalách. A ten, kdo ty řetězy ukradl (v Tatrách téma stále aktuální, v poslední době byly ukradeny na Lomnickom štíte a prý i na Baraňom sedle), ať se s nimi třeba udáví.

Batizovské pleso má v podvečerním čase nádhernou zelenomodrou barvu. Dolina se převlékla do podzimního hávu, žlutohnědá již zcela převládá nad zelenou. I návštěvnost odpovídá podzimním statistikám. Je tu klid, panuje tu pohoda.

Podzim v Batizovskej doline

Podzim v Batizovskej doline

Batizovské pleso

Batizovské pleso

Batizovská dolina

Batizovská dolina

 

Dnešní den se velice vydařil. Zakončuji ho obvyklým rituálem: Prostým poděkováním horám, Tatrám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

17 komentářů: Tatranské září, den první: Martinova cesta na Gerlach

  1. Anonym napsal:

    „V horách čekají neustálá překvapení“ ano 😎

  2. Anonym napsal:

    „další vrcholy přede mnou. Vidím jich stále víc, než by jich být mělo.“
    to bude iste láskou k horám! 😉

  3. SV napsal:

    „čtyřmetrová hladká stěna.“ „Možná se pověsit za ruce a skočit dolů“
    a svoje členky a kolená máš aspoň trochu rád?! 😉
    chudáček tvoj anjel strážny – ten si pri tebe pekne pocvičí! 😉

  4. SV napsal:

    posledná plesová fotka úplne prekrásna!
    (aj ostatné sú peknučké, krásne jesenné svetlo….)

  5. SV napsal:

    vrcholovka výborná!
    (ten debilný kus kovu, tú tyčku zahnutú vpravo dole pri kríži, ako vidím, už dali preč?)

  6. lojzo napsal:

    Fotky aj cestopis budem chváliť zbytočne, výborné ako vždy. Dnes dokonca aj s detektívnymi prvkami s podobe záhadných prebytočných vrcholov (akurát teda chýba rozuzlenie, ale vpodstate mi to nevadí, aj tak by to pre mňa boli len názvy 😉 ).
    Chýbajú mi samozrejme fotky toho Lička, ale dúfam, že je to preto, že sa mu chystáš venovať samostatný článok! 😎

    • pepa napsal:

      Děkuji. Li – bude zmínka v seriálu, a také letmá fotografie. Je už dost rozebraný.
      A ty neidentifikované vrcholy? Naznačil jsem, že nejspíš patří k Lavínovému štítu nebo Lavínovej veži… 😉

    • SV napsal:

      yak zbytočne?! keď napr. niekto niečo dobré uvarí, tak ho furt znovu pochválim.
      (a to teda poniektorí jeme aj častejšie, ako lezieme po horách 😎 )

  7. SV napsal:

    inak teda Prestižky sú fakt dobré tenisky, ale na Gerlachu asi ešte neboli 😉

  8. Rado napsal:

    Super hrebeňovka, nedávno sme išli z Velického štítu hrebeňom na Velické sedlo je to krásna žiletka 😈 a vrchol pred Litvorovým štítom sa nazýva Litvorová kopa.
    My sme išli 7.9. na Gerlach hrebeňom z Batizovského štítu a ako trening sme si dali Kostolík.. je to tiež fantastická túra, odporúčam!! 😎

  9. Rado napsal:

    Tie neidentifikované vrcholy medzi Lavínovým štítom a Zadným Gerlachom sú Lavínové zuby .

  10. buteo napsal:

    Něco se vybavilo kolkem Gerlachu, ostatní se zájmem prohlížím.
    Do vertikálních šutrů si už nikdy netroufnu a tak vyrážím na tůry po horizontálních kamenech, lépe dlažbách. Budu tak cca do konce září mimo. Hezký podzim

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *