Nationalpark Thayatal. Hardegg a okolí

Nationalpark Thayatal. Hrad Hardegg

Nationalpark Thayatal. Hrad Hardegg

Nationalpark Thayatal leží ve spolkové zemi Niederösterreich, při hranici s Českou republikou. Jeho území navazuje na český Národní park Podyjí.

Vyhlášen byl k 1. 1. 2000. Rozloha parku činí 1330 ha, z toho 1260 ha představuje přírodní zónu. Na zbylých 70 ha území jsou povoleny zásahy účelné k ochraně ekosystému. Nationalpark Thayatal je – podobně jako Národní park Podyjí v České republice – nejmenším národním parkem Rakouska.

Předchůdci národního parku byly rezervace Thayatal I a Thayatal II, založené v letech 1988 a 1991. K 1. červenci 1991 byl na české straně Dyje vyhlášen Národní park Podyjí. Téhož roku bylo započato s pracemi na studii prověřující možnost založení velkoplošného chráněného území na rakouské straně. Smlouva o zřízení národního parku mezi Rakouskem a spolkovou zemí  Niederösterreich byla podepsána v říjnu 1997. Již v roce 1999 byla uzavřena smlouva o spolupráci s Národním parkem Podyjí.

Nationalpark Thayatal chrání asi 25 kilometrů zachovalého přírodního koryta řeky Dyje (Thaya) s četnými meandry a jeho nejbližší okolí. Území se nachází na výrazné klimatické hranici. Od východu působí suché panonské klima, od západu pak vlhké atlantické. Proto se v národním parku mísí flora a fauna zastupující oba klimatické typy. Charakteristická pro národní park je druhová rozmanitost rostlin na malém prostoru. Podél prudkých říčních meandrů se neustále mění expozice a to se odráží i na vegetaci. Celkem bylo v obou národních parcích popsáno 2950 rostlinných druhů.

Oba národní parky jsou zároveň chráněnou ptačí oblastí. Ptačí svět je zde skutečně rozmanitý. V rakouském národním parku bylo dosud zjištěno více než sto ptačích druhů, v Národním parku Podyjí pak sto padesát druhů. Z toho osmdesát v Podyjí hnízdí. Zimním hostem je zde orel mořský. Pokud se podaří eliminovat rušivé vlivy, očekává se, že zde zahnízdí.

Symbolem národního parku se stává kočka divoká (Felis silvestris). Její návrat do oblasti, prokázaný v roce 2007 geneticky, je považován za zázrak. Po dobu třiceti pěti let nebyl výskyt tohoto živočicha v Rakousku zaznamenán. Kočka divoká se od té doby stala předmětem několika mezinárodních projektů. Je příkladem toho, že se zvířata vracejí na území, která jsou pro ně vhodná a vhodně chráněná.

Z dalších ohrožených živočichů žijících v parku třeba jmenovat především čápa černého (Ciconia nigra), ještěrku zelenou (Lacerta viridis), roháče obecného (Lucanus cervus) a raka říčního (Astacus astacus).

Vhodným či spíše nejvhodnějším výchozím místem k poznání rakouského národního parku Nationalpark Thayatal je nejmenší rakouské město Hardegg. Přístup z české strany je od obce Čížov v okrese Znojmo (na hranici odtud asi čtyři kilometry). V Čížově končí autobusová linka ze Znojma. Pokud však použijete toto spojení, budete značně omezeni časovými možnostmi; spojení ze Znojma a zpět ideální není.

Hardegg z Hardeggské vyhlídky

Hardegg z Hardeggské vyhlídky

Ti, kteří přijíždějí vlastním vozem, mohou svůj dopravní prostředek zanechat na parkovišti nacházejícím se 1,5 kilometru před hraničním mostem (autem nelze přejet), u odbočky k Hardeggské vyhlídce.

Na konci Čížova se nachází zbytek železné opony, která v dobách socializmu halila česko-německou a česko-rakouskou státní hranici. Část zátarasu zde byla ponechána jako technický památník.

