Tatranské září, den druhý. Relaxační.

Západný Železný štít

Západný Železný štít

Martinova cesta byla mimořádně náročná. Zvednout se po večeři od stolu a dojít několik kroků k posteli už bylo nadlidským výkonem. Čtvrtek se neobejde bez mimořádných opatření…

Prvním opatřením bude posunutí budíčku. Spánek si musím o hodinu prodloužit. Vstávat budu až před pátou. A druhým zásadním opatřením bude náročnost túry. Z té budu muset hodně slevit…

Čtvrtek

Hodinu spánku navíc jsem nikterak nepocítil, nejraději bych zůstal v posteli i nadále. Jenže jak se znám, nadosmrti bych si to vyčítal. Takže rychle z postele!

O cíli dnešní cesty mám jasnou představu, vytříbila se během spánku. Průběh toho procesu si sice nepamatuji, ale jasno skutečně mám. Půjdu do Zlomísk a vylezu na Západný Železný štít. Není to túra technicky náročná, není – v porovnání se včerejškem – příliš náročná ani fyzicky.

Ráno na Popradskom plese

Ráno na Popradskom plese

Od Popradského plesa mířím podél Ľadového potoka vzhůru. Stejně jako včera je velmi chladno. Na druhém patře Doliny Zlomísk (bezesporu nejkrásnější místo doliny) fouká ledový vítr; od severu žene hustá mračna k vrcholům štítů. Nejprve halí Ganek, postupně pak Rumanov štít, Zlobivú a nakonec i můj dnešní cíl. Západný Železný štít. Je to nemilé. Doufal jsem, že pořídím vrcholové fotografie a v mém seriálu odprezentuji poslední vrchol, který v této oblasti chybí. Ale co, nebudou fotografie dnes, budou jindy…

Dolina Zlomísk, nejkrásnější patro doliny. Mlha začíná halit vrcholky štítů.

Dolina Zlomísk, nejkrásnější patro doliny. Mlha začíná halit vrcholky štítů.

Ze strany Rumanovej dolinky stoupám do Strážneho sedla. Loni tu byl touhle dobou ještě tvrdý firn. Letošní léto však bylo teplejší a po sněhu není ani památky. Je to dobře. Mým Prestižím by se to nelíbilo.

Strážne sedlo. Viditelnost se nelepší. Vrchol Západného Železného štítu je již trvale zahalen v mlze. Stále však fouká ostrý vítr, a kdo ví? Třeba přinese změnu.

Ve Strážnom sedle

Ve Strážnom sedle

Ve Strážnom sedle

Ve Strážnom sedle

Výstupová cesta vede po hraně štítu, místy podél ní. Jediné obtížnější místo se nachází asi čtyřicet metrů nade mnou. Při minulém výstupu jsem se musel zamyslet, jak ho nejlépe překonat. Nazouvám mé terénní lezečky (speciální obuv použitelná jak na lezení, tak na prostou chůzi). A cítím, že něco není v pořádku.

Včerejších šest hodin absolutního soustředění ve mně zanechalo jakousi psychickou křeč. Do prvních kroků se mi vůbec nechce. Jsou těžkopádné, pomalé, netechnické. Dlouho mi trvá, než překonám ono obtížnější místo. Další takové však na cestě k vrcholu už není a snad to časem bude lepší.

Stojím na vrcholu. Rozhlížím se kolem sebe, avšak moc toho nevidím. Zlobivá, Vysoká, Končistá, všechny okolní vrcholy dokonale chrání mlhavý závoj. Jediná mlhyprostá proluka mi dává nahlédnout k Popradskému plesu a k Patrii. Omezenou viditelnost však dokonale vyvažuje ticho. Absolutní ticho, které nacházím pouze na vrcholcích hor a pouze za husté mlhy.

Cesta ze Strážneho sedla, po které jsem vystoupil na Západný Železný štít já, je nejjednodušší výstupovou cestou na tento vrchol. V průvodci pana Puškáša se hovoří o výstupové cestě i ze strany opačné, ze Západnej Železnej brány. Také víceméně kopíruje hranu štítu, je však obtížnější. Alespoň vrcholovou partii této cesty bych si mohl prohlédnout.

Vrcholová plošina štítu, na které stojím, je asi pětimetrovou trhlinou oddělena od velkého skalního bloku. Po něm musí ona cesta přicházet. Co víc, zdá se mi, že vrchol skaliska může být o několik centimetrů výš, než místo, na kterém stojím. Jako laický geodet přikládám svoji hlavu k zemi a snažím se zjistit, které místo je skutečným vrcholem štítu. Vítězí to moje. Nicméně se pokusím na sousední skalisko přelézt a podívat se na závěrečné partie cesty, kterou popisuje pan Puškáš.

Skalisko ve vrcholové partii štítu

Skalisko ve vrcholové partii štítu

Nahlížím do trhliny, tohle nebude jednoduché. Po dlouhém přemýšlení se nakonec odhodlávám k sestupu a následnému výstupu na sousední skalisko. Nakonec to nebylo tak těžké. Co je potěšující, cítím, že ze mne padá nepříjemná sevřenost, že se uvolňují nohy a kroky jsou stabilnější.

Dívám se dál, za skalisko, jak to vypadá zde. Nedobře. Vidím hladkou stěnu odštípnutého balvanu a nenapadá mne, jak se přes něj dostat. A už vůbec nevím, jak sladit dohromady obtížnost cesty deklarovanou v průvodci s reálnou obtížností místa, které před sebou vidím. Možná jsem ale špatně četl a místo se obchází. Až se vrátím domů, podívám se.

Zpátky ze skaliska na vrcholovou plošinu je to mnohem těžší. Ale mé nohy už zase vědí, co mají dělat. Překonávám malý převis a jsem na bezpečném místě.

Nevypadá to, že by mělo počasí v plánu nějakou brzkou změnu. Dávám batoh na záda a začínám sestupovat. Patnáct minut a jsem u hladké skalky, u obtížnějšího místa. Není mi jasné, nad čím jsem tady cestou vzhůru přemýšlel. Ještě třikrát to zkouším nahoru a dolů, až mám pohyby dokonale nacvičené.

Pár metrů a budu ve Strážnom sedle. Kam půjdu dál? Jak využít zbytek dne? Popřemýšlím o nějaké dolinové (opak hřebenové) túře. Ještě pohled zpět …a všechno je jinak.

Nade mnou je jasná modrá obloha, okolní štíty postupně odhalují své stěny, své vrcholy. Tak tohle je pech. Měl jsem počkat, ale kdo tohle mohl vědět? No nic, zpátky na vrchol!

Necelá půlhodina a znovu jsem na vrcholu Západného Železného štítu. Oblačnost se výrazně protrhala. Ne všude je jasno, ale už mohu bez problémů fotografovat.

Dolina Zlomísk ze Západného Železného štítu

Dolina Zlomísk ze Západného Železného štítu

Lúčne sedlo a Tupá ze Západného Železného štítu

Lúčne sedlo a Tupá ze Západného Železného štítu

Hodinu a půl jsem strávil na vrcholu. Během toho času se obraz krajiny i nadále měnil a měnil. Bylo fascinující tyto proměny sledovat. Bylo nádherné tyto změny obdivovat.

Veža Železnej brány a Zelené Kačacie pleso ze Západného Železného štítu

Veža Železnej brány a Zelené Kačacie pleso ze Západného Železného štítu

Snežné kopy, Východný Železný štít, Popradský Ľadový štít a Drúk ze Západného Železného štítu

Snežné kopy, Východný Železný štít, Popradský Ľadový štít a Drúk ze Západného Železného štítu

Snežné kopy, Východný Železný štít, Kačací štít, Popradský Ľadový štít a Drúk ze Záp. Železného štítu

Snežné kopy, Východný Železný štít, Kačací štít, Popradský Ľadový štít a Drúk ze Záp. Železného štítu

Kačacia dolina a Bielovodská dolina ze Západného Železného štítu

Kačacia dolina a Bielovodská dolina ze Západného Železného štítu

Rumanova dolinka a Vysoká ze Západného Železného štítu

Rumanova dolinka a Vysoká ze Západného Železného štítu

Zlobivá ze Západného Železného štítu. Vpravo Mlynár

Zlobivá ze Západného Železného štítu. Vpravo Mlynár

Končistá, Lúčne sedlo a Tupá ze Západného Železného štítu

Končistá, Lúčne sedlo a Tupá ze Západného Železného štítu

Bielovodská doliny ze Západného Železného štítu

Bielovodská doliny ze Západného Železného štítu

Až ve chvíli, kdy jsem usoudil, že lepší fotografie už toho dne nepořídím, jsem se rozhodl k opětovnému sestupu. Nádhera, byla to neskutečná nádhera. Nebylo to dokonalé, ale nádhera nespočívá v dokonalosti.

Strážne sedlo, nepospíchám dolů. Vychutnávám si každý krok, vychutnávám si každý pohled. S dnešním, relaxačně pojatým dnem, jsem nadmíru spokojen. Byl osvěžující pro moji fyzickou schránku, Byl mimořádně osvěžující pro duši.

Cestou zpět si vychutnávám každý krok, každý pohled. Ľadové pleso

Cestou zpět si vychutnávám každý krok, každý pohled. Ľadové pleso

Cestou zpět si vychutnávám každý krok, každý pohled. Rumanova dolinka

Cestou zpět si vychutnávám každý krok, každý pohled. Rumanova dolinka 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Vysoké Tatry. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 komentářů u Tatranské září, den druhý. Relaxační.

  1. lojzo napsal:

    Včera som chválil bonusy v podobe detektívnych prvkov, a dnes tu máme ďalšie – filozofické úvahy o nádhere a dokonalosti! 😉
    Fakt absolútne ticho? Žiadne fičanie vetra v skalách?

    • pepa napsal:

      Říkám ti pořád: Přijď, vyzkoušej. Pak poznáš zákonitosti horského větru, zákonitosti horského ticha. Tady je, o kousek dál už ne… 😉

  2. buteo napsal:

    Opět dobré počtení. Pěkné fotky a komentář je dnes obzvlášť pro mě zajímavý. Takhle rád si čtu ve své oblíbené krásné knize: Nejúžasnější výstupy světa.

  3. Wicky napsal:

    🙂
    Co dodat… ? 🙂

  4. SV napsal:

    no pekné fotky. stálo za to liezt znovu hore 😉

  5. buteo napsal:

    SV – autor GARTH HATTINGH, vydalo nakl. Svojtka&Co. Copyright fotek patří mimo jiných, taky CBL = knihovna Chrise Boningtona. Hezký den, už balím na cestu

    • Wicky napsal:

      Buteo, do Tater? 😉 Je tam už sníh, hodily by se mačky, cepíny a formy na sněhuláky! 🙂 A nezapomeň si pak dát Tatranský čaj! 😉

  6. buteo napsal:

    Wicky – Né! Ich bin auf dem Wiener Schnitzel Figlmüller gehen.
    Nechceš se mnou, mám na pokoji volné lůžko /na spaní/

    • Wicky napsal:

      Buteo, děkuji za pozvání, ale já raději do Tatier na ten tekutý svetrík … Tatranský čaj. 🙂 Hezkou cestu a dobré světlo!

      • SV napsal:

        však to môžete nejako vhodne spojiť, najprv sa posilniť viedenským kafýčkom a potom šup do Tatier! 😉

  7. SV napsal:

    btw, zaujímavé, čo kto považuje za relaxačnú túru 😉

  8. SV napsal:

    „Během toho času se obraz krajiny i nadále měnil a měnil. Bylo fascinující tyto proměny sledovat. Bylo nádherné tyto změny obdivovat.“
    ..a predstav si, niekto sa je schopný opýtať, prečo idem zase do Tatier a zase, napr. na Terynku. že však som tam už bola! 😎

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.