V předchozím textu jsem zmínil Hardeggskou vyhlídku. Odbočka ze silnice vedoucí ke státní hranici je vyznačena turistickým značením. Na místě dnešní vyhlídky vybudoval již v roce 1885 Znojemský turistický klub  Luitgardinu vyhlídku – dřevěný altánek s exkluzivním výhledem na městečko Hardegg. Po druhé světové válce vyhlídka zpustla. V roce 1990 byla obnovena Rakouským turistickým klubem. Nutno podotknout, že na kvalitě výhledu se po mnoho let nezměnilo nic.

Luitgardina vyhlídka na přelomu 19. a 20. století

Luitgardina vyhlídka na přelomu 19. a 20. století

Altán je umístěn vysoko nad řekou Dyjí, na skalním ostrohu s výskytem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů. Okolní les je nyní, v polovině září, doslova poset nádherným bramboříkem nachovým (Cyclamen purpurascens).

Brambořík nachový (Cyclamen purpurascens)

Brambořík nachový (Cyclamen purpurascens)

Hraniční most přes Dyji byl znovuotevřen v dubnu 1990. Pro české i rakouské turisty to byl počin nedozírných rozměrů. Je to jediné místo, kde lze přejít přes řeku z jednoho národního parku do druhého. Trochu kuriózní je současný nátěr mostu. Na české straně do očí bijící, na straně rakouské střídmý, krajinu nerušící.

Hraniční most na Dyji

Hraniční most na Dyji

Hraniční most na Dyji

Hraniční most na Dyji

Pamětní tabule ke znovuotevření hraničního mostu v Hardeggu

Pamětní tabule ke znovuotevření hraničního mostu v Hardeggu

Na konci mostu vás přivítá nejmenší rakouské město Hardegg. A jak jinak, než dvěma pohostinnými restauracemi s možností ubytování, s možností dokonalého občerstvení. A také vás přivítají informační panely s mapami a vyčerpávajícími informacemi o pěších turistických cestách v Hardeggu a okolí.

Vítejte v Hardeggu!

Vítejte v Hardeggu!

Hrad Hardegg z hraničního mostu

Hrad Hardegg z hraničního mostu

Nelze během jediného dne projít celý národní park, poznat jej. Jako ideální pro první seznámení s parkem a s městečkem vidím dvě okružní trasy. První okruh vede podél Dyje za místo, kde se na české straně nachází zřícenina Nový hrádek. Poté nutno přejít hřeben mezi meandry řeky, vrátit se zpět na původní trasu a do Hardeggu (viz mapa). Druhý okruh vede městečkem, kolem hradu, k vyhlídce Reginafelsen, k vyhlídce Maxplateau, dolů k řece a zpět do Hardeggu.

Zvládnout během jediného dne oba okruhy (celkem asi 25 kilometrů, s cestou z Čížova a zpět pak 33 km) je pro ty, kteří nepřijeli po vlastní ose, náročné. Pro ty, kteří přijeli svým dopravním prostředkem, je to výrazně jednodušší. Dopředu podotýkám, že cyklisté nemohou turistické cesty pro pěší používat. Platí zde přísný zákaz vjezdu.

Oba okruhy začínají u hraničního mostu. Zde naleznete rozcestník značených cest a základní informace o cestách. Turistické značení v národním parku je nepřehlédnutelné, zabloudit nemůžete.

Turistické značení v národním parku  je dokonalé

Turistické značení v národním parku je dokonalé

Červené značení (cesta pojmenovaná Thayatalweg, Cesta údolím Dyje) vede nejprve po břehu řeky, po jejím proudu.

Dyje v Hardeggu

Dyje v Hardeggu

Dyje pod Hardeggem

Dyje pod Hardeggem

Zhruba po jednom kilometru cesta břeh řeky opouští a stoupá vysoko nad ni. Až k rozcestí značených cest, kde se odděluje modře značený okruh pojmenovaný Einsiedlerweg (Poustevníkova cesta). Nenechte si tuto odbočku (nedlouhý okruh vracející se na červenou Thayatalweg) ujít. Vede po hraně strmých svahů, vysoko nad řekou a v několika místech nabízí na upravených vyhlídkových místech překrásné pohledy k hradu Hardegg a do údolí řeky.

Jedna z vyhlídek na okruhu Einsiedlerweg

Jedna z vyhlídek na okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Údolí Dyje z okruhu Einsiedlerweg

Postupně se pak cesta svažuje k řece, na rozlehlé louky, pod skalní stěny. A to už se dostáváme k pojmenování cesty. Einsiedlerweg.

Dvanáct metrů vysoko ve skalní stěně se nachází poustevna. Pověst vypráví o tom, že jistý rytíř  vycestoval, aby bojoval proti nevěřícím. Trvalo řadu let, než se vrátil domů. První, co spatřil, byla jeho žena, objímající se mladým mužem. Rytíř bez rozmyšlení muže i svoji ženu probodl mečem. Žena mu při posledním vydechnutí ještě stačila povědět: „Teď jsi zabil svého syna!“ Rytíř se pak rozhodl, že bude pykat za svůj čin. Daroval hrad a veškeré jmění a vystěhoval se do skalního výklenku, kde zřídil svoji poustevnu, kde dožil svůj život.

Einsiedelei, poustevna

Einsiedelei, poustevna

Einsiedelei (Poustevna)

Einsiedelei (Poustevna)

Dyje pod Poustevnou

Dyje pod Poustevnou

Nedaleko skalní stěny se nachází jedinečný informační panel, upozorňující na současný symbol národního parku. Na kočku divokou. Tento živočich je tu velkým pojmem a v parku je mu věnována neobyčejná pozornost. Panel dává poutavým způsobem nahlédnout do jejího života, dětem ukazuje, co všechno tento živočich dokáže. Pro ně je nedaleko panelu postavena prolézačka a stromová cesta, kde si mohou vyzkoušet, v jakém terénu se kočka divoká pohybuje, její cesty. Panel informuje také o tom, že existuje dokonce jakási společnost přátel kočky divoké. Na mnoha místech parku jsou navíc rozmístěny malé tabule upozorňující návštěvníky na možný výskyt živočicha. Dle mého názoru jemný, nevtíravý a účinný způsob environmentální výchovy a vzdělání.

Symbolem národního parku se stává kočka divoká

Symbolem národního parku se stává kočka divoká

Okruh po cestě Einsiedlerweg dokončíme návratem táhlým stoupáním na cestu Thayatalweg. Čeká nás opětovný sestup k řece a dlouhá cesta jejím hlubokým údolím. Obtížnější úseky jsou překonávány pomocí kovových či dřevěných můstků a schodů. Sympatické je, že zohledňují všechny překážky, především rostoucí stromy. Sympatické je také vyznačení obcházek v čase vysoké vody.

Čeká nás opětovný sestup k řece a dlouhá cesta jejím hlubokým údolím

Čeká nás opětovný sestup k řece a dlouhá cesta jejím hlubokým údolím

Obtížnější úseky jsou překonávány pomocí kovových či dřevěných můstků

Obtížnější úseky jsou překonávány pomocí kovových či dřevěných můstků

Sympatické je, že dřevěné chodníky zohledňují všechny překážky, především rostoucí stromy

Sympatické je, že dřevěné chodníky zohledňují všechny překážky, především rostoucí stromy

Po třičtvrtěhodince cesty míjíme odbočku směřující na vrchol hřebene, který se zvedá nad námi. Je to důležité orientační místo, sem se budeme vracet. Jen ten, kdo má nastudovanou cestu v mapě, si vybaví, že dvě stě metrů od nás, za hřebenem, je další meandr řeky.

Pokračujeme úzkou říční nivou. Sem tam míjíme malé dřevěné chatky. Překvapivě působí nezajištěné předměty na terasách, jako jsou travní sekačky, pily. Na druhé straně řeky by moc dlouho nevydržely…

Přicházíme pod Nový hrádek. Je to zřícenina hradu postaveného ve 14. století na nynější české straně řeky. Z naší cesty není příliš vidět, zdi jsou schovány za hradbou stromů.

Dyje pod Novým hrádkem

Dyje pod Novým hrádkem

Nový hrádek

Nový hrádek

Kolem ostrého skalního ostrohu, kde se tok řeky prudce lomí, přicházíme k místu, kde náš okruh končí, kde se budeme obracet zpět.

Ostrý skalní ostroh

Ostrý skalní ostroh

Ramena říčního meandru se zde k sobě přiblížila na vzdálenost dvou stovek metrů. Stejně tak naše cesta, kopírující meandr a sledující tok řeky. Červeně značená cesta pokračuje podél řeky dále, ke zřícenině hradu Kaja a do Merkersdorfu. My využijeme krátkou propojku přes hřeben a vrátíme se po ní k druhému ramenu cesty. Na hřebeni nás však čeká překvapení. Nádherná vyhlídka na táhlý meandr Dyje, u kterého se právě nacházíme. Vzhůru tedy!

Meandr Dyje

Meandr Dyje

Meandr Dyje

Meandr Dyje

Meandr Dyje

Meandr Dyje

Vyhlídka je to vskutku nezapomenutelná, považuji ji za jednu z nejkrásnějších v celém parku. Připomíná mi jedinečný Sealsfieldův kámen na opačném konci Národního parku Podyjí. Jako na každé vyhlídce je k dispozici lavička a informační panel. A u něj, stejně jako u ostatních, visí jakési kleště, o jejichž účelu nevím nic. Jsou to zvláštní, speciální kleště, schopné vyštípnout kulatý otvor do měkčího předmětu, ale proč? Že by si takto turisté značili své turistické deníky? To by ale kleště musely být unikátní. U každého panelu jsou však připevněny ty samé.

Další poznatek, nepřehlédnutelný: Ani na jednom odpočinkovém místě nenajdete jediný odpadek. Nikde jsem ani neviděl módní hit český a slovenský – bezmyšlenkovitě vyhozené papírové kapesníky. Vskutku: Jiný kraj, jiný mrav.

Prudký sestup a přicházíme na cestu, po které jsme z Hardeggu přišli. Návrat, žel,  musíme absolvovat stejnou cestou. S tím, že už vynecháme okruh Einsiedlerweg. Cesta od místa obratu do Hardeggu trvá 1,5 hodiny.

Okruh kolem Dyje, mapa

Okruh kolem Dyje, mapa

U rozcestníku u hraničního mostu začíná náš další okruh. Vede nejprve městečkem Hardegg. To vzniklo jako podhradí stejnojmenného hradu, první zmínka je již z roku 1145. Anglický překlad názvu města je scestný, žádné vajíčko natvrdo. Název hradu se odvozuje od staroněmeckých slov hard (les) a egg (skála), ve spojení pak v přeneseném smyslu pevný dům či sídlo v lese.

Hrad Hardegg

Hrad Hardegg

Hrad byl tedy založen ve 12. století, pány z rodu von Plain. Ten tehdy patřil k nejmocnějším v severním Rakousku a hrad se stal postupně největším v zemi. Tím rostl i význam města. Stalo se postupně sídlem mnoha řemesel. Vyrábělo se zde sukno, střelný prach, zpracovávala se perleť. Význam sídla však postupně slábl. Konkurencí bylo nedaleké vinařské město Retz. V roce 1775 byly hrad i město poničeny zemětřesením. V roce 1764 pak město zničil velký požár. V 19. a 20. století došlo k rekonstrukci jižní a východní části hradu. Ten je dnes v soukromém vlastnictví a nachází se v něm velkolepá sbírka zbraní. Obyvatele města dnes živí především turistický ruch.

Hrad Hardegg

Hrad Hardegg

Hrad Hardegg

Hrad Hardegg

Zeleně značený okruh (Hardeggweg) prochází kolem kostela sv. Víta a stoupá k hradu (prohlídka expozice je možná od dubna do poloviny listopadu). Poté prochází úzkými chodníky mezi domky, mezi zahradami a vychází z města. A stoupá k prvnímu vyhlídkovému místu zvanému Reginafelsen. Ze strany města je to strmá skála s překrásnou vyhlídkou k hradu a na město. Při pečlivém pozorování této skály od Hardeggské vyhlídky spatříme ve stěně místo, které je obezděno kamením. Pověst vypráví o šlechtici, který za každou cenu chtěl za ženu krásnou Reginu. Ta ho však vytrvale odmítala. Pomstil se jí tak, že jí zazdil do skály. Vyšší mocnosti to však nenechaly bez potrestání a šlechtice shodily do propasti.

Hrad Hardegg. Vpravo skalní útvar Reginafelsen

Hrad Hardegg. Vpravo skalní útvar Reginafelsen

Zelená pokračuje k vyhlídce další. Je umístěna vysoko nad hradem a nese pojmenování Maxplateau. Pohled na hrad, na jeho stranu, která nám dosud zůstávala ukryta, je odtud téměř letecký.

Až se pokocháme pohledem na hrad, dokončíme okruh sestupem k řece. Po červeném značení se pak vrátíme do města. Na tento okruh třeba vyčlenit 2,5 hodiny času.

Okruh Hardeggem, mapa

Okruh Hardeggem, mapa

Návratem do Hardeggu ukončíme své první setkání s rakouským národním parkem Nationalpark Thayatal. S krajinou, kterou nelze nemít rád…

********************************************************************************

Zdroje:
Nationalpark Thayatal
mapy.cz
 
Související články: Národní park Podyjí
 
 
 
Příspěvek byl publikován v rubrice Cesty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

22 komentářů u Nationalpark Thayatal. Hardegg a okolí

  1. SV napsal:

    zaujímavá vlnkovitá krajina 😉

  2. Jago napsal:

    Pěkné! Vida tvé cestopisně-reportážní kvality, zjišťuji, že na těch svých musím ještě dlouho pracovat. 😉
    BTW: Je zajímavé, že ke slušnému zachování přírody našeho dnešního Národního parku Podyjí přispělo, že byl dlouho v hraničním pásmu.

  3. SV napsal:

    hradné panstvo sa pekne stará o hrad 😉

    • lojzo napsal:

      Ak sa nemýlim, hrad patrí príbuzným Karla Schwarzenberga, jeho pani manželka je z rodu Hardeggovcov.

      • SV napsal:

        myslím, že sa nemýliš, drahý Sam 😉
        pan hrabě má dobrý vkus 😉
        niekde na nete som vyštrachala, že:
        „Současným vlastníkem zpřístupněného hradu je hrabě Gotthard Pilati von Thassul zu Daxberg (1945), syn nejstarší dcery knížete Antona Sigismunda Khevenhüllera – Metsche. Hrabě je majitel také blízkého rovněž zpřístupněného barokního zámku Riegersburgu (8 km západně od Hardeggu)“

  4. SV napsal:

    Einsiedelei – vajíčko z jedného domu 😎

  5. lojzo napsal:

    Pekná reportáž z pekného kraja. Boli sme tam pred pár rokmi na bicykloch. Dík za pripomenutie, pepo.

  6. buteo napsal:

    Nikdy nebyl, příspěvek mi udělal dobrý obrázek o krásném poklidném kraji.

  7. SV napsal:

    sim, v Kúzelnej Kaviarničke straší! Košo tam priniesol nejaký kovový hnus. tak ja idem radšej sem, a pohľadám si nejaké hradné strašidlo von Hardegg, tých sa toľko nebojím 😉

  8. SV napsal:

    Hraniční most na Dyji -ten by mohli nejako v rámci priateľskej družby farebne zjednotiť 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.